13.07.2010 [19:00], sfinga, ze série Blackovi II. - Eli Blacková, komentováno 42×, zobrazeno 7977×

Poslední kapitola

20. Konec

Eli?!

Bílá tma.

Co je to za blbost? Bílá tma přece neexistuje.

Stojím? Ležím?

Ne, stojím. Natáhla jsem ruku před sebe a zcela zřetelně ji viděla. Tak proč nevidím nic jiného?  Bylo to, jako by mě obklopovala mlha. Jak to bylo v těch pohádkách? Mlha přede mnou, mlha za mnou…

Kde to vlastně jsem? A co se stalo? Poslední co si pamatuju, byl pláč mých dětí. Než jsem je stačila pochovat, ucítila jsem bodavou ránu v hrudi a ještě jednu. Jako by se moje srdce roztrhlo na tisíc kousků…

Najednou jsem ucítila nádhernou vůni. Nikdo takhle nevoní, dokonce ani mí upíři. A potom se přede mnou objevila ruka. Byla jako utkaná z čistého světla. Ta ruka se natáhla k mé a slyšela jsem nadpozemský hlas: „Je čas, Eli.“

Vložila jsem ruku do té neznámé a mým tělem prostoupilo hřejivé teplo. Kráčela jsem vedle bytosti, která měla všechny podoby světa a přece žádnou.

„Kdo jsi?“ odvážila jsem se zeptat.

„Dozvíš se, nemáme moc času, pojď a neboj se.“

Mlha začala řidnout a náhle se přede mnou objevila nádherná louka plná květů. Hej, já ji znám! To je Edwardova a Bellina louka ve Forks. Tady si, podle jejich vyprávění, poprvé vyznali lásku.

Náhle bytost znovu promluvila: „Líbí se ti tu? Jestli ne, můžeš být, kdekoliv si zamaneš.“

Louka zmizela a my stáli na vrcholku hory, změna a byl tu exotický ostrov a nová změna a kolem nás se rozprostírala savana.

„Ne, ta louka se mi líbí,“ protestovala jsem.

Znovu jsme byli na louce, ale tentokrát ne sami. Proti nám přicházelo pět osob. Pět mladých krásných lidí. Všichni byli v mém věku. Přišli blíž a…Můj bože!

Prvního jsem poznala Charlieho. Vedl se za ruku se Sue. A ten krásný vysoký indián, stojící zpříma, se vůbec nepodobal dědovi Billymu, jak jsem si ho pamatovala. Vedle něj stála dívka, kterou jsem nepoznávala. Ale potom se na mě usmála a já náhle v jejích rysech spatřila podobu táty Jacoba. Panebože, to je jeho maminka Anna. Ta, která zemřela při autonehodě. Poslední dívka měla nádherné vlasy bronzové barvy a oči na mě svítily jako dva smaragdy. To je…

„Ano, Edwardova matka, Elizabeth. Po ní nosíš jméno,“ promluvila bytost. „oni všichni jsou provázáni s tvým osudem. Jen díky nim, požíváš ochrany vyšší moci. Chtějí to něco říct.“

Anna Blacková přistoupila blíž. „Eli, neboj se nás a poslouchej. Všechno dobře dopadne. Když jsem před mnoha lety utrpěla těžká zranění, dostala jsem na výběr. Buď přežít, rozlámaná na těle i na duchu, anebo umřít, ale mít možnost, zasáhnout do osudu své rodiny. Vybrala jsem si smrt, ale s tím i život pro mého syna. Když Jacoba unesla upírka Jane, dala jsem mu nesmírnou vnitřní sílu, přežít její děsivé mučení.“

Potom promluvil Charlie Swan: „ Dokázal jsem skousnout, že je moje dcera upírka i to že se kamarádí s vlkodlaky. Bylo to i díky Sue. A potom, po pár letech v důchodu, se mi přihodilo něco podobného, co teď tobě. Moje srdce zastávkovalo. Mohl jsem žít o pár let déle anebo dát ta léta a ještě mnohá další, potomkovi svého rodu. Přestože mi bylo mi skoro sedmdesát, toužil jsem žít. Za každou cenu žít. Ale pak jsem viděl tebe a tvé děti. A najednou jsem věděl co je správné a souhlasil. Odešel jsem v plné síle, ale nelituju toho. Eli, dávám ti život. Ba co víc, dávám ti věčnost.“

Nakonec promluvila Elizabeth Masenová: „V mé knize bylo psáno, že neumřu na španělskou chřipku, ale že to odnese můj syn. Vzdala jsem se života ve prospěch jeho, a i když přežil jako mytická bytost – upír, nikdy jsem toho nezalitovala.  Vzkaž své rodině, že ještě jednou zasáhneme do osudu jednoho z vás. Díky tobě a mé snaše Belle. Obě jste byly odhodlány, obětovat se pro své děti. Vzdát se nesmrtelnosti, položit za ně i svůj život. A to se zde cení. Vyřiď Edwardovi, ať se o svou duši nebojí. Ať se nebojí o duši nikoho z vás.““

Přistoupili ke mně a postupně mě všichni objali.

„Eli, je čas, musíš se vrátit,“ popoháněla mě bytost a odváděla z té krásné louky. „Vrať se zpět a vychovej své syny. Jiné děti ti už nedám.“

„Ty jsi Bůh?“ zeptala jsem se.

„Říkají mi různě – Bůh, Hospodin, Jehova, Manitou, Budha, Alláh…moje pravé jméno je Víra.“

Jacob

Seděl jsem na zemi, rukama si objímal kolena a brečel.

Z vedlejšího pokoje se ozýval nepřerušovaný tón.

Pííííp.

Seth nedovolil, aby Carlisle Eli odpojil od přístroje, monitorující činnost srdce. Ten tón se zarýval do mozku.

Pííííp.

Seth stále seděl u Eli. Nedovolil nám se přiblížit, nedovolil nám nic. Nechtěl se podívat na svý děti.

Píííp.

Bella s Ness se staraly o ty malý drobečky, ale zvládaly to jen s vypětím všech sil. Může se upír a poloupír nervově zhroutit? Jen to ne. Aspoň ony musí být silné.

Píííp.

Seth k sobě nepustil ani Jazze. Především Jazze. Nechtěl se uklidnit. Chtěl, aby jeho láska vstala a žila.

Píííp.

Kruci, ať už Carlisle ten přístroj vypne, zešílím z toho. Zblázním se.

Pip… pip… pip, pip… pip pip, pip… pip, pip, pip, pip…

Zvedl jsem hlavu. Ten zvuk. Srdce. Ono tluče. Ono Bije. BIJE!

Vyskočil jsem na nohy. V pokoji nastal chaos. Ve dveřích do pokoje jsem se srazil s Carlislem. Hnal se taky dovnitř. A tam… Zázrak. Seth seděl u postele, z očí se mu hrnuly slzy, ale tentokrát slzy radosti. Elin hrudník se zdvihal a klesal v pravidelném rytmu.

Nádech a výdech.

Nádech a výdech.

Eli

Jsem už hodinu při vědomí. Carlisle nechápe. Byla jsem ve stavu klinický smrti dvě hodiny. Můj mozek by měl být poškozený. Není. Moje srdce je v bezvadným stavu jako před těhotenstvím. Milovaný Seth mi svírá ruku a pláče. Usmívá se a pláče.

Je čas. Nadechuju se a začínám vyprávět. Vše co se událo, vše, co jsem zažila. Všichni stojí kolem mé postele a napjatě poslouchají. Věří mi. Po tom, co jsem zázračně vstala z mrtvých, věří. Když vyprávím o Edwardově mamince, vidím na něm, že kdyby mohl, pláče také. A když mu vyřizuju vzkaz o duši, zaboří obličej do dlaní. Když hlavu zvedne, vidím na jeho tváři pokojný výraz. Výraz naprostého klidu. Výraz plný lásky.

„Chci svý děti,“ poprosím a ve vteřině je Bella s mámou přinesou. Jsou překrásní. Tolik si podobni v maličkostech. Jen jedna drobnost je odlišuje. Jeden má na hlavičce chmýří černé barvy, druhý rezavé. Po Ness a Edwardovi. Ne – po Elizabeth Masenové.

„Už jste jim dali jména?“ otočím se na tátu.

„Ne, nemohli jsme,“ dojatě popotáhne nosem táta.

„Smím já?“ zeptám se své lásky. Jen nadšeně kývne.

Prstem ukážu na toho černovlasého. „William Jacob – Billy.“ Potom se můj prst přesune na zrzka. „Charles Carlisle – Charlie.“

V tu chvíli začne táta brečet a vezme malýho Billyho do náruče. To samý provede Bella s Charliem. Ti dva se na sebe podívají a pak táta vzdychne: „Ach jo, Bells. Věřila bys, že se tohle stane, když jsi mi tenkrát jednu ubalila?“

„Ani ve snu, Jaku.“ Odpoví viditelně dojatá Bella.

O dva měsíce později

„Tak jo, Eli. Jsi v naprostém pořádku, já vím, trvalo to trochu déle, ale jsi už konečně v pořádku,“ řekl mi Carlisle tu příznivou zprávu.

„Fajn,“ seskočila z vyšetřovacího stolu a vlítla za zástěnu, abych se mohla oblíknout. „Carlisle, nevezmete naše dneska na lov?“

„Copak máš za lubem, slečno?“

„Hele, tuhle otázku bych čekala od Edwarda a ne od tebe. Víš, jak dlouho, jsem se Sethem nebyla? Pět měsíců!“ rozčílila jsem se.

„No tak, nezlob se. To byl jen pokus o žert. Udělám pro tebe víc. Vyhodím všechny na lov a prcky s i vezmeme s Esmé k nám. Jestli nám je půjčíš?“

„Tobě vždycky.“ Usmála jsem se a objala ho. „Bude to vlastně překvápko. Seth neví, že jsem šla dneska na kontrolu.“

„Eli, ty jsi ale uličnice. Dobře. Až zmizí naši z domu, stavím se pro Charlieho a Billyho.“

Nikdo nic netušil. Teda nebyla jsem si jistá u Edwarda, ale Carlisle se dušoval, že bude v duchu rozebírat poslední diagnózy svých pacientů. Naši, včetně Tristana vypadli a já prohlásila, že se na lov ještě necítím. Seth samozřejmě souhlasil, že mi bude dělat společnost. Přála bych vám vidět, jeho vyjevenej výraz, když si za chvíli přišli Carlisle s Esmé a moje zlatíčka odnesli do jejich domu.

Jakmile za nimi zapadly dveře, otočila jsem se k němu. „Byla jsem dneska u Carlislea. Jsem OK.“

Zapálilo mu to okamžitě. Skočil po mě a než jsem se nadála, odnášel mě do ložnice. Do naší ložnice, kde se v posledních měsících jen spalo. Na spánek jsme ani jeden neměli ani pomyšlení. Oblečení skončilo strhané a roztrhané na zemi. Tak ať. Aspoň bude mít Alice důvod, pro další nákupy.

Nekonečně dlouho jsme se jen mazlili. Tak dlouho. Bože, tak dlouho. Choval se ke mně něžně, jemně, jako by se bál, že mi může ublížit. Tohle mi nevyhovovalo a tak jsem iniciativu převzala já.  Promilovali jsme celý večer a celou noc.  Když už jsem nemohla ani zvednout ruku a prožitá rozkoš mi zavírala víčka, položil mi Seth otázku.

„Eli, co kdybychom se konečně vzali?“

Usmála jsem se a unaveně odpověděla: „Myslím, že je načase.“

„Jakou chceš svatbu? Přísahám, že Alici od tebe udržím, i kdybych ji měl odvést na Jižní pól.“

„Ne, to je dobrý. Zrovna mám chuť na pořádný šrumec. Ať si o tom všichni vykládají i po tom, co se odtud odstěhujeme.“

„Alice bude nadšená, ale ne víc než já. Co si můžu víc přát? Mám krásnou holku, kterou miluju, dva nádherný kluky a věčnost před sebou. Může být někdo šťastnější?“ zeptal se.

„Může, já!“ odpověděla jsem a vášnivě jsem ho políbila.

A tady by to mohlo všechno skončit, že? Jenže Eli má ještě bratra Tristana. Říkáte si, že tenhle poslušný a vzorný upír se nemůže dostat do žádných potíží? Skutečně?

Tak jestli vás zajímá jeho příběh, je tu pokračování pod názvem Tristan Black.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

22)  Kaca (13.07.2010 22:32)

Dneska jsem celou povídku přečetla na jeden nádech. U minulého dílu, jsem myslela, že se zblázním, a ještě to potěšení že byl předposlední. U téhle kapitoly jsem si říkala, že mě nic nepřekvapí, když je Eli mrtvá, ale byla jsem na omylu. Ani jsem nedutala a jen zírala na obrazovku. Ten konec byl taky úžasný, jako celá povídka. Konečně jsem se dostala k mýmu závěrečnýmu komentáři, a teď mě ale nenapadají slova, jak bych ten příběh měla popsat. Bylo to kouzelný, překvapující, pěhem pár hodin to byla moje závislost ale čeština by potřebovala mnohem větší slovník, aby se dal popsat Elin příběh. CO ještě dodat? mážnná jen to, že se těším na příběh Tristana.

21)  Hanetka (13.07.2010 21:53)

Ivuško, Sfinguško, to jsem si to užila!
Jenže teď mi bude líto, že už Eli skončila.
Na co se teď budu těšit od pondělka k neděli?
Doufám, že už brzy Sfinga Tristana nám nadělí.
Příběh skončil happyendem, veliký ti za to dík,
já se bála, že už Eli navždy bude nebožtík.
Ještě, že máš měkké srdce, tak to můžem oslavit,
z pochval, potlesku a díků tobě pomník postavit!

20)  Michangela (13.07.2010 21:43)

Díky.

19)  Evelyn (13.07.2010 21:40)

Nádhera, sfingo Víc asi neřeknu, ale tady není třeba slov. Opravdu překrásná povídka i kapitola

17)  Lipi4 (13.07.2010 21:04)

ÁÁÁÁÁÁ úžasná kapitolka , ale nemůžu uvěřit, že je to konec

.... Krásně jsi to na nás vymyslela, díky Ti, že jsi Eli vrátila život

.......Ale než Ti dám velký dík, tak mi něco řiká, že ještě neco bude, jelikož něco máleho tomu chybí

..............Sfinguško naše milá, mockrát Ti děkuji za stvoření týhle úžasný holky potažmo i celé povídky okolo ní

S F I N G A

16)  Ivanka (13.07.2010 21:03)

Ani nevíš jak jsem si oddechla. Dnes ráno si mi totiž přivedla menší srdeční kolaps a já celý den musela přemýšlet o tom, jaké by to bylo být v Sethově kůži. Brrr, hrůza. Dnešní díl mě zahřál u srdíčka. Těžko se mi s Eli loučí, snad jedinou útěchou pro mě je Tris. MOc se těším na tvou další tvorbu a děkuju, moc děkuju, že jsi tuhle povídku napsala.

14)  Popoles (13.07.2010 20:25)

Díky Sfingo.
Děkuji za tuhle krásnou pohodovou povídku.
Děkuji za to, že jsi přivedla Eli zpět.
Obdivuji, jak jsi vymyslela její návrat.
Tleskám a skanduji bravo!!!

13)  Abera (13.07.2010 20:23)

12)  Ewik (13.07.2010 20:22)

Děkuji za Eli, byl to krásný Happy End.

Krásná povídka

11)  nathalkasimova (13.07.2010 20:19)

Uf... tak dobrý - neumíram. Ty víš, jak zachránit naše životy, Sfingo... Díky.
Ještě jeden dotaz: Neuděláš příběh i o těch dětech, pls??

10)  krista81 (13.07.2010 19:53)

Krásný a moc děkuju za Happy End - po té minulé kapitolce jsem se bála, že to bude SE - ani jsem nenechala komentář a pospíchala na tuto.
Moc děkuji za celou povídku, byla opravdu fantastická.
Sice mě trochu mrzí, že už je konec, ale můžu se těšit na Tristana
Ještě jednou díky

9)  Nebraska (13.07.2010 19:38)

No, představovala jsem si to úplně jinak, ale mám svůj happyend
sfignuško, děkuju za tenhle výlet do hlubin duše vlčí holky, moc jsem si ho užila

8)  Amisha (13.07.2010 19:34)

Ó ty svatá prostoto. To byla krása! Drahá Eli budeš mi chybět a určitě si tě znovu brzo přečtu.
Drahá Ivčo, jsi kouzelnice a já ti děkuju. Moc se ti to povedlo a jsem na tebe hrdá!

7)  Silvaren (13.07.2010 19:27)

Sfingo, ty jsi bohyně, díky díky díky za hapyend.
Moc děkuji za skvělou povídku, užila jsem si každý díl.

6)  Dennniii (13.07.2010 19:25)

sfingo, tohle byla jedna z nejdokonalejších povídek jakou jse kdy četla, byla prostě úžasná a klaním se tvému talentu ten konec byl úchvatnej a strašně moc se těším na Tristana

5)  sakraprace (13.07.2010 19:23)

Uáááááááááá Já věděla, že to nějak zaonačíš. Jsi úžasná. Ale jsem dost smutná, že je konec. Byla to, ne je to úchvatná povídka, ke které se ještě nejednou vrátím. Každý díl byl zážitek a já si ho vždy beze zbytku užila. Díky

4)  Bye (13.07.2010 19:17)

sfingo, věta:
„Říkají mi různě – Bůh, Hospodin, Jehova, Manitou, Budha, Alláh…moje pravé jméno je Víra.“
je z těch, při kterých se zastavuje MOJE srdce!!! Málem jsi mě měla na svědomí.

Krásnej konec
Děkuju za nádhernou povídku a těším se!

3)  MisaBells (13.07.2010 19:08)

to bylo nádhernýýýýý!!!! Díky za celou povídku, díky za Eli a díky za víru! Ta holka mi přirostla k srdci tak moc, že to není možné. Nemluvě o tom konci, který je - světe div se - podobný, jako Rory. Vážně nejsou sestry???? Díky, že jsem si tohle celé mohla po jejich boku prožít. Doufám, že Tristan bude brzy. Jsi úžasná spisovatelka s ještě úžasnějším talentem.

«   1 2 3   »