Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/images.jpg

Máme tady další kapitolku plnou Emmových alotrií...

Krásné čtení, Vaše Al

„Ty, Emmette, došlo ti vůbec, že ten tvůj Mitch je herec?“ zeptala se Bella a Emmettovi se zbořily všechny sny.

„Bello, tos…“ koktal Jasper, protože sám měl co dělat, aby se udržel. Emmett seděl sklesle na židličce a jeho ramínka se otřásala pod nápory upírského pláče. Rosalie ho poplácávala po zádech, jako matka, která chce, aby si její dítě říhlo.

„Hele, Emmette, já jsem ti kecala, on je skutečný, ale tají svojí totožnost, má jiné jméno, aby ho nikdo neotravoval, víš?" zkoušela Bella zachránit situaci. Emmett na ni pohlédl svými nedůvěřivými kukadly a popotáhl.

„Myslíš?“ kuňkl.

„Jasně,“ usmála se Bella.

„A ty to jméno znáš?“ zeptal se.

„Znám,“ přikývla. Najednou se ozval rána jako z děla. Emmett vystřelil ze své židličky takovou rychlostí, že zaparkovala u protějšího stolu, a klečel před Bellou.

„Bello, Bellinko moje, zlatínečko, prosím, řekni mi ho. Prosím, prosím. Dám ti všechno, co budeš chtít,“ prosil Emmett. Bella se na něj dívala a bolestivě se neustále kousala do rtů, aby se nezačala smát. „Chceš můj playstation? Vezmi si ho. Chceš můj jeep? Tady máš klíče. Chceš Rosalie?“ podíval se na Rosalie, která se teď zatvářila šokovaně. „Vezmi si ji taky,“ povzdechl teatrálně.

Belliny oči vyletěly z podočnicových oblouků už při darování jeepu, ale když řekl vezmi si Rosalie ocitly se mimo její tělní prostor.

„Umí skládat oblečení do úhledných komínků,“ dodal. Rosalie začala poklepávat svou nožkou tak vehementně, že už při jejím druhém nárazu kachlička pod její nohou s lupnutím prskla. Emmett po ni hodil pohledem – neruš, řeším naší budoucnost  - a opět se věnoval Belle.

Rosalie vědomá si toho, že je Emmett opravdu v obtížné situaci, mu blahosklonně hodlala odpustit.

„No?“ zeptal se Emmett vzrušeně.

„David, David Hasselhoff,“ vypálila Bella, vědoma si toho, že právě odsoudila jednu z hvězd seriálového nebe k mučení v podobě skučení upíra Emmetta.

„David Hajzlhof?“ opakoval Emmett.

„Hasselhoff,“ opravila ho Bella.

„Hajzl?“

„Hasselhoff,“ opakovala a Emmett kýval svou upírskou hlavinkou.

„Tak jdeme najít toho Hajzhofa, on mi určitě poradí,“ uzavřel debatu Emmett a vstal. Bella věděla, že se nemá cenu s ním hádat, ale přesto se podívala na Edwarda, ten v jejích očích zahlédl nejen otázku, ale i otazníky.

„Myslím, že s ním nehne ani Rosalie ve svém latexovém oblečku,“ zašeptal ji Edward a Bella věděla, že je vymalováno.

A tak pět upírů s jednou lidskou dívkou mířilo k autu s jediným cílem – najít Davida Hajzl – pardon Hasselhoffa. Sotva nasedli, Emmett začal přemýšlet, jak vykonat tuto mission imposible. Po různých návrzích, jako pronajmeme helikoptéru a padákem vyskáčeme nad jeho domem, se nakonec rozhodli, že to vezmou autem.

Emmett opět začal vymýšlet scénáře, které se podobaly hollywoodskému dojáku šťastného shledání dvou spřízněných duší, a Rosalie se na svého muže dívala s neskrývaným překvapením. Takhle vzrušeného ho viděla naposledy o Vánocích, když mu darovala kartičku – Dvacet čtyři hodin si se mnou dělej, co chceš, jsem tvoje otrokyně. Tehdy čekala, že si Emmett vybere svůj dar večer v ložnici, ovšem ten blb ji hned nahnal do garáže, kde musela rozebrat celé jeho auto a pucovat každou součástku zvlášť.

„A jak to tedy uděláme?“ zeptala se Bella.

„No budeme ho sledovat, zjistíme jeho zvyky a pak se s ním nenápadně seznámíme,“ prohlásil rozhodně Emmett.

„Promiň, ale brýle na noční vidění, GPS a odposlouchávací zařízení jsem si nechala doma,“ smála se mu Bella.

„Není problém,“ poklepal Emmett na svůj batůžek ve tvaru berušky, „mám všechno tady.“ A tak se Bellina očka opět vydala prozkoumat podlahu, tentokráte auta.

Byli asi třicet kilometrů za Port Angeles, když Alice ztuhla, zadívala se do blba (možná na blba, před ní totiž seděl Emmett) a její nozdry se rozšířily.

„Stát!“ zavřískala svým pisklavým hláskem tak, že naprasklo okno u zadních dveří.

Auto smykem zabrzdilo a osazenstvo upírů se chytlo za srdce. Nestane se často, abyste upírovi přivodili infarkt, ale Alici se to málem podařilo. Bella vypadala, že se každou chvíli rozsype, byla tak bledá.

„Alice!“ ozvalo se pětihlasně a poměrně vyčítavě.

„Pardon,“ pípla, ale pokračovala, „nikam nemusíme, David přijede do Port Angeles propagovat svou novou knihu – I ty můžeš být záchranářkou, jen měj správné míry.“

„To bude určitě besceler,“ rozplýval se nadšeně Emmett.

„Já celer nerada,“ pípla Bella.

A tak se naši upíři vydali zpět do Forks potěšeni zjištěním, že se nemusí tahat až do Hollywoodu. Jen Emmett byl trošku nakrknutý, protože mu propadne záloha za pronájem helikoptéry a padáků.

Téhož večera u Cullenů doma…

V domě bylo nezvyklé ticho. Emmett stál před zrcadlem ve svém nejlepším oblečení a nacvičoval si řeč, která mu měla změnit život.

„Pane Hajzlhofe… Né, to je blbý… Dobrý den pane Hajzlholfe… Né to je trapné… Čést Hajzhofe… Tak taky ne… Jsem Emmett a neskonale Vás obdivuji… To by šlo,“ jeho upíří obličejík se rozzářil, a tak ze sebe shodil vybraný outfit a letěl si ulovit nějakého medvídka. Poté co zbavil krve jednoho medvěda, razil si cestu domů a přeříkával si projev. Měl ho vyšperkovaný do posledního slovíčka.

Ráno Emmetta ani neposlali do školy, byl totiž tak nadšený, že neustále poskakoval. Díky tomu má Esme pár nových, ne moc umělecky vyvedených děr ve stropu. Jeho nadšení a nervozita rostly s přibývajícími hodinami. Chtěl vypadat co nejlépe a tak si pětkrát předělal účes. Dokonce došel s prosíkem za Alicí, aby mu na ksicht napatlala jednu z těch svých masek. Chtěl, aby byla jeho pleť svěží.

Když konečně nastala hodina H a mělo se vyjíždět do Port Angeles, všichni včetně Belly se šnečím tempem ploužili do auta. Emmett už tam seděl půl hodiny a tůroval motor.

„No kde jste?“ vyjekl, načež se strhla hádka okolo řízení. Všichni byli proti tomu, aby řídil on. Byl totiž tak nadopovaný endorfinem, že by to napral do prvního stromu. Což, o sebe strach neměli, ale Bella jela s nimi a proto nechtěli nic riskovat. Zvláště ne Alice, která si oblékla nový kabátek a nehodlala si ho zapatlat od krve.

A tak Emmetta za použití mírného násilí, nadávek a pár kopanců vypáčili z auta a hodili ho na zadní sedadlo, kde ho z jedné strany držel Jasper a z druhé Edward.

Emmett byl asi v myšlenkách velmi konstruktivní, protože co dvě minuty se ozvalo Alicino zavrčení a současně s ním z Edwardových úst vypadlo:

„Na to zapomeň!“

Jakmile zaparkovali, byl Emmett k neudržení, vrhl se na dveře, které bohužel zapomněl při svém úprku pustit, a utíkal společně s nimi k výtahu, který ho měl vyvést za jeho idolem. U výtahu je odhodil a sejmul dvě stojící auta, naskočil do něj a byl pryč.

Čtyři upíři a jedna lidská dívka se na něj nevěřícně dívali a pak se rychle vydali za ním. Jen Bůh ví, co ten pablb zase provede.

Když doběhli na určené místo, zarazili se – čekali vše, ale tohle bylo příliš…



Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Linfe

4)  Linfe (21.05.2010 12:49)

Batůžek s beruškou a Emmett no ROFL....moc pěkný to máš jen co je pravda

Rosalie7

3)  Rosalie7 (09.05.2010 20:29)

Alrobellinečko má zlatá, ty prostě víš, jak mě zaručeně dostat...

Už při zmínce o výměně jména za jeep jsem se kácela, ale pak má očka najela o pár písmenek dál a já myslela, že umřu. Vyměna chudáčka Rosalie, která umí skládat oblečení do úhledných komínků, mě bude ještě dlouho narušovat zdravé spaní. A jeho zjištění, že je David Hajzlhof opravdický a jeho mise - to byl další hřebíček do mé rakvičky. Beruškový batůžek a název Hajzlhofova bezceleru mě pak dostaly hluboko pod zem. Pak už jsem jen slyšela stálé nárazy hlíny, kterou mě zasypávaly větičky o projevu, účesu, masce a túrování motoru... A když jsem si četla o jeho úprku s dveřmi rovnou k výtahu, objevil se na mém malém hrobečku i velký náhrobek... a takhle ty mě ničíš Skvělá práce, těším se na další... R.

Popoles

2)  Popoles (09.05.2010 14:23)

Chudáček Hajzlhof .
Takže Emm klidně vyměnil Rose za chrabrého běhače po pláži.
Moc by ě zajímalo, jestli tam zakomponuješ i alkoholickou lásku Davida a opilecké blábolení.
Natěšený Emm a díry ve stropě, padák a armádní vybavení v beruškovém baťůžku a nacvičování úvodné řeči, mi načechraly bránici, jeho zušlechťování a pak půlhodinové túrování motoru jen doladilo mé chechtáky na vysokofrekvenční kvílení, takže díky jdu si vyprat textil...

1)  klara (09.05.2010 13:35)


To to myslim vystihuje:)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek