Sekce

Galerie

/gallery/Forever with you perex.jpg

Ale no tak, Aro... aneb, už je to tady

 

P.S. Fanny, já vím, že to trvá dlouho, ale jsem jedna z těch, co bude letos poprvé maturovat státně, takže jsem povídky musela trošičku omezit, ale slibuju, že s tím pokusím něco udělat...

„Dimko, zvedni ten meč trochu výš! Emmo ty se do toho tak nežeň!“ nesl se tréninkovou halou Camin hlas. Dva roky. Už dva roky nás Aro hledá a ještě pořád neuspěl. Pomalu začínám věřit Jacobově myšlence, že nás ani nenajde.

„Tak co, jak jim to jde?“ zeptal se Jasper a dosedl na lavici vedle mě.

„Hrůza, Dimko ji šetří, Emma je jak uragán,“ zakroutila jsem hlavou a ukázala na střed haly. Demetri právě ustupoval před běsnící Emmou.

„A dost, Eve, pojď sem,“ utnula to Cam a kývla na mě. Já? Proč? Ani jsem se nestihla rozkoukat a už jsem stála proti Emmě s mečem v ruce.

„A nandej ji to,“ rozkázala mi Cam a sama zaútočila na Demetriho. A Dimko jí to oplatil. Já koutkem oka zachytila pohyb a tak tak jsem stihla vykrýt Emmin meč. Pak už to šlo ráz na ráz. Útok, obrana, útok, obrana a zase útok. Emmina obrana nešla prorazit, ale ona se přes tu moji taky nedostala. Zastavila nás až Camilla.

„Dobrý, pro dnešek konec. Demetri, a ty ji příště nešetři,“ praštila jmenovaného do ramene a dala nám volno. Sama se rozběhla k lavičkám a skočila Jasperovi kolem krku.

„Mami? Co kdybychom si všichni zahráli Monopoly?“ zeptala se jí nesměle Emma. Cam se na svou dceru zazubila a kývla.

„Seženu Emmetta, Eve koukneš se po Marcusovi?“ zeptala se mě a postavila se zpátky na zem.

Zmizela jsem z haly a soustředila se na svůj štít. Konkrétně na tu část, která obalovala Marcuse. Byl v lese, na číhané, takže nejspíš lovil. Vyskočila jsem z okna a neslyšně se za ním rozběhla. Štít fungoval jako GPS s přesností na centimetry, takže mě překvapilo, když jsem doběhla na určené místo a Marcus tam nikde nebyl. Ale kousek ode mě byli jiní upíři. Uviděla jsem Felixe, taky Jane a Aleca. Nechyběl ani Aro a Caius. A viděla jsem i jeho novou zbraň. Skupinu kříženců, větší než naši rodina. Tak tohle je zlé. Moc zlé.

Na zem za mými zády dopadl další upír. Bleskově jsem se otočila a vycenila zuby. Marcus. Úlevně jsem si oddychla a skočila mu kolem krku.

„Musíme to říct Camille. A asi jí to i ukázat,“ šeptl mi do ucha a rozběhl se k Sídlu. Napodobila jsem ho dřív, než si nás někdo všimne. Naštěstí se nám to povedlo a do hradu jsme doběhli během několika vteřin. Všichni už byli ve velké hale a chystali Monopoly.

„Máme problém,“ oznámil jim všem, sotva jsme tam vpadli. Oči všech se zvedly od hry a zaměřili se na nás.

„Asi tři kilometry odsud je tábor. Arův tábor. A už taky známe jeho zbraň,“ dosedla jsem na zem a koukla se na Camillu.

„Míšenci,“ vydechla zničeně a stulila se Jasperovi v náručí. Nenáviděla okamžiky, kdy musela zabít někoho svého druhu.

„Je jich moc,“ dodal za mě Marcus a sedl si vedle mě.

„A taťka včera odjel,“ připomněla nám Cadal. Ta hledala útěchu u Jasona. Každý z nás byl se svou druhou polovinou.

„Nás ale poslal zpátky,“ ozvalo se od dveří. Všichni jsme k nim zvedli hlavy a vzápětí se k nim s výskáním rozběhli. Raymond, Ben, Michael, Tobias, Coreen, Ellen a Tom. Ti nejlepší bojovníci Organizace.

„Tak co kdybychom probrali taktiku?“ zeptala se nás všech Camilla. „Hroutit se můžem potom,“ dodala ještě a sbalila Monopoly zpátky do krabice. Tobias zaběhl do Davidovy pracovny a přinesl mapy. S Marcusem jsme jim všem ukázali, kde Arova armáda táboří. Stejně by mě zajímalo, jak vypadá tábornictví v podání Ara. Nedokázala jsem si ho představit v rozdrbaných džínech, flanelové košili a s kloboukem na hlavě. Té představě jsem se rozesmála. Ostatní po mě vrhli udivené pohledy. Tak jsem jim vysvětlila, co jsem si představila, a všichni se k mému smíchu přidali.

„Lásko, tohle dokážeš opravdu jen ty,“ šeptl mi Marcus do ucha a přitáhl si mě k sobě.

„Hele, a půjdem proti nim sami, nebo počkáme, jestli přijde?“ zauvažoval Ray, zatímco si hrál s dýkou. Protáčel ji mezi prsty a vyhazoval do vzduchu. Bojovník z povolání. Cam po něm mrskla pohledem a dýku mu zabavila. A začala si hrát taky.

„Mohla bych ze sebe na chvilku stáhnout štít, doběhnout kousek k jeho táboru a pak se zase vrátit,“ navrhla jsem. Můj nápad se setkal s Marcusovou nevolí, ale Cam se zalíbil. S menší obměnou. Štít jsem měla stáhnout z Jaspera a oni dva půjdou jakože na lov. Náhodou kolem jejich tábora. Nezbývalo mi nic jiného, než poslechnout.

Zatímco ti dva zanechávali pach v okolním lese, my ostatní jsme se museli převlíct. Pro jistotu a taky v tom prý vypadáme nebezpečněji. Tedy, já ten názor nesdílela. Arova a Caiova garda v pláštích mi přišla mnohem nebezpečnější. Nehledě na to, že ještě před nedávnem jsem tenhle plášť nosila i já.

Kluci ze Sídla nám podle nejlepšího uvážení rozdali zbraně. Tak jo, teď už jsme vypadali opravdu hrozivě. Jen jsem nechápala, proč jsme dostali i pistole. Střílet nás, nebo aspoň mě, nikdo neučil. Svěřila jsem se s tímhle malým problémem Benovi a on mi ty hračky vzal. Jestli s nimi neumím, jsou zbytečné, jen by mi překážely v pohybu, znělo jeho vysvětlení. A pak jsme všichni šli na předem domluvenou louku a čekali. Děkovala jsem bohu za to, že Ness s Jacobem a malou Issie odletěli navštívit Jacobova otce. Nemuseli jsme se o ně bát.

Jasper s Cam se k nám připojili po dobré půl druhé hodině. Jejich pach byl po celém lese a neomylně vedl k louce.

Demetri podal zbraně Camille a Jason svému otci. A vše mohlo vypuknout.

Jenže nevypuklo. Aro prostě nedorazil. Měla jsem takovou teorii, že ho odradil pach Camilly, přeci jen, znal ji a její bojové techniku už nějaký ten pátek.

Na kraji louky se někdo objevil. Bleskově jsme stáli v obranné pozici a sluneční paprsky se blýskaly nejen na naší upíří kůži, ale i na čepelích našich mečů. Pak ten někdo vyšel ze stínů a loučka se ozářila dalšími odlesky. Pohled do jejích tváří mi z krku vyrazil bezděčné zajíknutí. Chytila jsem se za pusu a zírala na zbytek naší někdejší party. Na okraji louky stál Felix, Alec a Jane. Zírali na mě stejně jako já na ně. A když pak uviděli Marcuse, rty se jim údivem oddálily od sebe.

„Evelyn? Marcusi?“ šeptla Jane a klesla na kolena. V ten moment jsem vystartovala z řady a seděla u ní. Ona na mě prostě jen zírala. Pak zavrčela a skočila po mně.

„Jak si mi to mohla udělat?“ vrčela dál a prala se se mnou.

„Já musela,“ zašeptala jsem z nedostatku vzduchu a vzpomněla si na jednu z mnoha Caminých pouček. Najednou byla Jane pode mnou a já na kolenou.

„To Aro zabil Didymé, kdyby se dozvěděl o mě a Marcusovi, zabil by i mě,“ vysvětlila jsem jí a pomohla ji na nohy. V momentě mě drtila ve svém sevření a vzlykala mi do ucha.

„Ani nevíš, jak ráda tě vidím,“ usmála se na mě, když jsme se od sebe odtrhli.

„Obávám se, že ani z poloviny tak, jako já tebe,“ šťouchla jsem ji do ramene. Za mnou se ozval další hlas.

„A my jsme jako vzduch?“ To byl Felix. Když mu Alec přikývl, skončili jsme v jednom chumlu rukou, nohou a těl. Marcus se k nám totiž taky přidal.

„Konečně jsme zase všichni,“ usmála jsem se blaženě a přejela partu šťastným pohledem.

„Všichni ne,“ posmutněla najednou Jane a koukla na Felixe.

„Aro poslal Demetriho do nějaké půtky s novorozenými. Nikdo se nevrátil,“ podíval se na mě smutně Filda. Tak tohle jim nakecal? Začínala jsem pomalu soptit.

„Ve skutečnosti mě nechal napospas Daliovi ve vězení a ocejchoval mě,“ ozval se Demetriho hlas. Dotyčný se prodral skrz rodinu i s Emmou. Vypadali, jakoby nevěřili svým očím.

„Hajzl jeden,“ ucedila jsem potichu na Arovu adresu a pozorovala vítání Jane a ostatních s Demetrim. A pak následné představování Emmy, Cadal i Jasona.

„Aro nás poslal po jedné ze stop, kterou jste nechali v lese. To bylo trochu neuvážený, vzhledem k tvýmu štítu, ne?“ obrátila se na mě Jane a rozhodila rukama.

„Ve skutečnosti to bylo naprosto promyšlený. Všimla sis, že si cítila jen Jaspera a mě? Mělo vás to navést přímo sem,“ převzala slovo Cam a vyplázla na Jane jazyk. Ta na ni chvilku hleděla poněkud vykuleně a pak se rozesmála.

„Takovou tě neznám,“ oznámila ji po hodně dlouhé chvíli smíchu.

„Já tě taky znám jenom jako úlisnou mrchu s averzí vůči vegetariánům. Takže mě celkem udivují ty čočky, co máš v očích,“ oplatila jí to Camilla. Všichni jsme nevěřícně zírali tentokrát na Jane. Přísahala bych, že jí zrůžověly tváře.

„No jo no, připomínalo mi to Eve a naše přátelství,“ mumlala tiše, když si ty čočky vyndávala. Během chvilky na nás koukala pohledná blondýnka s karamelově zbarvenýma očima. Tak tohle byla pecka. A když se přidal i Alec a Felix, marně jsem lovila svou spodní čelist. Ostatně nebyla jsem jediná, Carlisle, Edward i Jasper vypadali podobně. Emmet, ten byl jako vždycky vysmátý, tentokrát proto, že Aro bude nejspíš první upír, u kterého si to infarkt rozmyslí, až zjistí, že jeho nejlepší zbraně a jeden bývalý vládce jsou na dietě. Jen s Rose vypadaly mírně nedůvěřivě.

„Počkejte, jak máme vědět, že to není Arova lest,“ pronesla do toho mumraje a rázem bylo ticho.

„Je mi jasný, že se Aro mohl dozvědět o pobytu Marcuse a Eve u nás a vás vyslal, jako zbraň hromadnýho ničení. Jane promiň, ale všichni víme, co si o vegetariánech myslíš. Ostatně nebyl to náhodou důvod, proč ses rozešla s Dimkem?“ zeptala se jí Camilla mírně jízlivě. To mi nedalo. Ona Jane neznala tak jako já. Začala jsem se soustředit na to, abych odtáhla štít od svých myšlenek dostatečně daleko a pak se podívala na Edwarda. Ukazovala jsem mu Jane tak, jak ji znám já. Jako kámošku, která nikdy nezradila, vždycky mě podržela, když bylo potřeba. Jane takovou, jaká byla pro své přátele. Edward byl, mírně řečeno, v šoku. Pak došel ke Cam a položil ji ruku na rameno.

„Jane se do hlavy nedostanu, ale Eve mi ukázala své myšlenky. Řekl bych, že jí můžeme věřit,“ řekl jí a usmál se na mě. Poslala jsem mu v myšlenkách „děkuju“ a štít spadl zpět na své místo.

Stiskla jsem Jane povzbudivě ruku a podívala se na Cam.

„Tak fajn, budu ti věřit. Ale jestli uvidím jen náznak toho, že bys chtěla ublížit mé rodině, podepíšu ti rozsudek smrti,“ kapitulovala po chvilce, ale nezapomněla přidat výhružku.

„Zlato, přestaň pouštět hrůzu,“ naklonil se ke Camille Jasper a tentokrát lovila spodní čelist Jane. S Alecem a Felixem nevyjímaje.

„A já si říkal, že ti dva jsou vám nějak moc podobní,“ plácl se Alec do čela a ukázal na Emmu a Jasona. Jane po mě hodila nevěřícným pohledem, tak jsem jen kývla na souhlas.

„A kde máte vlastně vlka?“ rozhlídl se Felix okolo.

„Jsou na menší dovolené, Nessie, Jacob i jejich dcera,“ ujal se slova Carlisle.

„Sakra, jste se nějak rozrostli, ne?“ poznamenal Felix věcně s úšklebkem.

„To víš, komu se nelení, tomu se zelení,“ zašklebil se na něj Damien a přitáhl si k sobě Alici blíž. A znovu se lovily, tentokrát oči.

„Já už se normálně přestávám všemu tady divit,“ pronesl Alec a rezignovaně mávl rukou.

„To je fajn, tak bys třeba mohl vyklopit koho že to tam Aro vlastně má a za jak dlouho zhruba dorazí sem,“ ukončila tohle vítání Camilla. A Alec začal. Felix i Jane mu samozřejmě skákali do řeči. Dozvěděli jsme se, že máme asi půl hodinky, než Arovi dojde, která skupina mu zmizela a vydá se po stopě. Taky že kříženců je dvacítka, ale nějaké slabší kusy. Upíry prý ale zvládaj levou zadní. Ty bez výcviku, samozřejmě, že. Pak že jsou samozřejmě přítomni Aro s Caiem, ale taky manželky, to bylo jemně řečeno neobvyklé.

„Nechybí ani Santiago, Afton, Chelsea a zbytek gardy. Včetně Reginy,“ dodal Felix nakonec.

„Skvělý, nevíte někdo, proč jsme posílali Denalijské domů?“ zeptala se nás všech Rose.

„Nedělej, že nevíš,“ vzpomeň si, jak se Tanya sápala po všech chlapech tady,“ uzemnila ji Cam a ušklíbla se nad tou vzpomínkou. Taky jsem zavrčela, když mi v hlavě vyskočil obrázek, jak to zkoušela na Marcuse. Pak ovšem potkala Mathyase a byl klid.

„Hele a neodjela ona náhodou s Mathyasem?“ zeptala jsem se Raye. Zazubil se na mě a kývl na souhlas.

„No, tak to vám to teda v Sídle nezávidím,“ pronesla Cam ponuře a zadívala se na ně s lítostí.

„Proč, padli si do voka navzájem. A jak se zdá, Mathy ji dokáže zklidnit,“ trhl Ben rameny.

„Asi mu postavím pomník,“ nechala se Bella slyšet a celá louka propukla v jasot. Ten ovšem Camilla zatrhla a postavila se do obranné pozice. Její výhružné vrčení nás probudilo. V ten moment jsme stáli všichni s tasenými meči v ruce.

„Ty s tím umíš?“ zeptala se mě Jane tiše a dotkla se rukojeti meče.

„Všichni máme Camin výcvik,“ šeptla jsem jejím směrem a sledovala přicházející formaci. To co jsme viděli, byl naprosto synchronizovaný pohyb. Jejich kroky zněly jako hudba. Hrůzostrašná hudba. Čím blíž byli upíři středu, tím tmavší odstín měly jejich pláště. Najednou se otevřeli jako květina a uprostřed byla čtveřice té nejtmavší černé. Aro, Caius, Athenodora a Sulpicie.

„Och, to je překvapení,“ ozval z pod jedné kápi Arův hlas. Tiše jsem zavrčela, sotva jsem ho uslyšela, ale byla jsem umlčena Marcusovou dlaní. Zatím o nás nevěděl. Byli jsme schovaní ve druhé linii. Spolu s ostatními bývalými obyvateli Volterry a Emmou a Jasonem.

„Vidím, že jste se seznámili s Mathyasem. Ta jeho slabost pro vegetariány. Rád tě vidím, Camellie,“ obrátil se Aro rovnou na Cam. Ta zavrčela, když ji řekl jejím pravým jménem.

„No já tebe ne. Ohrožuješ mou rodinu,“ odsekla mu napruženě. Trochu se uvolnila, když ji Jasper chytil za ruku. Aro se syčivě nadechl, když to viděl. Tenhle zvuk mi na tváři vykouzlil posměšný úšklebek. Marcus nade mnou jen zakroutil hlavou.

„Aro, cítíš, to co já?“ naklonil se k dotyčnému Caius. Ajaj.

„Necítím nic,“ odsekl mu Aro. Pak, jakoby ho něco osvítilo a stáhl si kápi. Rodina se před námi semkla ještě víc. Marcus se natáhl a chytil mě za ruku. Povzbudivě se na mě usmál. Měl v očích tolik lásky, až jsem myslela, že to není možné. Vzpomínala jsem na všechny naše společné okamžiky. Ať už mezi volterrskými, nebo v rodině.

„Evelyn, jestli tohle dobře dopadne, vezmeš si mě?“ zašeptal mi do ucha a podíval se na mě s otázkou v očích. Vyrazil mi tím dech.

„Tohle umí jen jedna upírka,“ pronesl Aro zlým hlasem a přerušil tak tenhle nádherný okamžik. Už jen za tohle jsem měla chuť ho zabít.

„Spolčování s měniči, také s kříženci a ukrývaní uprchlíků. Minimálně za dva s těchto činů je trest smrti,“ oznámil nám Aro vítězně. Tak tohle tedy ne.

„Aro, ale ty přece víš, že nemáš šanci. Tak si laskavě sbal ty svoje poskoky a zmiz,“ pronesla sladkým hláskem Jane a vystoupila z řady. Poslední slůvko však zavrčela. Felix, Alec i Demetri se uchechtli.

„Jane? Caie, já jsem ti říkal, že Evelyn dokáže upíry ovlivnit. Podívej, donutila Jane ke zvířecí krvi,“ obrátil se na Caia.

„Marcusi, ty víš něco o tom, že bych tohle dokázala?“ ozvala jsem se taky a obrátila se na Marcuse, „A na dálku?“ dodala jsem ještě. Camilla po mě hodila nevěřícným pohledem a udělala tak v přední řadě mezeru. Protáhla jsem se jí jako myška, následována Marcusem. Alec s Felixem a Demetrim to vzali venkem.

„Bratře, tebe taky omámila?“ hrál Aro dál svou hru. Nikdo mu na ni však neskočil.

„Ano, omámila. Svou láskou. A nenazývej mě bratře. Nejsem tvůj bratr. Přestal jsem jim být, když si zabil Didymé. A nenechám tě, abys mi vzal i Evelyn,“ zavrčel na něj Marcus a tasil svůj meč.

„V tom případě zemřeš s ní,“ zasyčel na něj Aro. Caius jen nevěřícně pozoroval naši při.

„Ale no tak, Aro. Proti nám nemáš šanci. Ne s tou tvou hromádkou slabochů. To nevíš, že lidská krev oslabuje naše bojové schopnosti?“ přidala se k nám Cadal a kývla směrem k Arově skupině míšenců. Tak proto mají bílé duhovky.

„A ty jsi kdo?“ vyštěkl na ni Aro. Cadal se nenechala zmást.

„Já jsem dcera svého otce. Podívej se pořádně. Kohopak ti připomínám?“ napověděla mu a zářivě se na něj usmála.

„Mathyas,“ poznamenal suše Caius a obrátil se ke svému bratrovi.

„Ty víš o tom, že by kříženci mohli mít potomky?“ otázal se ho a kývl směrem ke Cadal.

„To není možné. Nejsou naživu, stejně jako my,“ oznámil mu své stanovisko. Tohle byla voda na Emmin mlýn. Napodobila nás a obešla první linii bokem.

„Chyba. Jsme naživu. Minimálně z poloviny. Než se zeptáš, kdo jsem já, poradím ti. Dcera svých rodičů,“ napodobila Cadalinu hádanku. Koutkem oka jsem zahlídla Cam, jak není s to zavřít pusu a vykuleně na nás hledí. Ostatně, Jasper na tom nebyl o moc líp, a když se k nám přidal i Jason, bála jsem se, že takhle zůstanou.

„Caie, už jsem ti vysvětlovala, že nejsme psi. Takže bys nás laskavě mohl přestat nazývat kříženci,“ ozvala se Cam a přidala se k nám. Tohle začíná být zajímavé. Navíc, níže postavení upíři začali ustupovat. Skupina míšenců naopak udělala pár kroků dopředu. Naše míšená část se přeměnila do bojové podoby. Opravdu, šel z nich strach. Aro se jich nejspíš taky bál, protože kývl na vůdce těch svých a ti se rozběhli naším směrem. A bylo to tady.

Decimovali jsme je relativně rychle. To mělo za následek Arovo rozhodnutí, poslat na nás i upíry. Jenže když byl zabit poslední kříženec, Jane začala používat svou moc. Řev zasažených upírů mi rval uši. Ale bojovala jsem dál. Pořád jich zbývalo moc. Do boje se dokonce připojili samotní vládci. Královny byly obklopeny svou gardou a nehnuly se z místa.

„Okamžitě přestaňte, nebo ji zabiju!“ nesl se loukou Caiův hlas a mě něco chytilo pod krkem. Marcus zkoprněl na místě a vyděšeně nás pozoroval. Tak tohle není dobrý. Okamžitě jsem pustila meč k zemi a vystrašeně se podívala na Marcuse.

„Pusť ji a vem si mě,“ vyzval Caia. Ten však zavrtěl hlavou a rozesmál se. Najednou můj pohled přitáhla Camilla. Stáhla jsem mírně svůj štít a nechala ji, aby mi promluvila v hlavě.

„No tak, Evelyn, tohle ses učila. Odpověz mi, co máš udělat?“ zazněl mi v hlavě její hlas. Horečně jsem si vzpomínala na hodinu, kdy mě učila obranu. Nebyla jsem schopna vzpomenout si na ten trik. Byla jsem nejspíš první upír s oknem, jak vrata od stodoly.

„Tak sakra holka. Když to neuděláš, zabijou Marcuse!“ zařvala na mě uvnitř mé hlavy a já si najednou vzpomněla. Caius si ani neuvědomil, že se něco děje a naše role se obrátily. Jenže mně stačil jeden pohyb a vládce by byl bez hlavy.

„Caie, tohle nebyl dobrý nápad. Ne když mám zvláštní výcvik,“ zašeptala jsem mu do ucha a otočila se k Arovi.

„Vzdej se a nechám ho jít. Mám ale podmínky. Navždy necháš naši rodinu na pokoji. A myslím tím i Demetriho, Jane, Aleca i Felixe. Opustíš Norsko a nikdy víc se k nám nepřiblížíš,“ oznámila jsem mu své stanovisko.

„Ty nejsi v pozici, kdy bys mohla něco požadovat,“ zasyčel na mě a přestal si dávat pozor. Tohle byla ta chvíle, na kterou jsme čekali. Ale nečekali jsme, že ji využije zrovna Carlisle. Vždy mírumilovný a snažící se o řešení v klidu.

„Eve možná ne, jestli ti na Caiově životě nezáleží. Ale já ano,“ řekl a přiložil mu čepel meče ke krku. Snad poprvé v životě jsem viděla v Arově obličeji strach. Nejspíš to pro něj bylo nové, bát se o svůj vlastní život.

„Ukousl sis moc velké sousto, Aro. A nejsi schopný ho spolknout. Buď přistoupíš na naše podmínky, nebo zemřeš,“ podpořil mě Carlisle a přitlačil na Arův krk. Kůže jeho krku se začínala napínat. Ještě trošku a meč by šel skrz. A Aro to moc dobře věděl. Nezbylo mu nic jiného, než kývnout. Kývli jsme na sebe s Carlisleem a oba vládce pustili. Oba se vrátili do své původní pozice po boku manželek. Omluvně jsem se na Athenodoru podívala.

„Chápu tě. Taky bych svou lásku bránila. Ať je jaký je,“ pousmála se na mě a chytila Caia za ruku. Sulpicie se usmála na Marcuse.

„Hodíte se k sobě. Takhle si tě nepamatuju ani s Didymé. Starej se o ni dobře, zaslouží si to,“ řekla mu a přitiskla se k Arovi. Myslím, že už chápu, proč se říká, že je láska slepá. Já být jí, držím si od Ara hodně velkej odstup. Od Caia jakbysmet.

„Neboj, budu,“ odpověděl jí Marcus.

Jak slavnostně přišli, tak potichu odešli. Z jejich gardy nezbyla ani polovina. A já konečně mohla skočit Marcusovi do náruče. Drtil mě ve svém objetí, až jsem nemohla dýchat. Tak jsem nedýchala.

„Ano, vezmu si tě,“ šeptla jsem mu do ucha, když jeho objetí trochu povolilo. V ten moment mě drtil ještě silněji, než před chvílí. Omotala jsem mu ruce kolem krku a nechala ho. Lhala bych, kdybych řekla, že se mi to nelíbilo, vědět, že mě tak moc miluje. Byl ochotný vyměnit můj život za svůj. Existuje nějaký větší důkaz lásky?

Když jsme se od sebe odtrhli, padl mi zrak na rodinu. Pozorovali nás se šťastnými výrazy v obličeji.

„Jane, půjdeš mi za družičku?“ porušila jsem to ticho a mýtina propukla v jasot. Všichni nám překotně gratulovali. Ale i přesto mi neuniklo, jak se Tobias probudil k životu a ochomýtal se okolo Jane. Všimla si toho i Camilla, kývla na mě a usmála se.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

7)  Jalle (11.11.2012 14:03)

jupí boj

ambra

6)  ambra (03.11.2010 07:28)

Tak u téhle kapitolky vůbec nevím, kde začít. Musím se pochlubit, že možná díky fotkám, cos nám poskytla, si je umím líp představit a v párech se zatím neztrácím (Ty je tak hezky nenápadně pořád připomínáš ). Zase jsem měla ten svůj svíravý pocit, který jsi ve mně vypěstovala, ale přiznám, že jsem se bála nějakých ztrát na životech naší party. Vyřešila jsi to ale naprosto geniálně!!! :D
Aro s mečem na krku mě dostal :D .
Mám strašnou radost, že jsou Felix, Jane a Alec s nimi. Tak oni si celou dobu mysleli, že Dimko je mrtvý...:'-(
No a další páreček a svatba na obzoru - dvě třešničky na dortu::D

Kamikadze

5)  Kamikadze (31.10.2010 16:26)

tak tedy, speciálně pro Linfe, Carlisle má Esmé, Rose Emmetta, Edward Bellu, Jacob Nessie, Damien Alice a Jasper Camillu, to máme základ, pak dál, Demetriho si vybrala Emma, Cadal zase Jasona, Evelyn Marcuse, Tanya nejspíš uhnala Mathyase a teď nám to jiskří mezi Tobiasem a Jane, myslím, že jsem na nikoho nezapomněla, stačí ti to takhle?

Linfe

4)  Linfe (31.10.2010 12:51)

Jaj, to bylo prostě hustý, ale začínám se holka v těch tvejch párech taky trochu ztrácet. Měla bys nám vytvořit plánek :-)

3)  Fanny (30.10.2010 21:27)

Vtipné, napínavé, nádherné a zase nevím jak pokračovat...asi nej, už jinak vážně nevim. A samozřejmě chápu a pravda nervy to ničí, ale o to váženější a "chutnější" to poté je.

A souhlasím se sfingou ať je tu více komentářů! Vsadím se, že by je měl kdo napsat...!

sfinga

2)  sfinga (30.10.2010 19:02)

To byla zase nervyberoucí kapitolka. Ale pěkně jim to nandali. A dokonce jim přetáhli gardisty. Patří jim to slizounům volterskejm
A koukám, koukám, dětičky jsou drzé po rodičích
Tedy myslím Cadal, Emmu a Jasona
A Eve s Marcusem to byla bašta, když oznámili, že se budou brát
Kami, jako vždy a navždy

Hanina

1)  Hanina (30.10.2010 15:49)

Ahoj Kamikadze! Zrovna jsem dočetla až sem-a tady čeká tak krásná prémie!!! Už od minulého týdne jsem totálně pohlcená Znovu nalezenou , pak Marcusem a teď Forever ... no nádhera!!! Cam miluju a Eli je parádní třeštidlo! Tady na stránkách si fakt připadám jako dítě v cukrárně...tolik dobrot okolo.. a jedna lepší, než druhá!! A tvé povídky jsou přímo marcipánové (teda,ne z německého marcipánu,myslím ten,který dělá mamka na vánoce-vzácný,neodolatelný a návykový)akorát se po nich netloustne-protože při jejich čtení není čas ani myšlenky na jídlo chytnou a nepustí

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek