Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Forrest%20Love.jpg

Jestli jste si pozorně četli první kapitolu,
tušení už možná máte, kteří dva tu skončí spolu.

Osudem jsou svedeni do stejného města,
myslím ale, že je čeká ještě dlouhá cesta…

II. The Airport

 

Byl se svou rodinou v příletové hale mezinárodního letiště Teda Stevense v Anchorage. Vedli vzrušený hovor. On stál s rukama založenýma na prsou, pohledem upřeným skrz prosklenou plochu letištní haly ven, opřený o reklamní tabuli a mlčel. Za ty roky už si na jeho zádumčivost zvykli. Oni byli nedočkaví. Těkali očima po nově příchozích cestujících, přešlapovali, žmoulali v kapsách klíčky od aut. Vypadali jako všichni ostatní. Nenápadně. Dokud se na ně člověk nepodíval pozorněji. Tehdy muselo být každému jasné, že je na nich něco divného. Byli všichni stejně… krásní?

„Ta lidská doprava je tak pomalá. Vsadím se, že kdyby běželi, už tu dávno jsou,“ protáhl znuděně Emmett.

„Prosimtě, ty se hlavně nesázej. Ještě ses mi nepřiznal, kolik jsi prosázel na NHL, když tu Alice nebyla, aby ti radila!“ zamračila se na něj Rose.

„Ale lásko, vždyť jsem ti říkal, že jsem skoro všechno trefil.“ Smířlivý tón mu šel perfektně.

Rose po něm střelila pohledem, který nepřipouštěl další diskusi. Měla ho přečteného.

„No, Emmette, hlavně si myslím, že ani ty bys tentokrát s Alicinou bagáží neudělal ani krok,“ lehce se usmála Esmé. „A to vím, protože jsem jí pomáhala balit! Dalo jí hodně práce přesvědčit slečnu u odbavování, že na svatební cestu se s kuframa prostě pod osmdesát kilo nedostane.“

Emmett dostal záchvat smíchu. „Ještěže jsem u toho nebyl!“

„Už je vidím! Támhle jsou!“ zvolal Carlisle a ukazoval na stejně krásnou dvojici, která k nim s úsměvem ve tvářích a nadšením plula.

„Alice, Jaspere, jsem tak ráda, že jste zase doma!“ Tiskla je oba najednou jako první Esmé. Máma. Pak už se objímali se všemi.

„Díky Esmé, byla to nádhera. Byla sice chyba, že jsem tu nechala ty zlatý páskový balerínky a taky tu červenou krajkovou košilku. Viď zlato?“ zatrylkovala Alice směrem k Jasperovi. „Ale nakonec se to dalo vydržet.“

„No, Esmé, myslím, že by sis to tam měla zajet zkontrolovat. Je možný, že ti z domu na ostrově zbyla jen kůlnička na dříví,“ rejpnul si Emmett.

„Věděla, že se chytíš, prostě jí to nedalo,“ s úsměvem ho poplácal po ramenou Jasper. Pak si podali ruce a objali se. „Taky jsi mi chyběl, brácho.“

Ten u tabule se náhle napřímil a ještě víc ztuhnul, pokud to vůbec bylo možné. Nikdo si toho ve všeobecném veselí nevšimnul. O sekundu později ztuhla i Alice. V tu ránu byla u něj a vytřeštěně na něho zírala.

„Edwarde, co se děje?“ vykřikla zoufale. „Najednou ses mi skoro ztratil!“

„Já, já nevím,“ zajíkl se Edward a tentokrát zíral do davu lidí on. To už kolem nich stála celá rodina. „Nevím, jak je to možné… ale já cítím, tedy myslím, že cítím…“ Všichni na něm teď doslova viseli očima.

„Bella,“ vydechl sotva slyšitelně.

 

xxx

 

Rozloučení s tátou na letišti v Seattlu bylo rychlé. Přeci jenom jel táta po mokrých silnicích opatrně, takže jsme přijeli akorát načas.

„Podívej, letíš za hodinku, žádný zpoždění, to je dobrý. Aspoň tam budeš včas a stihneš se ubytovat,“ mumlal spokojeně táta při pohledu na velkou světelnou letištní tabuli.

„Tak pojď, zbavíme se těch kufrů, ať si můžem ještě dát v klidu kafe,“ vytrhla jsem ho z jeho myšlenek.

Našli jsme můj odbavovací terminál. Já jsem předložila letenky, zatímco táta naskládal kufry na pás.

Slečna Stella, jak měla psáno na jmenovce, kufry rutinně zvážila a označila. „Osmnáct kilo, v pořádku. Přeji vám štastný let s naší společností Alaska Airlines,“ s úsměvem mi vrátila letenky.

Poděkovali jsme a vydali se na kafe a croissant do Seattle´s Best Caffe. Jako vždycky. Usadili jsme se u stolku v rohu. Jako vždycky. Měli jsme s tátou jisté rituály.

„Ještě něco, tohle máš ode mě a taky od dědy Billyho,“ zalovil táta v kapse a podal mi tenkou nezalepenou obálku.

Rozevřela jsem ji a zvedla obočí. „Tati?“

„Není to nic moc, karta je na tvoje jméno. Máš tam deset tisíc. No nekoukej, Sunny, přece sis nemyslela, že tě necháme odjet s holým zadkem,“ hřejivě se na mě usmál a stisknul mi ruku. Cvak, vyfotila jsem si ho. Mám fotografickou paměť. Takhle si ho teď budu pamatovat.

Pak už to šlo ráz na ráz.

„Hned po přistání mi zavolej. Čekáme tě na Vánoce!“ Naposledy jsme se objali.

Pasová kontrola, nástup, rolování po letištní ploše. A část, která mě přímo fascinuje: zabržděné letadlo, stojící na konci dráhy, motory tůrujou, a pak se ten kolos dá do pohybu, rychleji a rychleji, až najednou cítím, že ztratí půdu pod nohama. Žaludek mám až v krku, do žil mi vstříkne adrenalin, eufórie. Miluju vzlety.

Pití, svačina, časopis, pak zase pití, oběd, bombón a šli jsme na přistání. Krátký, tříapůlhodinový  let.

V Anchorage jsem byla poprvé, ale to nevadilo, všechna letiště jsou v podstatě stejná. U pojízdného pásu jsem si počkala na kufry. Samozřejmě přijely mezi posledníma, jak jinak. Hodila jsem je na vozík a zhroutila se na nejbližší lavičku. Hrozné, jak sezení člověka unaví. Vytáhla jsem mobil a zavolala tátovi. Potom jsem vytočila Helen, byla to moje kamarádka z Forks, studovala tu už od loňska. Její spolubydlící právě ukončila studium a tak se jí uvolnilo místo na pokoji. Paráda, nemusela jsem nic jinýho hledat. Řekla, že už je na cestě a vyzvedne mě za půl hodinky.

Často jsem si krátila čas pozorováním lidí. Hodně vám to o nich řekne, aniž byste s nimi mluvili.

Moji pozornost záhy upoutala skupinka lidí stojících tak nějak stranou. Byly to dva páry a jeden mladík se zasmušilým výrazem. Přestože vypadali rozdílně, měli všichni velmi krásné rysy – museli být příbuzní. Byli oblečeni podle poslední módy, což mi neimponovalo, neměla jsem takové typy ráda. Ale zároveň mi byli sympatičtí.

Setrvávali v družném hovoru. Usmívali se na sebe, dotýkali se. Všichni, kromě toho mladíka. Evidentně k nim patřil, ale celou dobu stál opřený ramenem o poutač a nepřítomně zíral ven z letištní haly. Sledovala jsem jeho pohled. Na obrovskou prosklenou plchu vytrvale bubnovaly dešťové kapky hnané ostrým podzimním větrem. Nic, co by vaši pozornost upoutalo na delší dobu.

Něčím mě přitahoval. Byl tak... hezký.

Mohla jsem si ho nerušeně prohlížet. Byl vysoký, s pěknou postavou, ale žádný Rambo. Jeho opravdu krásnou bledou tvář lemovaly neposlušné hnědé vlasy. Vsadila bych se, že na slunci budou házet bronzové odlesky. Nebyl tak perfektně vystajlovaný, jako zbytek jeho rodiny. Měl na sobě prostě džíny, mikinu a tmavomodrou sportovní prošívanou vestu. Hrozně mu to slušelo.

Konečně se dočkali. Ke skupince mého zájmu přicupitala elfka (jinak se to nazvat nedalo) s hezkým (jak jinak) blonďákem. Náhle je všichni mohutně vítali a objímali.

Hezounka (vida, už měl jméno!) očividně ani tato událost nevytrhla z jeho letargie.

No nic Sunny, ten se na tebe asi neusměje, pomyslela jsem si.

A pak se stalo několik věcí najednou.

Za mnou se otevřely dveře, a z chodby pro personál vyšlo několik rozesmátých letušek. V zátylku jsem ucítila studený průvan, jak se vzduch z chodby vyhrnul ven do letištní haly. Ve stejném okamžiku se Hezounek prudkým pohybem odlepil od poutače a téměř zkameněl v nové pozici. Páni, ten je ale rychlej, blesklo mi hlavou. Jeho rodina ho okamžitě obklopila. Došlo mi, že něco není v pořádku.

Hezounek přejížděl roztěkaným pohledem dav lidí v hale, jakoby znovu někoho vyhlížel. Na sekundu se zastavil pohledem i na mně. Přestala jsem dýchat. Jeho oči byly zlaté! Nikdy jsem nic podobného neviděla. Zdálo se, že ze sebe souká nějakou nesouvislou větu. Nakonec vyslovil poslední slovo.

Tentokrát jsem zkameněla já. To slovo jsem poznala. Dokázala bych ho přečíst z milionu rtů. Slyšela, viděla jsem ho tátu vyslovit na tisíckrát.

„Bella,“ zašeptal Hezounek.

 

 


 

Povídky od Bye

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

TeenStar

16)  TeenStar (25.08.2016 12:59)

Edward bez svojej Belly... Ale ja si rýchlo zvyknem Som dojatá

ambra

15)  ambra (06.11.2011 15:50)

Ajjinka

14)  Ajjinka (01.09.2011 13:58)

No vida, naskakujeme do vlaku a rozjíždíme se! Páni, ona voní jako Bella? Tak to bude ještě hustý
No a Alice a Emmett? První kousek, kde jsou a zase jsou úžasní
Bye, mně se to líbí!

ScRiBbLe

13)  ScRiBbLe (07.08.2011 09:53)

Ten začátek. Já je mám tak strašně ráda. Setkání, objetí, vtípky, bylo to moc příjemný, ale pak! Průvan a... Bella, ona voní jako Bella, tak to bude ještě zajímavý.
Sunny se Edward líbí. Slyšela, jak to řekl. Slyšela to - Bella.
Jsem strašně moc zvědavá, co bude dál!
Díky.

jeanine

12)  jeanine (14.06.2011 11:29)

Wau!!!

Bye

11)  Bye (10.06.2011 21:25)

Eh, Lenko, teď mám skoro trému

Lenka326

10)  Lenka326 (10.06.2011 21:19)

Život se skládá z milionů náhod. Stejné místo, stejný čas. Edward cítí vůni, kterou nikdy, ani po těch letech, nezapomněl a Sunny si prohlíží "Hezounka", který ji okouzlil. A spojuje je jedno kouzelné jméno: "Bella".
No,tat to jsem zvědavá, jak to bude dál. Jdu na to.

Kristiana

9)  Kristiana (10.06.2011 17:01)

Jejich setkání bylo úžasné, ona ohromená jeho krásou a on zaujatý její vůní, která je stejná jako ta Bellina. Ale přímo se nesetkali. Kdo ví, jestli si vůbec uvědomil, že ta vůně byla patřila Sunny.

SarkaS

8)  SarkaS (10.06.2011 13:42)

Ale, ale už na letišti? Ta teda mamku fakt nezapře, taky se hned zaměřila na Edwarda

7)  Anna43474 (25.02.2011 21:16)

Hlásím se zpět po dlouhodobé odmlce
Jsem naměko z jedné povídky, takže budeš mít štěstí, když ti to tu nevytapetuju srdíčkově-ubulenou
Nejdřív ta radostná událost - návrat Ali a Jazze - to jsem se usmívala
Volný přechod do Edwardova "Bella." - přestala jsem dýchat (A můžeš za to, a můžeš, a můžeš, a můžeš )
A potom zpátky k Vlkovým - to bylo přesně to sluneční teplo, které mi tu momentálně posledních pár dnů schází
Potom je uviděla Připomnělo mi to twilightovský První pohled...
Hezounek
A potom (opět): "Bella..."
Dál už se nedostanu

TKSATVO

kytka

6)  kytka (27.01.2011 22:38)

Yasmini

5)  Yasmini (13.10.2010 22:46)

Perfektní (jen nejsem schopna v tuto hodinu to nějak rozvést).


S Y.

Bye

4)  Bye (13.10.2010 08:40)

Hani, tak teď mám pocit, že jsem Tě zklamala, ale druhá série Forest Love? No, zatím není.
A s těmi komenty, asi tuším... nebylo to na tom našem "meziwebu"?

Evelyn

3)  Evelyn (13.10.2010 06:33)

Bye, právě jsem se u snídaně skoro udusila, když jsem v administraci náhodou zahlédla koment k Forest Love II. Vrhla jsem se sem a zjistila, že II není označení série, ale kapitoly. Tak jsem se zase oddusila.
S těmi komentářemi je to ale divné... Já jsem si naprosto jistá, že jsem komentovala a to tady. První jsem četla čtyřku při publikaci a pak zpětně i první tři a u každého jsem určitě nechala komentář.

Bye

2)  Bye (12.10.2010 22:02)

Jé, mary, DÍKY za jubilejní první koment! :D
Ono to bude asi tím, že původně tahle povídka začala vycházet jinde a všichni, kdo komentovali pozdější kapitoly tady, už ji četli onde...

1)  mary (12.10.2010 21:58)

koukám, že tu není žádný koment a říkám si, jsk je to možné u tak suprový kapitoly
píšeš skvěle

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek