Sekce

Galerie

/gallery/3378.gif

Aro dovyprávěl Bellin příběh a požádal Carlisle, aby ji vzal k sobě. Bella se loučí s Volterrou a přáteli, které tam za poslední roky získala. Čeká ji cesta do neznáma. Najde sama sebe?

„Proto jsem tě zavolal, Carlisle. Změna prostředí by jí velmi pomohla a možná je i na čase, aby se vypořádala se svou minulostí. Chtěl jsem tě požádat, abyste si ji vzali k sobě. Možná si vzpomene, možná ne, ale potřebuje opustit Volterru a já si nedovedu představit vhodnější prostředí jako tvou rodinu. Živíte se zvířecí krví jako ona, takže pro vás nebude problém jí zajistit potravu, aniž by musela sama lovit. A věřím tomu, že tvoje rodina ji zahrne láskou a poskytne pocit bezpečí, který potřebuje. Co na to říkáš?“

 

Carlisle poslouchal vyprávění Ara bez přerušení, ale otázky se mu hromadily v hlavě, že myslel, že už to nevydrží. Neuvěřitelný příběh, Bella má opravdu štěstí na komplikace ve svém životě. Copak jí není přáno v životě, aby byla šťastná? Ten čas s Edwardem bylo její nejšťastnější období, ale trvalo jen krátce. Třeba je to druhá šance, jak pro ni, tak pro celou naši rodinu.

 

„Samozřejmě, Aro, budeme rádi, když se k nám vrátí. Třeba jí známá místa a známé obličeje z minulosti vrátí paměť. I kdyby ne, důležité je teď, aby zapomněla na tu hrůznou událost a vrátila se jí její duševní rovnováha. Hned zavolám Esme, ať připraví náš dům ve Forks, aby vypadal jako tehdy, když k nám chodila,“ pak se zarazil a zamyšleně pohlédl na Ara a jeho bratry.

 

„Ale jak to vysvětlíte Belle? Co když nebude chtít jít? Slunce, které má tak ráda, tam moc často nesvítí, co když tam nebude chtít zůstat?“

 

„Už jsem na to myslel, a když to šikovně Belle vysvětlíme, bude souhlasit. Pojď, půjdeme za ní do zahrady a já s ní promluvím.“

 

Na to se Aro zvedl a spolu s Carlislem odešli do zahrady za Bellou. Marcus a Caius se přesunuli do hlavního sálu, protože přišlo hlášení, kterým se museli zabývat.

 

Bella stále seděla s Jane u stromu, ale už neměla zavřené oči a povídaly si spolu. Když k nim dorazili, Bella k Arovi vzhlédla a podala mu s úsměvem na rtech ruku. Aro jí pomohl vstát, Bella lehce zakolísala, ale nakonec to ustála s tím, že se o něj opřela. Aro se zamračil.

 

„Bello, měla jsi dnes už své pití?“ Pak se obrátil na Jane s otázkou v očích.

„Aro, nezlob se na Jane, právě jsme se zvedaly, že se vrátíme do mého pokoje a Jane mi sklenici přinese. Vypiji ji, slibuji,“ s těmito slovy a kajícným výrazem v očích se Bella vtiskla Arovi do náruče.

 

Aro se jako vždy při pohledu na Bellu nedokázal dlouho zlobit a vrátil se k tomu, proč vlastně s Carlislem přišli.

 

„Chtěl bych ti někoho představit, Belli. Toto je můj starý přítel Carlisle. On má adoptované děti tvého věku a živí se stejně jako ty. Vidíš, má zlaté oči jako ty.  Říkal jsem si, že změna prostředí by ti pomohla zaplašit vzpomínky na nedávné události a tak mě napadlo, že bys mohla strávit nějakou dobu u Carlisle v Americe. Co na to říkáš?“

 

Bella se nejdřív ulekla.

„To jako abych opustila hrad? Ale já ještě nebyla mimo Itálii a z minulosti si nic nepamatuji. A co bych tam dělala?“

 

Do toho vstoupil Carlisle.

 

„No teď jsou prázdniny, nějaký týden bys u nás pobyla, poznala bys zase jiný kraj, a pokud by se ti u mé rodiny líbilo, mohla bys po prázdninách nastoupit s mými dětmi do školy. Na střední nebo na vysokou, co by se ti líbilo. Aro říkal, že krásně maluješ a ráda hraješ na klavír, mohla by ses věnovat studiu umění. Má žena Esme například renovuje domy a zabývá se navrhováním zahrad, je to její koníček i práce. Je celý den doma, takže i kdybys nechtěla chodit do školy, nebudeš v domě sama.  Samozřejmě se postaráme o tvé potřeby, tím myslím, tvé ehm...,“ tady se zarazil a mrkl na Bellu okem.

 

Pak dodal: „Pití,“ a čekal, co řekne. Bylo mu totiž divné, že by opravdu za celou dobu nepřišla na to, co jí to dávají pít? Vždyť o upírech věděla už i předtím, na Viktorii si pamatovala a věděla, čím se živí.

 

A nezklamal se.

 

Bella se zatvářila jako neviňátko, ale v očích se jí zablýsklo. Jane a Aro se na sebe usmáli, to bylo po dlouhé době, co probleskla jejím smutkem dřívější veselost. Ale nechápali, na co Carlisle naráží, nechtěli přece Bellu znepokojovat. Po její první reakci na mrtvé zvíře už nikdy žádné neviděla, krev dostávala v neprůhledné sklenici s brčkem a při večeři ostatních ji vždy vyvedli do nejzazšího rohu zahrady, aby nic nezaslechla.

 

Bella se ošila, ale nakonec promluvila.

„Já přece vím, odkud se to pití bere. Snad si nemyslíte, že označení „energetický nápoj“ dlouho vydrželo. Chvíli mi to trvalo, protože jsem po proměně měla chaos v tom zbytku vzpomínek, co mi zůstaly, ale že se upíři živí krví, to snad ví každý na světě i kdyby jen z filmů. A bohužel díky Dariovi jsem poznala oba druhy krve,“ dodala smutně.

 

Pak se otočila k Arovi a Jane.

 

„Vy už mě tu nechcete, že mě posíláte pryč?“

 

Aro si ji hned otočil v náruči směrem k sobě a odtáhl na délku svých paží, aby se jí podíval do očí. Jane přiskočila k nim a Bellu objala.

„Ale co si to myslíš? Jak jsi na to přišla? Vidíme přece, jak to tu na tebe všechno padá, stále se bojíš, že se někde za rohem objeví Darius, U Cullenů bys viděla najednou tolik nových věcí, že si na to ani nevzpomeneš, a o to nám jde. A víš, že jsi Američanka, kde jinde by sis mohla vzpomenout na svůj život před přeměnou než ve známém prostředí.“

 

„A pojedeš se mnou, Jane?“ Zazněla nesmělá otázka.

 

Jane ale kroutila hlavou na znamení, že ne.

 

„Když si nám prozradila, že víš, co ti dáváme za pití, pak ti jistě došlo i to, že my ostatní se neživíme stejně jako ty. Nemohla bych tam s tebou být. Ale určitě budeme v kontaktu a můžu tě přijet navštívit, teda pokud se rozhodneš tam jet.“ Koukla Jane na Bellu s otazníkem.

 

„Dobře, tak já s Carlislem pojedu, každopádně za zkoušku nedám. Však uvidím, jsem zvědavá na tvoje děti, Carlisle. Kdy odjedeme?“

 

„Během pár dní, rozhodni se, co nejnutnějšího si s sebou chceš vzít, od čeho se nechceš odloučit, jinak všechno ti koupíme až u nás. Alice, jedna z mých dcer je blázen do nakupování a jak tě uvidí, určitě bude nadšená, že má další oběť.“

 

Bella protočila panenky.

„A jéje, Jane, já myslela, že nikoho takového jako ty už nepotkám. Neboj se, Carlisle, jsem od Jane vycvičená, co se týče nakupování.“

 

„Dobře, já mezitím zavolám Esme, aby ti připravila pokoj. Aro, mohl bych ještě s tebou něco probrat? Zatím se měj, Bello.“

 

„Jane, odveď Bellu do jejího pokoje a ujisti se, že tu sklenici opravdu vypije,“ dodal přísně Aro.

 

Když byla Jane s Bellou pryč, otočil se Aro na Carlisle.

 

„Co jsi chtěl ještě probrat. Myslím si, že jsme měli úspěch. Bella je ochotná s tebou odjet.“

 

„Aro, je tu jedna věc, o které jsme nemluvili. Opuštění Belly a následný odchod Edwarda moji rodinu velmi poznamenal. Měli jsme ji rádi jakou svou dceru, a když jsme viděli, jak jsou s Edwardem šťastní, bylo to prostě něco úžasného. Celé se to tak zamotalo. Vidíš, že nereaguje na žádná jména, ani když mě viděla, nevzpomněla si. Všichni budou určitě nadšení, že je zase mezi námi, ale co s Edwardem? Vůbec nemáme tušení, kde je, Aliciny vize se omezují na to, že žije a že je někde v Jižní Americe. Přitom on by mohl být právě ten katalyzátor, který by oživil Belliny vzpomínky. Jistě, nejsou to jen příjemné vzpomínky, ale snad by si vzpomněla na svou lásku k němu, a kdyby jí Edward vysvětlil své důvody, věřím, že by spolu mohli být šťastní.“

 

Aro se zamyslel a řekl.

„Ano, a já chci, aby byla šťastná. Nejenom kvůli tomu, co pro nás udělala, že nás všechny zachránila, ale protože ji máme taky rádi. Už vím, co uděláme. Pošlu do Jižní Ameriky nejlepší stopaře. Určitě to nebude hned s jeho darem, ale nakonec ho najdou a chytí. Mezitím uvidíme, jestli si Bella u vás na minulost vzpomene, pak bych jí Edwarda poslal jako dárek k narozeninám, ať si to s ním vyříká anebo si nevzpomene a Edward přijde jakoby nic a bude na něm, aby se snažil, když říkáš, že ji pořád miluje,“ u toho se Aro škodolibě zasmál a div si nemnul ruce.

„Každopádně z toho chlapec nevyvázne snadno. Jdu kontaktovat své stopaře.“

 

Carlisle šel do svého pokoje, aby mohl nerušeně zavolat Esme, která si už určitě dělá starosti, co s ním je. Ti budou mít radost, pomyslel si. On sám se začal šťastně usmívat. Snad bude konečně rodina zase pohromadě.

 

„Esme, miláčku, stala se neuvěřitelná věc, Bella je ve Volteře. Sice jako upír, ale není ztracená navždy. Teď mě dobře poslouchej, všichni se seberte a vraťte se do Forks do našeho starého domu. Celý dům dejte do stejného stavu, jako když Bella pobývala u nás. Já s ní za pár dní přijedu a teď to nejdůležitější. Bella si nevzpomíná na svůj lidský život před přeměnou, nevzpomíná si na nás, na Edwarda, všechny bolestivé vzpomínky jakoby vytěsnila ze své mysli. Zhruba před rokem napadli Rumuni hrad s úmyslem Volturiovi svrhnout a Bella jim v tom zabránila, ale byl to pro ni velmi traumatický zážitek a stále ještě není úplně v pořádku.  Proto mi Aro volal, chce, abychom ji vzali k sobě, aby se dostala z Volterry a taky zkusit, jestli se jí nevrátí vzpomínky ve známém prostředí. A ještě jednu věc, musíte nalovit zvěř a nadělat zásoby zvířecí krve pro Bellu, ona totiž neloví a krev pije jen ze sklenice. Podrobnosti vám řeknu, až přijedeme. Zatím ahoj.“

 

Už chtěl telefon zaklapnout, ale Alice ještě stačila vřísknout do telefonu.

„Jak to, že ji nevidím?“

 

„Alice, to bude tím jejím štítem, už když byla člověk, tak na ni některé dary nepůsobily, jako upírku ji zcela pohltil. Už se musím jít chystat, ahoj.“

 

V domě u Cullenů zavládl zmatek. Když volal Carlisle, tak všichni seběhli dolů k Esme, protože byli zvědaví, proč musel tak narychlo jet za Arem a teď překřikovali jeden druhého, jak je ta novinka o Belle překvapila.

Alice poskakovala jako jojo, jak ji ta zpráva potěšila. Emmet se usmíval od ucha k uchu a i Rosalie měla na tváři úsměv. Jasper byl z těch všech emocí trochu vedle, ale emoce to byly šťastné, tak se taky usmíval jako sluníčko.

 

Esme ten zmatek rázně ukončila.

„Já vím, že je to neuvěřitelně skvělá zpráva, ale máme důležitý úkol, děti. Všechny otázky si budeme muset nechat, až přijedou a teď ...“, s úsměvem se odmlčela....„balíméééééééééé!“

 

Všichni se upírskou rychlostí rozutekli do svých pokojů, aby sbalili to nejnutnější a za pár minut už stáli u aut i s kabelami. Esme opustila dům jako poslední. Za chvíli už jeli tři auta směrem na jihozápad do malého deštivého městečka jménem Forks.

 

Bella zatím s Jane došla do pokoje, který tu přes pět let obývala a zůstala nerozhodně stát.

„Co si mám s sebou vzít, Jane?“

 

Jane jí podala sklenici zvířecí krve a nad jejím výrazem se usmívala.

 

„Teď to neřeš, na to ještě brzy. První, co uděláme poté, až tohle vypiješ, tak to, že půjdeme koupit kabelu. Forks není Itálie, musíme ti koupit nějaký svetr nebo bundu, abys nebyla nápadná. Tu spoustu letních šatiček, co tu nosíš, tu můžeš klidně nechat. Na cestu si vezmeš rifle a nějaké tričko, zbytek oblečení si můžeš koupit až tam. V tak malém městě určitě nebudou mít tvoje speciální barvy a štětce, takže si myslím, že nejdůležitější je pro tebe zabalit si svoje malířské potřeby. Nevíš, kdy se vrátíš, vezmi si s sebou i osobní věci, na které jsi tu zvyklá.

Bude se mi po tobě stýskat Bells, ty jsi jediná, kterou se mnou bavilo chodit nakupovat a podnikat noční výlety po Itálii,“ posmutněla Jane.

 

„Vezmu si s sebou naše fotoalbum, to mi bude naše výlety připomínat a třeba se i Cullenovi rádi podívají. Až jim budu vyprávět, co jsme se navyváděli po nocích v muzeích, palácích a chrámech, vždycky si na tebe vzpomenu,“ smála se Bella.

 

„Vzpomínáš si, jak jsme na Davidovu sochu, na toho „jeho“ přivázali červenou pentli? Tato fotka je moje nejmilejší!“ To už se smály obě.

 

Bella mezitím vypila svou denní dávku krve a s Jane vyrazily do Volterry. Slunce už zapadlo, takže nehrozilo, že se budou třpytit jako vánoční stromeček, jak tomu říkala Bella a obchody měly ještě otevřeno.  S Jane nezůstalo jen u kabely a svetru, takže poté, co Bellu protáhla pár značkovými butiky, kde je všude vítaly jako stálé zákaznice, měly tašky plné dvě. Bella, která byla na to zvyklá, jen poznamenala.

 

„A kam dám teda svoje malířské náčiní? Kabelu sice máme, ale plnou!“

 

„Neboj, od nějakých kousků, co jsme nakoupily, ti odlehčím a místo budeš mít hned,“ ušklíbla se Jane.

 

Během dvou dnů bylo vše připraveno k odjezdu. Když se Aro loučil s Bellou, ještě jí předal nový mobil.

 

„Máš tam číslo přímo na mě a volej často. Tady máš nové papíry na jméno Isabella Volturi a kreditky k účtu, který jsem ti nechal zřídit. Převedl jsem tam dostatek peněz, aby sis mohla koupit vše, co by sis přála. Kdybys cokoli potřebovala, neváhej a zavolej. I kdyby nebylo toho, že jsi nás všechny zachránila, mám tě rád jako svou dceru a můžeš po mě žádat cokoli. A ještě něco! Otoč se!“

 

Když se Bella otočila k Arovi zády, objal ji rukama a před očima se jí zahoupal řetízek s medailonkem.

 

„Toto je znak Volturiů,“ řekl a připnul jí ho za krkem.

 

Řetízek jí dosahoval až k výstřihu trička, takže medailonek ve tvaru kapky hned sjel do úžlabiny mezi prsa. „Skvělé, je schovaný a přitom lehce dostupný. Tento řetízek nikdy nesundávej. Kdyby jsi narazila, a já předpokládám, že Cullenovi nic takového nepřipustí, ale kdyby jsi narazila na nějakého jiného upíra, ať už se živí jakkoliv a chtěl na tebe zaútočit, znak na medailonku tě prokáže jako královskou krev Volturiů. Řekl bych, že většinu to odradí. S námi si nikdo zahrávat nechce,“ ušklíbl se.

 

„Ještě abych nezapomněl, na letišti v Seattlu, to je nejbližší k Forks, bude pro tebe stále připraveno soukromé letadlo, kdybys ho potřebovala.“

 

„Děkuji ti, Aro, ty i tví bratři jste na mě hodní. Kdyby mě tenkrát Marcus před Viktorií nezachránil a nepřivedl sem do Volterry, nikdy bych vás nepoznala. Ty, Aro, jsi mě přijal za svou dceru a Caius mě přivedl k umění a hudbě. Mám vás ráda,“ řekla Bella a z očí jí vyklouzly dvě obrovské slzy.

 

Všichni na ni překvapeně zírali. Upíři přece nemůžou plakat.

„Zřejmě další vlastnost jejího štítu, který jí umožňuje být natolik člověkem, jak si přeje. Ale lepší bude to neprotahovat.“ pomyslel si Carlisle a nahlas řekl.

 

„Nastup si do auta, Bello, ať stihneme letadlo.“

 

Už seděli v letadle, a protože let měl trvat několik hodin, Bella se pohodlně opřela do sedadla a dívala se z okénka. Carlisle seděl vedle ní, chvíli ji pozoroval, ale když viděl, že je ponořená do svých myšlenek, nevyrušoval ji. Měla toho hodně, co musela zpracovat a teď ji čeká další velká změna.

 

Belle se zatím honily myšlenky kolem posledních šesti let. To jsou všechny vzpomínky, co má. Jen těch posledních šest let. A teď další zlom. I když si všichni mysleli, že dokud se nenaučí ovládat svůj štít, bude víc člověkem než upírem, a podle toho se tak k ní chovali, byla si vědoma, co s ní štít dělá. Sice nevěděla, odkud znalosti o upírech měla, sama si pamatovala jako prvního upíra, kterého potkala, Viktorii, která ji přeměnila a pak ji chtěla zabít, ale věděla, že upíři se živí krví lidí, tito mají rudé oči a pak je tu pár upírů, kteří se živí jako ona krví zvířat a ti pak mají zlatohnědé oči.

Věděla, že na slunci se upíři třpytí jako diamant, proto se museli před lidmi skrývat, když svítilo slunce, toto všechno věděla, ale nevěděla odkud. Předtím, než ji proměnila Viktorie, přece musela někde žít! Kdo jsou její rodiče, žijí ještě, měla rodinu? Tyto otázky ji pronásledovaly. Zpočátku se tím nezabývala, byla vděčná za azyl, který jí poskytli ve Volteře, žila jen přítomností.

Až ten Dariův útok Bellu vytrhl z kokonu, ve kterém se skrývala před dotěrnými otázkami z jejího nitra. Pak se objevil Carlisle Cullen, teda měla mu říkat Carlisle a kupodivu jí to přišlo i přirozené. I na upíra byl krásný, a když mluvil o své rodině, bylo vidět, že je měl všechny rád. Když jí nabídl, abych se k nim na čas odstěhovala, přišlo jí to jako skvělá příležitost, konečně začít hledat svou minulost.  Protože, ač si to nerada přiznávala, nebyla schopna se sama o sebe postarat. Štít Bellu blokoval takovým způsobem, že neměla žádné dravčí instinkty, neuměla si nic ulovit a už jen ta myšlenka, zabít jakéhokoliv živého tvora, byla pro ni hrozná představa. Byla tedy závislá na někom, kdo pro ni bude lovit a dá jí krev, aby přežila. Cullenovi se o ni postarají a ona začne pátrat po tom, kdo byla, než se stala Isabella Volturi. A to znamenalo, začít se ptát.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Lenda

7)  Lenda (22.09.2012 09:45)

No páni:D . Aro jako mírumilovný strýček. KOuzelný. Četla jsem už několik povídek, kde byl Aro ten kladný. Ale tvoje verze mě fakt baví. . No každopádně napjatě jedu dál a jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet.

6)  marcela (23.05.2012 09:05)

HMR

5)  HMR (10.05.2012 21:02)

myslím, že by se mi ta socha nelíbila ani s červenou mašlí
utíkej, Káčo, utíkej, honí tě kocour divokej... sorry, Edwarde

4)  leluš (07.05.2012 15:02)

:D :D :D :D :D :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

Marcelle

3)  Marcelle (07.05.2012 11:58)

Zase úžasný, ve Forks to bude zajímavé a až se objeví Eda ještě zajímavější.

Marvi

2)  Marvi (07.05.2012 11:11)

Tak jsem zvědavá jak na ni bude rodina reagovat. Myslím, že Alice se neudrží :D :D :D :D a pokud se někdy objeví Edward bojím se o něj, aby to setkání přežil... No možná dostane instrukce od Ara, ale na jeho nahánění jsem zvědavá, jak dlouho bude utíkat?
Těším se na další kapitolku.

1)  martty555 (07.05.2012 09:36)

:D :D :D :D ;) ;) ;) ;) ;) ;)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek