13.06.2010 [19:00], sfinga, ze série Blackovi II. - Eli Blacková, komentováno 32×, zobrazeno 6989×

Eli se seznámila se Sethem Clearwaterem mladším. Padli si do oka, tedy jako kamarádi. Nebo je to něco víc?

Přišly Vánoce a Eli je tráví sama. Pronásledují ji deprese a náhle se stane něco, s čím ani ve snu nepočítala...

7. Dědictví

Táto, cos mi to udělal? Já jsem vlk! Já jsem měnič, stejně jako ty! Panebože, díky aspoň za to, že jsi mi všechno vyprávěl, protože jinak bych se asi v týhle chvíli zbláznila.

Hodiny jsem proběhala v lese. Zmatená, vyděšená, napůl šílená. Dlouhý chlupy se mi při běhu pletly. Nakonec jsem se začala uklidňovat. Pomalu jsem se vracela domů. Dokážu se přeměnit? Sotva jsem na to pomyslela, projelo mým tělem horko, pak třas a stála jsem na louce ve své lidské podobě. Úplně nahá. Ještě štěstí, že jsem byla pár kroků od domu. Vlítla jsem dovnitř a zabouchla za sebou dveře. Opřela jsem se o ně a sesunula se k zemi. Rukama jsem objala kolena a položila na ně hlavu.

Seděla jsem tam dost dlouho na to, abych si mohla srovnat všechno v hlavě. Měnič. Můj bože já jsem měnič! Já nejsem obyčejná. Proboha, ale proč teď? Táta se přece začal měnit už v šestnácti. Moment, kolik bylo Samovi? Devatenáct, jako už bude brzy mně. Panebože, to jsem musela přijet do Forks, aby se to projevilo? Táta mi vyprávěl, že k první proměně dochází ve chvíli, kdy je člověk rozčilený, tak proč jsem kruci nebouchla při tý hádce? Proč až dneska? Já vím, dneska jsem byla s nervama v čudu, ale to jsem přece byla už víckrát. Tak proč dneska? Proč ve Forks?

Musela jsem se sama sobě zasmát. Tolik proč. Prostě můj táta je vlk a já jsem taky. Budu se s tím muset smířit. Jak je to dlouho, co jsem brečela nad tím, že jsem obyčejná. Teď mám to, co jsem chtěla.

Táto, převzala jsem tvý dědictví a musím s ním žít. Je to můj osud, stejně jako to byl tvůj.

Vstala jsem jako stroj a vyšla opět ven. Nahá. Zastavila jsem se pár kroků od domu. Musím se to naučit ovládat. Jak mi to popisoval táta? Je to prosté jako dýchání. Stačí na to myslet. Zavřela jsem oči. Chci být vlk, chci být vlk, chci být… Nic. Tak znova. Vybavila jsem si ten pocit, když jsem proměnila. Oheň. OHEŇ… křuup.

Vlk. To je to, mám to, stačí si to představit! Představit si, jak k proměně dojde. Zahlédla jsem se v okenním skle. A sakra. Kdybych nevěděla, že ten rezavý vlk jsem já, myslela bych si, že tady stojí táta. Mám stejnou barvu kožichu jako on. Hustý!

Tak a teď zpátky. Lup! Funguje to! Já jsem v něčem lepší než táta! Jemu trvalo, bůhví jak dlouho, než to dostal pod kontrolu. Já to umím po pár hodinách. Zkusila jsem to ještě několikrát. Pokaždý mi to vyšlo. Zapadla jsem do domu a vlezla pod sprchu. Umyla jsem si vlasy, naposledy je pročesala a pak sáhla po nůžkách. Nedá se nic dělat, musí dolů. Když jsem poprvé střihla, bylo mi, jako bych odstřihávala poslední věc, která mě poutala se starým životem. Ostříhala jsem se těsně pod uši a potom si nastavila druhý zrcátko tak, abych si viděla na temeno.

Tátu stříhala vždycky teta Alice a já se od ní učila. Když jsem ho poprvé stříhala sama, dopadlo to tak příšerně, že si hlavu radši oholil na mecha a měsíc chodil do školy v baseballce. Postupně jsem se to naučila a poslední dobou jsem ho už stříhala sama. Teď se mi to hodí. Ostříhat sama sebe bylo sice trochu těžší, ale povedlo se mi to. Vytvořila jsem si na hlavě krátký sestřih. Stačí trochu gelu a bude to prima rozčepýřené. Fajn, až na barvu, celej děda Edward! Už bez známek lítosti jsem smetla vlasy na hromádku a vyhodila do koše. Změna je život.

Tak a teď, co na sebe. Musí to být dostatečně malé, abych to mohla přivázat na nohu a přitom tak velké, aby mě to zakrylo. Nemůžu běhat s holou hrudí. Vzpomněla jsem si na jeden kousek oblečení, který jsem měla ještě z domova od Alice. Bylo to černé body, které se dalo nosit jako tričko ke kalhotám. Vyrobeno bylo z něčeho pružného, takže jsem to dokázala sbalit do velikosti kapesníku a když jsem si to oblékla, přiléhalo to jako druhá kůže. Mělo to dlouhý rukáv, pružný výstřih a neviditelné zapínání v rozkroku. Tak to je ono. Takže i tuhle otázku bychom měli zodpovězenou. Zítra se musím zeptat nenápadně Setha, jestli se u nich něco nezměnilo. Někdo se totiž musel proměnit přede mnou. Alfa. Od táty vím, že Alfa se mění první. A pak druhá otázka, proč k tomu došlo? Upíři tu přece už nebydlí. Kvůli mně to být nemůže, já nejsem čistokrevný upír. Vlastně, díky proměně vím, že vůbec nejsem upír.

Už už jsem sahala po telefonu, abych to řekla tátovi, ale pak jsem ruku stáhla. Nic se tím nemění. Pořád jsem potvora, co řekla svýmu vlastnímu tátovi, že ho nenávidí.

Druhý den ráno jsem se probudila. Teda, to byl sen. Měnila jsem se ve vlka jako táta. Sranda. Automaticky jsem si chtěla prohrábnout vlasy. To nebyl sen! Vymrštila jsem se, vlítla do koupelny a koukla do zrcadla. Krátké vlasy mi trčely do všech světových stran. No nazdar, vběhla jsem zpátky do ložnice. Na křesle tam byl malý balíček černé látky, převázaný pružnou šňůrkou. To rozhodně nebyl sen! Shodila jsem ze sebe tričko a vyběhla ven před dům.

Během několika vteřin jsem letěla zimní krajinou a tlapy se mi zarývaly do zmrzlé země. Teď, když jsem byla smířená se svým darem, jsem si užívala tu volnost a rychlost. Prolítala jsem venku celé dopoledne, protože když jsem se vrátila zpátky, bylo dvanáct. Doprčic Seth! Má se po třetí stavit. Přeměnila jsem se, vběhla pod sprchu, umyla jsem si hlavu a vyfénovala vlasy. Dřív mi to zabralo dost dlouhou dobu, ale teď jsem je měla suché za pár minut. Na dlaň jsem vymáčkla trochu gelu a upravila si účes. Prima. Vypadá to přesně tak, jak jsem chtěla.

Hodila jsem na sebe džíny a triko a šla prozkoumat ledničku. Na nějaký dlouhý vaření jsem měla příliš velký hlad a tak jsem si umíchala vajíčka na slanině. Jenže, zatímco mi běžně stačily dvě, dneska jsem jich spráskala osm a k tomu půl balíku toustovýho chleba. Když jsem myla nádobí, uchechtla jsem se. Jo jo, teď rapidně stoupnou moje náklady na jídlo. Když jednou teta Rose ryla do táty, že nejí, ale žere, zastal se ho Carlisle. Prý, díky vysoké teplotě, spaluje jeho organismus o mnoho víc kalorií. Stačí vidět, co toho zblajzne Seth a to se ještě ani neproměňuje. Kolik je vůbec hodin? Půl druhý, hm to bych mu ještě mohla stihnout upíct koláč. Ten, co se po něm táta doma mohl utlouct. Vytáhla jsem z ledničky máslo, vajíčka, mleté maso a cibuli, ze skříňky mouku, toustový chleba a koření a dala se do práce. O půl třetí jsem formu s masovým koláčem strkala do trouby. Jestli Seth přijde v čas, budu mít koláč právě upečený.

Načasování bylo dokonalý, právě jsem dávala koláč ven, když se objevil Seth. Neklepal. Nemusel. Prostě otevřel dveře a zavolal: „Ahoj, Eli.“

„Jsem v kuchyni, dáš si něco dobrýho?“

„A co mi dobrýho – Eli?!“

Otočila jsem se a vyprskla smíchy. Seth stál ve dveřích a kulil oči na mojí hlavu.

„Kams‘ dala vlasy?“

„Do čistírny.“ Smála jsem se a prohrábla si krátký sestřih. „Nelíbí se ti to?“

„Jo, sluší ti to. Jenom to byl trochu šok. Předevčírem se rozloučím s holkou s vlasy do pasu a dneska mě tady čeká nakrátko ostříhaný kluk.“

Napřáhla jsem proti němu vidličku: „Sethe Edwarde Clearwatere, okamžitě odvolej toho kluka, nebo seš synem smrti.“

Skočil ke mě, sebral mi vidličku a zajel rukou do vlasů. „Neboj, ty by ses mi líbila i holohlavá.“

„Tak na to zapomeň, dohola kvůli tobě nepůjdu,“ smála jsem se a bylo mi dobře.

Objal mě kolem ramen a naklonil se nad koláčem. „Tady to voní. Mňam, to si dám.“

Ukrojila jsem mu pořádný kus a sobě druhý. „Najíme se tady, nebo chceš v pokoji?“

„Třeba v koupelně, jestli to tak dobře chutná, jako voní,“ polichotil mi Seth a usadil se s vidličkou za stolem.

„Tak, co je u vás novýho?“ zeptala se nenápadně.

„Co by, všechno při starým. Dneska jsme se sešli na obědě u tety Leah. Zas na mě všichni koukali, jako by mi brzo mělo vyrašit třetí oko. Děsný je, že tak sledujou i Logana a Sam.“

Už jsem věděla, že Logan a Samanta jsou děti Sethovy tety Leah, která se provdala za Waynea Silverfoxe z rezervace Makahů. Silverfox se po svatbě, proti všem zvykům přestěhoval ke Quileutům. Logan byl od necelé tři roky starší než já a pracoval na pile ve Forks. Na vejšku nechtěl, ani neusiloval o stipendium. Bavilo ho pracovat manuálně. Samanta právě oslavila sedmnáctiny a chodila na střední.

„Dneska se u oběda Sam trochu chytla se svou mámou kvůli nějaký blbosti. Teta si do ní  rejpla, Sam vylítla, začala ječet a najednou ji teta a táta začali uklidňovat. Tak nějak chlácholit. Sam prohlásila, že se k ní chovají jak k batoleti a vylítla ven. Když byla pryč, řekl táta, že má strach, že to bude brzy a teta prohlásila, že má Sam všechny příznaky. Než jsem se stačil zeptat jaký příznaky, okamžitě to zamluvili.

„Teda, to je hustý,“ udělala jsem udivenej kukuč. „To je jak z Akt X.“

„To jako myslíš, že táta a teta jsou emzáci a čekají, až se z nás, díky nějakýmu záhadnýmu viru, stanou taky?“ uchechtl se Seth.

„Jasně, a pak mě uneseš a budeš na mně dělat pokusy, viď?“ smála jsem se. V pohodě jsme dojedli koláč. Celej. Uvařila jsem nám kafe a pak jsme se s ním přemístili do obýváku.

„Dneska nemáš chuť na španělštinu, že ne?“ zeptala jsem, když jsem viděla, jak se pohodlně usadil v křesle a dlouhý nohy natáhl před sebe.

„Tos‘ uhodla. Nemíním si kazit svátky. Jé, já jsem pitomej.“ Chytil se za hlavu.

„To mi neříkáš nic novýho, ale jak to, že ti teď došlo?“ Provokovala jsem, ale Seth se jen pousmál a sáhl do kapsy kalhot.

„Hezký Vánoce, Eli.“ Podal mi malý balíček.

Koukala jsem na něj vyděšeně: „Sethe, ale já pro tebe nic nemám.“

„To vůbec nevadí, ani jsem to nečekal. Já jen chtěl, abys měla něco ode mě. Za to, že si s tebou můžu povídat, za doučování, za tu báječnou baštu, kterou mi servíruješ. Tak si, prosím tě, nelam hlavu a koukej to rozbalit.“

Poslechla jsem ho a roztrhla papír. Na dlani jsem měla kožený prstýnek spletený z několika pramenů. Náramek, přesně tak splétaný, měla máma schovaný. Kdysi jí ho táta upletl k prvním Vánocům. Byl to Quileutský vzor a v podobě prstenu ho v La Push dívky dostávaly při zásnubách.

„Sethe?“

„To jsem dělal sám, líbil se mi ten vzor, víš. Líbí se aspoň trochu?“ zeptal se nejistě.

„Je nádherný.“ Řekla jsem, když jsem se konečně vzpamatovala. Nesmím mu říct, že vím, co ten vzor znamená. Já přece neznám Quileutské zvyky.

„Můžu ti ho navlíct?“ zeptal se a sáhl po něm.

Nastavila jsem ruku a on mi ho nasadil. Seděl mi dokonale.

„Moc se ti povedl, díky.“ Naklonila jsem se k němu a lehce ho líbla na tvář. A pak se to stalo.

Seth mě chytil kolem pasu a nedovolil mi, odtáhnout se. Díval se mi zblízka do očí a zašeptal: „Na tohle jsem myslel celý včerejší den. Dej mi třeba facku, ale já to musím udělat.“

V hrudi se mi něco sevřelo. Okamžitě jsem věděla, co myslí tím: Já to musím udělat. Najednou jsem cítila, že se mezi námi něco změnilo. Nikdy jsme nebyli jen přátelé, ani bratr a sestra. Jen jsme se oba schovávali za plot výmluv. Ten jsme se právě chystali zbořit.

„A co když ti tu facku nedám?“ zachraptěla jsem a neuhýbala pohledem. Usmál se a… políbil mě.

Na škole jsme se líbala s dost klukama a myslela jsem, že vím o líbání všechno. Věděla jsem houby. Z toho dokonalého polibku jsem se probrala a cítila se naprosto… skvěle. Seděla jsem na gauči, Seth se natáhl a položil si hlavu do mého klína. Nemluvili jsme, jen jsme se jeden druhému dívali do očí. Nevím, jak dlouho jsme seděli. Vteřiny, minuty, hodiny? Nevím. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, že zjistím, zda i druhý polibek bude tak skvělý, zazvonil mi mobil. Kruci, to je jak ze špatnýho filmu. Natáhla jsem se pro něj. Martin.

„Ano, šéfe?“

„Elso, máš prosím tě čas?“

„Co se děje?“

„Rustymu jeden pitomec přejel nohu. Potřebuju ho odvést do nemocnice a nemám záskok na pumpu. Můžeš přijet? Bude to nejvýš na dvě hodiny.“

„Jo, jsem tam za dvacet minut.“ Do pytle. Jindy bych byla ráda, že můžu do práce, ale teď bych nejradši zůstala se Sethem.

„Co se děje, Eli?“ zeptal se a vymrštil se do sedu.

„Musím na dvě hoďky do práce,“ řekla jsem s lítostí v hlase.

„Mohl bych tu na tebe počkat?“

„A ty bys chtěl?“ nevěřila jsem svým uším.

„Co je to za pitomou otázku? Jasně, že jo. Nejradši bych tě do tý práce vůbec nepustil. Pamatuj si, jestli se za dvě hodiny nevrátíš, tak si pro tebe dojedu. Miluju tě, víš?“ rozohnil se Seth, chytil mě za bradu a podruhé úžasně políbil.

Za pět minut jsem startovala motorku a mířila k městu. Setha jsem zanechala v obýváku u televize. Nikdy se mi tak nevlekla práce jako dnes. Pro palivo si za ty dvě hodiny přijeli jen tři auta. Když se Martin vrátil z nemocnice, byla jsem už unuděná k smrti.

„Dík holka, mrzí mě, že jsem tě vytáhl, ale tak rychle jsem nebyl schopný nikoho sehnat.“

„To je dobrý, jak jsi na tom zítra? Nepůjdeš doufám dělat sám?“

„Ne, kluci si Rustyho směny rozebrali. A ty koukej mazat domů a nechci tě tu vidět dřív, než po Novém roce, jasný? A jeď opatrně, je tma, ať ti do cesty nevlítne nějaká zvěř.“ Staral se můj šéf.

„Neboj, pojedu ve stylu: Patnáctka na tachometru a smrt v očích,“ smála jsem se a vykoledovala si lehký třepnutí po hlavě.

„Tak už jeď, ty uličnice.“ Vyhazoval mě Martin.

Cestou domů jsem se nemohla dočkat toho, až vejdu do pokoje a on na mě bude čekat. Jenže domek byl potemnělý, ani jedno okno nesvítilo. Zaparkovala jsem a vběhla dovnitř. Rozsvítila jsem a obývák byl pustý. Nepočkal. Zdrceně jsem si sedla do křesla a v tu chvíli si všimla, že na stolku leží album s fotkama. Otevřené! A na stránce, kde byla fotka Setha Clearwatera s miminem, s mojí mámou.

Ježíšikriste!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

12)  Ivanka (13.06.2010 19:39)

Ty mě jednou zabiješ! Tohle nesmíš dělat pubertální dušičce. úplně dokonalý dílek.

11)  Amisha (13.06.2010 19:37)

No to jsem zvědavá jak se to rozuzluje.
Šup šup pěkně piš...

10)  Lipi4 (13.06.2010 19:36)

Nejdřív , ksakru právě jsem si zamilovala juniora

Ale co ten konec?
Rychle další díleček

9)  Silvaren (13.06.2010 19:35)

Strašně mě překvapilo, že se mají rádi. Jsem holt natvrdlá.
o-ou ten konec

8)  Hanetka (13.06.2010 19:33)

Sfingo, mám zástavu! Jestli kvůli infarktu nedopíšu Anděly, můžeš za to ty! A honem další díl a koukej je usmířit, nebo se neznám!

7)  MejBi (13.06.2010 19:28)

6)  Linfe (13.06.2010 19:14)

Já mám infakrt.... Sfinguško proč mi tohle děláš. Dalšííííííí prosíííím

5)  Gassie (13.06.2010 18:57)

Sakra! Sfingo, ty mi chceš snad těmi tvými konci přivodit infarkt. Jsem moc zvědavá na pokračování.

4)  DeSs (13.06.2010 18:54)

Úžasné... KOnečně jsou spolu... Ale ten konec! Vrr... Snad se Seth vrátí...

3)  Raduska97 (13.06.2010 18:53)

Já tu tvoji povídku tak žeru !!! Stránku jsem hypnotizovala tak už hodinu a teď tam byl sedmý díl !!! Doufám, že zítra osmý díl přidáš taky kolem 18:00 ...

2)  Nebraska (13.06.2010 18:53)

Jééé... Eli je prostě praktická holka a já ji miluju a setha juniora ještě víc, je úžasnej!! A oni dva spolu, ááááááá!!!
Ale tušila jsem, že to nebude tak jednoduchý... To album tam bylo docela... jasný...
Tak uvidíme A já tleskám

1)  Evelyn (13.06.2010 18:43)

Naprosto úžasná kapitola! V jejich vztah jsem docela doufala Ale ten konec - uááá! Jsem moc zvědavá, jak si s tím poradí

«   1 2