Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/images.jpg

Můj mozeček už dlouho koketoval s myšlenkou vytvořit povídku o Emmettovi. V první kapitolce dostane Emmette kapky od svého profesora Fellkina a ví, že je průšvih. Jak si s tím poradí? A kdo mu poradí?

1. kapitola


Emmette sedící v hodině sociologie koukal před sebe a myslel na jediné…

 

Včerejší vášnivá noc s jeho milovanou Rosie byl neočekávaný výbuch vášně, kterou odskákala postel, skříň, sprchový kout a nakonec i okenní tabulka v okně jejich pokoje. Jednou se dokonce ozvala i rána jako z děla, ale oni si toho nevšímali a pokračovali vesele dál.

Po ukončení aktu lásky se rozhlídli po pokoji a zjistili, že je neobyvatelný. Asi za necelou půl minutu vběhla do pokoje Esme, na jejíchž vlasech bylo plno prachu a ramenou zbytky omítky. Řvala na ně v takové frekvenci, že rupla další tabulka skla v okně a dovnitř se začaly dostávat kapky jarního deště. No jo – ta rána byla způsobena pádem lustru, který se díky jejich skotačení ocitnul na zemi a do podlahy udělal pořádnou díru. Tohle budou u Esme žehlit minimálně měsíc.

Dneska zajedu do zahradnictví a koupím ji sazeničky růží a lilií, které ji neustále chcípají v zahrádce, protože jediné co naši Esme nejde je zahradničení. Ta zahubí i plevel, pokud se ho rozhodne pěstovat – napadlo ho. Ale pak se jeho myšlenky rozutekly opět směrem k jeho krásné ženě Rose. Ten její zadeček, ta její…

„Pane Cullene!“ probral ho najednou hlas profesora sociologie. Emmette cítil, jak mu z koutku úst ukapává slina a proto si ji rychle utřel a pohlédl na profesora.

„Ano, pane profesore?“ zeptal se nevinně. Podle toho, jak byl pan Fellkin rudý a zpocený hádal, že se jeho pozornost snaží získat už nějakou chvíli. Celá třída se smíchem dívala na Emmetta, který se tvářil, jako by neuměl do pěti napočítat, a pana Fellkina, kolem kterého kdyby někdo prošel se špendlíkem, tak rupne a odletí minimálně do Texasu.

„Můžete mi zopakovat mou poslední větu?“ cedil skrz zuby pan Fellkin.

„Samozřejmě, řekl jste,“ na chvíli se odmlčel, „pane Cullene,“ odpověděl klidně Emmette, doufaje, že pan Fellkin bude s touto odpovědí spokojený. Jenže ejhle. Pan Fellkin zrudl ještě víc a začal lapat po dechu.

Emmette se snažil rychle rozpomenout na základy první pomoci. Jednou zmáčknout, pětkrát dýchnout? Ne, to bude naopak, uvažoval, když najednou se rozezněl rozzuřený hlas, proti kterému byl Esmin ječák cvrlikání holoubků.

„Mám toho dost. Nedáváte pozor, ani jednu esej jste neodevzdal, na pololetní test jste nedorazil… vy… vy… jeden ignorante! Jediné, co vás zajímá, jsou holky a fotbal. Jestli neodevzdáte v termínu sociologický projekt, čeká vás letní škola a tábor počítačových géniů, na kterém budete škrábat brambory! A z projektu musíte mít nejhůře B+,“ dokončil svůj proslov a díval se na Emmetta s vítězným úsměvem.

Emmette věděl, že je v pytli. Za prvé, by musel projekt udělat za čtyři týdny a za druhé od Fellkina nikdy nikdo nedostal ze závěrečného projektu lépe než C+.

Díval se na svého profesora a snažil se napodobit štěněčí očka, která zabírají na Rose. Což ovšem mělo opačný účinek, neboť Fellkin ke svému projevu dodal.

„A váš výzkum si sám ověřím v praxi.“ A Emmette se už viděl v modré uniformě se žlutým šátkem kolem krku, jak škrábe horu brambor a pak se nudí ve škole celý zbytek léta. Napadla ho spásná myšlenka – odstěhujeme se. Tu ale brzy zahnal, neboť by ho zabili všichni jeho sourozenci a Rosalie by jim ochotně pomohla, protože se jí tady hodně líbilo.

Profesor Fellkin se otočil k Emmettovi zády a toho napadla spásná myšlenka. Vycucnu ho! Jenže v tu chvíli vkráčela do třídy jeho sestra Alice a tvářila se jako bůh pomsty. Tak nevycucnu, no…

 


**********************************

 

 

„Co budu dělat?“ povzdechl si Emmette už po čtyřistapadesáté. Seděl společně se svými bratry a Bellou v kavárně jednoho nákupního centra. Bella se cpala vším možným, upíjela svůj čokokotejl a tvářila se nezúčastněně.

„A co kdyby si…“ začal Jasper, ale vzápětí zavrtěl hlavou, „ne, to nevyjde.“

„Anebo,“ promluvil Edward, ale zarazil se. Takže taky nic nevymyslel.

„Hele Emmette, je to sociologie, mezilidské vztahy, co ti jde nejlíp?“ zeptala se Bella a pak se věnovala opět svému koktejlu. Emmette se zamyslel – šlo to ztuha. Jediné v čem byl dobrý – co dobrý – v čem se mu nikdo nemohl rovnat, bylo dovádění s Rose. Ale to by asi Fellkina neuspokojilo, no i když…

Edward se na něj nevěřícně díval. Jestli tohle Emmette dotáhne do konce, budou se muset

odstěhovat minimálně na Sibiř. Ovšem nával jeho myšlenek, přerušil jekot vyloženě nas…štvaných vět Rosalie, která se sem řítila, tak rychle, jak jí to jen lidský svět dovoloval.

„Měl jsem tě rád, brácho,“ plácl Edward Emmetta po zádech a ten se jen stačil zatvářit nechápavě a pak se Emmette pod silou, kterou vyvinula Rosaliina paže zakousl do desky stolu, kde seděli.

„Ho hem huhehal?“ huhlal Emmette a snažil své zuby vypáčit z obležení dřeva.

„Já ti dám!“ zařvala Rosalie a Emmettovi se rozzářily očka. „Právě, že ti nedám!“ hrozila mu Rose a Emmette s sebou začal zmítat. Věděl, že na usmíření má maximálně patnáct minut, pak Rose přejde do druhé fáze – ignorace, a tu Emmette nesnášel. Minule ho ignorovala pět dní a málem to s ním švihlo. Když se mu po pár marných pokusech podařilo vypáčit zoubky z desky stolu, otočil se na Rose.

„Miláčku, byla bys slavná,“ zavrkal, „a mohla by sis nechávat všechny dárky od fanoušků,“ navrhoval. Rosalie o tom snad i chvíli uvažovala, ale nakonec zavrtěla hlavou. Z uší jí už necrčela pára a z očí nešlehaly blesky. Krize zažehnána.

„Ale co budu dělat?“ ptal se plačtivě Emmette a složil hlavu do dlaní.

 

O čtyřicet pět obchodů a pět pauz na čůrání pro Bellu později…

Pět upírů a jedna lidská dívka seděli v zapadlé kavárničce nákupního centra v Port Angeles. Jeden z upírů právě bědoval nad svým životem. Ano, ten si s ním krutě pohrál. Jeho úkol by nezvládl obyčejný smrtelník – uchvátit Fellkina projektem ze sociologie – noční můra každého studenta z Forks. Emmette se snažil usilovně roztočit závity ve své hlavě, ovšem kolečka řádně drhla – snad by pomohlo nějaké mazání v podobě lecitinu.

„Co budu dělat?“ kvíkal poplašeně asi už po stopadesáté šesté. Tato replika z jeho úst vycházela častěji, než jeho vždy všudypřítomný smích. Bella se na něj dívala s dávkou lítosti.

„A co třeba udělat projekt pro děti v Africe?“ zeptala se Bella. Všichni se podívali na Alice. Ta naštelovala anténky směr budoucnost a zamítavě zavrtěla hlavou.

„To už dělala Jessica a dostala C mínus. Fellkin nerad děti,“ pokrčila smutně rameny.

„Hele a co kdybys mu řekl, že jsi do něj zamilovaný? V minulé škole ti to zbaštili a rázem jsi měl B ze všech předmětů,“ navrhoval Jasper.

„No to by našeho Emmette nesměl nachytat s Rosalie minulý týden v komoře na smetáky,“ zasmála se Alice. Emmette se při té vzpomínce zamračil a Rose zašklebila.

„Měli jste ho vidět. Celou dobu čučel na čudlíčky dudlíčky mojí Rose. Myslel jsem, že mu jednu našiju,“ mumlal nakvašeně. „Mitch by věděl, co dělat,“ povzdechl si.

„Jaký Mitch?“ zeptala se Bella. No jo, ona v noci spí a Emmette čumí na Pobřežní hlídku. Prý je to kvalitní příběh plný napětí.

„Micht je kabrňák. Je to ten největší borec co znám,“ odpověděl vážným hlasem Emmette.

„Jaký Mitch?“ opakovala svou otázku Bella, značně rozčarována, že jí doposud nikdo neodpověděl.

„Z Pobřežní hlídky,“ odpovědělo sborově pět upírů.

„Jo tenhle,“ zasnila se Bella a zpět do reality ji stáhlo Edwardovo zakašlání.

„On dokáže vyřešit vše. V jednu chvíli zachraňuje krásnou plavkyni ze spárů žraloka a pak se prohání Amerikou s mluvícím autem. No není borec? Přál bych si být jako on. Společně s Rosali bychom běhali po pláži, hřálo by nás sluníčko…“

„… A zářili bychom, jako jaderné reaktory v Temelíně,“ skočila mu do řeči Alice.

„Kdo? Kde?“ nechápal Emmette.

„Ale jedna jaderná elektrárna v České republice,“ řekla Alice.

„Kde?“ stále nechápal Emmette.

„V Evropě,“ upřesnil Edward.

„Tak řeknu rovnou, že na starém kontinentě… Jsou mi móresy, pak si o sobě člověk myslí, že je pablb,“ mumlal si pro sebe Emmette.

„Ty, Emmette, došlo ti vůbec, že ten tvůj Mitch je herec?“ zeptala se Bella a Emmettovi se zbořily všechny sny.

„Bello, tos…“

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Popoles

7)  Popoles (08.05.2010 13:51)

Normálně jsem zjistla, že jsem děsná ostuda a vůbec jsem ti nenepsla komentík. Tož honem to jdu napravit. Emm ve tvém podání asi bude pořádný číslo :D . Demolice pokoje při tělocvičných aktivitách a rozzuřená Esme, to byl první výtlem a pak ta sociologie :D:D:D Chudák studentík, teď aby si namáhal mozkové závity. Jsem vážně zvědavá, co vymyslíš dál.

ambra

6)  ambra (03.05.2010 00:23)

Al, určitě jsem ti nechala koment na eu, ale musím znovu, toho Mitche ti neodustím, mně se ty nejšílenější fóry zaryjou do hlavy, já pak chodím mezi lidma a směju se nahlas jak idiot. Tvůj Emm je úžasnej troubelín

Karolka

5)  Karolka (02.05.2010 23:46)

Moc pěkný. Spousta fakt povedených vtipů.

Abera

4)  Abera (02.05.2010 22:11)

anissska

3)  anissska (02.05.2010 19:58)

Pomooooc!!! Nemohu se dostat na židli... už sedím. To bylo vinikající, naprosto čarolegrační a úplně suprový!!!!

Představuju si Profeora (červený jako rak, zuby cvaká jak upír a z očí šlehají blesky jak při tornádu)... Emmett (jazyk až na vestě, pod sebou rybníček ze slin a nepřítomný výraz)!!!!
Už jen tahle představa byla úplně k pukání!!!!

A teď ta kavárna... Mitch!!!! Proboha říkám si, ale to není všechno...
„A zářili bychom, jako jaderné reaktory v Temelíně“... na starém kontinentě, tak z toho už sem nemohla vůbec!!!!!!

Už se těším, jak to nakonec vyřeší... Ale ten to určitě vyřeší, od toho je přeci upír !!!!!!



sakraprace

2)  sakraprace (02.05.2010 17:20)

Emmett je borec.:D:D:D Moc jsem se bavila.

Ree

1)  Ree (02.05.2010 16:25)

Krásné :D Emmetta miluju :D Jen jedna maličkost. Je to Emmett, ne Emmette ;)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek