Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/podzimn%C3%AD%20v%C3%ADla.jpg

Edward na lovu...

Edward a lesní skřítek

Jako každých 14 dní vyrazili Cullenovi na lov. Tentokrát jeli na vzdálenější místo. Všech osm upírů se těšilo, protože v plánu nebyl jenom lov, ale i jisté aktivity po. Neboli volná zábava. Edward řídil svého druhého miláčka a prvního držel za ruku. Bella hleděla z okna a nemohla se dočkat, že jednou taky budou mít trošku soukromí. Protože mít pod jednou střechou Emmetta, to není žádná legrace. Měl na tyto věci snad šestý smysl a pokaždé, když se k sobě s Edwardem chytali po manželské stránce přiblížit, vymyslel nějakou ptákovinu. Naposled přitančil v korzetu a podvazcích k nim do ložnice a dožadoval se přidání. Měl jediné štěstí, že Rose byla zrovna na lovu a Bella držela Edwarda přišpendleného pod sebou, jinak by jich na dnešní lov jelo jenom sedm.

 

Bella pohlédla na svého muže a jeho zčernalé oči tentokrát nesvědčily o vášni, nýbrž o hladu. Neměli by to takhle podceňovat. Edward měl hlad poslední dobou nějak víc, že by mu dieta už nestačila? Rychle zatřepal hlavou, aby tyhle zbloudilé myšlenky zahnal, určitě to bude jenom stav mysli. Co ví, třeba toužení vyhladoví. Pátravě se podíval po Belle a viděl že má podobné myšlenky.

 

Už přijížděli k rezervaci, kde se vyskytovala spousta divoké zvěře. Dohodli si s Bellou sraz za tři hodiny na jedné louce a pak se každý rozběhl jiným směrem.


Edward nasál vzduch, puma. Mňam, na nic nečekal a rozběhl se. Posledních pár kroků šel potichu užíval si tu chvilku. Pocit lovce. Viděl ji, jak sedí v záři zapadajícího slunce, chlupy se jí zlatě leskly a ke konci přecházely odlesky dočervena. Hleděla někam před sebe. Byla nádherná. Ale pořád to bylo jenom jídlo, že. Krátkou chvilku si dovolil se kochat a potom se napnul a udělal výpad. Sevřel svou oběť a zakousl se...


„Co to?“ Něco bylo špatně a to naprosto a neodvolatelně. Otevřel oči, které předtím slastně zavřel, přece jenom při jeho rychlosti a neomylném instinktu nemohl minout, nevěřícně hleděl do svých rukou, v nichž svíral kámen, který se pomalinku drolil na prach, ale ještě jasně nesl patrný otisk jeho zubů. Znechuceně vyplivl změť kamení a oprášil si kalhoty, tohle bylo vážně divné. Rozhlédl se, jestli tu potupu nikdo neviděl. Naštěstí nikdo nebyl v dosahu a Bellu cítil na západ od sebe.

 

Nadechl se naprosto nepotřebně, byl naštvaný, ale stejně mu to nepomohlo. Rozhodl se, že to zkusí znovu na jiném zvířeti. Zavětřil a zajásal. Na jihu byla cítit medvědice a dvě mláďata a protože slyšel, že Emmett a Rose už se dostali k fázi volná zábava, bez výčitek vyrazil.

 

Medvědice lovila u břehu řeky lososy. Stála po břicho v ledové vodě a čumák střídavě nořila i s přední tlapou pod vodu. Jakmile ulovila rybu, hodila ji mláďatům na břeh. kde si to sežrala. Byla tak zabraná do lovu, že nevnímala nic okolo sebe. Byl na ní úchvatný pohled, na srsti se jí srážely kapky vody, jak kolem sebe stříkala. Edward popošel ještě dva kroky a potom se rozhodl rychle jednat, vrhl se po jejím krku přesně na tepající životadárnou tekutinu... Zase zavřel oči a s nevolí zjistil, že to co má v ústech rozhodně není jemná teplá krev. Vynořil se s řeky a z úst si vybíral nějaké říční řasy a… raka? Fujtajbl. Co to s ním dneska je?


Teď už vážně zuřil, na lov už mu zbývalo jenom 15 minut. Navíc vypadal, jako kdyby ho protáhli kamenolomem a řekou. Což se tedy vlastně i stalo. Otázkou zůstávalo, jak to?


Kam vlastně mizí ta zvířata, přece mu nešibe?


Rozhlédl se kolem sebe, hledal cokoliv divného. Viděl ale jenom les v soumraku. Zamračil se na nebe, přemýšlel, co komu provedl. Nasál vzduch po třetí a ucítil losa. Fajn býložravec, no tak snad alespoň to. Byl už hlady celý šílený, teď potkat člověka, tak ho nezachrání ani desetiletí odpírání krve. Rozeběhl se a už se odmítl kochat krásou toho zvířete, rovnou po něm skočil...


V ruce mu zůstal jenom trs trávy a ústa měl plná hlíny. Z hrdla se mu vydral bezmocný řev raněného zvířete. Byl hladový a pokořený. Byl asi úplně první upír, který se zbláznil. Tohle až zjistí Emmett... Ležel v trávě, drtil ten kus drnu v dlaních. Z lesa se k němu doneslo tiché zachichotání, které ale nepatřilo nikomu z jeho rodiny. Tohle nebyla zvonkohra, ale bylo to jako šumění větví. Rychle se ohlédl a už jenom spatřil zelenou sukýnku. Co to sakra bylo?


Bleskově vyrazil, rozhodl se že toho dotyčného ztrestá za to, co mu provedl. Byl si jistý že ta osoba se velmi dobře baví na jeho účet a on se rozhodl taky trochu pobavit. Měl štěstí, ten zelený neřád nečekal útok, takže po chvilce už držel útlý krček a pořádně s ním chtěl zakroutit.

 

Když v tom se podíval, co to vlastně drží. Bylo to takové malé nanicovaté stvoření oděné v tričku z pavučiny a sukně z listí. Pak pohlédl do tváře, z níž na něj vyděšeně hleděla dvě duhová kukadla orámovaná hustými řasami. Byla to holka. Měla kudrnaté rusé vlasy točené v prstencích až na záda. Ručičkami máchala kolem sebe, jako by ho chtěla uhodit.


„Pusť, pitomče!“ zavřískala na něj. Byl tak rozhozený, že v první chvíli malinko přitvrdil stisk a až když zachroptěla, uvědomil si, co dělá.


„Co nebo kdo jsi? A proč mě sakra nechceš nechat najíst?“ ptal se popuzeně, ale zároveň tak nějak okouzleně.


„Protože je fakt sranda, jak tady lítáš a trpíš hlady, nikdy mě nenapadlo chr... hejchrr…,“ jak mluvila pomalu jí drtil krk. Tohle pískle si z něj dělalo srandu jenom tak pro zábavu , kdyby alespoň tvrdila, že pro blaho zvířátek, ale to ne, ona pro svoje pobavení.

 

Náhle mu na rameni přistála velká teplá dlaň. Otočil se a uviděl podobného zjeva jako držel v ruce, jenom nejspíš dospělého. Až teď si uvědomil, co mu ty osoby připomínají. Byli to lesní elfové. Byli úchvatní s dlouhými vlasy a velkými duhovými zorničkami. Nic to ale neměnilo na tom, že on byl hladový a tady to, v duchu si ukázal na to pískle, mu zabránilo v tom se najíst a ještě si z něj tropí šoufky. Vztekle a naprosto nespolečensky zavrčel. Najednou klečel i s mrnětem na zemi, do hlavy jako by mu vrazil vlak. Bylo to neuvěřitelné, takový hukot a ta bolest se nedala srovnat ani s přeměnou.


„Pusť ji, stvoření noci!“ rozkázal mu ten muž s havraními vlasy lesknoucími se do zelena. Edward chtěl zvažovat svoje možnosti, ale útrpná bolest zesilovala demonstrujíc slova toho muže. Tak ji pustil. Ta malá mrcha odběhla za svého ochránce a zpoza jeho zad na něj vyplázla jazyk.


„Co se tady vlastně děje?“ zeptal se Bolehlav, jak ho Edward pojmenoval. Navíc roztrpčeně zjistil, že jeho myšlenky ani té, no divoženky, číst nemůže.


„Odmítá mě nechat se najíst!“ žaloval jako malý kluk.


„Je to moc zlý tvor, skáče po krku zvířátkům, dokonce skočil po krku i jedné ze svého druhu. No uznej, že jsem tomu musela zabránit.“ ušklíbla se. Edward si povzdychl, to vypadá na dlouho a kde je ta jeho rodina, když jí potřebuje…


Muž pozvedl jedno obočí a zkoumavě si ho prohlédl, potom vzal ruku té nezbednice a vypadalo to, jako by komunikovali mezi sebou jenom v duchu. Postupně se jeho tvář zachmuřovala, jak se mu nelíbila ta či ona informace. Nakonec se na tu malou podíval hrozivě a natáhl ruku, malá si něco mlela tak potichu, že jí Edward nebyl schopen rozumět. Nakonec ale natáhla druhou ruku a vrátila muži prsten, co zářil víc než všechny diamanty světa dohromady.Edward byl dokonce v pokušení si zaclonit oči.


„Ty nezbednice, jak se opovažuješ měnit osud? Ta zvířata měla zemřít rukou upíra. navíc toto jsou laskaví a dobrosrdeční upíři.“

 

Potom ji začal peskovat v neznámém jazyce, kterému rozuměli jenom oni dva. Dívenka byla pořád menší a menší, jak se hrbila, nakonec mu jí bylo docela líto, chvilinku. Po nějaké době se muž obrátil k Edwardovi.


„Omlouvám se, ona ještě nesmí hlídat les. To co provedla bude potrestáno, prosím nezlob se,“ díval se až kajícně.


„Jako odškodnění tamhle na palouku čeká ta puma a medvědice, jejich osud byl zpečetěn. Prosím, nevzpomínej na nás ve zlém,“ řekl ten muž a upřeně se zadíval Edwardovi do očí. Ten se zmohl jenom na kývnutí a celé to kouzlo bylo pryč. Stál tam sám.

 

Chvilku se rozhlížel a nakonec se podíval na hodinky. Od chvíle, kdy tu malou chytil, uplynulo necelých třicet vteřin. Nechápavě hleděl na čas, nakonec se rozhodl jít najíst. Co se stalo, už nemůže změnit. Opravdu, jak řekl onen muž, na palouku stála ta zvířata a čekala na něj. Neváhal a nakrmil se. Potom se snažil malinko upravit a připraven čelit hněvu své čekající manželky vyrazil zpět k autu.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

16)  Jalle (07.08.2013 08:11)

ako jej toto vysvetlí?

15)  kajka (06.03.2012 11:03)

Taková malá, zlomyslná potvůrka!
Krásně napsaná pohádka, skvělý nápad.
A chudáček Eda, on raky nerad?
Děkuju a těším se na pokračování.

HMR

14)  HMR (17.07.2011 11:38)

Medvědice s mláďaty? To by snad Eda neudělal?

jeanine

13)  jeanine (17.06.2011 12:46)

Muhehe! Musela jsem se mu smát. Zlotřilá malá elfka.
Chudák Edward. Musel mít fakt hlad. Divím se, že tu elfku vzteky nezakousl. Krásné!

Twilly

12)  Twilly (17.06.2011 07:17)

Amiško, tohle bylo krásný....

SarkaS

11)  SarkaS (17.06.2011 01:48)

Chudák, ta malá mrška mu ale pěkně provětrala kosti

Kristiana

10)  Kristiana (16.06.2011 18:10)

Umírám v křečích smíchu při představě Edwarda s pusou plnou trávy a hlíny.

Texie

9)  Texie (25.08.2010 19:42)

A já prý Edíčka mučím a týrám, pche ;)

eMuska

8)  eMuska (19.08.2010 13:53)

To bolo krááásne! Taký lov by slom ale nechcela zažiť...

7)  krista81 (11.05.2010 22:39)

Moc hezké, takové roztomile pohádkové. :):):):)

dorianna

6)  dorianna (11.05.2010 19:17)

:D:D

5)  Kecka (10.05.2010 13:53)

Hněv čekající manželky by mě opravdu moooc zajímal... Hele ten nápad byl super... Něco takového bych nečekala... Malá elfka, co Edovi nedovolí papat :D Božínku mě z těch zkoušek hrabe...

Ale bylo to skvělé a opravdu jsem se moooc pobavila...

Já totiž živě vidím R. P. jak skáče po krku pumě a najednou je tam jen rozdrcený šutr:D To je prostě představa za všechny prašule

Zlatínko těším se na další povedenou šílenost ;)

Rosalie7

4)  Rosalie7 (09.05.2010 20:41)

Tak to je něco:D Připomíná mi to O statečném kovářovi, jak si tam nabrali to jídlo a zlatáky.. a taky Ivánku, cink! Bude něco dalšího??? A není Alice jejich člověk?:D

giselle

3)  giselle (09.05.2010 14:09)

wow! skvělá povídka, nápad k nezaplacení:)
líbí se mi, že skřítek převezl našeho drahého upírka:D
těším se na nějaké další dílo od Tebe

Karolka

2)  Karolka (09.05.2010 14:03)

Ty bláho! Parádní pohádka a musela jsem se krotit, protože představa Edwarda s krabem v puse... :D
To by mohlo být zajímavé... Elf, který přepere upíra... Bude to pokračovat?

Popoles

1)  Popoles (09.05.2010 13:11)

Hezký, dobrý, neotřelý nápad.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek