Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/ejt.jpg

15+, Matty se dočká prolejzaček... :) Enjoy, Pawi.

„A ty hlaješ na kytaru?“ zeptal se Matty. Edward už chtěl opovědět, ale přerušila jsem ho.

„Nechceš už jít spát?“ vzala jsem prázdný talíř a strčila ho do myčky.

3. kapitola

„Ne,“ zívl.

„Nekecej, jdeš si lehnout.“ Vzala jsem ho do náruče a políbila na tvář.

„Hmm…“ zavřel očka a po chvíli klidně oddechoval.

„To bylo rychlý,“ šeptla jsem směrem k Edwardovi. Ten se pobaveně zasmál.

„Jen ho odnesu,“ zmizela jsem nahoře. Položila jsem prďolu do postele a přikryla ho. Ještě jsem ho líbla na čelíčko a seběhla zase dolů. Edward seděl na gauči, pravou ruku přehozenou přes opěrku a hleděl na pohádku Jimmy Cool.

„Zajímavý?“ zeptala jsem se a sedla si vedle něj po jeho pravici.

„Hmm,“ otočil se na mě.

„Proč jsi zůstal?“ zeptala jsem se a otočila k němu čelem. Nohy jsem přehodila přes sebe a tím vyhrnula župan. Edwardovy oči se tam zapíchly.

„Já…“ vykoktal, ale víc neřekl, protože jsme se najednou líbali. Opojný pocit. Není to správné, je to můj soused, takže bychom se museli potkávat a on určitě nebude na vážný vztah. Chtěla jsem se odtrhnout, jenže to nešlo.

Já nechtěla. Přelezla jsem mu na klín a jednou rukou začala rozepínat knoflíčky.

***

„Páni,“ vydechla jsem zatím, co jsme prudce oddechovali po naprosto úžasném milování, na huňatém koberci před východem na zahradu.

„To bylo naprosto úžasný,“ přitáhl si mě Edward do náruče a hladil mě něžně po zadečku a noze, kterou jsem přes jeho boky hodila.

„Měla bys spát. Spíš, ne?“ zeptal se.

„Jo, spím,“ uvelebila jsem se na jeho hrudi. Najednou mě zvedl do náruče a vyšel se mnou do schodů. Otevřel dveře do mé ložnice a zachumlal mě do peřin.

„Jak víš, kde mám ložnici?“ zeptala jsem se zmateně. Za ruku jsem ho stáhla vedle sebe a přitiskla se mu na hruď.

„No, myslel jsem si, že jí budeš mít vedle Mattyho,“ pokrčil rameny.

„Aha,“ zívla jsem.

„Spi,“ pohladil mě po zádech a já spokojeně usnula.

***

„Do prkenný ohrady! Alice mě zabije,“ uslyšela jsem šeptavé nadávání. Protáhla jsem se a sedla si. Jednou rukou jsem si prohrábla vlasy a druhou si přidržovala deku na dekoltu.

„Ahoj, co provádíš?“ zeptala jsem se Edwarda s nějakým hadrem v ruce.

„Ahoj, promiň, nechtěl jsem tě vzbudit. Měl jsem se snažit obléct dole,“ kajícně se na mě podíval.

„To nevadí, kolik je hodin?“ usmála jsem se.

„Šest, ehm… nemám v čem jít domů,“ zvedl nějaký černý chuchvalec a tmavě modrý hadr, se kterým zápasil.

„Čekej,“ zvedla jsem se a zamířila do mojí šatny. Vytáhla jsem Jasperovy staré kalhoty, které mi půjčil, když jsem byla u nich celá promočená, a Emmettovu košili, kterou jsem měla na sobě, když jsem se probudila v hotelovém pokoji. Ne, tu mu nedám, je to památka. Podívala jsem se znovu a vytáhla další Emmettovu košili, kterou jsem mu, dalo by se říct, že ukradla. Tyto věci jsem si nechala na památku, ale teď se mi hodí.

„Na,“ hodila jsem to Edwardovi.

„Díky,“ vděčně se na mě podíval. Mávla jsem nad tím rukou a zmizla v koupelně.

Rychle jsem se osprchovala, udělala ranní hygienu, učesala, namalovala a oblékla. Seběhla jsem dolů a v kuchyni seděl Matty v pyžámku a papkal. Edward se na mě otočil s úsměvem a nandal mi smažená vajíčka se slaninou.

„Může to, že jo?“ zeptal se Ed a ukázal na Mattyho talíř se stejnou snídaní, jako mám já.

„Jo, neboj, díky,“ usmála jsem se a sedla si. Naházela jsem to do sebe docela rychle.

„Vynikající,“ pochválila jsem ho.

„Maminko, čo tu dělá Edwald?“ zeptal se můj najezený synáček.

„Ehm… On…“ co mu mám říct?

„Pomáhal jsem mamince,“ usmál se na něj Ed.

„A s čím?“ zvědavě se na nás podíval.

„S vymýšlením, jak udělat půdu,“ řekla jsem.

„Aha,“ kývl, seskočil z židle a vyšel nahoru do schodů.

„Už budu muset jít,“ přitáhl si mě Edward na svoje tělo a políbil mě.

„Hmmm…,“ zamručela jsem a pohladila mu límeček černé košile.

„Ahoj, zlatíčko,“ políbil mě znovu a odcházel ke dveřím.

„Čau, Matty!“ zakřičel směrem nahoru.

„Čau,“ ozval se. Podíval se na mě a zmizel po upírsku. Ještě jsem zahlédla čmouhu mizející v lese. Byl opravdu rychlý.

Vyběhla jsem nahoru za Mattym do jeho pokojíčku.

„Co provádíš?“ zeptala jsem se ho. Seděl na posteli a koukal na baseballovou pálku.

„Mamí, nebude teťkoň nějakej žápaš?“ podíval se na mě.

„Uvidíme a podíváme se, ano?“ usmála jsem se na něj a šla ho převléci. Dneska musíme zajet do školy a do školky.

„Hmm…“ zamručel. Oblékla jsem mu tričko, mikinu, šusťákové kalhoty a botasky. Na sobě jsem si nechala tmavé džíny, tílko a svetr na zapínání.

„Jedeme do školky a do školy,“ řekla jsem na jeho nechápavý pohled.

„Aha,“ hlesl. Chytla jsem ho do náručí a utíkala k autu. Připásala jsem ho dopředu a sedla si za volant. Školu jsem ani hledat nemusela, protože Forks je celkem malé městečko, takže když jedete po hlavní, na školu narazíte.

Je pondělí, ale hodina už začala, takže mě nebude nikdo očumovat.

„Dobrý den,“ vešli jsme s Mattym do kanceláře.

„Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?“ zeptala se mlaďoučká slečinka za pultem.

„Jistě, chci se přihlásit do 3. ročníku, tady na střední,“ pousmála jsem se, když se na mě podívala a trochu vypoulila očka.

„Ji-jistě, ale to musíte za ředitelem.“ Vstala a odcházela ke dveřím vzadu. Šli jsme za ní, Matty ticho jako myška, což bylo neobvyklé. Jenže když jsem si všimla žlutého obalu od kinder vajíčka, jak s ním třepe, tak mi to došlo.

„Matty!“ zvýšila jsem na něj hlas.

„Čo?“ zeptal se naprosto nevinně.

„Co to máš v ruce?“ zvedla jsem obočí.

„Nič,“ schoval je za záda.

„Jestli to hodíš tady, tak si mě nepřej,“ ukázala jsem na něj prstem.

„Tak jo.“ Sklesle strčil pouzdro do kapsy a loudal se za mnou. Vešla jsem do dveří a tam za dřevěným stolem seděl postarší pán s knírkem a bradkou. Vlasy prošedivělé, ale bylo vidět, že byl dříve černovlasý.

„Dobrý den, prý chcete nastoupit jako nová studentka,“ usmál se a pokynul mi, abych se posadila.

„Dobrý den, ano, chtěla bych zde nastoupit do 3. ročníku,“ kývla jsem a hyperaktivního Mattyho si posadila na klín.

„Dobře, volná místa tu máme, takže mi jen podepište tyto papíry, tyto dejte rodičům a můžete nastoupit třeba ve středu,“ podal mi bílé listy a usmál se.

„Jistě,“ vyplnila jsem rychle přihlašovací formulář a papír pro rodiče si složila do kabelky, vyplním ho doma.

„Děkuji, ve středu se mi to bude hodit,“ podala jsem mu ten formulář.

„Dobře, ve středu ráno se stavte u Agnes, mojí sekretářky, pro rozvrh, učebnice, číslo skříňky a tak dále,“ usmál se.

„Dobře, děkuji a nashle,“ potřásla jsem si s ním rukou.

„Mějte se,“ zvolal, když jsem zavírala dveře. S Mattym jsem přešla rychle parkoviště až ke školce, protože zvonilo, a očumování nechci dříve, než ve středu.

„Dobrý den, ten je roztomilý,“ přivítala nás paní, tak kolem třiceti, ihned ve dveřích.

„Dobrý, chci ho přihlásit do školky,“ usmála jsem se. Matty se tvářil dost divně. Šklebil se na vychovatelku, jako kdyby žvýkal citrón.

„Jistě, jmenuji se Daisy,“ podala mi ruku.

„Isabella,“ potřásla jsem si s ní.

„Tak mi tu vyplň tyhle papíry a tyhle předej jeho rodičům,“ podala mi další formuláře. Najednou něco prasklo a zašumělo. Koukla jsem se, co se děje a Daisy měla na stole Mattyho výrobek. Kde to ten kluk bere, a ještě k tomu mu jsou tři a on nějak moc rychle přemýšlí.

„Matty! Co jsem ti o tom řekla?“ plácla jsem ho po zadku.

„Nič,“ snažil se tvářit kajícně, jenže mu cukaly koutky.

„Ne? Naplácám ti na zadek,“ chňapla jsem po něm, jenže mi uhnul.

„Vsadíš še, že ne?“ utekl se schovat.

„Omlouvám se za něj, je to šídlo,“ otočila jsem se na Daisy, která nás se smíchem pozorovala. Stůl už měla čistý.

„To nevadí, to jsou děti,“ mávla nad tím rukou. Vypsala jsem formulář i na rodiče a ona se na mě šokovaně podívala.

„Myslela jsem, že je to tvůj bratr,“ vysvětlila.

„Ne, je to můj synátor, ale nelituju toho, je to nejlepší, co mě kdy potkalo,“ přiznala jsem.

„Tak to jo,“ usmála se taky.

„Kdy ho sem chceš dát?“ zeptala se a papíry taky podepsala.

„Ve středu,“ pokrčila jsem rameny.

„Dobře,“ usmála se.

„Matty jedeme,“ zavolala jsem. Přihnal se rozzářený jako vánoční stromeček.

„Cos zase provedl?“ zeptala jsem se ho.

„Nič, ale je to tu bežva,“ objal mi nohu.

„Dobře, děkujeme, ahoj Daisy,“ mávla jsem jí.

„Ahoj,“ ozvala se. Matty jen mávnul. Žáci měli hodinu, takže jsme nasedli a vyjeli domů. Dali jsme si oběd a šli na zahradu. Byl tu jen trávník a tak jsem vzala notebook a s Mattym jsme vybírali prolézačku, pískoviště, klouzačku a podobné blbinky na zahradu pro malé děti. Rovnou jsem to objednala. Kolem třetí odpoledne nám dovezli hudební nástroje. Nanosila jsem je do pokoje s parketami. V rohu u prosklené stěny stály bubny, vedle klávesy a pak tam byly kytary. 2 elektrické a 2 normální. Po celém pokoji byly reproduktory. Dokonce jsem koupila i banjo, mandolínu a housle. Nevím proč, ale zaujalo mne to. Dole v obýváku se vyjímalo obrovské krémově béžové křídlo.

Večer jsme se navečeřeli a vylezli si na verandu. Lehli jsme si do sítě mezi stromy a já Mattymu popisovala hvězdy, které jsem znala. Nakonec jsme oba usnuli zabalení v dece na síti.

***

Probudilo mě něco studeného. Otevřela jsem oči a uviděla Edwardovu tvář.

„Ještě spi, je teprve 1 hodina ráno,“ řekl a odnášel mě do domu.

„Kde je Matty?“ zeptala jsem se.

„Už jsem ho odnesl do postele, aby nezmrznul. Co vás to napadlo, spát venku?“ zamračil se.

„To nebylo schválně,“ zívla jsem, když mě Edward položil do postele.

„A co tu vlastně děláš?“ praštila jsem sebou do peřin.

„Ehm… šel jsem kolem,“ pokrčil rameny. Za ruku jsem ho stáhla vedle sebe a lehla si mu na hruď.

„Nekecáš náhodou?“ vyšlo ze mě v polospánku.

„Dobře, jsem tu protože…“ A dál jsem už nic neslyšela, protože jsem usnula.

***

„Čau Edwalde, čo tu děláš?“ slyšela jsem, jak Matty šeptá. Byla jsem v polospánku, tak si nejsem jistá, jestli to je pravda.

„Včera jsem vás našel spát venku, tak jsem vás chtěl odnést dovnitř a tvoje mamka mě pak nechtěla pustit,“ vysvětlil Ed. Postel se prohnula, jak si na ní asi Matty sednul.

„Můžu jít k vám? Ždál še mi ošklivej šen.“

„Jasně, pojď,“ pohnulo se něco pode mnou a pak jsem cítila něčí hlavu u té mojí. Opět jsem usnula tvrdě.

***

Krásně jsem se vyspala. Otevřela jsem oči a protáhla se.

„Dobré ráno, Bell,“ pozdravil mě Edward vedle mě.

„Dobré,“sedla jsem si a naskytl se mi obrázek k popukání. Edward ležel na zádech a Matty mu měl hlavičku strčenou v důlku mezi klíční kostí a krkem. Jednou rukou ho objímal a Edward jeho.

„No, co? Měl noční můru,“ uchechtl se Edward.

„Aha… a co se mu zdálo?“ zvedla jsem obočí.

„Zdálo se mu, jak ho honí Hulk s baseballovou pálkou,“ cukly mu koutky.

„Co? Jak to víš?“

„Umím číst myšlenky,“ uchechtl se zase, a já ztuhla.

„Č-čteš myšlenky???“ zalapala jsem po dechu.

„Jo, ale tobě nemůžu a Mattymu jen občas,“ zamračil se a já si úlevně oddechla. To by byl trapas, kdyby věděl, co jsem si myslela v tom obchoďáku.

„Jdu se zkulturnit a připravit snídani, tak si to tu užij,“ zasmála jsem se tiše, abych nevzbudila prcka.

Rychle jsem se osprchla, udělala ranní hygienu, učesala, jemně nalíčila a oblékla. Seběhla jsem dolů a šla udělat palačinky.

Zrovna jsem dělala poslední, když přišel už převlečený a umytý Matty a za ním Edward.

„Ahoj prcku,“ políbila jsem ho do vlásků.

„Dáš si?“ položila jsem před něj talíř s palačinkami.

„Jo, a máme ještě čičinku?“ Udělal na mě psí očka.

„Jasně,“ polila jsem mu je. Edward se posadil naproti nám a koukal.

„Víš, přemýšlel jsem, a já…“ začal opatrně. Zvedla jsem k němu pohled.

„To je jedno, řeknu ti to jindy, ale víš co? Matty mi někoho připomíná, ale nevím koho. A tebe jsem taky někde viděl, tvrdil to i Carlisle,“ odvedl řeč jinam.

„Já nevím, já vás nikde neviděla a Matty? Koho by vám mohl připomínat?“ zeptala jsem se obezřetně.

„Nevím,“ pokrčil rameny. Najednou mu zazvonil telefon. Omluvně se na nás podíval a zvedl to.

„Alice?“

„Kde zase jsi?“

„To tě nemusí zajímat.“

Ty jsi u ní, že jo?“

„To je jedno.“

„Jo, to jo, je to tvůj život, jestli se tomu tak dá říkat, ale měl bys mazat domů, jdeme do školy.“

„Hmm… já dneska nejdu.“

„JO!“

„Ne,“ odseknul a zavěsil.

„Měl bys jít,“ ponoukala jsem ho a uklízela nádobí do myčky.

„To je dobrý, ale jestli ti to vadí,“ pokrčil rameny a na upíra až moc pomalu odcházel.

„Jasně, že nevadí,“ šťouchla jsem ho loktem.

„Super,“ rozzářil se.

„Mamí, kdy dovežou ty věči?“ zatahal mě Matty za tričko. Najednou někdo zatroubil. Vyšla jsem ven a stála tam dodávka. Vyšel z ní pohledný mladý muž a s úsměvem zamířil ke mně.

„Vezu vám ty prolézačky,“ podal mi desky. Podepsala jsem to a podala mu rovnou šek, který jsem vypsala.

„Chcete to pomoct vyložit?“ zeptal se ho Edward. V očích měl temný stín a já se snažila přijít, co to s ním je.

„Nashle,“ probral mě řidičův hrubý hlas z letargie.

„Nashle,“ mávla jsem mu a Edward za mnou zavrčel.

„Co je?“ otočila jsem se na něj.

„Má nemístné myšlenky,“ vražedně se díval na zadek dodávky, dokud nezmizela v zatáčce lesa.

„Ty žárlíš?“ zvedla jsem obočí.

„Nee!“ vyděšeně se na mě podíval.

„Dobře, jdeme to postavit?“ cukla jsem hlavou k hromadě dřevěných krabic. Kývl a zmizel. Mattymu jsem oblékla mikinu a přišli jsme za Edwardem. Celé dopoledne jsme skládali dřevěné kousky k sobě a Matty nám podával šrouby. Po obědě jsme dodělávali pískoviště a nechali dovézt hnědý jemný písek.  Navečer odešel Edward domů a já se psychicky připravovala na druhý, první den na střední. Dnes jsem spala s Mattym v mojí ložnici.

Povídali jsme si, až usnul a já ho chvíli na to následovala.

***

Ráno mě probralo moje zlatíčko.

„Maminko, vštávej, děme do školky,“ stáhnul ze mě peřinu.

„Hmm…“ zamručela jsem a schovala se pod peřinu.

„Mamí, vyleš,“ sebral mi přikrývku a utíkal, jenže daleko nedoběhl, zakopl a rozplácnul se na hromadu za sebou. Začala jsem se řehtat a Matty se ke mně přidal. Když jsme se uklidnili, koukla jsem na hodiny. 7:09, ach jo. Vběhla jsem do koupelny s prckem v ruce. Udělali jsme ranní hygienu, oblékla jsem nás, Mattyho do slušivých tepláčků, tílka a jeho nejoblíbenější mikiny, které se nechce už tři měsíce vzdát, a mě do černých, přiléhavých džínsů, světlé tuniky, doplňků a bot na podpatku. K tomu jsem si vzala kabelku na učení, lehce se namalovala a upletla si neupravený cop. Ke snídani jsme si dali vafle s nuttelou a džus.

„Jedeme?“ zeptala jsem se ho.


 

« »

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

3)  Jalle (31.10.2012 10:22)

2)  ella (06.08.2011 19:47)

hezkéééééééé už se nemužu dočkat dalšího dílu.

1)  hellokitty (06.08.2011 00:37)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Bella - EC promo