Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Eli%20B.png

Eli se zabydlela ve Forks. Opravila si domek, který kdysi patřil Belle a Edwardovi a začala pracovat v autoopravně.

Jenže jednoho listopadového večera...

6. Neznámý známý

„Na něco jsem se ptal. Co tu děláš?“

„To bych se tě mohla zeptat taky, ne? Co tu děláš, ty?“

Muž se klátivou chůzí přiloudal blíž a já konečně rozeznala jeho tvář. Vlastně to byl ještě kluk, určitě mu nebylo víc než pětadvacet. Byl nejmíň o deset čísel vyšší než já a pěkně ramenatej. Na beton indián. A… moc hezkej indián. S nakrátko ostříhanými vlasy, tmavýma očima a hranatou bradou mi trochu připomínal tátu. Nedíval se nepřátelsky, spíš zvědavě.

„Hele, já tu už půl roku bydlím a docela jsi mě vyděsil, jestli sis nevšim‘.“

Kluk se usmál. „Promiň, já jen, že mě to překvapilo. Co si pamatuju, tak je to tu prázdný. Víš, vůbec jakou to tu má pověst? U nás se říká, že tu bydleli upíři.“

Vyprskla jsem smíchy. „Upíři? To si děláš srandu, ne? A co takhle vlkodlaci, na ty taky věříš?“

Zabralo to. Kluk se uvolnil.

„Jak se vůbec jmenuješ?“

„Promiň, já jsem Seth. Seth Clearwater. Bydlím v La Push. A ty?“

Jejda, Seth býval kamarád táty. Ale to by byl o dost starší, než tenhle. Že by jeho syn?

„Těší mě, Sethe, já jsem Elsa Wolfová.“

Teď se zase rozesmál on. „Fakt Wolfová?“

„Jo, fakt. Hele, dobře se s tebou povídá, ale je mi docela kosa, nechceš jít dovnitř?“  zeptala jsem se.

„Vždyť mě neznáš, to se ani nebojíš?“ divil se.

„Já bych si dokázala poradit,“ uklidnila jsem ho a sehnula se ke dřevu, abych ho posbírala.

Přiskočil ke mně a začal si ho skládat do náruče. Hm, slušňák.

Vešli jsme dovnitř a složili polena u krbu.

„Tak se posaď. Dáš si něco? Kafe? Čaj?“

„Jo dík, čaj bude prima,“ řekl a zvědavě se rozhlížel.

Zašla jsem do kuchyně a připravila dva hrnky čaje. Na tác jsem přidala koláč a vrátila se k němu. Stál u knihovničky a zvědavě si prohlížel tituly knížek.

Shakespeare, Austinová, Bronteová… to čteš?“ otočil se na mě.

„Kdepak, ty už tu byly. Já jsem spíš na Pratchetta, nebo Gaimana, ale teď moc nečtu. Studuju dálkově poslední ročník střední a k tomu chodím do práce,“ vysvětlila jsem a pokynula mu, aby si konečně sedl. Přisunula jsem k němu hrnek a nabídla koláč.

„Žiješ tu dlouho?“ ptala jsem se zvědavě.

Pousmál se. „Jo od narození. Bydlím pár mil odtud v rezervaci La Push, jestli jsi o ní slyšela.“

Hošíčku, kdybys věděl, kolik jsem toho slyšela. Znám všechny tátovy kámoše a některý mě i chovali.

Nehnula jsem brvou a jen souhlasně kývla.

"U nás je to takový divný. Pořád se tam probírají starý legendy. O všem rozhoduje kmenová rada a hlavní slovo v ní má Sam Uley. Všichni ho poslouchají, jako by byl starodávnej náčelník, ale jednou jsem slyšel doma tátu říkat tetě, že kdyby neodjel Jacob Black, byl by náčelníkem on a Sam by byl takhle malinkej.“

„Kdo to je, ten Jacob Black, prosím tě?“ ptala jsem se s předstíranou nechápavostí.

„Pořádně nevím, dospělí si kmenový věci nechávají pro sebe. Jenom vím, že to měl bejt tátův kamarád, kterej se před lety odstěhoval. Mluví o něm, jako o nějakým svatým bojovníkovi. V poslední době mám pocit, že mě pořád táta a Sam pozorujou, jako by mě hlídali. Radši se toulám sám mimo rezervaci. Vlastně ani nevím, proč ti to povídám.“ Vzdychl.

„Asi jsi to potřeboval někomu říct,“ řekla jsem soucitně a pohladila ho po ruce. Pálila. Ten kluk má horečku! Ne, on nemá horečku, on má jen stejnou teplotu jako táta. On se brzy bude měnit ve vlka. Proto ho hlídají. Dobře si pamatuju, co mi o tom táta povídal.

„Poslouchej, hlídají jen tebe, nebo ještě někoho jinýho?“ zeptala jsem se a on se nad tím ani nepozastavil.

„Když tak o tom přemýšlím, možná ještě Clarence Atearu a Logana a Samantu Silverfoxovi. Ty něco víš?“

„Ne, neblbni, jen se ptám. Možná je pro to normální vysvětlení. Hele, kolik ti vůbec je?“

„Bylo mi devatenáct. A tobě?“

„Mě teprve bude. Víš, že vypadáš starší? Hádala jsem ti kolem pětadvaceti.“

„Jo, já vím. Hele, neuraž se, ale taky jsem si myslel, že je ti přes dvacet. Prosím tě, přestaňme se už bavit o mně. Radši mi řekni něco o sobě. Vlastně znám jen tvý jméno a věk.“ Poprosil.

„Před rokem a půl jsem odešla z domu. Nerozuměla jsem si s rodinou a odloučení mi pomohlo srovnat si priority. Chvíli jsem se toulala po Státech, ale od léta žiju tady. Dělám v autoopravně ve Forks. Víš, můj táta je fajn, ale chtěl si mě vychovat k obrazu svýmu a já mu do tý škatulky moc nezapadala. Vlastně oproti mýmu vzornýmu bráchovi, jsem tak trochu černá ovce.“ Usmála jsem se nevesele a sama sobě se divila, jak se dokážu uvolněně s tím skoro cizím klukem bavit.

„Já jsem jedináček, táta se ženil dost pozdě. Bylo mu už skoro pětatřicet, když jsem se narodil. Ještě mi naši dali takový šílený jméno.“

„Proč? Náhodou mě se Seth líbí.“ Podotkla jsem.

„Jo Seth ujde, tak se jmenuje i táta, ale druhým jménem jsem… Hele nebudeš se smát?“

„Nebudu,“ slíbila jsem a čekala, co z něj vyleze.

„Seth Edward Clearwater.“

Páni, on se jmenuje po mým dědovi. Natuty je jeho táta ten Seth. Zachovala jsem kamennou tvář.

„Co se ti na tom nelíbí? Já jsem druhým jménem Marie a taky nevyšiluju. Znám šílenější jména. Třeba… Leah.“

„Vážně jsi nikdy nebyla v La Push?“ zeptal se vyjeveně.

„Proč.“

„Protože Leah je moje teta.“

„Kecáš,“ zasmála jsem se rádoby udiveně. Netušil, že jsem z něj vytáhla, co jsem potřebovala. Táta mi vyprávěl o době, kdy moje babička čekala mámu a smečka ji chtěla zabít. Kvůli tomu se od nich odtrhl a s ním i Seth a Leah Clearwaterovi. Seth se už před tím s dědou kamarádil a Leah, i když upíry nenáviděla, následovala svého bratra. Díky tomu, že ochránili babičku a mámu, jsem se mohla narodit já. Hm.

„Sethe, jaks‘ to myslel, že tady bydleli upíři?“

„To se u nás povídá. Víš, u táboráku a tak. Kdysi sem přišli upíři se zlatýma očima, kteří neubližovali lidem. Kmen s nimi uzavřel dohodu a vzájemně se nechali na pokoji. Pak se na dlouho dobu odstěhovali. Když se vrátili, do jednoho z nich se zamilovala holka z města a on do ní. Jenže ji měl rád i jeden od nás a ti dva o ní věčně soupeřili. Ta holka údajně přitahovala všechny zlý upíry a na její ochranu se naši spojili s těmi zlatookými. Ona si vybrala toho upíra a dokonce s ním měla dítě, dceru. Po jejím narození se stala upírkou. Do tý dcery se otiskl náš, ten který miloval její mámu, a když dospěla, odešel už navždy s upíry pryč. Nikdy se nevrátili. Vidělas‘ ten spálenej barák za řekou? Tam prý bydleli, ale ta holka s upírem a jejich dcerou bydleli tady.

Je to samozřejmě blbost. Já si pamatuju, že když jsem byl malej, tak sem občas jezdil jeden chlápek se ženou a dvěma dětma, ale moc už si je nevybavuju. Naposledy tu byli, když mi bylo tak osm nebo devět. Od tý doby je to prázdný.“

Tak co, líbila se ti pohádka?“ zašklebil se na mě.

„Tý jo, to bylo hustý,“ předstírala jsem obdiv, ale v nitru jsem se smála. Takže legendy! Stačilo deset let, co sem nejezdíme a jsou to legendy.

„Hele, Sethe…“ chtěla jsem mu, ani nevím proč, vyklopit, kdo vlastně jsem. V tom mu zazvonil telefon. Podíval se na displej, hovor nevzal a strčil mobil do kapsy.

„Naši, už mě zase hledaj‘,“ vysvětlil a zvedl se. „Elso, nevysvětluj si to špatně, ale mohl bych se zase někdy stavit?“

Najednou jsem se cítila zvláštně a až příliš dychtivě odpověděla: „Budu moc ráda. Najdeš mě tu každej den. Kolem šestý jsem doma.“

Podal mi ruku: „Moc rád jsem tě poznal, Eli.“

Ztuhla jsem. „Jak jsi mi to řekl?“

Pokrčil rameny: „Eli. Elsa se k tobě totiž vůbec nehodí. Vadí ti to?“

„Ne – e,“ dostala jsem ze sebe.

Když odešel, zhroutila jsem se na gauč a zírala do blba. Eli! Tak mi říkal jen Patrik a jeho rodiče. Pro všechny ostatní jsem byla Liz nebo Lizzie. Teď si přijde tenhle absolutně cizí kluk, kterej mě zná dvě hodiny a… Přiznej si to holka, máš pocit, že ho znáš celej život. A vypadá to, že on je na tom stejně. Vsadila bych svou motorku, že to, co mi dneska pověděl, neřekl před tím ještě živý duši. Proč mám sakra pocit, že on a já… Liz! Okamžitě přestaň fantazírovat.

Přišel hned druhej den. Sotva jsem dorazila domů a zapálila krb, ozvalo se rozpačité zaklepání. Otevřela jsem dveře a on stál na prahu a usmíval se.

„Neruším?“ zeptal se.

„Ne, jasně že ne. Vždyť jsem tě sama pozvala. Budeme si povídat tady ve dveřích, anebo chceš jít dál?“

Zasmál se a protáhl se dovnitř. Usadili jsme se s hrnkem čaje u krbu. Zvědavě přelítl učebnice, které jsem měla rozložený na stole, a zastavil se u Španělštiny.

„Ty se taky učíš španělsky?“

„Jo, ale jsem napřed, tohle tady mám pro to, abych našprtala otázky ke zkouškám. Příští týden dělám testy.“ Odpověděla jsem.

„Mně španělština moc nejde. Chtěl jsem na franštinu, ale bylo tam plno. Hele, bydlíme kousek od kanadských hranic, tam je druhej jazyk franština a my se učíme španělsky. Má to logiku?“ rozohnil se.

„Já francouzsky umím, takže mi španělština nevadí,“ odpověděla jsem.

„Cože? Já snad blbě slyším. Ty umíš dva jazyky?“ divil se Seth.

„Tři, ještě italsky,“ upřesnila jsem.

„Ty bláho, kde ses to stihla naučit?“

Usmála jsem se. „Učili mě rodiče. V naší rodině mluvíme všichni více jazyky. Brácha, k těm co umím já, zvládá ještě němčinu, táta umí španělsky, francouzsky, jako kuriozitu k tomu přidal arabštinu a navrch čtyři indiánský dialekty, máma taky španělsky a francouzsky a ještě italsky, no a ostatní ovládají kolem deseti. Nejvíc jich zvládl Edw – děda. Odhadem pětadvacet.“

Sethovi klesla čelist: „Tomu říkám klasa. A s touhle výbavou děláš automechanika? Buď jsi blázen anebo šílenec. Proč proboha neděláš letušku, nebo překladatelku?“

„Tak za prvé, opravovat auta mě baví. Za druhé, nemám dokončenou střední školu. Za třetí, ještě jsem neviděla letušku vysokou metr osmdesát. Co ti vlastně dělá problémy? Mohla bych tě doučovat. Teda, jestli chceš?“

Sethovi zasvítily oči: „Jasně, že chci.“

No a tak nějak začalo moje přátelství s ním. Mezi námi dvěma to bylo zvláštní. Bylo to, jako bychom našli svý duševní dvojče. Měli jsme rádi stejný knížky, hudbu, filmy. Oba jsme byli blázni do motorek. Kamarádili jsme se už skoro měsíc a nic si ke mně nedovolil. Měla jsem pocit, že mě bere jako kamaráda, nebo sourozence. Na mou rozbitou duši to byl balzám.

Blížily se Vánoce. Šéf mi několikrát zopakoval nabídku, abych byla u nich, ale vždycky jsem se vymluvila. Ježíš, vždyť je to přece den jako každý jiný. Budu prostě doma a na Hod Boží se za mnou odpoledne staví Seth. Třiadvacátého prosince Martin zavřel dílnu. Otevřená bude už po svátcích, ale já mám volno až do Nového roku. Martin se mě neptal a nařídil mi dovolenou. Nakoupila jsem zásoby a odjela domů. Druhý den ráno jsem se probudila a padla na mě chandra. Loni to nebylo tak strašný. Vzala jsem si dobrovolně směnu navíc, za kolegyni, která měla malý děti. Z práce jsem přišla po čtrnáctihodinový šichtě v osm večer, padla do postele a spala jako zabitá. Boží hod jsem skoro celej prospala. Jenže letos mám volno. Kvůli Sethovi jsem už o víkendech nedělala v kavárně, chtěla jsem mít na něj víc času.

Bloumala jsem po pokoji, brala do rukou knížky, které patřili mámě a Belle. Pak jsem sáhla po albu. Neotevřela jsem ho od doby, co jsem ho doma hodila do tašky. Sedla jsem si ke krbu a začala jím listovat. Panebože! Z desítek alb, které se doma povalují, jsem musela vzít zrovna tohle. Byla to malá rodinná kronika. Bella udělala dvě stejné. Jednu pro Tristana, druhou pro mě.

Na první fotce byla svatba Edwarda a Belly. I když byla ještě člověk, moc jí to slušelo. Měla stejně čokoládové oči jako moje máma, její dcera. Na další byl táta, držel v náručí mimino a koukal na něj naprosto uchváceně. To mimino byla máma. Právě kvůli jejímu narození se z  babičky Belly stala upírka. Na každý další fotce byla máma o kousek větší. Někdy byla vyfotografována s tátou, jindy se svými rodiči, nebo ostatními Cullenovými. Na jedný ji držel Seth Clearwater a šklebil se. Kolem ramen ho objímal děda Edward.

Děda. Hm, tak takhle jsem o něm nikdy nepřemýšlela. On byl prostě Edward, stejně jako Bella byla jen Bella. Já vím, byli to rodiče mý mámy. Jenže oba navěky zůstali teenagery. Jako prarodiče jsem vždycky brala Carlislea a Esmé. Asi kvůli tomu, že jim všichni říkali tati a mami. I Bella, hlavně po tom, co umřeli její skuteční rodiče. Dědu Charlieho si dobře pamatuju, ale babičku René jsem v životě neviděla. Bella před ní předstírala, že se odstěhovali do Austrálie a do konce jejího života si jen telefonovaly. Jinak to nešlo, René by nepochopila, proč Bella nestárne. Umřela dva roky po dědovi. Naprosto přirozeně. Jednou večer si šla lehnout a ráno ji už Phil nevzbudil. Bellu to moc bolelo.

Listovala jsem dál albem. Byl tam záběr, jak jde máma poprvé na střední. Stála tam s Bellou, Edwardem, Jasperem, Alicí, Rosalií a Emmettem. Další byla ze slavnostního ukončení. Táta ji držel v náručí a zamilovaně si koukali do očí. V pozadí, na kraji fotky byl vidět Edward. Jeho pohled byl směsicí naštvanosti a rezignace. No jo, Bella vypravovala, že tenkrát tátu zrovna nemusel. Spřátelili se později, až po tom, co naše nechala unést Jane. Pak jsem našla jejich svatební fotku. Usmívali se a ukazovali ruce se snubními prstýnky. Na pár posledních jsme už byli já a Tristan.

Sklapla jsem album a zadívala se ven. Z nebe se pomalu snášely vločky, stromy byly zasněžené, všude ticho, skoro až posvátné. Úplný kýč. Jenže ten kýč mě zlomil. Vzpomínala jsem na naše, co asi dělají. Najednou jsem zatoužila být s tátou v garáži. Vidět jeho hřejivý úsměv, slyšet od něj třeba úplně obyčejnou větu. A potom přijít domů a poslouchat od mamky lamentace, že jsme oba od šmíru až za ušima a nechat se zahnat do koupelny. A moct si vlézt do postele k Tristanovi a pokecat si. Můj klid, který jsem si pracně vybudovala, se zhroutil. Proč jsem si jen musela zkomplikovat život? Proč nemůžu být doma s našima? Já už nechci tenhle dobrovolný exil!

Popadla jsem mobil a po paměti vyťukala tátovo číslo. Potom jsem uslyšela ten známý chraplavý hlas.

„Black.“

Nedokázala jsem odpovědět.

„Kdo je tam?“ ozval se rozmrzele.

„Tati?“

„Liz?! Lizzie, jsi to ty?“ slyšela jsem a proti mé vůli mi začaly téct slzy.

„Tati… mám tě moc ráda.“

„Lizzie, zapomeň na všechno, co se stalo. Vrať se domů, prosím tě. Nebo mi řekni, kde jsi a já pro tebe okamžitě dojedu.“ Prosil. On prosil.

Už, už otevírala pusu, že mu řeknu to jediné jedno slovo. Forks. V tu chvíli se moje hlava vzbouřila a já jen vyhrkla: „Tati, já… já… Pozdravuj všechny. Hezké svátky.“

Hodila jsem mobil na stolek a brečela a brečela. Proboha, proč mu nedokážu říct, kde jsem? Najednou jsem cítila, jak je mi děsný horko. To horko šlo zevnitř mého těla. Nemohla jsem zůstat uvnitř, musela jsem vyběhnout ven. Zastavila jsem se uprostřed mýtiny, zvrátila hlavu a nelidsky zavyla: „Já chci domůůů.“

Zhroutila jsem se na kolena do čerstvě napadaného sněhu, který kolem mě tál. Začala jsem se třást a ten třes nemohla zastavit, ucítila jsem, jak ve mě něco vybuchlo.

Stála jsem a vnímala všechno kolem sebe mnohem ostřeji.

Stála jsem na čtyřech tlapách!

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

maryblack

29)  maryblack (18.09.2012 08:43)

Já to věděla!!!! Musím rychle dál!!

Empress

28)  Empress (29.11.2011 03:28)

ja som to vedelaaaaaaa

Anna43474

27)  Anna43474 (30.04.2011 19:51)

Jakeova arabština mě dostala
Tak Seth Edward Clearwater, jo??? To je dobrý
Nostalgie z alba :(
Slzy z rozhovoru :'-(
A pak výbuch!!! Teď přemýšlím, jestli se Seth otiskne do ní, nebo ona do něj???
Mimochodem, úžasná jízda a skvěle to odsýpá
TKSATVO

SarkaS

26)  SarkaS (06.10.2010 14:39)

Jo já to věděla

Alorenie

25)  Alorenie (18.09.2010 09:36)

To snad néé To je úžasné!!

MisaBells

24)  MisaBells (14.06.2010 21:29)

asi tě ubiju!!! Já ti dám čtyři nohy... Co ten Seth? :D Ještě, že jsme o tom mluvili :D Ty dvě holky by se měli poznat :D Jinak tleskám a jdu na další... Jsem trošku ve skluzu.

Abera

23)  Abera (13.06.2010 13:16)

Raduska97

22)  Raduska97 (13.06.2010 12:34)

Krása ...

Ewik

21)  Ewik (13.06.2010 12:23)

Úžasný díl Já se táák těším na pokračování

Lipi4

20)  Lipi4 (12.06.2010 23:19)

:D :D :D ÁÁÁÁÁááááách Seth a Eli je vlkodlak....wow.....rychle další :D

Michangela

19)  Michangela (12.06.2010 22:42)

Díky. Jsem uchvácena.

Popoles

18)  Popoles (12.06.2010 22:40)

No jasně - co by tak asi mohli Eli a Tristan po rodičích zdědit, že?
Jen je mi divné, že přeměna měničů je podmíněna přítomností upírů... že by se v okolí někdo takový vyskytoval?
A co Eli? Otiskne se do Setha? Nebo obráceně?
Kruciš já mám takových otázek a zase musím čekat...

Silvaren

17)  Silvaren (12.06.2010 22:21)

Už od minula jsem napnutá jak struna a ty pořád utahuješ kolíčky! Je to neuvěřitelně napínavé.

sakraprace

16)  sakraprace (12.06.2010 22:01)

Já to věděla, no, tedy tušila Jeden upír, jeden měnič. Jo,jo dcery jsou spíše po otcích :D
Naprostá nádhera, Sfin, úplně mě to uchvátilo a jsem celá špatná, že je konec kapitolky:'-(

15)   (12.06.2010 21:49)

Naprosto skvělé !

Linfe

14)  Linfe (12.06.2010 21:15)

Bože bože bože pět tři kapitoly čekáme na tohle a zase nic :-) UAAAAA to je uzasny ale nemohla bys to dávat třeba po dvou? Těším se

Pehy

13)  Pehy (12.06.2010 20:06)

Ó můj bože! zajímalo by mě jak tě to napadlo, je to naprosto úžasný!

Amisha

12)  Amisha (12.06.2010 20:01)

Co ti na to mám napsat?
Někdy mám pocit, že tě uchválím k smrti...
Naprosto úžasné, jako vždy!
Další Další

Dennniii

11)  Dennniii (12.06.2010 19:47)

wow tak tenhle díl byl úplně úžasnej, dokonalej, panebože já nevim co psát nemám slova, úplně jsem hltala jedno slovo za druhým, ahhhh prostě dokonalý, doufám v otisk Eli/Seth a moc se těším na další

MejBi

10)  MejBi (12.06.2010 19:28)

OU..TO BYLO ÚŽASNÝ...HONEM DALŠÍ DÍLEK..PROSÍM..

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse