Sekce

Galerie

/gallery/fell3.jpg

A máme tady malou recidivu, kromě mě :-D. Tak nějak mě chytla písnička a už to prostě jinak nešlo. Užíjte si Robbieho i Emma a vlastně celý songfíček, holky :-*


Veliké dík patří mým drahým betám a Hanet, jako mé neúnavné korektorce ♥ a dvorní grafičce Mišut

Feel


Od samého začátku mu jeho život sliboval jenom potíže. Jako dítě velice brzo osiřel a nezbyl mu na světě už nikdo, kdo by se o něj postaral. Protloukat se od osmi let životem nebyl pro malé dítě žádný med; často neměl co do úst, ani kde spát. Jak se říká, život ho naučil, že nic není zadarmo. S prosazováním téhle moudrosti v praxi problém neměl. Už jako dítě byl velký a na svá léta velice silný kluk. Co nezvládlo dobře míněné slovo, dokončily pěsti; ne, že by si v tomhle způsobu prosazování se ve společnosti, ve které vyrůstal, zrovna liboval. Jen někdy ho nouze prostě přitlačila ke zdi a on musel použít svaly i na něco jiného, než je práce.

Jo, práce. Oficiálně se jí, jako nezletilý, musel vyhýbat jak čert kříži. Dětská práce byla ve Státech ilegální, ale bylo po první světové, mnoho otců a synů rodin padlo. Levné síly v podobě dětí jako on byly víc jak žádány. Bohužel bez peněz. Ale za čtyři stěny a střechu nad hlavou a trochu té kaše by někdy snad i vraždil. Už tehdy šetřil, kdo mohl.  Nebylo divu, když se na každém kroku šeptalo o přicházející krizi. Neměl nejmenší ponětí, co to ta krize vlastně je, ale sakra dobře věděl, co to pro něj bude znamenat, když opravdu dorazí. Nouzi a ještě ostřejší lokty.

Za celý svůj krátký život byl nucen krást jenom dvakrát. Poprvé mu to prošlo, ale kdyby se k tomu činu nesnížil a čekal ještě chvíli, jak měl původně v úmyslu, zcela určitě by zhebnul. Tehdy nejedl víc jak čtyři dny a příšerně ho bolel žaludek. Čert ví, jestli to bylo hlady nebo tou mírně páchnoucí vodou z potoka. Nic víc v tom proklatém lese k snědku nebylo. Podruhé už to štěstí neměl. Tedy, vlastně jo. Ono to asi bylo takové to štěstí v neštěstí. Chytli ho v krámě u krádeže blbého preclíku! Ruce se mu klepaly slabostí a bylo mu neuvěřitelně špatně od žaludku. Kdyby byl starší, určitě by se s ním nepárali a skončil by na policejní stanici, ale protože byl ještě pořád dítě, šoupli ho místo toho k místnímu pastorovi.

Dostal najíst – tedy spíš jen tak čtvrtinku skývy chleba s máslem a půl hrnku mléka, ale pro něj to bylo, jako kdyby se ocitl v nebi. Ještě ten večer si prošel peklem, když ho pastorova žena vydrhla kousavým mýdlem a doslova vykoupala v dezinfekci, ostříhala jeho slepené černé vlasy až téměř na kůži a nakonec dostal větší a mnohem čistší oblečení než to, co měl do té doby na sobě. Z původního zbyly už jenom cáry, ale byly sakra jeho! Docela ho namíchlo, když mu řekli, že je ve jménu Božím raději spálili v ohništi za domem. Snažil se své oblečení udržovat, vážně snažil! Rozdrbané kalhoty, ze kterých mu čouhaly nahé kotníky, byly to poslední, co od maminky dostal. Opravdu se snažil, ale jeho způsob života to prostě neumožňoval. Nemohl si je spravit – ne že by toho byl schopen, ale kdyby ano, určitě by to zkusil. A voda taky nebyla pokaždé k mání, aby si je hezky vypral, jak se sluší a patří. Ve městě vůbec ne. Kdyby je tam ze sebe sundal, velice rychle by o své oblečení přišel. A na venkově, tam to zase nikoho nezajímalo…

U pastora a jeho ženy zůstal nakonec dva měsíce. Zase se chvíli cítil jako člověk. Hodně času strávil s pastorovu ženou na farmě, kterou měli za kostelem. Byla to spíš větší zahrada, její pýcha a radost. Nebavilo ho vrtat se v zemi, ale dělal to z vděčnosti. Dávali mu pravidelně najíst, napít a on se jim odvděčil alespoň tím, že jim pomohl s tím, co bylo třeba. Pak jeho soukromý ráj na zemi skončil. Pastor ani jeho žena už nebyli z nejmladších. Pravděpodobně musel být nemocný, ačkoliv jeho žena pak přísahala, že o ničem nevěděla. A možná to byla vůle Boží, jak pastorova žena říkala. Prostě šel jeden večer spát a ráno už se neprobudil.

Nový pastor, kterého kongregace vyslala, byl zcela jiného ražení. Vyhnal jeho i manželku starého pastora nemilosrdně na ulici, tolik ke křesťanské lásce! Ona měla kam jít, odcestovala k sestře až na druhý konec Států, ale jeho sebou vzít nemohla. Už to, že ona sama představovala hladový krk, stačilo. Oficiálně byl pořád jenom dítě, a jak už bylo řečeno, dětská práce byla ilegální, neměl by jak přispět na svůj pobyt. Nezbylo mu nic jiného, než jít zase dál.

O dva týdny později se dostal snad všemi způsoby cestování – samozřejmě načerno – včetně vlastních nohou, do města. Bylo větší, než kterými kdy procházel předtím. Řekl si, že možná tady něco najde…

Našel. Se svým prokletým štěstím se mu povedlo dostat se přímo mezi Cosa Nostru. To jeho život diametrálně změnilo. Peníze a nečekaný dostatek všeho, na co si jen pomyslel, ho začaly ohýbat. Rovný mladý strom se sklonil až k zemi, ale na druhé straně měl pocit, že konečně žije. Zapomněl na lásku, se kterou mu matka vštěpovala všechnu svou čest jako své jediné dědictví. Zapomněl taky na tichou pokoru a kratičký kousek klidu, který prožil u pastora a jeho ženy. Smyslem jeho mladého života se stala moc, peníze, falešní kamarádi, podvody a hazard. Velice rychle se z něj stal nezvladatelný teenager, nad kterým držel patronát samotný Kmotr. Oblíbil si ho. Pro zbytek cti, kterou v sobě tenhle mladík měl. Byl jako čerstvý vánek, který ze smetiště jeho života na chvíli odvál mrtvolný puch viny. Za tuhle službu ho zahrnul vším, co si ten pošetilý kluk přál. Naivně si namlouval, že ho má Boss rád – upřímně, on sám ho opravdu rád měl – ale nepočítal s tím, že vše, co Kmotr dělá, má svůj důvod. Že nic na světě není tak docela nezištné.

Z kluka vyrostl mladý muž se značně pokřiveným vnímáním reality. Oslavoval každou vteřinu svého života, utápěl ji v načerno pálených alkoholech a dívkách s pochybnou pověstí. Byl jako utržený z řetězu. Na druhé straně se na ten řetěz v podstatě sám uvázal. Stal se z něj obyčejný služebník, který, když pán zavelí, srazí podpatky a přiběhne.

…a pán si jednoho dne usmyslil. Uprostřed lesů v Tenessee se konal menší hon. Podsvětí mělo svůj dýchánek a on musel být taky u toho. Měl zbraň. Vždycky ji měl u sebe, ale neměl ji rád. Nikdy. Byl moc pyšný na to, jak velký a mocný muž z něj vyrostl. V jeho okolí nebyl nikdo, kdo by se jeho síle vyrovnal. Měl taky nůž, a panečku, ten ho tedy uměl použít!  Ale proti medvědovi to nestačilo. Ten macek byl dvakrát tak velký než on sám. Poprvé v životě se něčeho bál. Bál se tak strašně, až se mu kolena podlamovala slabostí. Věděl, že teď přišla jeho poslední chvíle na tomhle světě. Byl si tím stoprocentně jistý. Obrovská šelma se postavila na zadní a s příšerným řevem se na něj vrhla. Pistole i nůž mu teď byly úplně k ničemu. Udělal jediné, co mohl. Pevně sevřel víčka a pažemi si instinktivně chránil hlavu.

Odmrštil ho silný náraz do hrudi. Měl pocit, jako by se srazil s vlakem. Cítil bolest snad všude po těle, ale na prsou asi nejvíc. Mlhavě vnímal výstřely, a taky hlasité výkřiky svých společníků, kterými se patrně snažili od něj rozzuřené zvíře odehnat. Pak ho obestřela černá tma a víc si nepamatoval, kromě…

Nechápal, jak je možné, že andělé voní. Ona musela být anděl. Byla krásná, přímo andělsky dokonalá… a on byl přesvědčený, že se mu jenom zdála. Jeho mysl mu podsouvala velice zvláštní obrázky:

Ona – anděl – bojuje s jeho Nemesis a s lehkostí svůj boj vyhrává. Vidí, jak se mu zakousne přímo do krční tepny a on proti ní nemá jedinou šanci. Přirozeně, vždyť ona je Anděl! Je dokonalá, jeden méďa ji přece nevyvede z míry.

Musel být jen v bezvědomí a ne mrtvý, protože měl pořád plíce jako v ohni. Kolem hlavy mu svištěl vzduch, jako by letěl, a na tváři vlhko od deště, ale to se mu určitě muselo jenom zdát. Se vší sílou, která mu ještě zůstávala, otevřel víčka a opět uviděl JI. Její obraz ho uklidnil. Téměř se přestal bát smrti, když věděl, že ona u toho bude s ním. Usmál se, ale pak mu došlo, že když umře, jeho Anděl zmizí. Z nenadání se mu v hlavě usadila myšlenka, hraničící s posedlostí - zůstat s ní co nejvíc. Živý! Setrvat v její blízkosti co nejdéle, jak jen to je možné. Teď, když ji konečně našel, ji nechtěl opět ztratit. Nemohl. Nesměl! Už jenom kvůli NÍ nechtěl umřít...




Come on hold my hand, / Přijď mě chytit za ruku
I wanna contact the living. / Rád bych se spojil se živými
Not sure I understand, / Nevím, jestli dobře chápu
This role I’ve been given./ roli, která mi byla přidělena.

I sit and talk to god/ Sedím a povídám si s Bohem

And he just laughs at my plans,/ On se vysmívá mým plánům
My head speaks a language, I don’t understand./ Má hlava mluví jazykem, kterému nerozumím.


I just wanna feel real love,/ Chtěl bych jen cítit pravou lásku
Feel the home that I live in./ A domov, ve kterém žiji
’cause I got too much life,/ Protože mi v žilách koluje plno života
Running through my veins, going to waste./ Který přijde nazmar

I don’t wanna die,/ Nechci ještě umřít,

But I ain’t keen on living either./ Ale na životu taky netrvám
Before I fall in love,/ Dříve, než se zamiluji
I’m preparing to leave her./ Už počítám s tím, že ji opustím.
I scare myself to death,/ Děsím sám sebe k smrti
That’s why I keep on running./ Proto jsem neustále ne útěku
Before I’ve arrived, I can see myself coming./ Dříve, než dorazím, Vidím, jak se blížím.

I just wanna feel real love,/ Chtěl bych jen cítit pravou lásku

Feel the home that I live in./ A domov, ve kterém žiji
’cause I got too much life,/ Protože mi v žilách koluje plno života
Running through my veins, going to waste./ Který přijde nazmar

And I need to feel, real love/ A potřebuju cítit pravou lásku

And a life ever after./ a všechen život navěky
I cannot get enough./ Nemůžu se nabažit

I just wanna feel real love,/ Chtěl bych jen cítit pravou lásku

Feel the home that I live in,/ A domov, ve kterém žiji
I got too much love,/ Protože mi v žilách koluje plno lásky
Running through my veins, to go to waste./ Který přijde nazmar.

I just wanna feel real love,/ A potřebuju cítit pravou lásku,

In a life ever after/ a všechen život až do smrti
There’s a hole in my soul,/ Mám děravou duši
You can see it in my face, it’s a real big place./ Vždyť mi to vidíš na tváři, je to velká rána.

Come and hold my hand,/ Přijď mě chytit za ruku

I wanna contact the living,/ Rád bych se spojil se živými
Not sure I understand,/ Nevím, jestli dobře chápu
This role I’ve been given/ roli, která mi byla přidělena


Not sure I understand./ Nevím, jestli dobře chápu

Not sure I understand./ Nevím, jestli dobře chápu
Not sure I understand./ Nevím, jestli dobře chápu
Not sure I understand./ Nevím, jestli dobře chápu

 

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Twilly

15)  Twilly (01.07.2013 22:17)

Kujuuuuuu, móóóc si toho vážím

Rowana

14)  Rowana (01.07.2013 20:13)

Móóóć se mi to líbilo. A to tam nebyla jediná přímá řeč. A vlastně ani jména. Prostě jen vyprávění. Úžasné.

Twilly

13)  Twilly (29.06.2013 10:30)

Mno, mě to moc depresivní neprišlo, ale kryz myslíš, ale uchýlit se S&Š není nikdy na škodu, to máš recht, Čičí

HMR

12)  HMR (29.06.2013 07:20)

no, nedá se říct, že by to byla velká sranda teda Twilluše! takhle chudáka deptat... chudáka čtenáře, aby bylo jasno já chápu, že pořád prší a léto veškeré žádné, ale až na takové deprese to snad nejní? nebo jo? poslouchat takovéhle texty si jdu zlepšit náladu ke Šlitrovům...

Twilly

11)  Twilly (28.06.2013 20:46)

Jééééééé tady je kráááááásný babinééééc, jako za starých dobrých časů, holky. No, Macku, poterrovská verbež :p , když... já.... on... oni... no, jo! Ale beztak mám pocit, že už nevím jestli ještě něco VELKÝHO dovedu provést právě s Twilightem... ale snažit se budu alespoň o drobotiny. Plány by byly.

Všem, Janičce, Macíčkovi, Mišutce, Aničke, mojej milovanej sééééégre a eMuške ďakuujééééééééééém

Janebka

10)  Janebka (28.06.2013 18:42)

;) Odpuštěno!!! Snad to ten můj dobrák nezaregistroval, to víš, sklípek s vínem chystal on. ;)

Bosorka

9)  Bosorka (28.06.2013 18:28)

Janebka

8)  Janebka (28.06.2013 18:22)

No, Bos????????

Bosorka

7)  Bosorka (28.06.2013 17:18)

A ještě - sirotek, co si chrání to poslední, co má od maminky....:'-( Mé mateřské já (občas dobře schované) úpělo

Bosorka

6)  Bosorka (28.06.2013 17:15)

VOdáááá, byla tam (ehm , ty víš)
Neošoupávej si své pařátky jenom o tu potterovic verbež! ;)

Janebka

5)  Janebka (28.06.2013 16:47)

Verýšku , wááu!!! Chudáka Emmetta mi bylo líto, naštěstí pro něj nedopadl zase tak špatně a okolí ho nestačilo úplně zničit, když si v sobě dokázal ponechat tu obrovskou dávku dobromyslnosti, se kterou ho známe. Skvělé!!!
Děkuji!!!

MisaBells

4)  MisaBells (28.06.2013 15:44)

Potřetí a zase mi to přišlo lepší než předtím, přitom je to pořád stejné! Tohle je paráda. Tvé prstíčky by měl někdo pozlatit, Papul.

Empress

3)  Empress (28.06.2013 09:43)

Aaaach Nikus, to bolo dolonale. Z upirov mam najradsej prave Emmeta a po tomto tvojom dielku este radsej! Tlieskam

SestraTwilly

2)  SestraTwilly (28.06.2013 09:00)

Segro,páčilo sa mi to.Chudák Emmett,mal to
ťažké,ale nakoniec našiel svoje šťastie.Pekná
poviedka.

eMuska

1)  eMuska (28.06.2013 01:33)

tak toto sa mi páčilo, Emmett vykreslený ako chúďa bez majetku sa ti fakt podaril, teším sa!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek