Sekce

Galerie

/gallery/Twilight-Movie-Icons-twilight-series-3183063-100-100.jpg

Emmett zatouží po zvířátku a odmítá příjmout Alicino tvrzení, že žádné ve společnosti upírů nevydrží.

Tušíte v tom sázku? V tom případě tušíte správně.

Ale kdo vyhraje? Má Emmett šanci přechytračit vševědoucí Alici? A o co se vsadí?

Zapnul jsem televizi a čekoval, co dávají. Ne, jak se dělá poctivá svíčková, mě nezajímá. Sázet ředkvičky nebudu, Zahrada je hra teda vypadává. Fotbal je nuda.

Proč nedávají baseball? Jako národní sport by měl běžet pořád.

Dvě dívky v pochybné poloze. Horror s upíry.

„Počkat, vždyť tam to předtím bylo porno!“ došlo mi najednou. Překlikl jsem zpět na užívající si slečny, ke kterým se přidal ještě jeden muž. Nuda. Čas přepnout. S Rose by jsme je mohli klidně učit. Možná bych ji mohl navrhnout natočení sexy videa. Jen pro nás dva.

Chystal jsem se zvednout a zajít se jí zeptat do našeho pokoje, kde si právě lakovala nehty, ale zarazila mě Alice.

„Neptej se!“ ozvala se z patra. Smůla. Mohlo mě napadnout, že by se to Rose nelíbilo.

Znovu jsem přesunul pozornost k televizi. Pořad o zvířatech. Natahoval jsem prst k červenému tlačítku, abych televizi vypnul, když mě zarazil ženský hlas vybízející diváky k pořízení si domácího mazlíčka.

To je ono! Pořídím si mazlíčka!

Už jako dítě jsem zvířátka miloval. V době kdy jsem byl člověk, měl každý na vesnici psa. Má rodina nebyla výjimkou. Velký huňatý vlčák zastával během dětství místo mého nejlepšího přítele.

Později jsem si zvířata zamiloval i jinak. Pečená. Vařená. Grilovaná. S křupavou kůrčičkou. Kořeněná nebo jen ochucená pár bylinkami. Chutnaly mi všechny. Srnky, divočáci, kachny i kuřata. Ovšem nejradši jsem měl steak v grizzlyho.

Medvídky mám vlastně rád pořád. I po tom, co mě jeden z nich zabil. Díky nim jsem poznal Rose, slunce svého života.

„Bráško, víš přece, že žádné zvíře s námi v jednom domě nevydrží,“ seběhla dolů Alice.

„Sázka?“ navrhl jsem.

„Není oč se sázet, když jsem viděla, že všechny v lepším případě utečou. Neměl bys šanci vyhrát,“ zubila se na mě škodolibě.

„Sázka?“ zopakoval jsem svou nabídku. Počkej, ještě ti ukážu. Budeš mrkat, Alice!

„Jak chceš. Pokud vyhraju, budeš mi příštího půl roku dělat společnost na všech nákupech, nosit mi tašky a bez řečí. A budu se starat o tvůj šatník.“

„Půl roku?“ Rose mě zabije, jen ona se přece stará o to, co nosím na sobě. Musím vyhrát.

„Je to snad problém?“

„Ne. Až vyhraju, budeš půl roku nosit jen to, co ti vyberu,“ rozhodl jsem na ni jít její technikou. Úplně jsem viděl, jak ji posílám do školy nevkusně a nesladěně oblečenou.

„Nevyhraješ,“ odsekla a podala mi ruku na zpečetění sázky.

„Jelito, kopyto, platí to,“ odříkal jsem vzorně a hned potom se hrnul nahoru, abych vše vysvětlil Rose.

Sotva jsem vešel do našeho pokoje, přistál mi v rukou polštář s přikrývkou.

„Spíš na gauči,“ oznámila mi Rose. Chtěl jsem prohlásit, že upíři přece nespí, když mi došlo, co řekla.

„Ale…“

„Zvykej si. Jestli prohraješ, budeš tam trávit noc pravidelně.“ Jsem v háji. Věděl jsem, že bude naštvaná, ale s gaučem jsem nepočítal. Musím nám zvíře sehnat, co nejdřív a hlavně nesmím nechat Alici vyhrát.

Bez Rose bych půl roku nevydržel. Ona beze mě taky ne. Možná. Snad. Doufám. Krom toho dívat se po nocích půl roku v kuse na televizi by nebyla moc velká zábava. Proč nedávají baseball i v noci?! S tím se musí něco udělat! Napíšu sportovním stanicím maily. Ale prvně to zvíře.

Pustil jsem se do hledání vhodného domácího mazlíčka pro upíry. Projížděl jsem jednu encyklopedii za druhou. Projížděl internetové stránky, ale nakonec jsem došel k závěru, že nejjednodušší bude hledat v lese.

Potřebuju něco dostatečně milého a nebojácného. Vybral jsem hnědé medvídě se světlou skvrnkou za ouškem. Medvěd je zaručeně nejlepší možná volba.

Klepalo se strachy, chuďátko, ale já v ně věřil. Nesl jsem si je domů a nemohl se dočkat reakce ostatních a hlavně vítězství nad Alicí.

Čekali na mě v obýváku. Alice určitě měla vidění a o všem jim řekla. Pyšně jsem jí ukázal chlupatou kouli ve svém náručí.

„Je roztomilý,“ vzdychla Esme a vzala si ho ode mě. Drbala ho v kožíšku a slibovala mu nějakou údajně dobrou baštu. Snad mu nebude cpát lidské jídlo. Potom by vážně uteklo.

„Jak mu budeme říkat?“ zeptal jsem se, protože sám jsem nic nevymyslel.

„Šmudla,“ rozhodla Rose, která mě do teď ignorovala. Zdá se, že i jí se méďa líbí, protože si ho hned po Esme brala do náruče a hladila ho po hlavě.

Kdyby na mě nebyla naštvaná, popadl bych ji do náruče a… Z plánování mě vytrhlo, Edwardovo zavrčení.

Závistník. K věcem které musím udělat, jsem si přidal rozhovor s Bellou. Když se Eda k ničemu nemá, je první krok na ní. Až nebude nejstarší panic, třeba dá s tím vrčením pokoj.

Než jsem si stihl uvědomit, co se děje, držel mě Eda a já letěl ven.

Do prdele. Zase jsem myslel před ním.

Předvídavá Alice stihla otevřít dveře, takže jsem při letu nic nerozbil. Jen po mě zbyla hluboká rýha v záhonu.

„Opovaž se,“ zavrčel mi do obličeje Edward, který vyběhl ven za mou. Vždyť se zase tak moc nestalo, ne? Jen jsem chtěl pomoct s tím tvým problémem.

„Emmette,“ varoval mě.

„Fajn,“ zvedl jsem ruce nad hlavu. Vzdávám se. „K ničemu Bellu navádět nebudu.“

Vrátili jsme se dovnitř a pokračovali v seznamování se s vyděšeným Šmudlou putujícím z náruče do náruče. Ten méďa měl potenciál stát se naším mazlíčkem, držel se dobře. Stačí když ještě vydrží pár dní a sázka je v kapse.

Další den si Alice s Jasperem odběhli na lov a chvilku po jejich odchodu Šmudla proběhl skleněnými dveřmi. Jasper ho pravděpodobně celou dobu uklidňoval, a když odešel na méďu všechno dolehlo.

Naštěstí se Šmudlovi nestalo nic vážného, jen si pořezal přední tlapku a skončil u místního veterináře. Ten jen těžko věřil mé vymyšlené historce o medvědovi, který nám zničehonic vběhnul prosklenou stěnou do domu. Stačilo pár Aliciných nesmělých úsměvů a veterinář uvěřil.

Šmudlu si nechal. Slíbil, že zavolá až se uzdraví a budou ho pouštět zpátky do volné přírody.

Po cestě zpátky domů jsem přemýšlel nad novým vhodnějším mazlíčkem.

Netrvalo dlouho a přišel jsem s nápadem. Z Alicina úšklebku jsem usoudil, že už ho viděla. Doufejme, že tentokrát to dopadne líp.

Ještě ten večer jsem přinesl Montyho domů.

„Emmette Cullene! To snad nemyslí vážně!“ zavřeštěla Rose, když krysáka Montyho viděla.

„Ale, Rose, zlato, on je hrozně milej a čistotnej,“ obhajoval jsem ho. Rose jsem neobměkčil. Vyhodila ho z domu i se mou.

Monty se vrátil zpátky do stoky, odkud pocházel a já celou noc bloumal po lese a hledal jiné zvíře. Potkal jsem ho k ránu kousek od hranic. Už ve chvíli kdy mě to napadlo, jsem věděl, že jsem jasný vítěz.

 

Vešel jsem i s ním do dveří. Mám vyhráno, radoval jsem se v duchu a vymýšlel do čeho Alici navleču.

„Jsem doma a mám překvapení,“ zavolal jsem. Během pár vteřin všichni stáli v hale a krčili nosy.

„Děláš si legraci? Co ten tady dělá!“ zlobila se Rose.

„Jake je zvíře a vydrží tady,“ nahlásil jsem hrdě.

„Jaku, ty jsi dobrovolně souhlasil a stal se naším novým domácím mazlíčkem? Chceš vědět, jak skončili ti předchozí?“ zubila se na něj Alice.

„He? Domácí mazlíček?“ nechápal.

„Ale kámo, to chvilku vydržíš. Nejseš přece srab, “ zkusil jsem a doufal, že to zabere. „Přeměníš se na vlče, necháš se od holek párkrát poňufat, naučím tě aportovat a pak můžeš zase jít. Jestli chceš za odměnu dostaneš kost.“

„Děláš si ze mě prdel!“ zařval třesoucí se Jakob a hned na to vyběhl ze dveří, kde vybouchl a zmizel v lese.

Jakob je máslíčko! Nevydržel ani polovinu času, co předchozí mazlíčci. Ať si nemyslí, když on nesplnil svou část dohody, nesplním ani já tu svou. Edwarda ve sprše mu za to nic, co pro mě udělal, fotit nebudu.

„Vypadá to, že jsem vyhrála,“ usmívala se Alice.

„Ještě ne,“ zaprotestoval jsem a doufal, že vymyslím něco lepšího než vlkodlaka.

„Dobře, ale máš už jen jednu šanci,“ varovala mě. Tentokrát už to zvorat nesmím.

Všichni se pomalu začali vracet k činnostem, které dělali před mým příchodem s tím psiskem. Jediná Esme se zdržela o trochu déle. Konejšivě mě pohladila po rameni a laskavě se usmála.

„Určitě něco vymyslíš,“ povzbudila mě a potom si šla taky po svých.

Byl jsem rozhodnutý zajít si znovu do lesa, zaběhnout třeba až do Kanady, ale hlavně najít nějaké vhodné zvířátko, když mě to trklo.

My upíři jsme přece mýtičtí tvorové, proto pro nás nikdy nebude vhodný běžný mazlíček nebo jakékoliv zvíře, které normálně žije v lese. Potřebujeme něco originální, netradičního a jednoduše ultrasuper!

Lochneska! Nessie!

Nadšení mě rychle přešlo, když jsem si uvědomil jeden drobný detail. Nemáme bazén a do domu se třináct metrů dlouhá potvora nevejde. Průšvih!

Krom toho kdyby kolem někdo letěl vrtulníkem asi by si jí všiml. Povzdechl jsem si. Nessie bohužel zůstane ve Skotsku, ale někdy se na ni pojedu podívat.

Jako další mě na mysl přišel Yetti. Jenže ten je přece taky trochu větší, ne? Zapnul jsem si notebook a Yettiho si vygůgloval. Najel jsem na jednu z nalezených stránek a pustil se do čtení.

Yetti je zhruba 2,5 – 4 metry vysoký chlupatý tvor chodící vzpřímeně stejně jako lidé. Jen málokdy se postaví na čtyři…

Yetti vypadává. Esme by kvůli němu určitě stropy zvyšovat nechtěla a jemu by se nemuselo líbit lézt pořád po čtyřech.

Proč jen jsou všechny ty obludy tak neprakticky velký? Rozhodně by bylo zajímavý se s některou z nich poprat, ale jako mazlíčci by neuspěly.

Zaujal mě odkaz na pouštního červa Olgoje chorchoje. Ten by přece ušel! Vůbec by nemusel bydlet s námi v domě. Udělal by si noru pod ním nebo radši vedle domu.

Pustil jsem se do prohlížení obrázků. Ne, špatná volba. Vypadá slizce, u holek by neprošel.

Zkoumal jsem další obludky a nemohl najít tu správnou, když jsem konečně narazil na něco, co vypadalo slibně.

Chupa… chupa… chupacabra. Blbý jméno, ale vypadá jako psík.

Hned pro něj skočím do Portorika. Budeme mu říkat Chup. Zní to líp než chupa… chupa… chupacabra.

Chudák, musí nesnášet toho, kdo ho pojmenoval.

Rychle jsem se rozloučil s rodinou a Rose, která mě od přivedení Jakea neustále ignorovala a vyrazil na cestu.

Dostat se do Portorika byla hračka. Hledání Chupa se ukázalo jako náročnější. Prošel jsem každou cestu, vlezl i do nejmenší jeskyňky, prošmejdil všechny lesy, ale po Chlupovi nebylo nikde ani stopy.

Začínalo mě sžírat podezření, že žádný Chup neexistuje. Počkal jsem do rána a zkusil se zeptat pár místních, ale většina mě odbyla s tím, že jde jen o pohádku pro děti a ti, kteří tvrdili, že existuje, mě posílali k jeskyním.

Prohledal jsem ostrov znovu, ale výsledek byl stejný. Chupa jsem nenašel.

Promarnil jsem svou poslední šanci běháním za neexistujícím zvířetem. Jsem to ale vůl. Mohlo mě napadnout, že si ho lidé vymysleli.

Výlet za Nessie se ruší a pračka s Yettim taky nebude. Určitě jsou taky vymyšlený.

Jenže co teď budu dělat? Fakt nechci, aby Alice vyhrála. Už teď je Rose hrozně uražená. Asi se vážně odstěhuju na gauč. Nebo bych ji třeba obměkčil…

K domu mi zbývalo už jen pár kilometrů. Zastavil jsem a zkusil ještě něco vymyslet, ale nemohl jsem se soustředit. To s Chupem, Yettim a Nessie pro mě byla hrozná rána. Tolik jsem se na ně těšil.

Pomalu jsem se šoural domů. Za chvilku tam budu. Tlumeně ke mně doléhaly jejich hlasy. Naposled jsem se ohlídnul za sebe a chystal se těch posledních pár metrů upíři rychlostí, když mě něco zatahalo za vlasy.

Už několikrát během cesty se mi zdálo, že se mi něco chytlo do vlasů, ale nezdálo se mi to. Mám je přece krátký. Shodil jsem to na vítr a na větvičky stromů. Jenže teď jsem nebyl ani v lese ani nefoukalo.

Prostě na tý hlavě něco mám!

Vystřelil jsem rukou nahoru a včas se zabrzdil, abych tu věc uchopil opatrně.

Když jsem se pak podíval do dlaně, nemohl jsem uvěřit tomu, co vidím. V ruce jsem držel malého roztomilého netopýra.

Nezdál se vůbec vystrašený, naopak naprosto klidně mi zoubkama zkoumal dlaň. Opatrně jsem do toho drobka dloubnul prstem. Neuletěl, místo toho se po prstu pokusil chňapnout.

He. Asi mám mazlíčka.

„Já vyhrál,“ vykřikl jsem nadšeně a hrnul se dovnitř, abych se o prcka mohl podělit s ostatními.

Stáli v obýváku a zdáli se připravení na všechno. Jako na první jsem se podíval na Alici. Zvědavě si mě měřila. Nic neviděla?

No jasně, vidí přece jen rozhodnutí! Škodolibě jsem se rozesmál a natáhl před sebe ruce s netopýrkem. Moje malá sestřička zalapala po dechu. Poprvé prohrála sázku.

Následujícího dne přišla Alice do školy v kanadách, volných zelenomodrých kalhotách a křiklavě růžovém tričku s nápisem I love my style.

 

Shrnutí

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

26)  Aalex (21.07.2011 10:32)

Celou dobu jsem Emmettovi fandila a jsem moc ráda, že vyhrál. To zklamání z neexistence Nessie, Chupacabry a Yettiho si krásně vynahradil. Skvělá a vtipná povídka.

Kristiana

25)  Kristiana (23.06.2011 20:24)

Ennie, děkuju

24)  Ennie (23.06.2011 19:52)

úžasný, skvělý... :) v průběhu povídky jsem měla toho tolik na srdci..ale než jsem se dostala na konec :D...no už vím jen to že jsem chtěla taky domů medvídka :D :D

Kristiana

23)  Kristiana (13.05.2011 19:42)

HMR: Možná jednou. :)

HMR

22)  HMR (11.05.2011 23:35)

Rozhovor s Bellou jako druhý díl?

Kristiana

21)  Kristiana (11.05.2011 16:51)

Joana - Jak znám Emma, určitě si rozhovor s Bellou neodpustí... Jo, chudák Eda. :D

Joana

20)  Joana (11.05.2011 00:02)

Hádám, že v tom vypadala stylově A Emm se má s kým mazlit, když bude Rosie dělat fóry. A mimochodem jsem zvědavá, jestli někdy Belle povypráví, že by měla vzít Eda do svých ruček :)

Kristiana

19)  Kristiana (06.05.2011 23:14)

Děkuju
Twilluško
ambři Jo, myslet před Edem se prostě nevyplácí .

18)  Judy (06.05.2011 22:25)

Úžasný konec. Takhle jsem se už dlouho nebavila.

ambra

17)  ambra (06.05.2011 20:27)

Kristianko, naprosto dokonalé! Miluju, když někdo tak skvěle vyvede Emma v barvách - tohle byla jeho esence!!!:D :D :D Úžasně vtipné a čtivé, smála jsem se od začátku až do konce. Ale aspoň dvě perly musím:
Do prdele. Zase jsem myslel před ním.
Jake je zvíře a vydrží tady,“ nahlásil jsem hrdě. Fakt super!!! Děkuju!!!

Twilly

16)  Twilly (06.05.2011 16:59)

Neuvěříš Kristiano, ale jediné co mě ještě v první třetině napadlo byl netopýr

a povídka???? I LOVE YOUR STYLE, holka

15)  dcvstwilight (06.05.2011 16:30)

Fajnéé! :D

14)  Tru (06.05.2011 09:46)

Emmet čekoval? Už ta první věta mě dostala a pokračovalo to ve stejném rytmu až do konce:) Skvělá povídka, mám úsměv od ucha k uchu:)

krista81

13)  krista81 (05.05.2011 22:54)

Zvířátka s kůrčičkou

Olgoj Chorchoj, Chup

a nakonec malej roztomilej netopýrek

Prostě parádní

nikolka

12)  nikolka (05.05.2011 20:52)

očakávala som všetko... ale netopier?? a Alice... všetko musí byť po prvý raz... aj taká prehra... :) :) ;)

Kristiana

11)  Kristiana (05.05.2011 19:12)

Moc všem děkuju
Rose, double drabble a bude až dopíšeme zbytek ;)
Aldo, komentář nemusí být kilometrový, aby potěšil. Ke spokojenosti mi stačí i pár slov. ;) Moc děkuju

Fanny

10)  Fanny (05.05.2011 19:02)

Opravdu jsem nečekala, že něco vymyslí a překvapilo mě to a ta poslední věta... Alice a tomhle, ještě s tím nápisem

Alison

9)  Alison (05.05.2011 14:51)

a toto bolo super a musí napísať, že prvé čo ma napadlo pri taj stávke bol kostým tanečníc v Riu na karnevale Alice

8)  LostriS (04.05.2011 23:10)

Alice se v tomhle oblečku musela plížit kanálama! Jinak super vymyšlený - že by se Jake nechal hladit od Rose..

SarkaS

7)  SarkaS (04.05.2011 22:47)

Parádní... Nečekala jsem že na něco přijde, netopýr tedy na mysl ani v nejmenším nepřišel

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek