Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Eli%20B.png

Jacob a Ness vychovávají své dvě děti. Zatímco jim devatenáctiletý Tristan dělá jen radost, sedmnáctiletá Elizabeth se plácá v samých průšvizích. Opravdu se dá všechno svést na její pubertu, nebo v tom vězí něco jiného?

 

 

2. Lizzie

Současnost

„Panebože, co jsem komu udělal? To mám za trest, nebo co?“ Chodil jsem po obývacím pokoji v Cullenovic domě a ani Ness mě nedokázala přimět, abych si sedl.

„Carlisle, co přesně ti ten ředitel řekl?“

„Lizzie má opět průšvih. Prospěch má pořád výborný, ale chování je čím dál horší. Potom, co ji před měsícem načapal s tím Smithovým klukem, a byla na týden vyloučena ze školy, ji dneska po tělocviku v šatně přistihl v jednoznačné situaci s dalším spolužákem. Jaku, má další týden vyloučení a jestli do konce roku provede, byť sebemenší přestupek, vyhodí ji.“

„Přísahám, nikdy jsem ji nebil, ale dneska ji snad roztrhnu vejpůl. Proboha, po kom je? S Tristanem nejsou vůbec žádné problémy a je to kluk. A ona? Za poslední rok má nespočet školních trestů, dvě týdenní vyloučení ze školy a ještě jí hrozí vyhazov. Vždycky jsou v tom kluci.“

„A co se divíš? Ty si s Ness užíváte, kde to jen jde a to ani nemluvím o Edwardovi a Belle.“ řehtal se Emmett.

„Sklapni, Emmette,“zpražil jsem ho. „Já vím, je jí sedmnáct a nečekám, že bude žít jako klášterní schovanka, ale vždyť ona se chová jako lehký zboží, proboha. Kluky střídá jako na běžícím pásu. Co z ní bude? Hele, ty benevolentní strejdo, přiznej se, kolik jsi měl za život holek?

Emmett se zamyslel: „Před Rose jsem měl dvě, takže s ní tři.“

„No vidíš, a Lizzie má tři kluky za týden. Připadá ti to normální? Já vím, u nás v rodině nejsme zrovna normální, ale vždycky jsme se chovali odpovědně a partnery jsme si vybírali pečlivě.“ Vztekal jsem se.

„Jó, ty sis moc zrovna nevybíral, vzorňáku. Když ti dala Bella košem, tak ses pro jistotu otiskl do Ness už po jejím narození.“

Zavrčel jsem a chtěl po něm skočit, ale jindy klidný Carlisle zařval: „Tak dost, vy dva. Rýpáním do sebe nic nevyřešíme. Je fakt, že Lizzie mě dost zklamala. Opravdu není u nás zvykem, chovat se takhle nezodpovědně. Takže se teď posadíme a v klidu budeme řešit, co s ní. Říkám v klidu. Ostatní se vrátí večer. Chtěl bych to do té doby vyřešit a celou tu záležitost smést ze stolu.“

Sedl jsem si uraženě do křesla a netrpělivě uhnul hlavou, když mě Nessie chtěla pohladit. Co jsem komu udělal?

Ness, která byla naštvaná, stejně jako já, se zeptala Carlislea: „Kde je vůbec Elizabeth?“

„Od zítra platí dočasné vyloučení, ale dnes se musí zúčastnit vyučování, měla by tu být každou chvíli. Nakázal jsem jí, aby přišla sem.“ vysvětlil Carlisle.

Za dvacet minut se ozvalo bouchnutí dveří a do pokoje se vřítila fúrie. Elizabeth – moje dcera.

„Ještě než mi začnete spílat, vám chci oznámit, že to bylo úplně jinak a ředitel je vůl.“ řekla jedním dechem a zůstala stát.

„To ti tak budu věřit,“ neudržel jsem se. „Jakou výmluvu sis připravila? Že tě ten kluk obtěžoval, ty ses bránila a ředitel to špatně pochopil?

„A co když, jo?“

„Liz, já nejsem pitomec. Prosím tě, aspoň předstírej trochu studu.“

„Proč bych měla? Stejně mi nebudeš věřit, ať řeknu, co řeknu. Koukám, že máma mi taky nevěří. Jste zvyklí si o mě myslet to nejhorší, tak do toho, copak jste si na mě vymysleli?“ řekla drze a já viděl rudě.

Carlisle mi položil ruku na rameno: „Klid.“

„Tak hele, mladá dámo, do konce roku budeš sekat latinu. Do školy a ze školy tě bude vozit někdo z nás a volný čas budeš trávit tady. Upíři na rozdíl ode mě a mámy nikdy nespí a tak si tě pohlídají. O prázdninách se přestěhujeme jinam a poslední dva ročníky budeme s tebou chodit do školy. Měla jsi šanci prožít něco, co ani mě, ani mámě, nebylo dopřáno. Relativně normální život. Díky svýmu chování ses o tu šanci připravila.“

Liz vytáhla nejtěžší kalibr. „Co když prozradím, co je naše rodina zač?“

„Zkus to. Myslíš, že ti někdo bude věřit, že existují upíři a vlci? Že jsme nesmrtelní? Jenom si vykoleduješ pobyt na psychiatrii,“ smečoval jsem.

„Táto, to nemyslíš vážně,“ řekla zoufale a zbledla.

„Myslím. Když chceš, abychom se k tobě chovali jako k zodpovědné a skoro dospělé ženě, chovej se tak taky k nám. Rozhodně se nebudeš chovat jako děvka.“

„Vy jste všichni takoví pokrytci. Myslíš, že neslyším, jak si s mámou po nocích užíváte? Vy máte zaručenou věčnost, ale já jsem tady na pár desítek let, chápeš? Mladá budu ještě kratší dobu, tak proč nemůžu…“ zlomil se jí hlas. Najednou mi jí bylo líto.

„Elizabeth,“ řekl Carlisle a chtěl ji obejmout.

„Ty na mě nesahej, ze všech pokrytců, ty jsi ten největší,“ zařvala na něj.

„Tak dost,“ ozval se Emmett a já ho snad poprvé v životě viděl rozzuřeného. „O Carlislea se otírat nebudeš, rozumíš?“

„Panebože, proč tenkrát Edward Bellu nezakous‘? Nemusela jsem se narodit a mohla jsem mít od týhle rodiny pokoj.“

Plesk.

Stála přede mnou, nechápavě se mi dívala do očí a držela se za tvář, která jí začala rudnout. Kriste pane, já jí dal facku.

„Spokojený? Vybil sis zlost? Nebo mám nastavit ještě druhou tvář?“ ptala se a z očí se jí začaly řinout slzy.

Ness, která do té chvíle mlčela a jen vyděšeně přihlížela, se ozvala: „Jaku, to jsi přehnal. A ty se, Elizabeth, uklidni a koukej se omluvit.“

„Za co? Za to, že mě proplesknul, bych se mu měla omluvit? Já chci normálního tátu, padesátiletýho, třeba i s pivním břichem a pleší, co mě ale vždycky vyslechne, pochopí. Místo toho mám tátu, kterej sice vypadá jako model, ale věří všem okolo, jen ne mě. Jak já ho nenávidím!“

„Vypadni,“ zařval jsem. „Vypadni a nechoď mi na oči. My dva jsme spolu definitivně skončili.“

„Jak si přeješ, už ti na oči chodit nebudu.“

Dveře třískly a Liz byla pryč. Nohy se pode mnou podlomily a já dotápal ke gauči. Sedl jsem si, zavřel oči a cítil, jak mě Ness objala a přitiskla si mou hlavu na prsa.

„To bude dobrý, netrap se, oba vychladnete a rozumně si promluvíte.“

Zůstali jsme u Cullenů, neměl jsem dost síly na další střet se svou dcerou. Uběhlo pár hodin a já začínal vychládat. Pomalu se začali trousit ostatní. Když se vrátil Edward s Bellou, nemusel jsem mu nic povídat, vytáhl mi to z hlavy sám. Byl v šoku. Poslední se vrátil Jasper s Alicí. Carlisle zbytku rodiny řekl, co se stalo. Alice najednou dostala vyděšený výraz.

„Já vám něco neřekla. Od jistý doby nevidím Liz. Je to, jako by neměla žádnou budoucnost. Trvá to už pár týdnů.“

„Pro Kristovy rány, proč jsi nám nic neřekla?“ zařval jsem na ní.

Právě v tu chvíli se otevřely dveře a vešel Tristan.

„Tati, proč odjela Lizzie?“

„Jak to myslíš?“ zeptal se ho místo mě Edward.

„Teď jsem dorazil domů a na posteli jsem měl tohle.“ Podával mi list papíru popsaného Lizziiným neuspořádaným rukopisem.

Tristane, jedu pryč. Já sem nepatřím. Každýmu jsem jen na obtíž. Beze mne vám bude líp. Nehledej mě, čas od času dám vědět, že jsem v pořádku. Neboj se o mě, umím se o sebe postarat. Miluju tě, bráško, dávej na sebe pozor. Liz.

To ne! Krucinál! Vyběhl jsem z domu a letěl k nám. Se mnou běžela Nessie. V Lizzině pokoji jsme zjistili, že chybí nějaké její oblečení, velká černá taška a veškeré její doklady. I ty falešné od Jaspera, které měla pro případ nouze. Motorka, kterou dostala k šestnáctým narozeninám, nestála v garáži. Lizzie utekla!

Uběhly dva týdny. Nejdelší v mém životě. Najezdili jsme stovky kilometrů, ale po dceři jako by se zem slehla. Alice si namáhala hlavu, ale nebyla schopna ji vidět. Jako by odchodem z domu přestala existovat. Vyčítal jsme si tu hádku, pořád jsem v hlavě slyšel poslední slova, která jsem ji řekl: Vypadni a nechoď mi na oči. My dva jsme spolu definitivně skončili. Proč to musela brát vážně? Vždyť je to moje dcera, moje krev. Ať je, jaká je. A pak se objasnilo Lizziino podivné chování a já se zastyděl. Strašně jsem totiž svý dceři ublížil. Jsem opravdu táta na baterky, když za mnou nedokázala přijít a říct mi, co jí trápí…

Seděl jsem u Carlislea v kanceláři a pokoušeli jsme se přijít na to, jakým směrem vést dál pátrání. Sestra přivedla dovnitř nějakou ženu v černém. Carlisle ji vyšel naproti: „Paní Lindseyová, co vás k nám přivádí?“

„Přišla jsem soukromě. Potřebovala bych mluvit s Elizabeth, stavila jsem se ve škole, ale tam mi řekli, že už tam nechodí.“

„Víte, Lizzie odjela studovat jinam. Ale proč ji sháníte?“

„Chtěla bych jí něco dát. Něco, co jí chtěl dát Patrik.“

Carlisle svraštil čelo a pak se obrátil na mě. „Promiňte, že jsem vás nepřestavil. Paní Lindseyová, matka jednoho z mých pacientů. Jacob Black, starší bratr Lizzie.“

Paní mi podala ruku a řekla: „Ráda vás poznávám. Jste asi na svou sestru hodně pyšný, že?“

Koukal jsem asi hodně udiveně, protože paní se nejistě zeptala: „Ona vám nic neřekla?“

„Ne, madam.“

„Víte, Eli se s mým synem seznámila v srpnu tady v nemocnici. Umíral na rakovinu a doktoři mu dávali maximálně šest týdnů života. Nedalo se už nic dělat, jen tišit bolest. Vzali jsme si ho domů a vaše dcera za ním začala chodit i tam. Držela ho nad vodou. Dodávala mu optimismus, nutila ho, aby se učil, aby prý, než se vrátí do školy, moc nezameškal. Pak jsem zjistila, že se do sebe zamilovali. Patrik byl o rok a půl mladší, sotva mu bylo patnáct, ale Eli řekla, že její babička chodila s klukem o dva roky mladším a její táta čekal spoustu let, než si mohl vzít její mámu. Ona, že si taky počká. Díky její lásce, žil můj syn, místo šesti týdnů, víc jak půl roku. V březnu zemřel. Zhroutila jsem se z toho. Nebyla jsem schopná nic dělat. Naštěstí mě z toho dostal manžel a mí dva mladší synové. Včera jsem konečně začala uklízet jeho pokoj a v zásuvce našla něco, co chtěl Patrik dát Eli. Patřilo to jeho babičce a já si moc přeju, aby to Eli nosila.“

Paní vytáhla z kabelky krabičku a z ní zlatý řetízek s destičkou, na které bylo vyryté slunce a pod ním jediné slovo: Forever.

„Říkal, že je jeho sluníčko.“ Vysvětlila. Pak mi podala řetízek, pohladila mě po ruce a odešla.

To vysvětlovalo Lizziiny večerní útěky z domu. Ona chodila za nemocným chlapcem. Taky nám to objasnilo, proč přišla v březnu uplakaná.

Carlisle si sedl a rozpovídal se. „Už vím, proč mi vmetla do tváře, že jsem pokrytec. Někdy v lednu za mnou přišla a ptala se na Patrikův stav. Když jsem jí řekl, že je beznadějný, prosila mě, abych ho kousl a přeměnil. Odmítl jsem. Netušil jsem, co pro ni znamená. Ale i kdybych to věděl… Nechápala, že nemohu proměnit každého umírajícího a ještě k tomu takové dítě. Nedokázala pochopit, že smrt patří k životu a my jsme jen výjimky. Teď už chápu její chování, i když nejsem psychiatr. Sáhla na ní smrt, Jacobe. Ona se snaží žít tak, jako by každý den byl její poslední. Proto ty aféry s kluky. Proč nám to neřekla, proč se nesvěřila?“

„Protože měla pravdu a jako rodiče stojíme za houby. Nikdy jsem si to neuvědomil, ale Liz je po mě. Ve všem. V jejím věku jsem byl bláznivě zamilovaný do Belly, měnil se ve vlkodlaka, hlídal rezervaci před Victorií a za pár měsíců chránil Ness a s ostatními vlky stál proti nejmocnější upíří rodině. Musel jsem rychle dospět. Jenže ani to mi nezabránilo dělat jeden průšvih za druhým. Vzpomeň, jak jsem, před Bellinou svatbou, utekl z domu a potuloval se po celé Kanadě. A po pár letech jsem utekl znovu, tentokrát od Ness. Teď se mám divit, že nás Liz opustila?“ dodal jsem hořce.

Odjeli jsme domů a já vyklopil, co jsme se dozvěděli. Nessie se rozplakala, a kdyby ostatní holky mohly, tak brečely taky. Pátrání po Liz jsme zastavili. Nemělo to cenu. Jenom jsme se modlili, aby se vrátila a nikdo jí neublížil. Spoléhal jsem na její slib, že se ozve Tristanovi.

První dopis přišel za měsíc.

Čau, bráško, jsem v pořádku, živá a zdravá. Sehnala jsem si práci s ubytováním. Prosím vyřiď našim, že mi je líto, jak jsem se k nim chovala. Všem a hlavně tátovi se omlouvám. Když jsem odjížděla, vzala jsem si z domu peníze. Je to dvacet tisícovek. Nezlobte se prosím, vím, že vám chybět nebudou. Bála jsem se, že nebudu mít hned práci, ale naštěstí jsem ji sehnala brzo. Peníze si nechám jako pojistku, kdyby se mi něco stalo. Všechny Vás líbám. E.

Dvacet tisíc a ona se omlouvá? Vždyť víc Alice utratí měsíčně za šaty. Kdybych věděl, kde Liz je, dovezl bych jí další. Ne, kdybych věděl, kde je, dojel bych si pro ni. Proboha, jen ať je v pořádku a co nejdřív se vrátí. Od toho dne jsme byli klidnější a nedočkavě čekali na další dopisy. Liz Tristanovi psala každých pět šest neděl. Vždycky dopis, nikdy nenapsala e-mail. Chytrá. Věděla, že Jasper se svými kontakty by byl schopen sledovat připojení a vysledovat ji. Psala vždy to samé. Mám se dobře, nepiju, nefetuju, stýská se mi. Nikdy nenapsala, kde je, co dělá. Bylo to, jako by se propadla do země.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

maryblack

26)  maryblack (18.09.2012 06:58)

:'-( :'-(

Empress

25)  Empress (29.11.2011 02:24)

Chudák holka, čo si musela prežiť:'-(

Anna43474

24)  Anna43474 (17.04.2011 15:14)

Chudák ona... :'-( Takže Patrik??? Tušila jsem, že v tom bude něco takového :'-(
TKSATVO

SarkaS

23)  SarkaS (06.10.2010 13:59)

Tak to byl hodně smutný úvod... Snad se to zlepší...:'-(

Michangela

22)  Michangela (10.06.2010 21:12)

21)   (10.06.2010 13:33)

Smutný, paličatost bude nejspíš rodovej znak Cullenů i Blacků.
Tleskám a letím na další:)

JEAKS

20)  JEAKS (09.06.2010 22:05)

nádhera

Bye

19)  Bye (08.06.2010 19:36)

Ne, vážně, píšeš hrozně čtivě, vyjadřuješ se lehce a přirozeně. Bonbónek.

Nójó, chodit do třídy s vlastníma rodičema - sen každé dospívající dívky!
Ta fackovací scénka byla úplně přesná!
Je mi jich obou (všech) fakt líto. Tos chtěla?

A panebože, budu muset ty Potíže přečíst!

Kiana

18)  Kiana (07.06.2010 18:56)

Krásný díleček! Těším se na další!

Silvaren

17)  Silvaren (07.06.2010 18:42)

klášterní schovanka
Je to čím dál tím lepší a čte se to jedním dechem. PARÁDA!!!

Pehy

16)  Pehy (07.06.2010 18:35)

Úžasný! Tleskám ti!

sfinga

15)  sfinga (07.06.2010 17:40)

SofiaN: já jsem začala s tím, že si jsou naše povídky podobné, ne MisaBells, víš? Ale děkuju za chválu.
Linfe: Jak jsi přišla na to, že by mohl být Tris upír, prosím tě? Až si přečteš třetí kapitolu, tak zjistíš, co je Tris zač.
Hanetka: copak by dcera mého milovaného Jacoba mohla být potvora?
Nebraska: Kdyby ji někdo šmíroval, tak nemám o čem psát.
Moc vám děkuji za komentáře, moc jsem se u nich bavila

ChrisTea

14)  ChrisTea (07.06.2010 17:28)

Moc hezká kapča, teda smutná, ale hezky napsaná!!! Moc se těším na další!!!
ChrisTeaheart* *

13)  SofiaN (07.06.2010 12:26)

Skvelá kapca,konecne vime,co je za jejim chovanim.Bude dalsi z jejiho pohledu??
To MisaBells:V zadnym pripade nesouhlasim,neprijdou mi vubec podobny,ba naopak ( Rory nesnasi co je,mysli si,ze je zruda,Eli naopak by to brala )navic Jacoba od Sfingy mam celkem rada,ale toho tvyho absolune nesnasim-zatim se teda neprevedl v extra dobrym svetle. Takze vedikt:Obe povidky sou absolutne uzasny,kazda je original.

Linfe

12)  Linfe (07.06.2010 11:07)

Sfin, teprve ted sem se k tomu dostala. Je to uzasne, moc se tesim na dalsi dil. Udelala si mi dlouhovlasyho upira s nadanim na hudbu. Nemohl by hrat taky metal :-) pak by byl idealni :-D Ne vazne....strasne moc se tesim jak se to bude vyvijet.

Amisha

11)  Amisha (07.06.2010 08:46)

Páááni, zaskočil mi toust a polila jsem se čajem. Pro příště nejíst a nepít, bože to byla krása...

Nebraska

10)  Nebraska (07.06.2010 08:46)

Tyjo, chudák Eli... Taky se nemohl někdo sebrat a jít šmírovat, kam chodí? Ech, nemohl, já vím... Nojo, pozdě bycha honit. Jsem zvědavá, co na ni vymyslíš dál

sakraprace

9)  sakraprace (07.06.2010 06:26)

Šmankote, tak jak to vypadá, tak si to všichni, ji nevyjímaje, pěkně pohnojili. :( Ale holka je šikovná, ta se jen tak nedá. Sfin, jsem strašně zvědavá, co bude dál. Krásný díl.

krista81

8)  krista81 (06.06.2010 23:44)

Chudák holka, ale proč se nesvěřila? Alespoň mámě? nebo bráchovi?? Njn snad se brzo vrátí.
Kapitolka perfektní a už se nemůžu dočkat dalšího dílu.

Ewik

7)  Ewik (06.06.2010 22:10)

Skvělý díl
Těším se na další.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Edward & Bella