Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Eli%20B.png

Já vím, já vím. Slíbila jsem vám, že už konečně prozradím, proč se mění Quileutští vlci. Jenže po tom, co jsem si přečetla tu romantickou kapitolku ZUD, začala si dělat moje hlava, co chtěla a nadiktovala mi tento oddychový díl. Takže se na mě nezlobte a užijte si. Případné reklamace adresujte na Linfe a její ZUD.

Dneska se trochu pohádáme o budoucnost Eli a navštívíme rodiče Setha.

12. Sethovi rodiče

Jacob

Byl jsem u Eli už týden a večer jsme se pohádali. No, vlastně se hádali oni se mnou, já s nimi ne. Seděl jsem u ní obýváku a probírali jsme, co dál. Ne smečku, ale budoucnost mý dcery. Za pár týdnů ji čekala maturita. Se školou, u které dálkově studovala, se domluvila, že maturitní zkoušky podstoupí na Forkské střední. Setha to čekalo na střední v rezervaci. Divil jsem se, že je skoro o rok starší, než Eli a teprve bude maturovat, ale vysvětlil mi, že měsíc po nástupu do první třídy, při provádění klukoviny, slítl ze střechy a zlomil si nohu a tři žebra. Poležel si skoro dva měsíce. Pak následovala rehabilitace a třídu si zopakoval. Teď měl podanou žádost o stipendium na Washingtonské univerzitě, ale ještě mu neodpověděli. Eli si vůbec nikam přihlášku nepodala. Nechtěla. Řekl jsem jí, že peníze na školný nejsou problém, samozřejmě pro oba. Vylítli a pustili se do mě. Chvíli jsem je pobaveně poslouchal a vzpomínal, na to, že jsem byl kdysi úplně stejnej pitomec. Nechal jsem je vykecat, a když jsem slyšel kategorický ne, rozesmál jsem se. Koukali na mě vyjeveně.

„Tak a ted vážně, vy dva. Máte před sebou jen dvě budoucnosti. Jedna souvisí s Cullenovými, jedna s Quileuty. Podívejte, nevěřím, že byste se někdy rozešli. Sám jsem otištěný a už teď se můžu zbláznit z toho, že tu není Ness. U vás je to posílené tím, že jste zažili otisk oba. Eli, ty i Seth máte dvě možnosti. Buď se rozhodnout pro nesmrtelnost a to znamená, žít s námi. Nebo, prožít lidský život. Život v kruhu Cullenů znáš a víš co čekat – nestálé stěhování, neustálé studium. Takže nevidím důvod, proč bys nezačala studovat už teď. Jestli se rozhodnete se za nějaký čas nepřeměňovat, budete potřebovat zaměstnání, zázemí. V tom případě nevím, proč se bráníte zaplacení školného, když tu ta možnost je. Přece nebudete splácet půjčky do čtyřiceti, anebo ubírat stipendium těm, kteří to skutečně potřebují.“

Seth se ozval: „Já přece do vaší rodiny nepatřím, tak proč chceš platit školu i mně?“

„Protože, jakmile ses otiskl do Eli, ať se ti to líbí, nebo ne, patříš do rodiny. Já to zažil s Ness, přece ti o tom Eli vyprávěla. Jenomže my, na rozdíl od vás, neměli tak těžkou volbu.“

Seth se tázavě zadíval na mou dceru.

„Víš, když se rozhodneme pro lidský život, budeme žít jako vaši. Vychováme děti, zestárneme a jednou zemřeme. Věčnost znamená neustálé přeměňování. Život v pohodlí, cesty po celém světě, soužití s upíry. Těch se neboj, jsou fajn, mají mě rádi a budou mít i tebe. Jenže můj milý, nikdy ti nedám děti. Tělo vlčice se nemění, stejně jako tělo upírky. To jenom vy chlapi můžete mít děti, i když jste vlkodlak nebo upír.“ Eli se smutně usmála a mně jí bylo líto.

Seth se zachoval tak, jak jsem v skrytu duše očekával. Objal ji a utěšoval: „Zatím to neřeš. Pořád máme před sebou aspoň deset let na rozhodnutí. Nebudu tě do ničeho tlačit a ať už se rozhodneš jakkoliv, nikdy ti to nevyčtu. Jen chci být pořád s tebou. Tvůj táta má pravdu, falešná hrdost musí stranou.“

Otočil se ke mně: „To školný přijímám a děkuju.“

„Hej, vy dva, uvědomujete si, že jsem prošvihla všechny termíny pro přidání přihlášky?“ ozvala se Eli.

„Tak to bude ten nejmenší problém, nemyslíš? Znám přece jednoho kouzelníka,“ smál jsem se a pak se zeptal. „Co byste vlastně chtěli studovat?“

„Mám podanou přihlášku na Ekonomii, ale nevím, jestli mě vezmou,“ vysvětlil Seth.

„A ty, Eli?“

„Já o tom vlastně neuvažovala, ale asi by se mi líbila právničina. Někdo se musí konečně vzít za práva původních obyvatel,“ rozohnila se.

„Tak jo,“ řekl jsem a vytočil Edwarda.

„Jacobe, jak je? A jak Elizabeth?“ ozval se příjemným hlasem.

„Máme se fajn a Eli ti za chvíli dám. Mám prosbu. Ještě máte kontakty na Harvardu?“

„Samozřejmě. Potřebuješ tam někoho dostat?“ smál se, protože tušil, co bude následovat.

„Jo, jednu tvrdohlavou vlčici a jejího vlka.“

„Tak mi jí dej, prosím tě.“

Podal jsem telefon dceři.

„Ahoj, Edwarde…“

Jejich hovor trval dost dlouho. Nevím, co jí všechno řekl, ale výsledek byl, že mu nadiktovala svoji e-mailovou adresu, a když to položila, řekla Sethovi, že jí Edward mailem pošle přihlášky k vyplnění, mají k nim přiložit potřebné dokumenty, výsledky testů a určené eseje a obratem mu to po messengerovi poslat zpět. Prý se uvidí.“

„Buď ráda, že to udělal s tvým souhlasem,“ řehtal jsem se. „Belly se kdysi neptal, padělal její podpis a bez jejího vědomí ji dostal na Darthmouth.“

Večer nám příjemně ubíhal. Kolem desáté se Seth chystal, že se odjede domů vyspat.

„Sethe, zítra si sem dovez svý propriety. Vyklidím vám pole.“

„Táto?!“ Eli na mě koukala vyděšeně.

„No co, do školy může jezdit na motorce a mě k sobě pozval Sam.“

Vyjela na mě: „Ty kuplíři jeden. A kdo mi doma zakazoval kluky, co?“

„Eli, to byla jiná situace. Já si tenkrát myslel, že je střídáš. To by se nelíbilo žádnýmu tátovi, ani tomu nejtolerantnějšímu. Žijete spolu, jste dospělí a mě nebaví dělat vám křena. A pak, já to zažil s Renesmé. Vím, jaký to je, nebýt se svým otiskem. Seth má proti mně výhodu, velkou. Nikdo mu totiž nečte myšlenky. Aspoň v lidské podobě ne. Na mě Edward vrčel desetkrát za den, jen jsem na Ness pomyslel.“

Během mý řeči Eli střídala barvy a Seth se pokoušel tvářit neutrálně, ale rudly mu uši. Jenže já to fakt myslel vážně. Před dvěma lety mě opustila puberťačka a před týdnem jsem se setkal se sebevědomou mladou ženou, která má ještě pořád trochu zmatek v duši, ale ví, co od života může očekávat. Bylo mi jasný, že se s ním v noci nedrží jen za ručičku a já bych jim měl něco zakazovat? Hrát si na přísnýho tatínka? Copak jsem Edward? Ale rozhodně nebudu spát na gauči a poslouchat je. A závidět. Nápad! Já dostal nápad. Jen to musím všechno zítra probrat se Samem.

Eli

Táta mě překvapil. Mile. A nečekaně. Jo, viděla jsem na něm, že se mu Seth líbí, ale že nám takhle ustoupí? To přece není můj táta, to je ten mladej a uličnickej Jacob, jakýho znám z vyprávění Belly. Od teď věřím, že se opravdu zázraky dějí. Ráno se sebral a ještě, než jsem odjela do práce, zmizel. V dílně jsem řekla Martinovi, že ke konci června končím. Byl v šoku a dobu mě přemlouval, ať zůstanu. Teprve, když jsem mu řekla, že pokud to dobře dopadne, jdu na Harvard a před tím za svou rodinou, smířil se s tím. Jenom mi řekl, ať počítám s tím, že mi kluci uspořádají rozlučkovej mejdan a z toho se nevyvlíknu. Odpoledne na mě čekal před pumpou Seth s očima navrch hlavy.

„Eli, řekni mi, prosím tě, kde jsi přišla k tomuhle tátovi?“

„Hm, já ho taky těžko vydejchávám. Ale proč, ty?“

„Odpoledne, když jsem se vrátil ze školy, byl u nás. Představ si, že se Samem domluvili, že mý mámě všechno řeknou.“

„Jak všechno?“ vyjekla jsem. „Pravdu můžou znát jen otištění.“

„Jo, to jsem si taky myslel. Jenže v případě mámy prý udělají výjimku, stejně jako ji udělili Charliemu Swanovi, tvýmu pradědovi. Tak to na ní vybalili.“

„Proboha, snad se před ní táta neproměnil?“

„Přesně. Můj táta ji jistil, kdyby to s ní švihlo. Jenomže je převezla. Začala se smát a řekla, že to tušila dávno.“

„Prosím tě, jak to?“

„Ona totiž její babička sbírala Quileutské legendy a máma je zná nazpaměť. Říkala, že si jistá nebyla, ale z určitých náznaků si všechno poskládala. Navíc si prý pamatovala Jacoba, jak chodil do vesnice s malou holčičkou. Prý tě mám přivézt k nám. Hned, teď, okamžitě.“

Měla jsem strach, šílenej. Takovýhle jsme neměla nikdy. Nikdy, ani na cestách. Jaká bude Sethova maminka? Jak se jí budu zamlouvat já? Určitě by chtěla pro syna něco lepšího. Chtěla jsem, aby cesta do La Push nikdy neměla konce, ale příliš brzy se objevila vesnice. Seth mě na svý motorce navigoval k jejich domu. Poslední minuty relativního klidu. Klepala jsem se jak sulc. Seth mě vzal za ruku a zaregistroval třes.

„Co je?“

„Nic,“ kníkla jsem a sklopila hlavu.

„Snad se nebojíš mý mámy?“ zeptal se udiveně a pak se rozesmál. „Eli, neblázni. Moje máma je fajn, ona tě neukousne. Prosím tě, pojď, nebo se mi tu ještě sesypeš.“

Vzal mě kolem pasu a vedl do obývacího pokoje. Zblikla jsem svýho a Sethova tátu a ještě někoho. Droboučkou ženu s černými, lehce prokvetlými vlasy a přátelským úsměvem. V něm jsem poznávala Setha.

„Dobrý den,“ stěží jsem dostala ze sevřenýho hrdla.

„Mami, tohle je Eli. Většinou vypadá líp, ale teď se právě děsně bojí.“ Práskl na mě Seth. Oba tátové se rozesmáli.

„Děvče, které přežije život s upíry, dokáže se samo poctivě uživit a psychicky zvládne toho poděsa, co si říká její otec, se přece nemusí ničeho bát,“ slyšela jsem melodický ženský hlas. Sethova maminka ke mně přistoupila a vzala mě za obě ruce.

„Vítej,“ řekla prostě, stoupla si na špičky a políbila mě na tvář. „A už se ničeho neboj. My ženský přece musíme držet spolu. Jinak bychom ty naše chlapy těžko zvládli.“

„Přesně tohle říká moje mamka a babička,“ vyhrkla jsem.

„Hele, tak to je musím brzy poznat. A teď si pojď ke mně sednout a pověz mi, jestli tě ten klacek moc nezlobí.“

„Nemůže, když je jeho Alfa.“ Zakřenil se táta.

„Vidíš, to je výhoda. Mě to trvalo 20 let, než jsem toho svého jak takž vycepovala a ty to máš bez práce.“ Rozesmála mě Sethova maminka, zatímco jeho táta se zašklebil. V tu ránu ze mě veškerá tréma spadla. Už vím, po kom zdědil Seth smysl pro humor. Teď už jsem se dokázala normálně bavit a poctivě odpovídala na všechny otázky. Nakonec přišly na přetřes prázdniny.

„Kdyby vám to nevadilo, ráda bych si Setha odvezla k nám do Redemption. Chtěla bych ho představit našim. Tedy, jestli se ho nebojíte pustit do rodiny ujetých upírů.“

„Nezapomeň Eli, že já ty upíry moc dobře znám,“ odpověděl mi Seth starší. „Bude u nich jako v bavlnce.“

„Jste si tou bavlnkou jistý? Jestli ho Emmett neumoří věčnými sázkami, tak to bude Alice, která se ho pokusí obléct od hlavy až k patě. Pokud přežije Alici, tak ho Esmé nacpe baštou tak, že mi praskne. A co Edward? Vytáhne mu z hlavy každou myšlen… Ježišmarjá Edward! Sethe, zapomeň na to, nikam nejedeme,“ řekla jsem do všeobecného smíchu. Ještě před hodinou bych nejradši utekla, ale teď jsem se cítila jako ryba ve vodě.

Nakonec nás poslali balit a Seth mě vzal do svýho pokoje. Hned, jak za námi zavřel dveře, mě objal a vášnivě políbil.

„Víš, jak dlouho jsme se už nemilovali? Týden. Celých sedm dní.“ Vzdychl a přejížděl mi rty po krku. Cítila jsem příjemné mrazení.

Jemně jsem se mu vyvinula z náruče. „Pojď na to balení, ať jsme co nejdřív doma.“

Balení Sethovi nezabralo moc času. Oblečení si moc nebral, hygienické potřeby měl už dávno u mě, takže nejvíc místa zabraly učebnice. Když jsme se vrátili do pokoje, probírali naši tátové finanční stránku věci. Clearwaterovi nechtěli připustit, aby až do prázdnin u mě Seth žil zadarmo, že prý jsou velcí dlužníci kvůli školnému. Táta oponoval, že je to samozřejmě nesmysl.

„Víte, co?“ ozvala jsem se. „Pokud vím, tak Seth bydlí u mě a já mám dost prostředků na to, abych uživila dvě osoby s vlčím apetitem. Vždyť přece víš, tati, že jsem pořád nesáhla na těch dvacet tisíc z domova.“

„Eli, já se o tebe nenechám živit,“ oponoval mi Seth.

„Mám ti to nařídit jako Alfa?“ pohrozila jsem mu.

„A dost, všichni!“ zahřměl najednou táta a pokračoval: „Nebýt tebe Sethe a tvé sestry Leah, tak jsme se neměli oč hádat. Už jsi zapomněl, že smečka chtěla Bellu i s nenarozenou Renesmé roztrhat? Dlužím ti já, dluží ti Edward. A teď ti ještě odvádíme jediného syna, tak nebuď blbec a přijmi to. Já vím, taky mi to bylo proti srsti, přijmout upíří peníze, ale už vím, že jsou důležitější věci, než nechat se týrat falešnou hrdostí. A ty juniore, drž pusu, a koukej zařídit, ať je moje dcera šťastná.“

„Amen,“ Dodala Sethova maminka.

Tátové začali vzpomínat na časy jejich vlčí smečky a na to, co se tenkrát dělo. Nechali jsme je a rozloučili se. Táta ještě pohrozil, že nás na snídani přijde vyjíst a pak nás milostivě propustili. Doma letěly tašky do kouta a já se ocitla ve vzduchu. Seth si mě, jako nějakou svátost, odnášel v náručí do ložnice. Pokusila jsem se protestovat, že jsem chodit ještě nezapomněla, ale umlčel mě polibkem, bídák jeden.

Ráno jsme vstali jen díky tátově výhrůžce, že se staví na snídani. Stačili jsme se umýt, obléct a právě jsme spolu připravovali sendviče, když bylo slyšet zaklepání.

„Můžeme dál, Eli? Ale jsme dva,“ zeptal se táta. Aha, přivedl i Setha staršího. Neva, jídla dost.

„Jo, tati, pojďte, jsme v kuchyni,“ zavolala jsem.

Nalívala jsem džus, když se za mnou ozvalo: „Ahoj, broučku.“

Prudce jsem se otočila a džbán se ocitl na zemi.

Vyjeveně jsem koukala na postavu, která stála přede mnou.

„Mami?“

Byla to moje maminka. Mladá a krásná jako vždycky. Vlnité bronzové vlasy rámovaly její mladistvou tvář. Usmívala se a pak mě gestem pozvala do své voňavé náruče. Prudce jsem ji objala. Teď teprve jsem si uvědomila, jak jsem vyrostla. Když jsem utíkala z domova, byla jsem jen o pět centimetrů vyšší, a nyní mi máma sahala pod bradu. Přesto jsem se jí do té náruče vešla.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

maryblack

34)  maryblack (18.09.2012 19:43)

Kapitolky byla úžasná a já jdu rychle dál

Empress

33)  Empress (30.11.2011 01:55)

Budem sa už zase opakovať, ale kapitolka bola jedným slovom NÁDHERNÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

SarkaS

32)  SarkaS (06.10.2010 15:39)

TO bylo sladký... Připadám si jako nadšená puberťačka, ale tvoje povídky to ve mně proste probouzeji

Alorenie

31)  Alorenie (18.09.2010 14:08)

To je tak dojemnéé

MargotCullen

30)  MargotCullen (26.06.2010 18:13)

Nádherné, úžasné, boží Nejsem schopná napsat souvislou větu

Bye

29)  Bye (24.06.2010 21:03)

Uf, jak je možný, že všichni píšete mnohem raychleji, než já čtu?
Šňupete, nebo si to dáváte nitrožilně?

Dnes Tě musím vyzdvihnout za to, jak se dokážeš vtělit pokaždý do jiný postavy a pokaždý se Ti přitom podaří zachovat její gro.
A ještě ke všemu se při tom skákání nezapomínáš posouvat v ději kupředu.

28)   (23.06.2010 14:02)

Eh, takže: ! A ještě rozhodně: ! (Příště se asi nechám trošku profackovat, abych zvládla i nějakej víc písmenkovej koment..)
Moc moc krásný!

Nebraska

27)  Nebraska (23.06.2010 06:56)

Mám chuť tu vyjmenovat, kdo všechno je úžasnej, ale nemá to cenuý - úplně bude stačit, když napíšu, že ty jsi úžasná A já tu sedím a culím se jak idiot - to se ale mám!

Abera

26)  Abera (22.06.2010 17:50)

Úžasný

Silvaren

25)  Silvaren (22.06.2010 10:36)

Eli se usmířila i s Renesme!!! Budu se opakovat, ale co nadělám, píšeš naprosto úžasně. Jsem ráda, že se všichni mají fajn, ale teď už to vážně nevydržím - Proč se začali měnit quileutští vlci???

Kiana

24)  Kiana (22.06.2010 09:13)

Krásné!

Amisha

23)  Amisha (22.06.2010 07:26)

Já jsem dojatá. Zase! Píšeš nádherně a ty to víš.

krista81

22)  krista81 (22.06.2010 00:15)

Moc krásný;)

Popoles

21)  Popoles (21.06.2010 23:28)

Já se dneska z té romanticko-áchací nálady nedostanu...tedy ne, že by mi to vadilo :D
Nádherný díl. A nejvíc mě dostal chápající Jake, který jim vyklidil pole, že nechce dělat křena

20)  belko (21.06.2010 22:44)

chjo...to tvoje psaní nemá chybu!

19)   (21.06.2010 22:12)

Nádhera, bylo to moc krásné !

Ewik

18)  Ewik (21.06.2010 22:03)

Krásné

Michangela

17)  Michangela (21.06.2010 21:50)

JEAKS

16)  JEAKS (21.06.2010 21:14)

nádherné , těším se co bude následovat ;)

MejBi

15)  MejBi (21.06.2010 20:52)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek