Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/error_404.jpg

Edit: článek nepročel e-rekcí.

Badfic

Prší. Pořád prší. Už druhý měsíc sedím u okna a pozoruji dešťové kapky. Neposedné dešťové kapky stékající po okenní tabulce. Ony kapky ponuře bubnující o střechu. Dešťové kapky závodící jedna s druhou. Nebýt těch kapek, asi bych se z toho čekání dočista zbláznila. Nic než čekání mi nezbývá. Naděje, že se vrátí, je však den ode dne o trochu více vyplavena vodopádem drobných kapek. Není tu, zbyly jen kapky. Dešťové kapky a ustavičný déšť.

Ťuk ťuk. To bude Charlie, pomyslím si pro sebe. Práh dveří hlasitě projeví svůj nesouhlas, ale já to neslyším. Nevnímám nikoho a nic.

S nasupeným výrazem ve tváři na parapet nešetrně postaví hrnek s nazlátlou tekutinou, až se vylije přes okraj. Ta tekutina. Když stále neodchází, pohlédnu mu s nezájmem do tváře, poprvé za dva měsíce. Je nespokojený, očividně. Se zlostí přivřenýma očima se pokouší na tváři vykouzlit autoritativní výraz. Zda úspěšně, to nevím.

Čekám. Komunikaci s okolním světem jsem omezila na minimum, o naší vrozené výřečnosti nemluvě. Najednou mu ta přísná maska náhle spadne. Pryč je zlost, zbyla jen lítost. Na rameni mi přistane mohutná ruka strážce zákona. Pak ji rozpačitě stáhne a zhluboka se nadchne. Místností se rozlehne zvuk úst otevřených a následně zavřených na prázdno. Dopřeje si ještě jeden nádech. Pak hlasitě polkne, jako by se snažil zbavit knedlíku v krku. Když už je, zdá se, připraven, pronese jen:

„Vypij si ten čaj, je s citrónem“ a jeho odchod ohlásí už jen rozmrzelý práh.

Trochu opožděně tím směrem směřuji své uplakané oči a poděkuji. Za podporu. Moc to pro mě znamená. Ale on už to neslyší. Jak by také mohl, zezdola je slyšet zápas.

Nedůvěřivě se zadívám na přeteklý hrnek. Jestli to neutřu, na parapetu zůstane kolečko. A jeho barva se bude vzdáleně blížit barvě jeho očí.

Díra v hrudi se zase ozve. Křičí na mě, aby upoutala pozornost. Obraz jeho bronzových vlasů rozstřelených do všech stran, výrazných lícních kostí a pokřiveného úsměvu se mi zarývá do duše.Staré slzy nahradí nové. Až přes ně skoro nevidím. Zoufale se snažím zaostřit na hrnek. Jenže vše je jakoby v mlze.tak vzdálené. Tak neosobní. V neutuchající agónii se pro něj natáhnu a zašmátrám ve vzduchoprázdnu. Nevadí, zkusím to ještě jednou. Tentokrát se mi to podaří. Konečně mám jeho ucho v ruce.

Pokusím se zvlnit rty do vítězného šklebu, ale moc mi to nejde. Moc dlouho byl můj výraz bezvýrazný, tak jsem trochu vyšla ze cviku. Odhodlaně vztanu vzhůru a vrávoravým krokem se dopravím před zrcadlo. Koukám na osobu v něm. Ona taky kouká. Obě koukáme.

Má zarudlé oči. Fialové kruhy pod nimi. Nos červený a vlasy slepené. Obličej zhmotněné zoufalství. Je celá pohublá. Na sobě má tepláky a tílko. Klepe se zimou.

Rukou si přejedu po předloktí. Mám husí kůži. Stejně jako ona osoba v zrcadle se třesu. Obklopena chladem, který způsobuje jeho nepřítomnost. Najednou si začnu uvědomovat stále více podobných rysů. V záplavě rudých žilek rozeznám sotva znatelnou čokoládově hnědou, která se choulí mezi zornici rozšířenou apatií a zarudlou bělimou. V tu chvíli jako by se na zrcadle objevil hořící nápis - Isabella Mary Swan.

Jako by do mě uhodil blesk. V ten okamžik vím, co musím udělat. Vím, co je nevyhnutelné. Stojí tu přede mnou jediné myslitelné řešení. Kórd když prší.

Ustoupím od zrcadla a rozhodně se ubírám zpět k oknu. Prstem po okně kopíruju mokrou cestičku jedné z kapek a pak se zamířím na hrnek. Odhodlaně jej pozvednu ke rtům a snažím se omezit třes své paže na minimum. Marně. Zbývá už jen poslední nádech, než se zlatavá tekutina rozleje mým krkem. Však ještě než se tak stane, poděkuji ve vlastních myšlenkách Charliemu, který se stal mým osobním Vavřincem, když jsem ho nejvíc potřebovala.

A je to tu. Zavrávorám. Nohy mě nesou k posteli. Nelehnu si. Jen se po ní svezu k zemi. Abych zpod ní mohla vytáhnout jednu z mikin, kterou si bez rozmýšlení natáhnu přes hlavu. Ještě pod ní poslepu nahmatám tenisky, obuju si je,ale nezdržuji se šněrováním tkaniček. Pak už jen seběhnu z schodů, v kuchyni popadnu klíčky od náklaďáčku a při zavírání vchodových dveří vyplivnu pecku.

Motor hlasitě zaburácí jako by byl skrz na skrz prolezlý tuberkulózou. Krajina se míhá mírným poklusem. Čas přestává existovat. Po chvíli už nerozhodně přešlapuji na rohoži před jedním určitým domem v rezervaci. Napřažená pěst se zastaví v půli pohybu. Nedopadne na dřevo. Nemusí. Ještě před tím, než stihnu ohlásit svůj příchod, mi už Hacob otevírá dveře v ustřižených kalhotách.

Toho dne jsem poprvé po dvou měsících upustila od svého každodenního rituálu - sledování děšťových kapek. Zůstala jsem u Jacka a k večeři byly těstoviny...

KONEC

 


Někdo říká, že schopnost podmanit si čtenáře vlastními slovy je umění.
Po zkušenosti s
Badfic mám za to, že psát opravdu strašně - to je teprve kumšt!
Jako formu kompenzace škod, které jste při čtení nepochybně utržili, nyní máte příležitost zahrát si na jednu z osob, které to ve zdejších vodách mají všechno pod palcem.
Odkažte autorku tohoto zvěrstva do patřičných mezí a poukažte na jeden z nedostatků.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Noth

17)  Noth (11.01.2011 18:30)

Hanetko, splnila jsi mi sen!
Snad každá autorka touží pod svým článkem najít komentář začínající slovy: "Propánakrále, to bylo ale strašný!!! Obdivuji, jak v sobě dokážeš najít sílu napsat něco takového..."
Ne vážně, moc mě potěšilo, že tě upoutaly právě kalhoty.
A věř mi, že mě to pronásleduje ve dne v noci.

Kaku, tady nešlo o sebeironii, ona se na světě vážně najdou stvoření, která se neštítí v jednom odstavci 4krát opakovat jedno slovo a je jim putna, kde mají podmět.

Ambro, musím uznat, že takhle vytržené z kontextu to zní ještě hůř.:D

giselle

16)  giselle (11.01.2011 18:23)


ježkovyzraky Noth, co jsi to přivedla na svět?
já prostě ne-mů-žu!
myslim, že ambra a Hanetka vystihly ty perly... mě ještě pobavilo tohle:
"Stojí tu přede mnou jediné myslitelné řešení. Kórd když prší."
ještě tam chybí něco jako: "Už se s jeho odchodem hold budu muset smířit."

nejhorší na tom je, že takhle opravdu spoustu povídek vypadá, zvlášť s těmi odkazy na oblečení a tak a zvlášť na jednom nejmenovaném serveru s ff. tady se to daří zatím držet na uzdě.

myslím, že je to umění, napsat ZÁMĚRNĚ takhle špatnou povídku

ambra

15)  ambra (11.01.2011 18:02)

Omlouvám se, ale nutně musím vyzdvihnout kvalitu celého prvního odstavce
A všechny vybrané části šatníku

ambra

14)  ambra (11.01.2011 17:49)

Noth, jen pro svoje potěšení jsem si chtěla vybrat bestovku, ale nedokážu to, takže nahodím tři:
Místností se rozlehne zvuk úst otevřených a následně zavřených na prázdno.
Konečně mám jeho ucho v ruce.
Koukám na osobu v něm. Ona taky kouká. Obě koukáme.
Hotovo. Naprosto ženiální. JO!!!

Kaku

13)  Kaku (11.01.2011 17:47)

ach jo, je to tak krásně sebeironický (a já vždycky chtěla použít tohle slovo ve větě), fakt se mi to líbilo...
a tílko mě dostalo. nejvíc.

Astrid

12)  Astrid (11.01.2011 17:27)

Noth, neverím;)

Twilly

11)  Twilly (11.01.2011 17:27)

Ach mno... jednoznačne tie tkaničky ma dostali, moja a ten prítomný čas.. ... o ano... nie že vraždíš nás, zavraždila si svoju poviedku moja :D ... a to celkom úspešne

Hanetka

10)  Hanetka (11.01.2011 17:21)

Propánakrále, to bylo ale strašný!!! Obdivuji, jak v sobě dokážeš najít sílu napsat něco takového a potlačit chuť to okamžitě začít opravovat. Jedna perlička za všechny ostatní, a že by se z nich dal navléknout náhrdelník dlouhý až k pupku - Hacob mi už otevírá dveře v ustřižených kalhotách.
Bych ráda věděla, jak ty dveře donutil si ty gatě oblíknout.
Jsi borec!!!

Noth

9)  Noth (11.01.2011 17:10)

Astrid, tohle měl být můj první článek, kde čtenář opravdu všechno pochopí. Víš, že mi to tak trochu kazíš?

Evelyn, ale já se vážně snažila!

Evelyn

8)  Evelyn (11.01.2011 17:04)

Noth
O víkendu jsem pomáhala mamince (češtinářce na střední škole) opravovat slohovky. Zadání znělo - charakteristika mého oblíbeného knižního nebo filmového hrdiny. Ujišťuju tě, že tenhle tvůj Error by byl mezi těmi lepšími (což je vlastně smutné)

Carlie

7)  Carlie (11.01.2011 16:27)

Noth, já Tě žeru!!! :D
Ty jsi normálně nájemný vrah... miliony formulací... a na dovršení všeho ty fotky oblečení... :D
A díky za poučení stran Badfic, co se vysvětlení týče, nemám pochyby o tom, že jsi ta první varianta, geniálně provokující

Astrid

6)  Astrid (11.01.2011 16:24)

Tak na začiatok, k tomuto sa musím vyjadiť. Pobavila si ma a v niektorých momenoch doslova pekne. Jediné čo mi vyčnieva z kontextu si Ty - čosi ako čertové rožky. Upútať pozornosť a potom sledovať čitateľa či má toľko rozumu, aby tomu čo napíšeš porozumel.

Ja si názor nechám pre seba. To je zase moj ťah jazdcom.

A nebudem sa čudovať, ked budeš mať pod poviedkou len samých smajlov.

5)  Tru (11.01.2011 16:19)

Čekám.Padám.Tleskám.

Gassie

4)  Gassie (11.01.2011 16:17)



A jako kompenzaci bych si od Tebe konečně mohla přečíst i něco jiného

3)  Iwka (11.01.2011 16:11)

Tohle fakt zabíjí..

ambra

2)  ambra (11.01.2011 16:08)

Ta tekutina
tílko
Těš se, dostaneš pořádnou sodu

Nebraska

1)  Nebraska (11.01.2011 16:03)

VÝNORNÝ!

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek