Sekce

Galerie

/gallery/alice-rose.jpg

Dvě povídky, spojené za účelem vydání. Každá příliš krátká, ale zároveň dostatečně dlouhá na to, aby vyjádřila vše, co jsem chtěla. Nyní záleží jen na vás, jestli to (ať už to znamená cokoliv) v nich najdete také.

Fatum (latinsky osud) vypráví o Aliciních vizích o Jasperovi, které měla již v lidském životě.

Miseria (latinsky utrpení) vypráví o skorosmrti Rosalie Hale.


(15+)

Fatum - Osud


Nečekaně se probudila a prudce otevřela oči do okolní tmy. Chvíli jen tak ležela, aniž by se jen maličko pohnula a uvažovala. Mohlo to být opět skutečné? Nebo to byl jen obyčejný lidský sen? Ne, ona dokázala říct, kdy to byla… vize. Nevěděla, jak to pojmenovat a bála se toho, ale tentokrát se jí to… líbilo. Konečně měla pocit, že je to dobré. K čemu jí bylo vědět o nečekané návštěvě nebo o tom, kdy její otec přijde brzy z práce? Ale vidět anděla už stálo za to.

Nespokojeně se posadila na posteli a sáhla po sklenici s vodou na svém nočním stolku, která se tam objevila v době, kdy to vše začalo. Kdy budoucnost začala být součástí přítomnosti. Napila se, položila skleničku zpátky na její místo, znaveně padla zpět do peřin a zase oči zavřela. Představila si toho dokonalého muže s medovými vlasy, vypracovanou vysokou postavou, nádherným úsměvem a fascinujícíma očima barvy toho nejdražšího krvavě zbarveného rubínu. Ty oči ji nevyděsily.

Zdálo se jí o něm ještě hodněkrát. To on dohnal její rodinu k tomu, že ji zavrhla, odsoudila a opustila. Její sestra, otec i matka. Nechtěli ji. Nemohli dál poslouchat, jak básní o neexistujícím přízraku z její mysli. A byl to také on, kdo ji držel při životě a naději tam v té tmavé kobce, kam ji uvrhli. Nebyla blázen a věděla, že za lásku se platí.

A když se probudila ze svého posledního spánku uprostřed tichého, temného, strašidelného lesa, sama a prázdná, byl to opět on, kdo jí pomohl. Byl to on, kdo jí dal smysl bytí. Byl její snem, láskou, životem, idolem, cílem, aniž by o tom věděl. Byl jí vším dávno před tím, než se tím stala i ona pro něj.

 

 



Miseria - Utrpení


„Ne! Prosím, už ne! Dost! Přestaň!“

Uprostřed temné noci, v temné uličce, se děly děsivé věci. Dívka křičela bolestí a ze všech zbývajících sil se ze sebe snažila shodit muže, který ji mučil. Ale nic jí nemohlo pomoci, ani její nepřekonatelný šarm nebo hlasitý křik. V širokém okolí se nenacházel nikdo a nic, co by jí mohlo pomoci.

Muži okolo ní byli zbaveni všech smyslů, v krvi jim koloval alkohol promíchaný s adrenalinem. Vzrušeně křičeli a podporovali jejich vůdce, který právě ležel na dívce. Jako poslední ze všech. Zvrácená třešnička na dortu.

Muž jí uštědřil silnou facku, až se hlavou bouchla o zeď stěny, u které trpěla. Poté naposledy silně přirazil a z dívky bolestivě vyklouzl. Nevšímal si krve, která jí prýštila z četných ran na hrudníku, rukou i nohou, jež jí udělali střepy bestie, které si ji užily před ním. Nevšímal si ani krve, která jí vytékala z intimních partií. Nevšímal si ani té nejnovější na její hlavě. Ani podlitin a tvořících se modřin.

Pouze se hlasitě zasmál a plivl na ni. Potom se se všemi muži, skrývajícími v sobě kruté bestie, opileckou chůzí odpotácel pryč od toho, co z mladé ženy zbylo. Otočil se až když byl skoro na konci uličky a hlasitě na ni vykřikl zkomolená slova.

„Víš, že ani nejsi moc dobrá, Rose? Nechtěl bych tě mít za ženu!“

Rosalie ta slova slyšela, ale nechápala. Byl to však jeho hlas, a tak se odvrátila. Slyšela i hlasy ostatních, ale nerozuměla jim. Stulila se do klubíčka a třásla se zimou a bolestí, která jí prostupovala. Začalo sněžit, ale jí to nevadilo, byl to jen detail, studená maličkost dopadávající na její zkřehlé nahé tělo a do otevřených ran. Věděla, že smrt není daleko a těšila se na ni. Těšila se, až ukončí ponížení a utrpení, které jí způsobil její snoubenec, ta lidská zrůda. Cítila tu mlhu okolí ní. Modlila se, aby už přišel konec.

Najednou ucítila ruce studené jako led, které ji vzaly do náruče a zvedly ze špinavé země a kaluže její vlastní krve. Rosalie věděla, že je to smrt. Poslední, co si pomyslela před tím, než se nechala pohltit temnotou, bylo konečně.

Ale nic, co považovala za jisté, se nestalo. Zemřela a znovu se narodila, jiná a při tom natolik stejná…

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

19)  kajka (12.03.2012 22:18)

Děkuju. Tvoje povídky jsou tak jiný. Děkuju hlavně za příběh Rose, přijde mi spolu s Leah nejzajímavější ženskou postavou, často opomíjenou a zesměšňovanou, což je škoda.

Lioness

18)  Lioness (14.04.2011 15:56)

Michal7: Jsem blesk, ale... děkuji!

17)   (12.09.2010 13:50)

Nádherné. Dechberoucí. Strhující...

Lioness

16)  Lioness (06.07.2010 23:57)

Mé tradiční slůvko novým komentátorkám, která však stále neztrácí svoji hloubku a význam: DĚKUJI!
Noth: Kouzlo Tvého talentu se projevuje i v natolik krátkých dilkách, jako jsou komentáře. Nemám slov, kterými bych mohla dostatečně reagovat a vyjádřit, jakou radost z Tvých pochval mám. A prosím tě, přestaň s těmi depresiními rakvemi. :D
Popoles: Mám velikou radost, že můj psaný projev má takovou váhu (kéž by ji měl i ten mluvený). Mám radost, že Tě oslovil.
Jarusinka: Slovenština je velice příjemný jazyk, jsem ráda, že si mohu přečíst komentář i v ní. Malá rada: mě na husinu vždycky pomůže horká vana. ;)

15)   (06.07.2010 21:34)

Jasne a stručne vyjadrené, bez zbytočných "omáčiek" naokolo. Dokonale si vystihla podstatu. Pri čítaní časti Miseria mi behal mráz po chrbte.
Naozaj vydarené dielo.

Popoles

14)  Popoles (06.07.2010 21:09)

Lioness... musela jsem si dát chvilku, abych si ujasnila všechny ty pocity, které jsi ve mě vzbudila.
Povídky to byly krátké, ale o to silnější emoce vyvolávající.
Ta fatálnost, která z obou čišela člověku sevře hrdlo a propustí ho až s posledním slovem.
Tleskám a klaním se.
Málokdo umí říci málem tak mnoho, jako ty.

Noth

13)  Noth (06.07.2010 20:06)

Milá Lioness,
zabloudila jsem k Tvému dílu (a v tomto případě nejsou uvozovky na místě) až dnes.
Upozornila mne na něj diskuze ohledně čtení v Chotěboři a jsem za to velmi vděčná.
Ke zhodnocení mne napadá jen ten ohraný reklamní slogan:
"Řekne více než tisíce slov..."
Jsem doslova přeplněna nejrůznějšími dojmy, každé další slovo bylo hřebíčkem zatlučeným do poklopu rakve.
S posledním slovem jsi mne doslova pohřbila hluboko pod zem, kde mi na hrudník nevyjádřitelnou intenzitou tlačí nikoliv tuny zrnité zeminy, nýbrž nepřeberná váha Tvých slov.
A snad právě proto, že jsi jimi neplýtvala, snad právě proto mne konec zastihl nepřipravenou.
Bylo příliš brzy na to, abych musela přemýšlet o příšerách v lidských tělech, příliš brzy pro konečné tóny Osudové.
Příliš brzy a přece v ten jediný správný okamžik...

Salazaret

12)  Salazaret (01.07.2010 11:35)

Je to naprosto dokonalé... Sama nevím co říct... Ty pocity okolo a v povídce jsou naprosto boží... Píšeš krásně... Alice i Rose mám ráda a jsem taky moc moc vděčná za tenhle dílek... Tak nějak mě popostrčil dopřed a jdu tedy taky něco tvořit... Ještě jednou děkuji... za krásné slova, které mi aspoň trochu rozradostnily den, i když byly smutné, ale naprosto perfektní

Lioness

11)  Lioness (27.06.2010 00:29)

Ivanka: Děkuji. Nemusíš se hanět. Ale za další komentáře a názory budu ráda víc, než hodně. :D A pokud jsem čarodějka... hej! Podvod! Já chci do Bradavic!
Sfinga: Díky. No, nemyslím si, že by se tohlo dalo zařadit do Ságy (ale děkuji za kompliment, je krásný ), protože Meyerová na tohle prostě nemá žaludek. To krásně dokazuje rozzuzlení BD - kdo si kdy mohl pomyslet, že upíři budou vyjednávat a ne konat? Všichni příznivci hororů se musí válet smíchy! Měli bojovat. Měla je zabít. Ale né, na to je moc měkká.
Sfinga+Karolka: Zabiju vás. Nikdy jsem neměla v plánu žádnou tvorbu o Alici a teď... v hlavě se mi míhá příběh, obrázky, pocity... a chce to ven. Sakra. No, možná z toho něco bude. Možná si ode mne o Alici ještě dočtete....

Ivanka

10)  Ivanka (26.06.2010 22:04)

Obě povídky byly bezprostřední, bez kudrlinek, živé a kruté. Zabývala jsi se jenom jednou údálostí a strašně se to lišilo od všeho, co jsem tady četla. I přes jejich délku mě děj pohltil a věci se živě míhali kolem mě. Jedním slovem: Kouzlo! V každé větě se objevovalo. Každé věta byla kouzelná a každé slovo bylo samostatným příběhem. S hambou přiznávám, že je tohle první tvoje tvorba, kterou čtu, ale v nejbližší době to hodlám napravit!

sfinga

9)  sfinga (26.06.2010 19:55)

Lio, moc se mi to líbilo. Kruci, snad dokážu napsat něco duchaplnějšího.
Je to temné, ale zároveń mi připadá, jako by to byla vypadlá stránka z původní předlohy. Přestože všichni známe osudy Alice a Rose, nikdo se nepozastavuje nad tím, proč jsou takové, jaké jsou. Docela by mě zajímalo, jak Alice strávila dobu po probuzení, než našla Jaspera.

Karolka

8)  Karolka (26.06.2010 19:34)

Lio: No, moc bych si od tebe chtěla přečíst, jak to s Alicí bylo než přišla ke Cullenovým, co se s ní vlastně dělo v té době, kterou si nepamatuje a vlastně, odkud pochází, jaká byla její rodina. Ale to už skoro vypadá, jako bych si nechávala šít šaty na míru.

Lioness

7)  Lioness (26.06.2010 19:23)

Karolko, díky. S těmi zájmeny mám problém už delší dobu, budu si na ně muset dávat mnohem větší pozor. Jsem ráda, že se ti to líbilo, a že to vidíš podobně. A Rosalie vlastně není zesměšňována jen autory píšími ff, ale místy dokonce i samotnou Meyerovou a to mě vážně mrzí. Presentuje ji jako černou ovci Cullenů, sobeckou a tvrdohlavou.
Kapitolovka? O tom jsem nikdy nepřemýšlela, možná proto, že Alice nemám nijak extrémně ráda. O čem by podle Tebe mohla být?

Karolka

6)  Karolka (26.06.2010 19:09)

Milá Lio, Moc bych si přála, abys někdy sepsala kapitolovku o osudech Alice. Tobě budu věřit, i kdyby sis místo té tmy a mlhy, která kolem ní byla v TW, vymyslela cokoli. Narozdíl od originálu mám taky konečně pocit, že Alice je náctiletá.
A Rose... Nespravedlivě zesměšňovaná v tolika povídkách. Jenže na začátku toho všeho bylo právě tohle. Děkuju.
P.S. Pozor na zájmena... podporovali svého vůdce... Cítila tu mlhu okolo sebe...
Ale to je jen detail. Píšeš moc dobře!

Lioness

5)  Lioness (26.06.2010 17:47)

Holky: Děkuju tak moc, jak jen dokážu! Zasloužím si to vůbec?
Neb: Ty povídky jsem napsala nezávisle na sobě, ale přišlo mi příhodné spojit lásku a utrpení do jednoho celku, protože tyhle dvě emoce k sobě prostě patří.
ambra: Za perex děkuji strýčkovi Googlovi. 15+ dala Nebraska. Já vlastně nejsem Alicí fascinovaná, nepatří ani do desítky mých oblíbených postav. Ale je složitá, je zajímavá a to, jak ji popisuje většina autorů, se mi hnusí. Není shopaholic, není "malý diktátor". Je jen svá. Mám ráda Rosalie, protože ona není dokonalá (jako většina Cullenů). Je zraněná. Je opravdová.
Hanetka: Jsem ráda, že délka se Ti zdá dostatečná. Já totiž nebazíruji na délce. Lakoničnost je mi bližší.

Hanetka

4)  Hanetka (26.06.2010 15:42)

Kruci, až mě mrazí. Obě jsou nádherné, a máš pravdu, každé slovo navíc by to zkazilo. A takhle pohromadě to má pěknou sílu.

ambra

3)  ambra (26.06.2010 14:23)

Nejprve technická: Moc hezký perex obrázek. A jsem ráda, že někdo dává 15+ i na násilí.
Fatum - Tvoje fascinace jinou - tou pravou - Alicí a jejím osudem, který od prvního okamžiku nedovolí žádnému z aktérů ustoupit ze své cesty... Už podruhé mě učíš ji vnímat jinak, nově, opravdově... Děkuji, protože tuhle Alici miluju a její láska k Jasperovi v Tvém podání mě naprosto omamuje...
Miseria - zase jsi kápla na punkt, který mě u Steph drásal svou nedořečeností. TAKHLE to bylo a není pomoci... Všechny naděje a sny utopené v kaluži krve... Všechna ta její budoucí rozkolísanost ve vztazích, nejistota, co je vlastně správné... TOHLE je odpověď... Děkuji za ni, i když bolí... Ach, tak ostře...

Esme

2)  Esme (26.06.2010 13:09)

obě povídky byly úžasné Fatum byla plná naděje na nový začátek a Miseria byla taky o novém začátku. Obě povídky jsou stejné a přitom tak rozdíné.

Nebraska

1)  Nebraska (26.06.2010 13:02)

Uf, teda... Fatum byla skvělá, přestože to tak na první pohled nevypadalo, nabíjela mě nadějí. Miseria udělala pravý opak - ještě teď mi běhá mráz po zádech. Hodně syrové, mám regulerně vztek, takže se ti to povedlo dokonale
Díky!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek