Sekce

Galerie

/gallery/Zrzka.png

Kde jsme to byli naposledy? Bella se vzbudila ve své posteli, ačkoliv se do ní určitě nedostala po svých. Naštěstí v ní byla sama. Jen na stolku ležel vzkaz od Edwarda...

Tu noc už jsem neusnula. Děsila jsem se toho, že bych se s ním musela znovu setkat. Do téhle doby jsem se mu všemožně vyhýbala, ale on využil jediné slabé chvilky. Vlastně ani nevím, jestli jsem mu na to kývla, nebo mi jenom spadla hlava na stůl. Doufala jsem, že to druhé. Sice jsem potřebovala prachy, ale pokud mě vycucne, budou mi celkem na nic. Tohle tělo rozhodně nepřinášelo štěstí. Ať už Mirandě, tak i mně.

Nemohla jsem se rozhodnout, co udělat, takže jsem nakonec šla do práce, abych si alespoň na chvíli vyčistila mozek. Ian už seděl za stolem, a když mě uslyšel přijít, zvedl pohled, aby ho skoro okamžitě vrátil zpátky k novinám.

„Stihla sis vyřídit všechno?“ zajímal se, ale vypadalo to, že ani nevnímá odpověď.

„Jo,“ odpověděla jsem příkře a prošla kolem něho do kumbálu.

„Ty voníš!“ obvinil mě. Prudce jsem se na něho otočila a nadzvedla jsem obočí. „Ale vážně, voníš!“ usmál se. Jenom jsem něco neurčitého zamručela a raději si uvařila kávu. Věřila jsem, že mě probere a donutí mě vymyslet, co mám dělat dál. Zklamala mě, takže jsem byla fakt protivná.

A pořád jsem nevymyslela, co udělat s Cullenem.

„Posloucháš mě vůbec?!“

„Ne,“ odpověděla jsem upřímně a dál si hleděla svého.

„Ale vážně, vysvětli mi, proč jsem tě ještě nevyhodil,“ zamračil se na mě.

„Protože bys tady musel makat sám. Hele, potřebovala bych jít domů.“

„Za to, jaká na mě jsi?“ divil se. Neodpověděla jsem mu a automaticky se začala balit. „Ach jo, tak jdi…“ povzdechl si.

„Díky,“ usmála jsem se na něj a políbila ho na tvář.

Na pokoji jsem byla v rekordním čase, a ještě než se za mnou stihly zavřít dveře, vytáhla jsem kufr a začala do něj balit všechny svoje věci. Nevěděla jsem, kam půjdu, ale věděla jsem, že musím vypadnout. Hodně brzy. Protože jestli nepřijdu do restaurace, určitě přijde ke mně. A ví, kde bydlím.

To byl problém. Pro mě smrtelný problém.

Nezdržovala jsem se skládáním a ukládáním, přesto mi to trvalo déle, než bych si přála. V šest jsem zapínala poslední kufr a strkala si poslední balíček peněz do batohu. Byla jsem připravena tohle všechno opustit kvůli jedinému upírovi. Ne že by to byl nějaký luxus. Jenže když jsem otevřela, málem jsem narazila do veliké kytice různobarevných gerber.

Překvapeně jsem udělala krok zpátky a zvedla pohled o něco výše. A tam se na mě nestoudně usmíval Edward Cullen. Osoba, která mohla za ty sbalené tašky na mých ramenou.

„Co tady děláš?“ vyhrkla jsem zděšeně.

„Přišel jsem tě vyzvednout.“ A ten široký úsměv měl pořád na tváři, když mi podával kytky.

„O dvě hodiny dřív?“ Nezvedla jsem jenom obočí, ale i výšku hlasu, a ruka mi nervózně vystřelila prohrábnout si vlasy. Zatracené lidské tělo!

„Něco mi říkalo, že nedorazíš, tak jsem si pro tebe přišel. Dlužíš mi to,“ pokrčil rameny, jako by mu to bylo ve skutečnosti úplně fuk. Chtěla jsem odporovat. Mrsknout s ním o protější zeď a naštvaně odkráčet na letiště. Nebo ještě lépe – vyhodit odsud jeho. Stejně jsem v tomhle městě byla dřív. Já se tady narodila. Kdoví, odkud pochází on. Problémem ale bylo, že já už nebyla upírka. Nebyla jsem hříšně sexy, neměla jsem svoje dokonalé vlasy, neměla jsem upíří schopnost ovlivňovat na každém kroku a hlavně jsem neměla dostatečnou sílu.

První pravidlo, když jste v lidském těle? Nikdy, za žádných okolností, nevytáčejte upíra! A to jsem neměla v plánu. Přesto jsem se snažila vymluvit.

„Promiň, ale na La Capitale nemám oblečení. Vážně mě to mrzí.“ Lhala jsem, jak jsem jenom dokázala, ale byl připravenější, než jsem čekala.

„Na tuhle komplikaci jsem taky připravený,“ řekl pyšně a natáhl ke mně ruku s přehozeným vakem. Povzdechla jsem si a neochotně jsem si ho od něj vzala.

„Stejně máme rezervaci až na osm,“ zkusila jsem ještě poslední možnost.

„Zavolal jsem tam a přesunul ji na sedm.“ Rezignovaně jsem se stáhla dovnitř a nechala dveře dokořán. „Někam ses chystala?“ zajímal se. Ne, jenom mě baví pořád balit a vybalovat! Neodpověděla jsem a zavřela se do koupelny. Chvíli jsem na sebe zírala do zrcadla a zvažovala možnosti úniku.

Z obýváku se ozvalo zvonění telefonu.

Možná kdybych vylezla tím oknem a sešplhala dolů…

„Bello, nesnaž se utéct, ještě by ses zabila,“ radil mi jeho tlumený hlas přes dveře. Svěsila jsem ramena a uznala, že má pravdu. Miranda rozhodně nebyla fyzicky zdatná. Tenhle únik by se mi moc nevyplatil. Takže jsem nakonec oblékla ty koktejlové šaty a rozpustila si ty příšerné vlasy, abych alespoň trochu zakryla odhalený krk a ramena. Litovala jsem, že nemám po ruce nějaký ozdobný šátek nebo šál, abych si ho mohla uvázat kolem krku a neprovokovat ho tepající žílou. V koupelně byly jen ručníky, a žádný z nich se ke koktejlkám nehodil.

Když jsem vycházela ze dveří, uvažovala jsem, kdy jsem se začala cítit bezpečněji s upírem, než když bych šplhala po stěně.



Číšnice nás uvedla ke stolu a skoro celou dobu se dívala do země, jenom aby jí pohled neklouzal na můj doprovod. S nesmělým úsměvem nám podala jídelní lístek a na chvíli se vzdálila. S povzdechem jsem ho otevřela a neušlo mi, že po mně Edward poočku pokukuje. Prolítla jsem lístek očima, několikrát ho prolistovala sem a tam, zavřela a znovu otevřela a nakonec se nespokojeně zamračila.

„Děje se něco?“ zeptal se jemně.

„Nejsou tady ceny,“ stěžovala jsem si. Jak tady nemohli mít ceny? V jídelním lístku byly vždycky ceny. „Asi mi dali špatný lístek.“ Lehce se usmál a uklidnil mě.

„Dali ti správný lístek. Lístek s cenami dostávají muži.“ Co je to za blbost?

„Proč?“ nechápala jsem. Složil svůj lístek a zadíval se mi do očí.

„Proto, aby si ženy vybraly jídlo bez ohledu na to, kolik utratí.“ Vždyť říkám, blbost!

„A co kdybych tady šla s ředitelkou nějaké firmy na pracovní oběd?“ Ha?!

„Tohle není typ restaurace na pracovní oběd,“ ujistil mě. „Musíš se smířit s tím, že cenu uvidím jenom já.“

„Tak to ne, chci vědět, jak drahé jídlo si objednávám,“ nedala jsem se. Se širokým úsměvem zavrtěl hlavou. „Jinak si nic neobjednám.“ Nechápala jsem, proč se na mě pořád tak culí. A nezjistila to, ani když přišla číšnice.

„Vybráno?“

„Ano,“ odpověděl, ale pohled k ní zvedl až po chvíli. „Dáme si dvakrát hovězí Carpaccio s parmezánem a láhev vína. Výběr nechám na vás.“

„Za chvíli vám to přinesu,“ usmála se a zase odešla.

„Co když maso nejím?“ zajímalo mě.

„Jíš,“ přikývl a pořád se mi díval do očí. Dneska jsem už podruhé svěsila ramena a opřela se do pohodlné židle.

„Takže,“ začal, „jak víš, kdo jsem?“

„Myslíš kromě toho, že se ti mění barva očí, a když jsme se poprvé viděli, vypadal jsi, že mě vycucneš rovnou v obchodě?“ nadzvedla jsem obočí.

„Jo, kromě toho,“ souhlasil. Nevěděla jsem, co by s ním udělala odpověď, že jsem byla upírka. A že tohle není moje tělo. Že to moje původní nežije už… pěknou řádku let. Vážně mě to zajímalo. Ale nehodlala jsem to zjišťovat.

„S jedním jsme byli… řekněme blízcí přátelé, dokud se mě nepokusil zabít.“

„Ztratil sebeovládání?“

„Spíše trpělivost,“ uchechtla jsem se. Vlastně jsem ani moc nelhala. S Arem jsme byli přátelé a potom se mě pokusil zabít. A ten pitomec Demetri ten rozkaz klidně vykonal. Nezáleží na tom, že nakonec stejně nezabil mě, ale moje krásné tělo. Které vlastně původně taky nebylo moje… Edwardovi to vtipné nepřišlo.

„Chtěla jsi mu podpálit zadek?“

„Ne, to jenom tobě,“ přiznala jsem. „Musíš chápat, že teď si dávám pořádného majzla, abych se nedostala do stejných problémů. Ono kamarádství mezi upírem a člověkem není zrovna výhodné. Vždycky pro jednoho z nich skončí špatně. A bohužel většinou pro člověka.“

„Ne všichni upíři jsou stejní,“ bránil se.

„To, že cucáš krávy neznamená, že ti budu v téhle stránce věci věřit,“ upozorňovala jsem ho.

„Necucám krávy.“ Usmál se jenom jedním koutkem a já naprázdno polkla. Fajn, ovlivňování lidí má v malíčku… „Když mi nevěříš, proč tady teď sedíš?“ Jo, to se ptám i sama sebe.

„Protože bych se šplháním z koupelnového okna zabila.“

„V knihkupectví jsi vypadala, že by to pro tebe byla lepší smrt,“ ušklíbl se. Měl pravdu, tak proč jsem k sakru byla tady?!

„Začínám přicházet na chuť adrenalinovým sportům,“ pokrčila jsem rameny. „Fajn, já ti o sobě řekla, teď jsi na řadě ty.“

„Neřekla jsi mi ještě všechno,“ nesouhlasil.

„Řekla jsem ti to nejdůležitější. Taky o tobě nechci vědět úplně všechno.“ Jenže on mi o sobě všechno řekl. Vyprávěl o svém „otci“, který ho přeměnil, O jeho „mámě“ a „sourozencích“. Vyprávěl mi svůj příběh a vyprávěl mi i příběhy ostatních. Když mluvil o Carlislovi, viděla jsem mu v očích zvláštní… jiskru. Bylo vidět, že ho má vážně rád a je mu vděčný. Protože to on většinu rodiny, včetně Edwarda, přeměnil. A jenom proto, že by stejně zemřeli.

O doktoru Cullenovi jsem slyšela dost věcí, ještě když jsem byla na hradě. Tvrdili, že to je slaboch, když nedokáže vypít člověka. Já o něm tvrdila, že je slaboch, když nedokáže vypít člověka. Ale když jsem se teď ocitla na té druhé straně potravního řetězce, došlo mi, že není slaboch, spíše naopak. Protože dělat doktora, když vaše jediná potrava je krev, je něco… zatraceně těžkého. A můžu to s jistotou říct, i když jsem doktora nikdy nedělala. Dostal se ze spodních příček lidí, které mám ráda, až na přední příčky. Před ním byl akorát Ian a Gedžitka.

Když mě doprovázel domů, vyprávěl mi o své temné minulosti. Dost děsivé na to, že byla docela tma a občas jsme potkali nějakého opilce. Měla jsem tendenci se pořád dokola otáčet a docela mě děsilo, že nemám strach z upíra vedle sebe, ale z jeho vyprávění a těch individuí okolo. Přeběhl mi z toho mráz po zádech a sotva jsem se otřepala, objevilo se mi na zádech jeho sako.

„Není mi zima,“ špitla jsem. Nebral to na vědomí, jenom se na mě pořádně podíval.

„Děsím tě,“ konstatoval.

„Ne,“ vyhrkla jsem okamžitě. Nebyla jsem přece žádný srab. „Jenom… to vyprávění s touhle ulicí a těmi lidmi. Fajn, možná mě to trochu děsí,“ přiznala jsem nakonec. Zase se usmál jenom jedním koutkem a já musela zavřít oči, abych se na něho donutila nedívat. Potom jsem na boku ucítila jeho dlaň a s lehkým naléháním se znovu rozešla. Kupodivu mi to nebylo nepříjemné. Ale ani příjemné. Hlavně mě to uklidňovalo. A konečně jsem si uvědomila, že tady jsem s upírem, tak proč se bojím někoho jiného?

„Mohli bychom si to někdy zopakovat,“ navrhnul, když jsem odemkla dveře pokoje.

„Dlužila jsem ti jednu večeři,“ bránila jsem se. Nechtěla jsem s ním trávit víc času, než bude nezbytně nutné.

„Jasně,“ usmál se, ale už nevypadal tak uvolněně. Přemýšlela jsem, jestli jsem mu tím nějak neublížila. A potom jsem si chtěla vyfackat, že mě to vůbec zajímalo. „Tak dobrou noc.“

„Dobrou.“ Zavřela jsem za sebou dveře a konečně si sundala ty zatracené věci. A potom mě něco napadlo.

Doktor Cullen měl dobré sebeovládání. Přeměnil většinu své rodiny. A mohl by přeměnit i někoho dalšího. Takže pokud se k němu dostanu dostatečně blízko…

Rychle jsem vyběhla ze dveří a holýma nohama jsem proběhla až ke schodům.

„Edwarde!“ zastavila jsem ho. Překvapeně se na mě otočil a čekal. „Kdy a kde?“

Ten samolibý úsměv se mu skrýt nepodařilo.

Ree/Nebraska

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

11)  Jalle (17.11.2012 14:50)

pekne vypočítavá

Kamci

10)  Kamci (08.09.2011 19:36)

holka se nám nezdá:) :) :)

Lampas

9)  Lampas (15.08.2011 12:31)

Dnes som sa rozhodla prečítať si túto poviedku a... je božská! Teším sa na ďalšiu kapitolu.



8)  CAlen (15.08.2011 08:26)

Super díl,už aby tu byl další

Janeba

7)  Janeba (15.08.2011 06:42)

Konečně, málem jsem zapomněla jak skvělá povidka to je!!!!
Děkuji!!!

6)  marcela (15.08.2011 04:56)

Skvělý,skvělý,skvělý.

Nosska

5)  Nosska (14.08.2011 23:06)

anamor

4)  anamor (14.08.2011 22:34)

Konečně další díl.
Edward věděl proč si ji má pohlídat s tou večeří. A jejich konverzace na téma pálení zadků a cucání krav byla taky boží. Doufám, že další díl bude brzo;)

eMuska

3)  eMuska (14.08.2011 22:04)

Keby len chlapec vedel...
Joj, paráda. On po nej ide, strašne moc, žejo! Je to skvelé, kočky!

2)  mary (14.08.2011 22:00)

já tu holku miluju , její nápady mě dostávají do kolen

1)  Scherry (14.08.2011 21:40)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek