Sekce

Galerie

/gallery/sob_perex.jpg

Žíznivý upír je nebezpečí pro všechny. Žíznivý upír - vegetarián pak může způsobit celokontinentální problém.

Ree, Ajjinka a já jsme vdečné za to, že máme Ježíška ;-) A přejeme vám klidné spokojené štědré šťastné veselé *) Vánoce.

*) nehodící se škrtněte

Už se stmívalo a začínalo mrznout.

Sprška sněhu se vznesla do vzduchu, když upír prudce zabrzdil, aby nasál vůni lesa lehce zředěnou s vůni něčeho lahodnějšího

Spokojeně se usmál a znovu se rozeběhl. Za pár sekund ve skoku srazil zvíře a ihned se mu zakousl do krku. Na jazyku se mu rozlila horká krev a chuťové buňky dostaly záchvat veselí. Spokojeně mručel a slastně svíral víčka. Zdálo se mu, že tahle krev chutná trochu jinak, a v hlavě se mu objevila zamlžená vzpomínka na porcelánový hrnek s horkým, vonícím červeným obsahem. Ta lahodná tekutina došla moc brzo.

„Nedálo se ti, že ten sob letěl?“ zeptal se zamyšleně Jasper, který už měl odloveno a teď jenom čekal, aby se mohli vrátit domů.

„He?“ udělal Emmett a zmateně se na svého bratra podíval. „Tobě už to soužití s Alice vážně leze na mozek,“ zasmál se.

Jasper se napřímil a jen matně vzpomínal na slova své matky, že jestli se poperou i na Vánoce, oběsí je na vánočních světýlkách. Věděl, že to byla jen planá výhružka, protože upíra oběsit nelze, ale ani tak nechtěl strávit svátky na střeše mezi červenou a žlutou žárovičkou. Nakonec se rozhodl Emmetta nezbít, ale udělal si pomyslnou poznámku o tom, že by mu měl při další romantické chvilce s Rose napumpovat do žil trochu dojetí. Když se Emmett Rosalii v posteli rozpláče, určitě jí to neudělá radost. Se spokojeným úsměvem se sehl k Emmettovu sobovi, aby ho odnesl někam zahrabat, ale něco ho zarazilo. Pozorně si zvíře prohlédl.

Vypadalo jinak.

„Emmette?“ oslovil svého bratra a v jeho hlase bylo slyšet zděšení.

„Co zas? Vidíš létající medvědy?“

„Namaloval jsi tomu sobovi nos načerveno?“ Emmett nebyl právě dobrý herec, takže nepochopení, které se zračilo v jeho tváři, Jaspera vyděsilo. Znal jen jednoho soba, který měl od přírody červený čumák.

„Asi máme problém,“ odtušil Jasper, když si vysáté zvíře prohlížel ze všech úhlů. Neměl přesný popis toho, jak by ono zvíře mělo vypadat, ale tohle mu bylo až nepříjemně podobné.

„Máme?“ zhoupl se Emmettovi nejistě hlas. Bedlivě sledoval svého bratra, který právě vypadal, že se snaží dohnat zameškané hodiny biologie a pokoušel se tvářit nenápadně. On za nic nemohl, přeci.

„Máme,“ pronesl Jasper rozhodně. „Teda ty máš problém, samozřejmě.“ Než stačil pokračovat, za nimi se ozvalo hlasité zalapání po dechu. Jasper se rychle otočil, cítil se nesvůj, dotyčného neslyšel přicházet a ani ho necítil. Něco tady nehrálo. Když ale před sebou viděl statného muže v červeném obleku a bílým plnovousem, brada mu v údivu div nevytvořila brázdu ve sněhu. Udělal krok stranou, pevně doufaje, že si nově příchozí nevšimne toho, co se Jasper snažil svým tělem nenápadně skrýt. Nezabralo to.

„Vy… Co… Vy!!! Rudolf… Vy!!!“ Stařík nejdřív brunátněl a postupně světlal. Ačkoliv by za jiných okolností vypadal určitě mile, teď vypadal sakra nas… opravdu nesvůj.

„Ale my… to ne… je to jinak… my.“ Jasper vážně netušil, jak Emmettův čin omluvit. Nakonec se rozhodl staříkovi pozměnit emoce. Ale místo toho, aby je ujistil, že se nic nestalo a on si najde soba jiného, zrudnul ještě více a začal splývat se svým kabátkem.

„Co vy?“ vyjekl tak hlasitým hlasem, že Jasper zauvažoval, jestli by to dokázala i jeho žena. Byl si téměř jistý, že na něj by neměla.

„My musíme jít,“ vyhrkl Emmett a zdejchnul se. Sotva se Jasper vzpamatoval, hodil staříkovi sobí tělo a zmizel taky. Měl chuť Emmetta zaříznout a doufal, že ho ty vánoční světýlka udrží.

Raději bude viset, než aby se nechal spálit nějakým senilním staříkem. Předběhl Emmetta a nezapomněl mu jednu pořádně střelit za ucho. Emmett vyryl čerstvou brázdu mezi dvěma borovicemi a porazil malý smrček.

Když vybíhal z lesa, vletěla mu přímo do náručí Nessie a zvonivě se smála. S nosem rudým od zimy mu dokonale připomínala toho soba.

„Jakého soba?“ vytřeštil na něj oči Edward, ale než mu stihl odpovědět, připloužily se na louku před domem obrovské sáně. Tentokrát spadla čelist Edwardovi.

„Kvůli vám jsem je musel celou cestu tlačit!“ zanadával stařík a otřel si pot z čela. „Bez Rudolfa jsou ostatní naprosto ztracení,“ zabručel a Edwardova čelist se propadla na náměstí čínského Pekingu.

„Santo?“ zkusil a připadal si jako ten největší idiot na světě.

„Santa?“ vyjekla Nessie a začala se v Jasperově náruči kroutit, aby se dostala na zem. Otočila se a uviděla muže, který opravdu vypadal jako Santa. Měl správné oblečení, správné vousy, správné saně i správně roztomilé drátěné brýle. Špatný byl ale počet jeho sobů, kteří teď stáli přímo před Cullenovic vilou, občas hrábli kopýtky, odfrkli, nebo žalostně békli. A rozhodně byl špatně slovník domnělého Santy.

„Ďas aby to spral! Tenhle mizerný upír mi vysál-“

„Nessie!“ vyhrkl Edward a rozpřáhl ruce. „Pojď honem, půjdeme najít maminku a říct jí, kdo to sem přijel!“ Za nic na světě nechtěl připustit, aby jeho nevinná dcerka přišla o iluze takhle hrozným způsobem. Její strýc vypil vánočního soba!

„Tati? Je to Santa?“ Nessie si pořád ještě nebyla jistá. „Má dárky? Už jsou Vánoce? Neměl by přijít v noci?“ Jedna otázka za druhou. Edward netušil, jak odpovědět, a tak se s Nessie vydal dovnitř. Věděl, kdo dokáže vyřešit jakýkoliv problém. Byl vážně rád, že mají Carlislea.

Emmett rozpačitě zíral na vzteklého Santu. Potřeboval se ho na něco zeptat. Nutně musel zjistit, proč vlastně vybíral za velmi bolestivých dloubanců loktem od Alice vánoční dárek pro Rose. Kdyby věděl, že Santa existuje, nemusel se snažit hodinu vybrat ten pravý šperk. Nadechl se, ale když se na něj kromě Santy podívali velmi ošklivě i zbylí sobové, zase sklopil hlavu. Dobře. Tak počká, až nebude atmosféra tak hustá.

Mezitím stál Edward s vrtící se Renesmeé v náručí před Carlisleovou pracovnou, věděl, že o nich Carlisle ví, ale nevyzval je, aby vstoupili, proto se Edward snažil vyprostit jednu ruku, za kterou ho malá Renesmeé tahala, aby mohl zaklepat. Zatím zvládl zdárně ignorovat nával Santových obrázků ve své hlavě.

„Edwarde?“ ozvalo se klidně a Edward si oddechl. Alespoň tenhle problém by mohl mít z krku. Teď ještě rozzuřený Santa a pošlý sob. Normální předvánoční den. Vešli, Nessie energicky seskočila z Edwarda a vylezla Carlislovi na klín. Carlisle překvapeně shlédl na droboučkou Renesmeé, která ho už stejně jako Edwarda před chvílí zasypávala otázkami. Povytáhl obočí a vydechl.

To teda díky, poslal k Edwardovi myšlenku. Ten se jen nesměle pousmál a nechal svou zvídavou dceru se svým dědečkem. Dole se teď řešily závažnější problémy.

„I jak já vozit dárky mám, když saně tlačit budu sám?!“ hudroval a házel po všech přítomných nevraživé pohledy. Emmett se drbal na temeni a předstíral, že přemýšlí. V hlavě však řešil otázku, proč sobi mohou létat a takoví medvědi ne. Edward zavrtěl hlavou, tohle bylo i na něho příliš.

„Můžeme vám chytit jiného,“ zkusil to Jasper opatrně, ale jakmile viděl, že Santa znovu nabírá sytější odstín, sám to zavrhl.

„Omlouvám se za svého bratra,“ ujal se slova nervózně Edward. Nedělalo mu dobře vědomí, že by si měli rozhněvat zrovna Santu. To rozhodně nepotřebovali. „Kdybychom vám mohli jakkoliv pomoci, nebo nahradit… škody.“

Všichni si všimli ďábelského zablýsknutí v Santových očích. Neměl by tenhle chlapík být milý stařík s hlasitým smíchem?

„Co jste si vyrobili, to si vypijte!“ řekl a zarazil se. „Tak počkat. To už jste udělali,“ zamračil se. „Bez Rudolfa dárky prostě nerozvážím.“ Založil si ruce na prsou a čekal.

Edwardova čelist tentokrát cinkla o krunýř želvy držící Zeměplochu.

„To nemyslíš vážně!“ přešel Edward plynule do tykání a razantně vrtěl hlavou. „To nepřipadá v úvahu.“ Santa pokrčil rameny a prohlásil, že to se asi nedá nic dělat.

„To budou letos děti asi bez dárků.“ Všem v domě došlo, o co se jedná, a malá Nessie začala natahovat.

„Já chci dárečky,“ vzlykala a nebyla jediná. Emmett taky vypadal, že by mu zklamáním tekly slzy, kdyby to bylo možné.

Edward si povzdechnul a slíbil si, že Emmetta podpálí. Taková hranice jako vánoční dárek by vůbec nebyla špatná! A taky věděl, že Santu už nikdy nebude mít rád. I Grinch by měl více slitování.

„Máme si ty dárky rozvést sami,“ procedil skrz zuby a celou tu dobu upíral svůj pohled jenom na viníka.

„Já tě uškrtím, Emmette!“ vrhla se na něho Esme a zatímco se Emmett schoval za záda Rose, Carlisle láskyplně sevřel svou ženu kolem pasu a zastavil ji.

„Ale, mami, sama jsi říkala, že kdo se o Vánocích popere, toho uškrtíš na světýlkách. Přece bys tam nechtěla viset,“ snažil se ji uchlácholit, ale mělo to naprosto opačný účinek.

„Raději tam budu viset, než se vloupávat do domů komínem,“ vřeštěla a Jaspera napadlo, že tahle tónina se přibližuje té Santově v lese.

„Jsem pro, aby to Emmett udělal sám,“ prohlásil Edward. Se zlomyslným výrazem se otočil ke schodům a chtěl s Bellou zapadnout do pokoje, ale v jeho zorném poli se objevily uplakané oči jeho jediné dcery a znovu si povzdechl. „Tak bychom asi měli vyjet.“

Odnikud se najednou objevila Alice s fanatickým výrazem na tváři. Oči jí jiskřily, vypadala jako malé dítě. Jasper nadšeně vyjekl a zasněně zamrkal. Emmett se znechuceně zašklebil, na tohle neměl žaludek ani on. Už se chystal vzít Rose za ruku a utéct s ní z místa dění, ale Edwardovo decentní odkašlání ho probralo. To mu zase jednou nevyšlo.

„To je výborný!“ zapěla Alice a během vteřiny se z ní stala neviditelná šmouha, která na pět vteřin zmizela v domě. Vrátila se ověnčená červeným oblečením. Edward si smířeně povzdechl. Carlisle přistoupil blíž a naprosto vědátorským okem se na hromadu podíval. Pak se rychle narovnal.

„Ne, v žádném případě. Ne!“ zopakoval neústupně. „Tohle si na sebe nevezmu.“

Esme se naklonila a začala se hromadou přehrabovat. Když jí v rukou zůstal červený podvazek, štítivě ho zahodila a zašklebila se. Alice se usmála, byla očividně nad věcí.

„Tys to viděla?“ zeptala se Bella nevěřícně. Alice se uculila. Mezi všemi se rozezněl hlasitý povzdech.

„Tak honem, dárky čekají!“ popoháněla všechny Alice, za což sklidila několik nadávek, při nichž Bella zacpávala usmívající se Renesmeé uši. Stačilo, že žila v rodině plné upírů, nemusela ještě mluvit sprostě.

Všichni během chvíle napodobili Alice a staly se z nich mihotající šmouhy. Když se všichni najednou zastavili, překvapeně na sebe zírali. Mužské části Cullenových chyběly jen sněhobílé vousy, aby byly skoro dokonalou kopií Santa Clause.

„Je mi to velký,“ postěžoval si Edward a nevrle se zavrtěl v o dvě čísla větším kostýmu. Renesmeé se na něj zářivě usmála.

„Mně těsný,“ vydechl Emmett, který nespustil oči z Rosalie. Lépe řečeno z jejích štíhlých nohou ve vysokých černých kozačkách, krátké červené sukýnce s bílým plyšem na kraji a kabátkem, u kterého zjevně chyběla ve výstřihu látka. „Hodně těsný…“

Než stihl Jasper předat Emmettovo zjevné rozrušení jejich úkolem i ostatním členům rodiny, zasáhl Edward. Popadl Emmetta za límec santovského obleku a bleskurychle ho vyvlekl ven. Zaboření do hromady sněhu dokáže zchladit i upíra, který neoplývá právě vysokou tělěsnou teplotou. A pokud před sebou měli celodenní a celonoční rozvoz vánočních dárků po dost velkém kusu světa, neměli čas na nějaké Emmettovy fantazie o Rose – malé Santově pomocnici. Když se Edward vracel do domu, zaskočily ho Carlisleovy myšlenky. Byl vděčný za to, že ani Ježíšek, ani Děda Mráz a ani Papa Noel nepoužívají žádná zvířata. Kdyby se totiž připletli do cesty věčně hladovému Emmettovi, čekal by je kromě Ameriky a Kanady i zbytek světa – a to by vážně nebylo v upířích silách.

„A kdo se jako mezitím postará o Nessie?“ prohodila Rose a všechno najednou ztichlo. Skoro bylo slyšet, kdy jim kolečka zapadly do těch správných mezer a ozvalo se cvaknutí.

„Já s ní zůstanu.“

„Já se o ni postarám.“

„Já se obětuju.“

„Jsem její matka, zůstanu tady.“

„No tak to ne,“ ozval se Edward. „Bez tebe nikam nejdu.“ Na chvíli se zamyslel a dodal: „Máš pravdu, jsme její rodiče, máme za ni zodpovědnost.“ Belle zasvítilo v očích u vidiny, že budou mít konečně zase chvilku pro sebe.

„Námitka!“ ozval se Jacobův naštvaný hlas. „Já nebudu žehlit vaše průšvihy, takže tady zůstanu já.“ Ale když uviděl Edwardův pohled, zarazil se. A než Edward stihl vyslovit myšlenku, že za Jacoba oni řešili průšvihy už několikrát, rychle obrátil. „A nebo jo, proč nepomoct rodině, že?“ zasmál se nervózně a raději šel čekat na mráz.

„Přesně tak, psi patří před dům,“ zavrčel Edward, který mu ještě pořádně nedokázal odpustit jeho otisknutí.

„Já se o ni postarám,“ škytl Santa, který právě vyšel z kuchyně s kotlem Jacobova punče. To NE! se neozvalo jen z úst Nessiiných rodičů.

„Prostě půjde k Charliemu,“ rozhodl Edward.

Jo? A jak mému otci vysvětlíš, že s Nessie nebudeme na Štědrý den?“ vyzvídala jeho milá polovička.

„Řekneme mu pravdu?“ zkusil to. „Ne?“

„Možná přežil to, že jsem jiná. Ale Santu? Edwarde, chci, aby táta ještě pár let žil.

„Já chci jet taky,“ ozval se melodický jemný hlásek. Pohledy všech se stočily k roztomile se usmívající Renesmeé. Všichni si byli moc dobře vědomi toho, jak kouzelně na ně působí. K jejich smůle si to uvědomovala i ona.

„Dobře, ale hned až se vrátíme, půjdeš spinkat,“ snažila se Bella alespoň trochu využít rodičovské schopnosti. Nessie horlivě přikývla.

„Pojedeme na saních?“ ptala se zvědavě Edwarda a drobný obličejík jí při té představě skoro zářil. Edward si nejistě změřil konstrukci saní a zamračil se. Tohle nebyl zrovna dopravní prostředek, který si pro svou dceru představoval. Když si ale vybavil, že by jeho malá dcerka mohla být profesionální jezdkyní na vlkodlacích, beze slova ji posadil na luxusně vypadající lavici potaženou červenou látkou. Trochu zklamaně zjistil, že tenhle model saní bezpečnostní pásy prostě postrádá.

„Všichni se tam nevejdeme,“ začal s nadějí v hlavě Jasper.

„Ty pojedeš na saních, Jazzi,“ sebral mu Carlisle všechny poslední naděje. „Budeš klidnit… soby,“ dodal ještě a bylo na něm vidět, že mu ta slova nešla přes jazyk. Jen zavrtěl hlavou a vyhoupnul se do pytle s dárky. Cosi ho píchalo do zad, ale nevěnoval tomu žádnou pozornost. Narovnal se a podle jeho výrazu bylo jasné, že je připravený jet. Esme k němu energicky přiskočila.

„Tak nezdržujte, nemáme na to příliš času,“ popoháněla je Alice a všechny tím neuvěřitelně štvala. Nejhorší na tom bylo, že jí nemohli nic vytknout. Měla pravdu.

„My jedeme Volvem,“ řekl Edward a během vteřiny s Bellou zmizel. Od garáže bylo slyšet startování motoru. Emmett se s úsměvem posadil na čestné místo Santy a nevšímal si Jasperova zkoprnělého výrazu. Byl zvyklý, že se Jasper čas od času tváří jako bubák. Rosalie s Alice se vyhouply ke Carlisleovi a Esme.

Emmett vzal opatrně do rukou otěže, jakmile se jich dotkl, cítil, jak mu tělem projela neznámá síla.

„Ho, ho, ho!“ vyšlo z něj ve chvíli, kdy jimi škubl. Renesmeé se zvonivě zasmála a nadšeně zatleskala. Saně se vznesly, byly teprve půl metru nad zemí, když se k nim rozběhl Jacob s nedopnutým Santa kabátem. Jen tak tak stačil naskočit, než se nadpřirozenou rychlostí daly do pohybu.

 

Vidět upírské muže, jak se protahují komínem, ještě nebylo nic oproti tomu, jak se jím protahovaly upírky ženy. Tedy, všechny kromě Alice, která odmítla lézt tou odporně černou věcí. Vzala si z vlasů sponku a odemkla si dveře.

Esme to komínem vzala, ale když dopadla do hroudy popelu a dříví a spadla, protože Carlisle zíral na dokonale ozdobený vánoční stromek, měla chuť Santu přetrhnout. Parchanta jednoho obtloustlého! Vyhrabala se na nohy, urovnala si účes a šaty a když se na ni Carlisle otočil a začal se tiše chichotat, naštvaně oddupala k pytli s dárky a začala je skládat pod stromeček. Carlisle věděl, že je zle, ale ta černá šmouha, táhnoucí se od pravého oka až k levému koutku rtů vypadala jako skvělé maskování. Teď uvažoval, jestli Esme pomoct a riskovat, že ho umlátí jednou z těch plastových hraček, nebo nepomoct a doufat, že nebudou mít tichou domácnost.

To Rosalie s Emmettem na tom byli podobně. Emmett se nedokázal protáhnout tím úzkým komínem a sekl se v něm. Ač se Rose snažila sebevíc, nešlo to ani tam, ani zpátky. Jacob se smál tak dlouho a tak moc, až mu nevydržel jeden knoflík a praštil ho do čela. To zase rozesmálo malou Ness. Nakonec po Emmettovi Rose přestala skákat a snažila se ho vytáhnout zpátky. Po celkem dlouhých minutách se to povedlo. A Rose musela dolů sama. Dopadla na všechny čtyři jako správná kočka a houkla na Emmetta, aby jí shodil pytel s dárky. To, že jí obhodil sazemi přešla jen mírným úšklebkem. Jsou přeci Vánoce. Roztáhla pytel a sehnula se pro první dárky, když se za ní ozval nečekaný hlas.

„No ty vole.“ Otočila se a viděla dva mladíky sedící na pohovce a popíjející nějaký čirý alkohol. Ten vyšší se podíval na flašku ve své ruce a zpátky na Rose.

„Tak jo, přestávám pít,“ hlesl a se stále vykulenýma očima se odšoural do pokoje.

„Pokud za ním hned nepůjdeš, budu tě ve tvých opileckých představách strašit,“ řekla Rose temným hlasem a snažila se zadržet smích, když rychle vyskočil na nohy a zmizel v prvním patře.

Bella s Edwardem měli naprosto jiný večer. V prvním momentě měli namířeno rozdávat dárky, jenže potom si Bella všimla, že žádné dárky nevezou. Podívala se na svého muže a když viděla jeho výraz, automaticky roztáhla štít. A když potom zastavil na polní cestě a v tom sakra sexy Santovském obleku vystoupil a otevřel jí, byla si jistá, že tenhle večer nebude tak špatný, jak si myslela.

Domů se vrátili jako poslední a rozhodně s největším úsměvem na tváři. Jacob seděl v křesle, držel se za břicho a hlasitě funěl.

„Sežral všechny sušenky a vypil všechno mlíko, které připravili pro Santu a soby,“ napráskal ho s úsměvem Emmett.

„Dárky jste sice rozdali, ale pořád mi chybí jeden sob,“ zaburácel domem Santův hlas. Ozvalo se Rosaliino nesmělé odkašlání, čímž si vynutila pozornost všech v domě.

„Vlastně dva,“ řekla s nervózním úsměvem. „Renesmeé měla hlad a já jí ho prostě nedokázala odepřít,“ vysvětlila.

Ness se zvonivě zasmála a se Santou to seklo.

Od té doby si lidé musí dárky kupovat sami.

Ree Ajjinka Nebraska

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

sakraprace

8)  sakraprace (24.12.2010 12:13)

Skoro jsem smíchy práče porodila

Luciana

7)  Luciana (24.12.2010 12:12)


Krásný vánoční dárek úžásná vánoční povídka, smekám před vaší fantazií

Amisha

6)  Amisha (24.12.2010 11:54)

Děkuju, děkuju, děkuju!

eMuska

5)  eMuska (24.12.2010 11:21)

Moje drahé autorky. Čo by som vám na to asi mohla povedať? Myslím, že viete, že to bolo úžasné, dokonalé, kreatívne, vtipné... Jediný problém vidím len v tom, že synonimický slovník mám v druhej izbe a dôjsť si poň je nad moje sily... Takže ja sama sa zmôžem len na: Kúzelné...

Bosorka

4)  Bosorka (24.12.2010 10:54)

A co Otec prasátek, ten by nebyl? :D
Holky vy snad chcete, aby mi praskla cévka....

3)  Alorenie (24.12.2010 10:49)

Tak to je naprostá dokonalost! Emmett je idiot :D

Carlie

2)  Carlie (24.12.2010 10:40)

Tak po tomhle jsem vyprskla kávu (doufám, že ji monitor rád, ňami ;-)): "Nezdálo se ti, že ten sob letěl?“ zeptal se zamyšleně Jasper"
A od té pasáže se prostě vezu na hýkající vlně , dokonale vražedné

Noth

1)  Noth (24.12.2010 10:34)

S povídkami s vánoční tématikou se poslední dobou roztrhl pytel, ale v tomto případě jsem se prostě neudržela.
Zprvu jsem si malovala, jak Emmetta zapřáhnou do saní, ale ve výsledku to bylo mnohonásobně lepší.

Jo a moc děkuji za tu želvu.

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still