Sekce

Galerie

/gallery/Zrzka.png

Po dlouhých stovkách let na palubě vesmírné lodi se naši hrdinové pomalu probírají z hibernace. Co se za tu dobu stalo s Fernandem a Jesusem? Kam se ztratil padre Lorenzo? Kolik vnoučat  a pravnoučat má Lucinda?

Věděla jsem, že přede mnou někdo stojí, ale bylo mi to fuk. Měla jsem rozečtený časopis. A nesnášela jsem, když mě někdo vyrušoval. Pak se ale ozvalo odkašlání.

„Prosím vá-“

„Nevím, najdi si to sám,“ zabručela jsem, aniž bych k němu zvedla pohled.

„Prosím?“

„Říkám, že si to máš najít sám. Ať hledáš cokoliv, já nevím, kde to je. Jestli jsi to už pochopil, tak běž, mám tady rozečtený časopis,“ odpálkovala jsem ho.

„Nic nehledám, chtěl jsem si koupit tuhle knihu,“ hodil mi ji na pult, „ale už ji nechci. Děkuji.“

„Počkejte!“ zastavila jsem ho spěšně, a když se na mě otočil, ukázala jsem na knihu. „Mohl byste ji alespoň vrátit na místo?“ Rozzuřeně se na mě podíval a vypadl ven. Bídák! Já tady nebudu uklízet jeho bordel! Poslední dva dny jsem byla ještě vytočenější než dřív.

Edward „Cucák“ Cullen mě dneska zval na večeři. Sice jsem ho k tomu navedla, ale byl to on, kdo mě zval. A já se pořád vnitřně hádala, jestli jsem neudělala největší blbost ve svém životě. A že byl sakra dlouhý! Jenže teď jsem mohla přijít i o ten kousek, který mi ještě zbýval. Jestli mě zahryzne dřív, než se dostanu k jeho Taťkovi Krvesajovi, budu pěkně nakrknutá. Nesnášela jsem, když mi někdo kazil plány. Zvlášť takhle mistrovské plány. Takže jo, byla jsem naštvaná už předem. Zvlášť kvůli vědomí, že na něho musím být neskutečně milá, aby netrvalo tak dlouho, než si mě přivede domů.

„Dobrý den,“ ozval se přede mnou napůl ještě dětský, ale napůl už dívčí hlas.

„Nemáme, zkuste to jindy,“ prohodila jsem ledabyle a dál si četla.

„Ehm, promiňte,“ zkusila to znovu. Frustrovaně jsem vydechla.

„Říkám, že nemáme,“ zopakovala jsem příkře a zvedla jsem k ní při tom zrak. Zarazila jsem se pohledem v jejích očích. Podle hlasu a těla jsem věděla, že kdybych na ni zařvala, nebo bych do ní kopla, sesypala by se a utekla by. Dokonce bych ji dokázala i pěkně zmlátit. Jenže oči jsou okna do duše. V tomhle případě do té upíří.

„Vy jste Isabella Swanová?“ zahihňala se. Proboha, upír a ještě sjetá.

„Kdo se ptá?“ Nenápadně jsem začala prohledávat šuplík, abych našla zapalovač, ale zrovna když jsem ho potřebovala, nikde nebyl. Krom toho, ty oči nehořely temně rudou, ale plápolaly nádherně zlatou. Věděla jsem, s kým mluvím, ještě než jsem se zeptala.

„Jsem Cullenová,“ natáhla ke mně ruku, „Alice Cullenová.“ Potlačila jsem nutkání odpovědět Bond, James Bond a raději jsem se pokusila nasadit úsměv.

„Jo, jsem Bella,“ souhlasila jsem, ale ruku jsem k té její nenatáhla. Ještě chvíli to zkoušela, ale nakonec ji spustila dolů.

„Ráda tě poznávám, Bello,“ usmála se.

„Takže proč mě hledáš?“ zajímala jsem se. Snažila jsem se znít přátelsky. Vážně jsem se snažila, ale nebylo to nic lehkého.

„Chtěla jsem poznat holku, která porazila mého brášku v pokeru.“ Znovu se zahihňala a já se pevně chytila stolu, abych jí dlaně nepřiplácla na pusu.

„Neporazila jsem ho. Nechal mě vyhrát,“ uvedla jsem na pravou míru.

„Jo, ale jenom proto, aby tě mohl pozvat na večeři,“ mumlala spokojeně. „Což mě dostává k dalšímu důvodu, proč jsem tě chtěla poznat. Edward totiž hned tak nějakou holku na večeři nezve.“

„A?“ zeptala jsem se chladně. Moje odměřenost jí z tváře sundávala úsměv čím dál více. Přesto ho tam měla ještě pořád víc, než je zdrávo.

„Měly bychom se lépe poznat. Nechceš zajít někam na kafe?“

„Nepiješ kafe,“ konstatovala jsem.

„Fajn, tak na nákupy. Jenom jsem tě nechtěla hned zezačátku děsit.“ Zamračila jsem se a dala si ruku v bok.

„Můžu být upřímná, Alice?“ zeptala jsem se vážně. S nadšením přikývla. Nadechla jsem se, abych ji odpálkovala, ale potom mi na mysl znovu vyplavalo, že jestli chci, aby mě hlavní Cucák Cullen přeměnil, měla bych se přátelit s více lidmi z jeho rodiny. „Tak fajn, nákupy,“ souhlasila jsem a snažila jsem se vypadat alespoň trochu nadšeně. Nemám ani tušení, jestli se to podařilo. Ale Alice vypadala spokojeně.

„Užijeme si to, slibuju.“ Tím jsem si nebyla tak jistá. „Tak já se stavím zítra a domluvíme se. Na dnešek šaty máš?“

„Jo,“ souhlasila jsem ponuře. Jednu chvíli jsem měla pocit, že si spokojeně tleskne, ale nejspíš se ovládla. Když se otočila k odchodu, oddechla jsem si, ale potom se znovu zastavila.

„Jo, a Bello, mohla bys o tom neříkat bráškovi?“ zeptala se lehce nervózně.

„Fajn,“ souhlasila jsem.

„Díky,“ zazubila se a vypadla z krámku. Frustrovaně jsem se posadila a chuť si číst mě naprosto opustila.

Byla jsem moc mladá na to, abych zemřela. Tak proč jsem přijala pozvání těch upírů? Ať už jsou hodní, nebo ne, pořád jsou to upíři. A i když jejich otec podle všeho ještě žádného člověka nezabil, byla jsem si jistá, že tenhle čistý jídelníček se netýká celé jeho rodiny. Co když najednou dostanou chuť a smlsnou si na mě? Na druhou stranu, možná by se dokázali ovládnout a přeměnili by mě. Pro svět bych zemřela, ale co si budeme povídat? Pokolikáté už?

Takže jsem měla dvě možnosti: riskovat, že zemřu v blízké době. A tím zemřu, myslím, že doopravdy zemřu. Nebo zemřu za dalších šedesát let jako stará, vrásčitá a určitě s plno nemocemi. Nikdy jsem nechtěla být škaredá a vrásčitá. Vždycky jsem si vybírala hezká těla. To poslední bylo z nouze ctnost. Ale teď už se to nedalo vrátit. Musela bych přeskočit zase jinam. Což v lidském těle nebylo zrovna něco lehkého.

Ať jsem nad tím uvažovala sebevíc, pokaždé mi vyšlo, že to, co se teď děje, je moje nejlepší možnost. Kdo neriskuje, nic nezíská. A já sakra stála o to, abych získala tu pitomou trvanlivost. V tomhle případě to vyžadovalo večeři s Edwardem. A všechny ty další, protože jsem si sakra jistá, že u jedné nezůstane. A taky nákupy s Alice. A bála jsem se, že ty taky neodbytu jenom jedinou účastí.

Ten den jsem měla zkažený už od rána. Ale Alice tomu nasadila korunu. Ian to poznal. A nelíbilo se mu to.

„Zase jsi na všechny nepříjemná,“ konstatoval.

„Jo, protože všichni otravují mě, ne tebe,“ odsekla jsem mu.

„Jsi nepříjemná i na mě,“ řekl překvapeně.

„Tak promiň,“ sykla jsem pořád stejným tónem.

„Proč jsi taková?“ nechápal.

„Proč tě to zajímá?“ vrátila jsem mu.

„Protože tě mám rád. A stihl jsem si všimnout, že takových ve svém okolí asi moc nemáš, když bydlíš v motelu a jdeš ven, jedině když jdeš do práce. Měla by ses chovat mileji.“ Promlouval mi právě do duše, nebo se mi to jenom zdálo?

„To není pravda. Třeba dneska jdu na večeři,“ bránila jsem se. Překvapilo ho to. A vypadal i potěšeně.

„Vážně? A s kým?“ Slepičí prdelka, vždyť to říkám!

„To je fuk,“ snažila jsem se z toho vykroutit. Věděla jsem, že pokud bych zmínila jméno, nevydržím s ním do konce pracovní doby, natož další dny.

„Takže s nikým,“ konstatoval. „Dokud mi nedáš jméno, neuvěřím ti.“

„Já ti nelžu,“ bránila jsem se pohoršeně.

„Tak s kým tam jdeš? Hm?“ Zamračeně jsem ho pozorovala a zarputile jsem mlčela. Jenže moje hrdost byla na to moc velká.

„S Cullenem,“ vyhrkla jsem rezignovaně.

„S kým?“ Netušila jsem, jestli je nahluchlý nebo se mě v tom jenom snaží vymáchat.

„S Edwardem Cullenem,“ špitla jsem neochotně.

„Nedělej si ze mě srandu,“ zamračil se.

„Nedělám si srandu!“ Chvíli na mě zaraženě zíral a potom se šíleně rozchechtal.

„Ty a pan Cullen? Chudák chlapec, co si to na sebe ušil?“

„Tak zaprvé, tohle je od tebe pěkně sprosté,“ řekla jsem dotčeně, „a zadruhé, já ho nepřemlouvala. Dokonce jsem se z toho snažila vyvlíknout, ale ten chlap je prostě neodbytný.“

„Protože se mu líbíš,“ brouknul. Protože mu voní moje krev.

„Nebyla bych si tak jistá, že je to právě tímhle.“

„Možná si myslí, že tě dokáže změnit,“ pokrčil rameny. „A jestli jo, bude tady mít až do smrti slevu.“ Místo toho, abych se urazila, uchechtla jsem se. Jestli do Cullenovy smrti, tak Ian vážně zkrachuje.

 

V sedm hodin už jsem byla přichystaná a čekala, kdy zabuší na dveře. Modlila jsem se, aby se to nestalo, a zároveň jsem se tak nějak divně těšila. To lidství mi začínalo lézt na mozek. Přesně tohohle jsem se děsila, když jsem se dostala do Mirandina těla. Být lidská. Lidské tělo mi nikdy nepřineslo nic dobrého.

Když se nakonec to lehké klepání ozvalo, nadskočila jsem. Otevřela jsem dveře a první, co jsem uviděla, byla velká kytice lučního kvítí.

„Ahoj.“

„Ahoj. Jsem rád, že tentokrát jsi připravená,“ usmál se a podal mi ji. S lehkým úsměvem jsem si ji vzala a bezděky k ní přičichla. Až když jsem viděla jeho spokojený úsměv, došlo mi, co jsem udělala. Do háje!

Raději jsem se odebrala do koupelny a napustila umývadlo vodou a položila do ní kytici. Měl bod za to, že nevzal růže, ale příště by mohl koupit i vázu.

„Půjdeme?“ zeptal se, když jsem se vrátila. Přikývla jsem, popadla kabelku a zamkla za sebou. O dvacet minut později jsme už seděli v restauraci a vybírali si jídlo. Já si vybírala jídlo. On rekvizitu.

„Máte vybráno?“

„Ano, dala bych si-“

„Uvařte si to sama,“ skočil mi číšník do řeči. Zmateně jsem se zarazila a podívala se na něj. Teprve potom mi došlo, co tím myslel.

„Máte nějaký problém?“ zeptal se Cullen a už nezněl tak přátelsky, jak jsem ho prozatím vždycky slyšela. „Jestli ano, jsem si jist, že společně s vaším vedoucím ho vyřešíme.“ Ten chlápek viditelně zbledl. Myslím, že vypadal pomalu stejně bledě jako upír. A že jsem měla s kým srovnávat.

„Omlouvám se,“ řekl přiškrceně a vytáhl si bloček. Zapsal si naši objednávku a odešel, aniž by se na někoho z nás podíval.

„Co jsi mu udělala?“ zajímal se Cullen.

„Nic, jenom mě dneska vyrušoval v práci,“ pokrčila jsem nevinně rameny.

„Otravoval v práci?“ zopakoval. „Něco po tobě chtěl?“

„Jo, něco si koupit, nebo co. Kdyby mě nechal dočíst ten článek, byla bych milejší.“ Dal si ruku před pusu a podle mírných otřesů, které jeho tělo vydávalo, bylo vidět, že jen těžce zadržoval smích. „Kdyby tě to zajímalo, nebyl jediný, kdo mě dneska otravoval,“ nadhodila jsem.

„Měla bys je zažalovat,“ smál se.

„I tvou sestru?“ nadzvedla jsem zvědavě obočí. V tu samou chvíli ho smích naprosto přešel.

„Cože?“

„Dneska byla za mnou.“ Já vím, slíbila jsem, že to jejímu bratrovi neřeknu, ale… nezmínila se, o kterém mluvila. A pokud vím, má bratry tři. Takže jsem svůj slib prakticky neporušila. Příště se musí vyjadřovat jasněji.

„Já ji zabiju,“ procedil skrz zuby.

Hups…

Nebraska/Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Popoles

10)  Popoles (20.11.2011 16:42)

To bylo geniální! Od zítřka na každýho, kdo se přiblíží k mému stolu, nebo si dovolí zatelefonovat, budu štěkat a vynadám jim, že vyrušujou :D :D :D
Chudinka Alice, ta si to slízne...
Copak Bellu ještě z lidství překvapí?

9)  fixena (30.10.2011 23:21)

juchů, je tu pokračování! a bella to rozjíždí ve velkém stylu... je to docela vypočítavá mrcha, jak se tak dívám na její úmysly.. vlastně chce zneužít carlisla, ale stejně je mi docela sympatická doufám, že si časem uvědomí, že edward je vlastně docela fajn a skončí to jinak, než jak si plánuje. jen se bojím toho, že kdyby na to edward přišel, že je chtěla jen využít, tak by ho to dost ranilo..
no nic, nebudu vymýšlet pitominy, raději si počkám na další dílek téhle super povídky!
díky za tuhle kapitolku

8)  Martina (29.10.2011 22:18)

Vaše povídka se mi vážně líbí, zajímavej nápad, rychle další kapitolku :) :)

7)  giselle (29.10.2011 18:29)

díky za novou kapiotlku, už se mi stýskalo po Fernandovi a Lucindě! moc se těším na pokračování týhle povedený dvojky

eMuska

6)  eMuska (28.10.2011 02:03)

oujé! tak jo, no, nemáme... alice ju prizabuje...

Nosska

5)  Nosska (27.10.2011 21:11)


Ta její svéráznost je opravdu dokonalá

Kamci

4)  Kamci (27.10.2011 20:20)

skv+lá kapitolka

Fanny

3)  Fanny (27.10.2011 19:02)

Já věděla, že mě to dostane do dobrý nálady

Obzvlášť věta: "Uvařte si to sama" a "I tvou sestru" mě dostala do kolen.

Skvělé a doufám, že další kapitola nebude za tak dlouho...

Janeba

2)  Janeba (27.10.2011 17:10)

Jupí, páni, to bylo žůžo!!! Skvělý, vtipný a rychlý!!! Vážně se moc těším na pokračování, ale podotýkám, že stárnu a tak se musím pokaždé o několik kapitol vracet, abych si připomněla o čem to je!!! Ale nevadí, protože je to úžasně napsané a se skvělým vtipem!!!! ;)
Děkuji!!!

1)  CAlen (27.10.2011 15:07)

Moc dík za další díl

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek