Sekce

Galerie

/gallery/Forever with you perex.jpg

Setkání v lese

Velkou halou se neslo volání Camillina jména, ale výskala ho Cam. To jsem tochu nechápala. Pak jsem ji uviděla a všechno mi to docvaklo. Mathyasova dcera. Malá Camilla. Jen už nebyla tak malá. A za ní Tobias. Toho už jsem taky dlouho neviděla.

„Tebe si pamatuju,“ zamyslela se ta druhá Cam, když mě uviděla.

„No jasně, Evelyn. Pomáhala si nahánět máminy vrahy,“ vypadlo z ní po chvilce a napřáhla ke mně ruku. Tobias se zájmem sledoval, jak mě Marcus objímal. Kývla jsem na něj a podívala se zpátky na Camillu.

„Cadal, máme tady ty zbraně,“ ozval se Tobias a kývl k bednám u dveří.

„Cadal?“ zeptala se nechápavě Cam. Tak tedy Cadal se k ní obrátila a vysvětlila jí, že je to zkrácenina Camilly a Daniely. Aby si ji v Sídle nepletli s naší Cam. Pak s Tobiasem dotáhli ty bedny a otevřeli je. Byly plné zbraní, ochranného oblečení a podobných hraček.

„Všechno je to nová slitina. Projde to úplně vším, i starými obleky, takže vezem nový, kluci konečně přišli na to, z čeho byly zbraně Asmodeovy armády,“ vysvětlil nám Tobias a ustoupil zpátky do pozadí. Byl nějaký zamlklý, ale nebylo se čemu divit. Přišel o ženu i dítě.

Camilla a Cadal seděly u beden a vytahovaly zbraně na světlo.

„Mathyas tě nechá bojovat?“ zeptala se jí Cam a zkontrolovala své nové saie. Nikdo jiný s nimi neumí a ona je na ně fakt machr. Cadal se na ni usmála a podala ji další nůž.

„Ze startu moc nadšenej nebyl. Ječel po mě i Tobim, on mě totiž trénoval. Pak jsem mu ale při jedný akci zachránila zadek a rázem změnil názor. Řeknu ti, vlastní otec je nejhorší trénér,“ zašklebila se a zaklapla víko bedny.

„To máš dobrý. Mě mamka učí jen obranu. Mimochodem, jsem Emma,“ přisedla si k nim Camina dcera a natáhla ruku. Cadal ji přijala a mrkla na ni. Něco mi ušlo?

Přidala jsem se k nim, když Cam odešla za Tobiasem. Někam mezitím zmizel.

„Neboj, s tím tréninkem něco provedem. Řeknu Tobimu,“ ujistila Cadal Emmu a roztřídila všechny zbraně.

„Víte někdo, kde jsou tady sklady zbraní? Ať to můžem schovat,“ zavolala Cadal na naše chlapy. Přihlásili se Damien s Jasonem. Sice nechápu, jak mohl poslední jmenovaný vědět, kde se sklady nacházely, ale házel očkem po Cadal.

Všechno jsme uložili a Cam si na trénink zavolala Marcuse. Ukecala jsem ji, abych se mohla dívat spolu s Tobim a Cadal.

Tak jestli jsem si myslela, že jakž takž bojovat umím, kleslo mi sebevědomí pod bod mrazu. Marcus nejenom odrážel každý útok, on je i oplácel.

„Nevztekej se pořád. Skončíš na zemi!“ houkla na něj naše trenérka a zaútočila na krk. Pak však rychle změnila dráhu čepele a praštila Marcuse do břicha. Ten pod její ranou heknul a prohnul se v zádech. Další rána šla pod koleno a Marcus ležel na zemi. S mečem u krku.

„Pro dnešek konec,“ zavelela a pomohla mu na nohy. Tobias se za ní vydal a Cadal se obrátila ke mně.

„Beru zpět, teta Cam je ještě šílenější trenér, než taťka,“ oznámila mi a s obdivem pozorovala Marcuse.

„Na nás si taková nebývala,“ dolehl k mým uším rozhovor Tobiase a Camilly.

„Alice přestala Ara vidět a to je problém. Nevíme kdy se dozví, že jsou ti dva s námi, nebo se rozhodne jenom pro kontrolu naší rodiny. Může to být za pět let, za rok, za měsíc a klidně to může být i zítra. Proto potřebuju, aby toho uměli co nejvíc a za nejkratší možnou dobu. Marcus a Evelyn už jsou členy naší rodiny. A rodinu bráníme, to přece víš,“ pousmála se na něj.

„Nehledě na to, že do ran nedávám plnou sílu, to vidíš,“ dodala ještě a ukázala na dveře.

Její slova mi vzala dech. Oni nás považují za součást rodiny? Proč mi o tom nikdo neřekl. Nebo třeba o tom, že Ara nevidí.

„Cadal, můžeš vzít trénovat Esmé?“ zeptala se Cam mojí sousedky, když dostala kladnou odpověď, zmizela z haly.

„Nevíš, kde ji najdu?“ obrátila se Cadal na mě. To jsem fakt nevěděla.

„Marcusi, nevíš, kde je Esmé?“ zvedla jsem hlavu ke své lásce, objevivši se za mými zády.

„Netuším, ale zkus ji najít nosem,“ poradil ji a sedl si za mě. Cadal se na nás usmála, prý to zkusí, a nechala nás o samotě.

„Věděl si to o Arovi?“ zeptala jsem se ho a pohodlně se o něj opřela.

„Něco jsem tušil. Viděl jsem Cam trénovat dřív a naše hodiny jsou o dost drsnější,“ odvětil mi a zabořil nos do mých vlasů.

Cadal se vrátila s Jasonem.

„Esmé vaří večeři,“ oblízl se Jason mlsně a vzal si ze stojanu meč.

„Tebe Cam taky učila jen obranu?“ zeptala se ho Cadal a postavila se do středu haly.

„Hm, taky, ale Emma je v tomhle lepší. Já jsem spíš po tátovi,“ vysvětlil jí a následoval jejího příkladu.

„A to znamená?“ pokračovala a protáhla si ruce a nohy.

„No, snažím se všechno řešit spíš v klidu. Pokud ovšem někdo ohrožuje ty, co mám rád, tak se neznám,“ popsal ji Jason svou povahu a protočil meč v ruce.

„Tak to otestujem,“ broukla Cadal a bez varování zaútočila. Jason ji odrazil a další útok taky. Stejně jako všechny ostatní.

„Člověče, ty máš naprosto neprůstřelnou obranu,“ odfrkla si Cadal zadýchaně.

„Ještě jsi neviděla Emmu,“ odvětil ji Jason, úplně stejně zadýchaný. Oči mu však svítily nadšením nad pochvalou.

„No, takže vyzkoušíme útok. Jsem nepřítel, co s tím uděláš?“ naznačila a postavila se do útočného postoje. Jason neuměle napodobil jeden z jejích útoků, ale Cadal ho bez problémů odvrátila.

„Jasone, neboj se, já se nepolámu,“ pousmála se na něj a naznačila ránu na stehno. Nechali jsme je kočkovat se bez publika a odešli s Marcusem do garáže.

„Jedeme se projet?“ zeptal se mě nadšeně a vzal klíčky. Jakmile jsem přikývla, uháněl k autu. Zasmála jsem se nad jeho nedočkavostí a vmžiku stála vedle něj.

„Dneska město. Vyzkoušíš si řízení v provozu,“ schladila jsem jeho nadšení. Tam si nemohl dovolit překročit limity, ještě neměl řidičák a chytit nás policie, mohli by se začít až moc zajímat. Tak jsem se rozhodla, že potom pojedeme někam mimo. A že o ten řidičák poprosím Jaspera.

„Lásko?“ koukla jsem na něj, když vjížděl do města. Zkontroloval si rychlost a když zjistil, že je v normě, zvědavě se na mě podíval.

„Máš nějaké příjmení krom Volturi?“ zeptala jsem se ho a otočila mu obličej k čelnímu sklu. Mám své auto ráda.

„V době, kdy jsem se narodil příjmení neexistovala. Byl jsem prostě Marcus I.,“ odpověděl mi a zastavil na červenou.

„Marcus I.?“ zopakovala jsem tázavě. Lehce se usmál a mrkl na mě.

„Byl jsem panovník i před tím, než jsem narazil na Ara a Didyme,“ vysvětlil mi a znovu se rozjel. Ty vole, můj upír je královského původu.

„Tak to ti budem muset nějaké vymyslet. Na řidičák,“ oznámila jsem mu a uvelebila se znovu v sedadle.

Na dalším semaforu mě něco upoutalo. Poprosila sjem Marcuse, aby zaparkoval za rohem a sama jsem vystoupila.

„Myslím, že mám práci,“ poznamenala jsem, když ke mně došel. Na skle výlohy byl inzerát. Nabízeli místo překladatele z angličtiny do španělštiny a frániny.

Vešla jsem dovnitř pro více informací. Obchod se slovníky. Jak příhodné. Prodavač mě odvedl k šéfovi a ten mě rovnou pozdravil francouzsky. Během rozhovoru plynule přešel ke španělštině a zakotvil u angličtiny. U norštiny jsem ho zastavila. Tu ještě tak dobře neovládám. Příjde mi hodně těžká. Ale i tak mě pochválil za dobrou výslovnost. Svěřil mi, že už tady měl několik zájemců, ale ještě nikoho, kdo by ty jazyky ovládal tak plynule. Pche, zkuste si být lepší než upír.

Překladatele potřeboval, aby mu překládal různé knihy, pro jakousi jazykovou školu. Nešlo o učebnice, ale normální knížky pro mladé. A tak jsem dostala svou první práci. Ze schodů jsem hupkala se smlouvou v angličtině a na jméno Evelyn Abbot. Ještěže toho Jaspera máme.

Marcus právě platil u pultu jakousi knihu. Když mě uviděl, mávl na prodavače, že je to dobrý a nastavil mi náruč.

„Mám to,“ šeptla jsem mu do ucha a ruku v ruce jsme zamířili zpět k autu.

„Co jsi to tam kupoval?“ zeptala jsem se ho zvědavě. Tajuplně se na mě usmál a podal mi knížku zabalenou do papíru. Omyl, dvě knížky. Jako ze sna jsem hleděla na třetí a čtvrté pokračování Krevních pout.

„Už jsem ti někdy řekla, že tě miluju?“ zeptala jsem se ho omámeně a zvedla k němu zrak. Koukal na mě tak nějak nevěřícně a zároveň zamilovaně. Ne. Neřekla.

Přelezla jsem k němu na klín a naklonila se k jeho uchu.

„Miluju tě,“ šeptla jsem mu a koukla se mu do očí.

„Já tebe taky,“ usmál se na mě šťastně a přitáhl si mé rty k polibku. Takhle něžného jsem ho ještě nezažila. Když se ode mě odtáhl, zhluboka se nadechl.

„Tak šup, přelez si zpátky, ať můžeme jet domů,“ pousmál se.

„A co kdyby ses radši nějak vymotal z města a pořádně tomu autu protáhl kola?“ zeptala jsem se ho už ze svého místa. Chvilku se zamyslel a pak kývl. Já se začetla do španělské knihy v mém klíně. A pak jsem se rozesmála.

„Je to o upírech,“ vysvětlila jsem Marcusovi, když po mě loupl starostlivým pohledem. Potom se ke mně přidal. Tak nějak jsem ho tyhle knihy přinutila číst. Nejvíc se mu líbila Anita a Bratstvo.

Odložila jsem složku na zadní sedadlo a kochala se výhledem z bočního okénka. Pro lidské oko by se celý obraz slil v jednu šmouhu. Marcus jel vážně rychle. Jenže něco bylo ještě rychlejší. Něco v lese. Zahlédla jsem jen blond vlasy. O pár odstínů tmavší, než Carlisle.

„Zastav. V lese je upír,“ houkla jsem na Marcuse a za jízdy vyskočila ven. Bunda to sice odnesla, ale bylo mi to fuk. Tyhle vlasy a především jejich nositele jsem znala.

„Demetri,“ zašeptala jsem zničeně, když se přede mnou zastavil. Vypadal příšerně. Samá jizva, oči vytřeštěné strachem, černé jako noc a temnými kruhy vespod. Jakmile mě uviděl, zavrčel a skočil. Tak tak jsem mu stihla uhnout a srazit ho k zemi. Byl sice slabý, ale pološílený hlady. Pak si nejspíš uvědomil co se s ním děje, protože se rozvlykal. Kousek od nás jsem cítila Marcuse.

„Marcusi, prosím tě, chyť mu něco,“ zavolala jsem na něj a pomalu pustila Demetriho. Okamžitě se otočil a objal mě.

„Evelyn,“ zamumlal a přitiskl se ke mně jak nejblíž to šlo. Pohled mi sjel k černé spálenině na jeho krku.

„Co ti to udělali,“ zašeptala jsem a opětovala jeho objetí.

Marcus mezitím dorazil s několika omráčenými polárními liškami. Když jedna z nich začala krvácet, z Demetriho hrudi se vydralo zavrčení dravce, odtáhl se skočil po ní.

„Cejch,“ zamumlal Marcus při pohledu na vypálené V na Demetriho krku.

„Co?“ zeptala jsem se ho nenápadně a dál pozorovala krmícího se upíra před námi.

„Aro ví o diamantu a upíří kůži. A používá ho jako mučící nástroj. Když diamant nažhavíš zhruba na dva a půl tisíce stupňů, neroztaví se, ale máš z něj cejchovadlo,“ vysvětlil mi a zmučeně zavřel oči. Ten starej hnusnej zmetek! Vztekle jsem zavrčela a praštila do nejbližšího stromu. Demetri se při tom hlasitém zvuku zarazil a vzápětí se schoulil do klubíčka. Rychle jsem se uklidnila a velmi pomalu k němu došla. Měl křečovitě zavřené oči a tiše si broukal. Pořád mumlal „je v bezpečí, je v bezpečí“. Netušila jsem, koho má na mysli. Klesla jsem na kolena a zlehka se dotkla jeho tváře.

„Eve, buď opatrná. Je naprosto šílený. Neví co se s ním děje,“ objevil se Marcus zničehonic a chytl mě za ruku.

„Už mě poznal,“ vysmekla jsem se mu a pohladila Demetriho po čele. Ten na mě vyděšeně vytřeštil oči. Rudé, se zlatými tečkami. Lekla jsem se, ale nedala jsem to na sobě znát.

„Zavolej Camille, jestli ho můžeme vzít na hrad. Aro ho donutil zabít člověka,“ řekla jsem tiše směrem k Marcusovi a jemně pomohla Demetrimu na nohy. Oba jsme znali Demetriho hrůzu ze zabití člověka. Tohle pro něj bylo mučení. On Demetriho zlomil.

Posadila jsem Demetriho na zadní sedadlo a sama si k němu zvedla. Okamžitě se znovu stulil do klubka, objal mě rukama kolem pasu a hlavu mi položil do klína. Jemně jsem ho hladila po zádech a čekala, až Marcus vyřídí telefon.

„Camilla mu věří. Máme tam okamžitě jet,“ oznámil mi Marcus a sedl za volant. Jakmile nás dva uviděl, zavrčel. Demetri mě v pase sevřel ještě víc.

„Jsi kouzelný když žárlíš, ale teď prosím tě jeď. Víš přece, že tě miluju,“ pousmála jsem se na Marcuse.

„A ty se uklidni, jsi v bezpečí. Aro se k tobě nedostane. Přes nás ne,“ podívala jsem se zpátky na Demetriho. Jeho stisk povolil a já se mohla nadechnout.

„Za pár dní se z toho dostane. Teď je z něj takový uzel nervů. Dalius byl sadista už jako člověk. Tvoje povaha ale dokáže zázraky. Jen si vzpomeň, jak si z té ulity vytáhla Jane,“ ujistil mě Marcus a téměř nepřetržitě nás sledoval v zrcátku.

„Parchant jeden prašivej,“ zanadával potichu na Arovu adresu a přidal na rychlosti. Tentokrát se nějakými limity v městě nezdržoval. Prolétl jím aniž by si nějak všiml semaforů. Během půl hodinky jsme parkovali v garáži.

„Dimko, co ti to ten parchant udělal,“ promluvila Cam tiše. Demetri poznal její hlas a o sekundu později ji drtil v objetí.

„Donutil mě zabít naši recepční. My, byli jsme přátelé,“ zašeptal zničeně.

„Už je dobře. Nepustíme ho k tobě,“ konejšila ho Cam a pomalu zamířila ke schodišti. Jasper podpíral Demetriho z druhé strany a my ostatní jsme šli za nimi.

„Kde máš bráchu?“ naklonila jsem se k Emmě, když jsme o pár týdnů později seděly ve velké hale.

„Učí Cadal jezdit na koni,“ prozradila mi s mrknutím oka. Já říkala, že po ní kouká. A ona po něm.

„Ale je hezký, ten Demetri,“špitla mi do ucha a zasmála se. Měla pravdu. Pravda, jeho oči stále svítily do dálky rudou barvou, ale chodil na lov každý den, aby se té barvy zbavil. Podle toho, co nám Edward vyprávěl, když ho Demetri nechal na všechno se podívat, si prožil opravdové peklo. Aro ho uvěznil v kobkách pod hradem a svěřil do péče Daliovi. Ten ho ze všeho nejdřív nechal vyhladovět. A pak jo donutil dívat se, jak několikrát znásilnil Luciu, jejich recepční. Zničenou a krvácející ji předhodil hladovému Demetrimu. Držel se několik dní. Dokud ho samotná Lucia nepoprosila, aby ji zabil. Dalius se jí chtěl zmocnit znovu. Nakonec přišel sám Aro a ocejchoval ho, jako svého vězně. Pak se mu nějakým zázrakem povedlo utéct. Věděl, že tady dřív bylo Sídlo Organizace. Doufal, že taky najde někoho, kdo by mu mohl pomoct. Ale že tady najde nás, to nevěděl.

První dva dny se zdržoval výlučně v mojí nebo Camillině přítomnosti. Nevím jestli měl Marcus pravdu s tou mou povahou, ale dostal se z toho. Rychleji, než by Marcus kdy tipnul.

„Co si to tady špitáte?“ objevila se mezi námi Demetriho hlava. Na tváři měl lehký psměv. Poprvé za celou dobu, co s námi byl.

„Ale, to by tě nezajímalo,“ snažila se to Emma co nejrychleji zamluvit. Škodolivě jsem se usmála a zamířila ven z haly. Stejně mě čekal trénink s Camillou.

„Zrádkyně,“ šeptla směrem ke mně Emma a pomalu dostávala barvu zralých třešní. Demetri k ní natáhl ruku.

„Neviděla si moje děti?“ zeptala se mě Cam, sotva jsem vešla do dveří tréninkové místnosti.

„No, Jason prý učí Cadal jezdit a Emma, ta se momentálně baví s Demetrim ve velké hale,“ podala jsem jí hlášení a šla se oblíct do nového ochranného oblečení.

„Velká hala?“ zeptala se mě nechápavě.

„No, ta velká, kde se vždycky všichni slezem, když potřebujeme něco probrat,“ vysvětlila jsem ji své pojmenování a šla pro meč.

„Jo, společenská. Nějak rychle mi dospěli. A jestli z toho bude něco víc, Jasper bude chtít Demetrimu utrhnout hlavu. Vidí v Emmě pořád tu malou holčičku,“ povzdechla si a postavila se do středu haly.

„A co ty?“ zeptala jsem se a stoupla si naproti.

„Upřímně, nevím. Znám Demetriho hodně dlouho, a vím, že by se s ním měla královsky a v případě potřeby by za ni položil život, kdyby ji miloval, ale jsem máma a Emma ještě před pár lety vypadala jako dítě. A je jí teprve osm. Vím, že vypadá, a nejspíš se i cítí, jako dospělá, ale nevím jestli je stejně dospěla i psychicky,“ naznačila mi svůj postoj a máchla mečem. Starostlivá máma Cam byla pryč. Teď přede mnou stál setsakramentsky dobrý voják. Ale i na mě byly každodenní tréninky znát. Podařilo se mi více úderů vykrýt, než pod nimi padnout.

„Zlepšuješ se,“ pochválila mě a pomohla mi na nohy. Zazubila jsem se na ni a oprášila si pozadí.

„Mám skvělou učitelku,“ vysekla jsem jí poklonu a podala jí meč. Ona mi dala herdu do zad a pro dnešek volno. V šatně jsem se převlíkla a zamířila do velké, společenské, haly. Už jsem ani nepadala únavou, jako na začátku.

Vešla jsem do dveří a hned zase vycouvala ven. Nechtěla jsem ty dva rušit. Emma seděla na pohovce s Demetriho hlavou na kolenou. Ten mě shrnutý rolák z krku a Emma ho hladila po spálenině. Ještě jsem viděla, jak se natáhla k jeho rtům. Tak jsem radši zamířila do ložnice. Přeci jen, musím dokončit tu knihu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Kamikadze

7)  Kamikadze (21.10.2010 22:07)

fanny, na další kapitole pracuju, ale nějak jsem se zasekla , slibuju, že se ji pokusím dopsat zítra ve škole;);) ;)

6)  Fanny (21.10.2010 19:06)

ouu asi jsem se stala závislá... někdy i dvakrát denně kontroluji jestli nepřibyde další ale dnes mi z toho opravdu už hrabe

Linfe

5)  Linfe (20.10.2010 14:24)

Kami neboj nezanevřela jsem na tvou povídku :-) Jen teď nemám žádný čas ani na čtení :-( Ale udělala jsem si malou pauzičku po obědě a dovolila si dvě kapitolky :-) Chudinka Demetri, nikdy bych nečekala, že to řeknu, ale když v tvé povídce jsou všichni ti zlí tak nějak kouzelně hodní kromě Ara a já je zbožňuju. Takže se těším na další díl

sfinga

4)  sfinga (17.10.2010 22:16)

Chudák Demetri, ten Aro je normální - víš-co
Jsem ráda, že je u Marcuse a Evelyn, ale je mi jasné, že si to Aro nedá jen tak líbit, aby mu garda utíkala ke Cullenům
Kami, opožděně... bylo to dokonalé dechberoucí a smrtící

Kamikadze

3)  Kamikadze (15.10.2010 11:59)

ambro, neboj, on se ještě nerozjel

ambra

2)  ambra (15.10.2010 11:20)

Ach jo, z Ara mi bylo špatně celou dobu - a to, že zmizel Alici mě totálně rozhodilo. Pořád jsem čekala, kdy se ten průšvih rozjede a už je to tady . Chudák Demetri, málem jsem se nad ním rozbrečela... Nicméně je fajn, že už nepatří k Volterrským a ještě se nám to hezky páruje!!!
Kami, skvělá jízda, jako vždy!!!

1)  Fanny (14.10.2010 20:40)

No jo opět skvělý tomu prostě nelze odolat já bych brala novou kapitolu třeba každý den

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek