Sekce

Galerie

/gallery/laugh_by_glamz.jpg

ZOOM;, Milý Ježíšku! Začátek; Milý Ježíšku!; Hide your soul; Myšičko, myš...; Tabula Rasa; Večerní návštěva; Sudičky; Upír na krku; Nechrochtej a spi!; Houbičky; Nákupní horečka; Minnie vs. Emmett: Bitva o ovladač; První školní den; 25 000.

Není to tak dlouho a máme tady další nálož hlášek! Děkujeme všem, kteří se zúčastnili, a hrozíme těm, kteří tak ještě neučinili! Do dalších části posílejte všechny hlášky, které tady ještě nebyly, nehledě na to, že se tady už povídka objevila ;) A teď hurá na to!

ZOOM - Karolka

„To je zvláštní, že na tebe nemám chuť,“ zašeptal udiveně a tak potichu, že by to člověk nemohl slyšet. Já ano.

Rozzuřila jsem se.

„Ty taky nejsi zrovna můj typ!“ vyštěkla jsem. „A když dovolíš, umím si představit i příjemnější věci, než se nechat osahávat úchylem v koženejch kalhotách!“ (1. kapitola)

 

Milý Ježíšku! Začátek - ambra

Milý Ježíšku, ať je to děvče totální nemehlo a smolařka – musí se dostávat do ohrožení tak často, aby Edward prostě neměl jinou možnost, než ji neustále zachraňovat. Takže nějaká ta nehoda, možná přepadení… Nechci Ti, Ježíšku, napovídat, Ty si s tím jistě poradíš!“

Milý Ježíšku! - ambra

„Co… co to děláš?“ lapala jsem po dechu. Stál u okna, otočil se ke mně se svým pokřiveným úsměvem a zamrkal na mě: „V Port Angeles je non stop lékárna, za chvilku jsem zpět,“ dořekl už s nohou na parapetu.

„Ale Edwarde…“ vyjekla jsem zděšeně. Skočil. Ozval se pronikavý výkřik. „Na člověka je to moc vysoko!“ Zaúpěla jsem. Pozdě.

 

Hide your soul – Ree/Nebraska

Ty jsi taková slepičí prdelka, Iane! Kéž by tě alespoň rafnul. Možná bys věděl, proč jsem na něho tak hnusná. (6. kapitola)

 

„Jo, jasně, on mě nahání…“ Přikývl. Mě nahání? Teda Mirandu? S tímhle vzhledem? To teda. Jediné, co ho může přitahovat, je moje krev. A o tu se budu bít. Jestli sem ten prevít ještě jednou vkročí, tak… Tak co? (6. kapitola)

 

„Prosím vá-“

„Nevím, najdi si to sám,“ zabručela jsem, aniž bych k němu zvedla pohled.

„Prosím?“

„Říkám, že si to máš najít sám. Ať hledáš cokoliv, já nevím, kde to je. Jestli jsi to už pochopil, tak běž, mám tady rozečtený časopis,“ odpálkovala jsem ho.

„Nic nehledám, chtěl jsem si koupit tuhle knihu,“ hodil mi ji na pult, „ale už ji nechci. Děkuji.“

„Počkejte!“ zastavila jsem ho spěšně, a když se na mě otočil, ukázala jsem na knihu. „Mohl byste ji alespoň vrátit na místo?“ Rozzuřeně se na mě podíval a vypadl ven. Bídák! Já tady nebudu uklízet jeho bordel! Poslední dva dny jsem byla ještě vytočenější než dřív. (9. kapitola)

 

„Možná si myslí, že tě dokáže změnit,“ pokrčil rameny. „A jestli jo, bude tady mít až do smrti slevu.“ Místo toho, abych se urazila, uchechtla jsem se. Jestli do Cullenovy smrti, tak Ian vážně zkrachuje.

 

„Co jsi mu udělala?“ zajímal se Cullen.

„Nic, jenom mě dneska vyrušoval v práci,“ pokrčila jsem nevinně rameny.

„Otravoval v práci?“ zopakoval. „Něco po tobě chtěl?“

„Jo, něco si koupit, nebo co. Kdyby mě nechal dočíst ten článek, byla bych milejší.“ Dal si ruku před pusu a podle mírných otřesů, které jeho tělo vydávalo, bylo vidět, že jen těžce zadržoval smích. (9. kapitola)

 

„Bello, nebudu se s tebou hádat,“ ukončil mé snahy. „Jestli máš problémy, tak se pohádej s tím, kdo ti je způsobil.“

„Hádat se sama se sebou není nejjednodušší ani pro mě,“ ušklíbla jsem se. (12. kapitola)

 

Myšičko, myš… – Nebraska

Okamžitě žárlím na její vlasy – není to klasická zrzavá, spíš hnědo zrzavá, ale taková tlumená. Možná bronzová? Moje slovní zásoba na ni nestačí! Tu barvu chci! Ty vlasy chci! Půjdu se jí zeptat, jestli je vymění za mé suché neučesatelné světle hnědé!

Pozorujeme, jak si celá ta banda sedá ke stolu kus od nás. Indián s Velkým odběhnou do kantýny pro jídlo, ostatní se mezi sebou baví. Tmavovláska něco vypráví Zrzce a mimoděk ji hladí po vlasech, Nakrknutej rozcuch se nepřátelsky rozhlíží. (1. kapitola)

 

Dej mi pokoj, koukej někam jinam, blbečku! Nejsem na tebe zvědavá! Kvůli tobě mi přerušili psaní, za to by ti měl někdo nakopat zadek! nadávala jsem mu. Sklopil oči. No vidíš, hodnej kluk! Musela jsem se usmát. Jojo, umět tak ovládat lidi pomocí myšlenek, to by bylo terno! Donutila bych Jima, aby se svlíknul do naha a běžel se vykoupat do fontánky před děkanátem! Úplně jsem ho viděla, jak cupitá s rukama přes svou chloubu plným nádvořím a pak skáče ladnou šipku mezi mince v různém stupni koroze. (2. kapitola)

 

Tmavovláska mě propalovala nenávistným pohledem.

„Ježiš,“ zakvílela jsem potichu a sklopila oči. Bezva. Dneska má asi hlídku nasranosti ona. (2. kapitola)

 

„Máme přijít dolů,“ vypadlo najednou z Ness. Zněla přesně tak překvapeně, jak vypadala. Prudce jsem zavrtěla hlavou:

„Já teda rozhodně nikam nejdu!“

Mám se mu naservírovat na podnose? Jablíčko do pusy? Ať jde do háje!

„Oni ho k tobě nepustěj, neboj,“ snažila se mě uklidnit, ale moc jí to nešlo. Zase jsem jen zavrtěla hlavou.

Nasrat. Klidně mu to řekni. (14. kapitola)

 

A že bys mi řekl to, co víš? I když pochybuju, že to změní můj názor na něj... Podívej se, jak je slizkej!

„A co ten hlas, Minnie?“ usmál se škádlivě Edward. Vzpomněla jsem si na svůj úžas, když ten cizinec poprvé promluvil. Jak mi rázem Edwardův sametový hladivý hlas přišel jako nezajímavý.

No... Ten má úžasnej... Ale to je tak všechno, co má. Dyť je to debil, Edwarde! Řekneš mi teda, čím tě přesvědčil o tom, že je úplně normální přijít a říct cizí lidský holce Miluju tě?! (15. kapitola)

 

„Ale tohle je upír! Oni se přece neotiskují!“ namítla jsem. Přikývla:

„No, a právě o to je to divnější.“

„Je to úchyl,“ vynesla jsem ortel. Pomatenej upír, co si plete svou identitu. Chápu, může se to stát každému, teď je jasné, že i upírům. Já taky nejsem zrovna normální, že. Ale proč si, do prkýnka, vybral zrovna mě? Jsem snad nějakej pokusnej králík pro jeho nápady? Co bych asi tak mohl dneska podnikout? Co takhle vyděsit nějakou člověčí holku tím, že jí vyznám své city? To by mě mohlo bavit, a kdyby náhodou ne, půjdu a sním pár smrků! (15. kapitola)

 

„To je normální rasová diskriminace,“ zašklebila jsem se rezignovaně. Způsobila jsem tak záchvat smíchu nejen Ness, která mi ze vzdálenosti patnácti centimetrů poprskala obličej, ale i těch v přízemí. „Kvůli upířímu úchylovi teď nebudu moct vylézt z pokoje,“ brblala jsem dál. (15. kapitola)

 

Tak jo, ano - jedno mrknutí, ne - dvě mrknutí, platí?

Mrk.

Je super, že ty normálně nemrkáš, takže se nemůže stát, že bys potřeboval mrknout a omylem tak souhlasil s něčm, co by se ti nelíbilo, viď?

Mrk.

Nebo můžeš mrkat vždycky, když uslyšíš intonaci otázky, a tak mě vlastně vůbec neposlouchat…

Mrk.

Posloucháš mě?

Mrk.

Vezmeš si mě?

Mrk mrk.

Máš štěstí! Napráskala bych tě Belle! No dobrá, teď se mrkneme - všimnul sis toho? Jsem vtipná! Teď se mrkneme na úchyla, ano?

Mrk. Ale zamračil se.

Co je?! Je to úchyl! (15. kapitola)

 

„Minnie, vážně tě moc miluju. Jsi teď moje všechno.“

A já zareagovala typicky:

„Jdi do háje!“ (15. kapitola)


Tabula Rasa - MisaBells

„No, když už mi nechceš prošít prsty sešívačkou, tak jak se k sobě budeme chovat?“ (4. kapitola)

 

„Pořád ti chci prošít prsty sešívačkou, ale jak tě napadlo zrovna tohle mučení?“ (5. kapitola)

„Já neposlouchala! Mluvili moc nahlas,“ vymlouvala se. Musela jsem se smát.

„Dobře.“

„Slyšela jsem je, když jsem procházela kolem okna,“ začala.

„Procházela?“

„Jo, hledala jsem sponku. Vypadla mi z okna a oni byli v obýváku…“ brblala.

„Sponka ti vypadla z okna, jo?“

„Jistěže!“

„A tys ji hledala pod oknem obýváku?“

„Jistěže!“

„Přestože máš okna na druhou stranu domu?“ (22. kapitola)

 

Večerní návštěva - Bosorka

„Ježiši, moje oči,“ došlo Edwardovi. „Ale jak to, že se neohlásil předem?“ Carlisle nehodlal rozmazávat svou účast v tomto zádrhelu a zamluvil to.

„To neřeš! Už vím, jak to uděláme. Na, tady máš sluneční brýle, skoč si do pokoje a obleč si něco černého. Budeš předstírat, že jsi depešák!“

 

Sudičky - Bosorka

„Deset? Tak to má docela velkou nožku na svůj věk. Nic pro skleněný střevíček,“ uchechtla se Agnes, na které se začal projevovat její pitný režim.

 

Upír na krku – Hanetka/MisaBells

„Protože on nebyl blázen. Byl to…“

„Magor,“ dořekl Mike a uvolnil tím na chvíli těžký vzduch okolo.

„Upír, debile!“ opravil ho hned Eric. „Pil lidem krev.“

„To dělá i moje máma a nikdo ji nepohřbívá zaživa,“ odfrkla Jessica. (1. kapitola)

 

„Dám ti lepáka, to se taky počítá jako výdej energie, chceš?“ zavrčela na něj. (1. kapitola)

 

Nechrochtej a spi - Nebraska

Vážně jsem si totiž byla jistá, že jsem doktora pořádně nakopla. (2. kapitola)

 

Ale proč jsem si tím zlomila prst?

Možná nosí nějaký železný suspenzor? (2. kapitola)


Houbičky - Popoles

Jake se vrávoravě zvedl ze židle. Nějak se mu ale nepodařilo chytit balanc a vletěl po hlavě do dřezu. Když se narovnal, měl na hlavě naražený hrnec od včerejšího guláše, který Bella ještě nestačila umýt.

„Bello!“ ozvalo se z pod té zvláštní pokrývky hlavy a znělo to jak vyděšenej vlak v tunelu.

„Ty houby bylaluy asi opraudvu jedouvatý, já jsem osleupl!“

 

Edwardovi málem vypadly oči z důlků, když si Jacob sundal tričko a se slovy: „Tfuj tajfl, to je ale prříšrneeej smlard,“ na něj vystrčil pozadí, stáhnul si kraťasy a jal se nacpat svoje tělo do dřezu na nádobí.

V té chvíli udělala Bella krok do prázdna a Edward ji na poslední chvíli zachytil. Přestal si všímat Jacoba, který si na sebe nalil Jar a snažil se štětkou na nádobí dosáhnout na záda, broukaje si písničku The Body.

 

Chvíli mu trvalo, než jí svlékl kalhoty a triko, protože se s ním prala a přesvědčovala ho, že tahle baletní sukýnka je na vystoupení nejlepší.

Povolila, až když se jí zeptal, jestli mu ji půjčí, aby si ji mohl vykoušet. Velkoryse mu to dovolila.

 

Bella byla šťastná, že se jí finále vydařilo, vyšvihla se na svého slona a triumfálně na něm chtěla objet jeviště. Byla překvapená, když její slon začal vydávat nesouhlasné zvuky přecházející do sténání a ještě se mu prodloužil chobot.

 

Nákupní horečka - Nebraska

„Musíme,“ vzlykala Alice, „musíme mu dát naše kreditky!“

Následovala dutá rána, jak něco těžkého spadlo na podlahu.

„Jime, upíři neomdlévají!“ houkla jsem pobaveně.

„Nech mě na pokoji!“ zakručel nešťastně.

 

„A jaké bude zítra počasí?“ zeptal se Carlisle. Alice chvíli zmateně zírala do blba a pak pokrčila rameny.

„Co bude Esme vařit k obědu v pátek?“ Alice opět pokrčila rameny.

„Co koupí Minnie Jimovi k narozeninám?“

„Nic,“ ušklíbla jsem se, ale Alice se znovu rozvzlykala:

„Já nic nevidím! Vidím jen slevové akce!“

Shopaholická upírka! První svého druhu, pane jo!

 

Minnie vs. Emmett: Bitva o ovladač - Nebraska

Vzbudila jsem se. Dobrá zpráva. V tomhle věku už to neberete jako samozřejmost. Kdykoliv se může stát, že se neproberete. Pozitivní je, že vy sami si toho tak nějak nevšimnete.

 

S heknutím jsem se převalila na bok a zařvala jsem úlekem.

Chlap!

V mé posteli!!!

Bleskově, tedy na můj věk, jsem natáhla ruku za sebe a popadla francouzskou hůl. Napřáhla jsem se a praštila toho úchyla vší silou po hlavě. Ozvalo se kovové bonnng a berla mi vylítla z ruky. Chlap si povzdechl:

„Minnie, to už je tenhle týden potřetí. A je teprve čtvrtek.“

 

„Wille! Edwarde! Kdokoliv!“ hulákala jsem z pohovky. Tohle mi dělají pořád! Někde mě zapomenou! Tuhle mě zapomněli uprostřed nákupního střediska, mizerové!

„Tam jsme tě nezapomněli. Ztratila ses, protože jsi utekla Alici,“ ozvalo se vedle mě. Zamračeně jsem se podívala na Edwarda a měla na jazyku nějakou jedovatou poznámku, protože jsem si byla jistá, že jsem neutekla – proč bych to dělala? Teď jsem ho ale potřebovala, protože on mě mohl zachránit. Seřvu ho až potom.

 

Opatrně jsem přiložila telefon k uchu.

„Haló?“

Ticho.

„Haló! Mluvte nahlas, vůbec nás neslyším!“ křičela jsem na osobu na druhém konci. Chlap mi telefon neurvale sebral, zamířil s ním na televizi a najednou na mě začal hulákat nějaký sportovní komentátor.

„Ovladač, Minnie,“ řekl pomalu a důrazně. Proč na mě mluví jako na kreténa?! Debílek jeden, přijde si sem a myslí si, že sežral všechnu moudrost světa, nebo co? Vlasy má rozcuchaný, bílej je jak mrtvola a ještě bude drzej?

„Minnie,“ zavrčel na mě výhružně. Moment, vlasy, bílej, ovladač… Edward! To je ten, co čte myšlenky! Sakra.

 

Vzpomněla jsem si na poučky o přilákání pozornosti při znásilnění. Pravda, teď mě nikdo neznásilňoval, a ani jsem si nedovedla představit někoho, kdo by se o to byť jen pokusil, ale využít se to dalo. Nevolat o pomoc, volat, že hoří. Matně jsem si uvědomovala, že mí blízcí nějak nemají oheň rádi, takže by to mohlo vyjít.

„Hoří!“

„Už zase?“ sedl si ke mně Will. Zaraženě jsem se na něj podívala. Jak zase? Byla jsem si jistá, že tohle mě napadlo teď poprvé.

„Volala jsi včera, když ses nechtěla jít koupat. A předevčírem, když jsi nechtěla strouhanou mrkev. Vždycky voláš, že hoří.“

Hopla.

 

Vyděšeně jsem se podívala na řidiče.

Nějakej chlap. Úplně cizí!

Majzla jsem ho po hlavě holí.

Ani to s ním nehnulo.

„Vezmu tě domů a poprosíme Emmetta, aby ti půjčil ovladač, ano?“ řekl ten chlap klidně.

Emmett!

Ovladač!

No jasně!

Dneska budu Vládcem ovladače já!

 

První školní den - Carlie

„Bello,“ zaznělo hřejivě z úst Edwarda.

Oslovená se jen zachumlala víc do peřin.

„Miláčku,“ zkusil to znovu něžně muž.

Bella předstírala hluboké oddechování.

To Edwarda pobavilo a naklonil se nad ucho své vyvolené: „Milášššku…“

Belle zacukaly koutky úst a broukla: „Já spím!“

Bellin manžel se pousmál: „Drahá, nerad bonzuju, ale jsi upír, nemůžeš spát.“

 

Rosalie, která za obdivných pohledů Emmetta právě vítězoslavně „uvařila“ ovesnou kaši (rozuměj: vysypala její instantní formu ze sáčku a smíchala s horkou vodou), dotčeně broukla: „No Pedigree to není, no!“

Jacob provedl nádech, výdech a začal číst z pohádkové knížky: „To bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili…“

Renesmé nadšeně zatleskala: „Jé, ten pejsek jsi ty, Jakeu, že jo?“

Jacob zavřel oči a povzdechl: „I ty, Brute?“, ale nahlas řekl jen: „No jasně a ty jsi ta kočička.“

 

„No honem, ať už myjou podlahu!“ ponoukala Jacoba k dalšímu vyprávění Alice.

„Neprozrazuj!“ ohradil se Jacob, ale už četl dále: „Měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé.“

„No to si děláš!“ zavrčel Edward s kulisou Emmettova smíchu.

Jacob se bránil: „No co co, já jen čtu!“

 

Rosalie vzala Renesmé kolem ramen: „Já ti to vysvětlím, neteřinko! To je ženská záležitost!“

Cullenovi se vyčkávavě zahleděli na Rosalii.

Rosalie se pousmála a natočila si na prst svůj blonďatý pramen vlasů: „Jedna věta v knížce chybí. To byla taková protifeministická cenzura… ve skutečnosti chtěla jen kočička dát pejskovi pocit, že se bez něj neobejde a nechala se vysadit na prádelní šňůru, potom, protože se pejsek nemotora nemohl nahoru dostat, slezla a pověsila ho, no a pak… když se nedíval, nebo se díval na fotbal a popíjel pivo, tak si honem vylezla sama zase nahoru… a tak tam oba viseli…“

Cullenovi a Jacob soutěžili o nejlepší výraz ála vyoraná myš roku.

 

Amisha  - 25000

Dneska měli výročí. Bella, jak se jmenovala, se podívala na oblohu a říká: „Dneska by to šlo…“

Edward, tak se jmenuje on, se na ni nechápavě podíval.

„Slibovals mi věčnost a mládí,“ při čemž máchla demonstrativně přes svůj obličej.

„Kdo mohl tušit, že se ten Nostradámus splete,“ pronesl on.

„No, dneska už opravdu není na nic spoleh, ani na apoklalypsu,“pronesla Bella.

„Říká se apokalypsu,“ opravil ji něžně Edward.

Zlobně po něm šlehla pohledem.

„Jasně, pan chytrý, stejně to byli nosožerci, ti velcí hroši s tím rohem. Určitě bych tě přesvědčila, že se pleteš v tom, jak jsi jim říkal, kdyby nevyhynuli.“

Edward se tiše zasmál, posledních dva tisíce let to jde s její pamětí z kopce.

 

„Miláčku, jsme upíři a ti se živí krví.“

Bella na něj koukala a přemýšlela, po chvilce vytřeštila oči.

„Upíři. Krev?“ ujišťovala se.

Dostalo se jí přikývnutí.

„Lovíme lidi?“ zeptala se plačtivě.

Edward měl chuť praštit hlavou do zdi, ale jemu by to nepomohlo. Jenom by měli o okno navíc.

„Ne, miláčku, lovíme zvířata.“

„A nebolí je to?“ Edward si pomyslel něco hodně ošklivého.

„Nebolí. Jen je kousnem a je to.“

Belle zasvitlo v očích. „Věděla jsem, že si vymýšlíš!“ vykřikla triumfálně. „Jasně, kousneme je! A čím asi? Zuby máš na kredenci v hrnku!“

Edward se zarazil a jazykem si přejel holé dásně. No jo, sákryš, ráno si je zapomněl vzít!

 

„Vzala, lásko,“ povzdechl si rezignovaně Edward. „Dneska máme výročí a tak jsem ti chtěl dát něco zvláštního, našel jsem stejný prsten jako ten, co jsem ti dal k zásnubám. Dneska je to přesně 25 000 let od našeho prvního setkání a já tě miluju pořád stejně.“ Zadíval se na Bellu s nadějí a doufal, že by se jejich romantická chvilka mohla vrátit. Chvíli se zdálo, že ano. Bella na něj koukala zamilovaně a zjihle. Ale pak jeho naděje padly do prachu. Když otevřela ústa, ozvalo se:

„A vy jste kdo?“

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kitsune

7)  Kitsune (15.08.2013 00:11)

Skvělé hlášky :D i když Myšička by se sem mohla klidně překopírovat celá :)

SoulTraveler

6)  SoulTraveler (06.04.2013 14:27)

Empress

5)  Empress (12.03.2013 01:04)

Jedna lepšia ako druhá

maryblack

4)  maryblack (11.03.2013 15:22)

Marcelle

3)  Marcelle (10.03.2013 14:18)

eMuska

2)  eMuska (10.03.2013 10:57)

milujem vás! a ja patrím do tohto vtipného spoločenstva, som úplne nadšená!

Jalle

1)  Jalle (09.03.2013 23:27)

Bitva o ovladač totálny zabiják: máchla jsem ho holí

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek