Sekce

Galerie

/gallery/3378.gif

Bella váhá mezi pomstou a odpuštěním. Ta stará Bella by mu určitě odpustila a vrhla se do jeho náruče, ale nová Bella ho chce trochu potrápit.

Já osobně patřím do týmu, který si myslí, že z toho Edward v knížce vyvázl příliš snadno:-)

Carlisle vystoupil z auta jako první a zcela proti svému přesvědčení a výchově nechal Esme s Alicí, aby si s taškami poradily samy. Vběhl do obývacího pokoje, ale tam nikdo nebyl. Zamířil do kuchyně, odkud slyšel bouchnutí dveří od lednice. Našel tam Edwarda, jak v pohodě nalévá do sklenice krev pro Bellu a dává ji do mikrovlnky. Nasupeně na něj zavrčel.

 

„Když je nějaký problém, hned voláš, ale že bys zavolal, že už je všechno v pořádku, to ne! Víš, jak jsi nás tím svým včerejším telefonátem vyděsil? Kdyby Emmett nemluvil s Jasperem kvůli jejich dnešním termínům, tak nevíme, že už se Bella probrala!“ Tyčil se před Edwardem a na tom, jak zatíná prsty v pěst a zase je povoluje, bylo vidět, že by jimi nejraději svého synáčka uškrtil. Mezitím ho dohnala Esme, která k němu přistoupila a uklidňujícím hlazením po zádech se snažila zmírnit jeho hněv. Sama byla na Edwarda taky naštvaná. Alice dorazila krátce po ní a s jejich naježeným výrazem si nijak nezadala. U ní to bylo znásobené ještě tím, že byla zvyklá, že všechno ví dopředu. Jakmile se ale jednalo o Bellu, byla odkázaná na obvyklé způsoby šíření informací, v tomto případě jednoduchého telefonátu, na který její zamilovaný bratříček očividně zapomněl.

 

Edward si připadal jako školák přichycený při nějaké nepřístojnosti. V této rodině to byl obvykle on to rozumné, dobře se učící a bezproblémové dítě svých rodičů. Teď si uvědomil, že opravdu zapomněl Carlislovi podat zprávu o změně Bellina stavu. Když se Bella konečně probrala ze svého šoku, byl tak šťastný, že na nic jiného nepomyslel. Ale že nezavolala ani Rose, to ho překvapilo.

 

„Tati, mami, fakt se omlouvám, nemyslel jsem na nic jiného než na to, že je Bella zase při vědomí.“  Zkroušeně přiznával.

 

Carlislův hněv pomalu vychládal a Esme si povzdychla, protože se na žádné ze svých upířích dětí nedokázala zlobit příliš dlouho. Alice se nadechovala, že k tomu řekne svoje, ale když viděla, jak Edward září, zase vzduch vyfoukla. Nemělo smysl se rozčilovat.

 

Edward si Alici vzápětí udobřil tím, že ji pověřil úkolem zanést Belle ohřátou krev. Nadšeně odcupitala po schodech nahoru a zamířila do pokoje Belly.

 

Carlisle v myšlenkách vyzval Edwarda, aby ho následoval do pracovny. Když se za nimi zavřely dveře, potichu se ho zeptal.

 

„Je Bella opravdu v pořádku? Samozřejmě půjdu hned za ní, ale ze zkušenosti vím, že lidé se za své fobie většinou stydí a není jim příjemné o nich mluvit. Berou to jako selhání.“

 

Edward mu ještě tišším hlasem odpověděl.

„No, úplně v pořádku asi není. Když se probrala, byla taková zmatená, ale od té doby už pookřála. Zase se se mnou hádá jako obvykle, ale když je sama, vypadá to, že ji něco trápí. Občas se zamyslí a to je pak duchem jinde a v noci jsem vešel do jejího pokoje a přistihl jsem ji, jak sedí nehnutě u okna a kouká ven. Ve tváři měla takový ztracený výraz. Myslíš, že to jsou ještě dozvuky toho šoku?“

 

Carlisle se zamyslel a Edwardovu domněnku potvrdil.

 

„Ano, to je možné. Jinak nevím, co by ji mohlo trápit. Samozřejmě se jí můžeme zeptat, ale otázkou je, jestli nám odpoví. Půjdu teď za ní. Ale sám,“ dodal, když ho chtěl Edward následovat.

 

Bella upíjela ze sklenice, kterou jí přinesla Alice, když se ozvalo zaklepání na dveře. Věděla, že to je Carlisle, protože zbýval jen on. Už u ní byla i Esme, aby se poptala, jak se jí daří.

 

„Pojď dál, Carlisle.“ Vyzvala ho.

 

„Edward mi řekl, že jsi v pořádku, ale musím se přesvědčit na vlastní oči, tak mi promiň.“

 

„Cítím se dobře, Carlisle. Chtěla jsem už jet do školy, ale Edward mě přesvědčil, abych na vás počkala, až se vrátíte. Alice se jen převlékne a vyrazíme, abychom stihli aspoň odpolední přednášky.“

 

„Dobře, když myslíš. Musíš mi ale slíbit, že v boji se svou fobií zvolníš tempo a nebudeš provádět žádné šokové terapie. Moje nervy by to totiž nemusely vydržet.“ Povzdychl si Carlisle.

 

Bella se musela smát. Carlisle vypadal tak nešťastně. Asi si představil, jak Arovi vysvětluje, že je na tom hůř než, když k Cullenům přijela. Hned se ho snažila uklidnit. Sama toho teď měla nad hlavu, co musela zpracovávat a její strach z lesa byl na posledním místě.

 

„To ti můžu s klidem slíbit. Edward už vypadá, že je nasycený dost, takže nějakou dobu bude trvat, než zase vyrazíme na lov. Ostatně nikdy by se to nestalo, kdyby byl trochu přístupnější. Apeluji na tebe jako na hlavu rodiny a jeho otce, abys mu domluvil. Zachránila jsem mu krk a on mě teď vydírá. Zneužívá mé dobroty, protože ví, že bych ho Arovi nezradila.“ Postěžovala si dostatečně nahlas, aby ji slyšela i ta potrefená husa se jménem Edward.

 

Zezdola uslyšela pochechtávání a ne jen jedno, bylo slyšet i Esme a Alici. I Carlislovi cukaly koutky.

 

„Pokusím se na něj nějak výchovně zapůsobit, Bello. Kdyby něco, tak mi zavolej. Mějte se..., děti,“ dodal s úsměvem a odešel.

 

Bella se ještě rozloučila s Esme a vyrazila ke svému autu, které nechávala stát před domem. Tomu vraku už byla garáž k ničemu, jak poznamenala Rose, takže tam nemuselo zabírat místo ostatním nablýskaným miláčkům.

 

Jaké bylo její překvapení, když zjistila, že Edward už sedí na místě spolujezdce předpisově připásaný.  Alice se uculovala na zadním sedadle. To jí bylo hned podezřelé.

 

„Alice, doufám, že si nemyslíš, že budeme sdílet náš malý byteček ještě s tvým bratrem?“ Zeptala se pro jistotu. Byt byl i tak dost malý pro ni, Alici s jejím množstvím oblečení, které stále přikupovala.

 

„Rozhodla jsem se vyřešit vaši obtížnou bytovou situaci a stěhuji se k Jasperovi. Našli jsme si pěkný byt nedaleko toho vašeho, takže spolu můžeme i nadále chodit na společné přednášky. Dnes si sbalím věci, abych uvolnila pokoj pro Edwarda. Aro se vyslovil jasně a naše rodina si nemůže dovolit si ho rozhněvat. Řekl, že odteď bude Edward tvůj osobní strážce a sluha a nesmí se od tebe hnout na krok.“ Důležitě pronesla hlasem nepřipouštějícím jakékoliv pochyby. Kývala přitom vážně hlavou, jakoby se podivovala nad Belliným  nedostatkem důvtipu.

 

Bella ztěžka dosedla na sedadlo řidiče a nadechla se, aby to uvedla na správnou míru. Nemínila si pustit Edwarda tak blízko k tělu, což by se v malém dvoupokojovém bytě těžko dodržovalo. Ale jak jinak vyhovět Arovi? Vůbec by se nedivila, kdyby se u nich za pár dní objevila jakoby nahodilá návštěva z Volterry. Někdo pojede z mise a zastaví se rádoby na kus řeči a potom vše vyžvaní Arovi. Pusu zase zavřela.

 

„Ale..,“pokusila se o poslední vznesení námitky. Na nic dalšího však nepřišla. Připadala si jako kapr, jen otvírala a zavírala pusu a nic z ní nevyšlo. Doběhli ji.

 

Nasupeně nastartovala. Volvo čekala perná půlhodinka. Z nedostatku jiné možnosti, jak dát průchod své frustraci, to odneslo už tak těžce zkoušené autíčko. Občas si potichu zabrblala nad nespravedlností osudu, Edward měl pocit, že zaslechl něco zatracených upírských manipulátorech, ale jinak mlčela. Mrkl dozadu na Alici. Ta vzadu nepoletovala jako kolibřík od okénka k okénku jen díky těsně zapnutého pásu, kterého se křečovitě držela.

 

„Dopadlo to celkem dobře, myslela jsem, že to bude horší,“ poslala mu v myšlenkách. Pak ji najednou přepadla vize. Edward spolu s ní pozoroval obrázek, jak se před jejich domem objevili Denaliovi.

 

Bella si všimla, že se něco děje a zvědavě se zeptala. „Co je?“

 

„Přijede návštěva. Spřátelený klan vegetariánských upírů v čele s Eleazarem.“ Odpověděl jí na otázku Edward.

 

„No jasně, Eleazar. Aro o něm mluvil. Kdy přijedou?“ Reagovala rozladěně Bella. Myslela si, že už se všechno vrátí do normálu a konečně se bude moci věnovat škole, ale teď se musí vypořádat s minulostí, přítomností a nakonec i budoucností, když dorazí ta návštěva.

 

„Aro Eleazarovi určitě volal a pověřil ho, aby s tebou procvičil novinku tvého štítu, ale i tak nás často navštěvují. Poslední roky jsme se moc nevídali, už se na holky moc těším.“ Usmívala se natěšeně Alice.

 

„Moment! Kolik jich bude?“ Vyděsila se Bella.

 

„No, Eleazar se svou ženou Carmen, pak Kate, Irina a Tanya. Předpokládám, že přijedou všichni.“ Odpověděl jí Edward. Moc se mu představa Tanyi s Bellou na jednom místě nelíbila, ale co mohl dělat. Snad když jí řekne, že je zadaný, tak ji to pobláznění přejde a živě si představil, jak stojí před domem s Bellou po boku a rukou ji vlastnicky objímá.

 

„Pochybuji, že by to Tanyu v jejím nadbíhání zbrzdilo. Má zvláštní talent vnímat jen to, co se jí hodí do krámu!“ Smála se mu v myšlenkách Alice.

 

„A kdy mají přijet?“ Zajímala se ještě Bella.

 

„Viděla jsem na terase sníh, takže v nejbližších dnech nepřijedou. Jedině, že by se prudce změnila předpověď. Pokud mě vize neklamou, tak nejméně týden sněžit nebude.“ Ujistila ji Alice.

 

Když dorazili k bytu Alice a Belly, obě holky vyběhli z auta, jako když střelí a veškerou bagáž ponechaly na Edwardovi. Než lidským tempem vynesl všechny tašky a nechal je stát uprostřed pokoje s kuchyňkou, Alice už naplnila několik kufrů věcmi z jejího šatníku. A to brala jen každou druhou věc s tím, že půlku tu nechá pro Bellu. Teď když ji nebude mít pod dohledem každý den, tak bude těžší dohlédnout na to, aby nechodila na přednášky ve svém oblíbeném oblečení. Bellin vkus se sice už trochu zlepšil, ale stále to nepovažovala za životně důležité, takže by nejraději chodila stále ve stejných pohodlných kalhotách, k tomu nějaké tričko a mikinu navrch. Snad na ni Edward taky trochu dohlédne, když tu teď budou bydlet spolu. Má se starat o to, aby pravidelně pila krev, tak se může postarat i o to, co si obléká, dumala si pro sebe. Za těch pět let odvykla dávat si pozor na svoje myšlenky a tak ji Edward překvapil, když jí odpověděl.

 

„To víš, budu se s ní dohadovat ještě o oblečení!“

 

„Vždyť se s ní hádáš pořád? Takhle si představuješ balení? Co tak pozoruji, tak ji zatím jen neskutečně vytáčíš!“ posmívala se mu v duchu Alice.

 

„Do mé strategie mi nemluv! Víš, co se říká! Co se škádlívá, to se rádo mívá!“ Pošeptal své sestře do ucha tak, aby je Bella z vedlejšího pokoje neslyšela. Ale bylo to o chlup, protože právě vyšla. Koukla na ně, jak tam stojí tváří v tvář a podezřívavě si je měřila.

 

„Co tu kujete za pikle? Alice? Jak jsi domluvená s Jasperem ohledně odvozu tvých věcí? Za půl hodiny mi začíná přednáška a tuhle vážně nechci zmeškat!“

 

Vzala si připravenou tašku s knížkami a chystala se vyrazit z bytu. Edward byl u dveří dřív než ona, takže narazila na jeho hruď. Nakrčila čelo a vyzývavě pohlédla na ten povedený dáreček v očekávání další přednášky. Přitom se snažila okázale přehlížet svůdný kousek odkryté kůže, který se jí nabízel přímo v úrovni očí. Nadechla se, ale to neměla dělat. Jeho vůně jí vlítla do nosu a na okamžik se jí zamlžily smysly. Na Edwarda, zdálo se, měla její blízkost podobné účinky. Na rozdíl od něho se ale Bella snažila, aby na ní nikdo nic nepoznal. Když vystrčila bradu a podívala se do jeho černých očí, které si ji zkoumavě prohlížely, nebyla si jistá, jestli se jí to povedlo.

 

„Co zas?“ Vyštěkla na něj.

 

„Beze mě nikam, vzpomínáš!“ Zavrněl jí do ucha.

 

Galantně otevřel dveře a jako správný gentleman ji vyzval, aby šla jako první. Protočila oči, ale zdržela se jakýchkoliv protestů. Věděla, že by to stejně nemělo smysl. Rozhodla se ho proto ignorovat. Doufala, že přednáška ji natolik vtáhne, že zapomene na jeho přítomnost.

 

„Užijte si to!“ Křikla za nimi ještě Alice. Když odešli, upírskou rychlostí začala pobíhat od kufrů ke skříni a naopak a během chvilky měla vše dobaleno. Jasper dorazil, jak bylo domluveno a když odjeli, byt byl úhledně uklizený. Oblečení pro Bellu nechala v její ložnici. Edward stejně jako ona bude obývat společný pokoj s kuchyní a o koupelnu se budou muset s Bellou podělit. Sama byla zvědavá, jak bude jejich soužití fungovat. Její bratříček se rozhodl použít všechny své zbraně, aby se do něj Bella znovu zamilovala, ale zatím jí unikaly jemné nuance jeho strategie. Momentálně se měli rádi jako kočka a pes. Tatam byla tichá Bella, která zbožným pohledem sledovala Edwarda. A kam se poděl její vážný bratr, který ochranitelsky bděl na křehkou kráskou s čokoládovýma očima?

 

Dnes jí Bella přišla nějaká zaražená. Když jí ráno přinesla krev, stála u okna a potichu zírala na les. Zareagovala až na její druhé zavolání. Bylo vidět, že její úsměv je trochu nucený. Zážitek z lovu na ni ještě stále silně doléhal. Alice doufala, že na to co nejdřív zapomene. Znovu se snažila vyvolat vizi budoucnosti, cokoliv co by se týkalo Belly, Edwarda, jejich vztahu, ale nic. Na druhou stranu, jestliže byla Edwardova budoucnost zamlžená, znamenalo to, že je v blízkosti Belly a to byla přece dobrá zpráva.

 

Edward se mezitím snažil vypadat jako osobní strážce, což bylo napsáno na kartičce, kterou obdržel na sekretariátě univerzity a která ho opravňovala doprovázet Bellu po celém kampusu. Nejradši bych šel vedle ní s rukou kolem jejích ramen, aby tak dal všem najevo, komu Bella patří, ale protože měl teď důvod, proč žít, nepokoušel osud. Nepochyboval o tom, že by tu ruku okamžitě urazila. Ostatně se to k jeho statusu osobní strážce nehodilo. Šel proto kousek vedle ní a ostřížím zrakem sledoval studenty, mířící stejným směrem jako oni. Podezřelá individua to byli všichni. Stačilo se na ně jen podívat, a když k němu navíc dorazily jejich myšlenky, točící se kolem Belly, jejích vlasů, jejích dlouhých nohou, a prsou... ááách. To nedalo vydržet. Copak tu nemají jiné hezké holky? Jistěže byly, ale Belle se žádná nemohla rovnat, jak si sám musel přiznat. Tiše zavrčel, ale Bella ho zaslechla.

 

Šlehla po něm pohledem. Nikdo jiný to sice neslyšel, ale i tak. Jestli se nebude chovat civilizovaně, napráská ho Arovi, měkké srdce vezmi čert! Vybavila se jí vzpomínka na podobnou situaci. Volno přijíždějící na parkoviště školy a ten šok ve tvářích spolužáků, když ji uviděli s Cullenem, jak vystupují společně z auta a míří si to do školy držíce se za ruce. Byla z toho celá nesvá a Edward jí potichu sděloval myšlenky chlapců, které míjeli. Vzpomínka patřila k těm milým a zastihla ji nepřipravenou.

 

Edward si samozřejmě všiml, že se zarazila, ale myslel si, že tak reaguje na jeho vrčení. Rychle se ovládl, a popostrčil ji k zadní lavici v přednáškové aule, kam mezitím dorazili.

 

„Jestli chceš, obalím tě štítem a nebudeš je slyšet!“ Navrhla mu smířlivě. Pamatovala si, jaké to pro něj bylo na střední škole, kde se to hemžilo věčně nadrženými pubertálními chlapci a chichotajícími dívkami s hlavami plnými představami o jeho krásném úsměvu, zlatých očí a sexy zadku.

 

„V žádném případě, je to výhoda, kterou je potřeba využít. Odhalím tak nebezpečí mnohem dříve.“ Odmítl její nabídku Edward.

 

„Edwarde, jsem upír, co by se mi tu tak mohlo stát? Nepřeháněj to!“ Pošeptala mu kousavým hlasem.

 

„Jsi volterrská princezna, na to nezapomínej! Některý z Arových odpůrců by toho mohl chtít využít.“

 

Bella se otřásla při vzpomínce na Rumuny a Edward, který si toho všiml, by si nejraději nafackoval. Tohle rozhodně nechtěl!

 

Naštěstí vešel profesor a začal přednášet. Bellina pozornost se soustředila na zajímavé téma a i když nemusela, občas si zapsala nějakou poznámku. Edward se po chvíli uvolnil a překvapeně zjistil, že ho to také zajímá. Hodina rychle uběhla. Další přednáška odpadla, protože přednášející onemocněl a zpráva se objevila až těsně před začátkem.

 

Během následujících dní Bella zapadla zpátky do kolotoče přednášek. Edward zjistil, že se mu její obor zamlouvá, a tak občas strávili večer vzrušenou debatou nad tím či oním uměleckým dílem. Ještě víc miloval, ji pozorovat při malování. Protože jejím oblíbeným tématem byla příroda, často malovala v přilehlém parku. Díky svému štítu nemusela řešit jiskření na sluníčku, ale protože ji Edward nechtěl pustit samotnou, musela zaštítit i jeho. Bohužel udělat štít tak, aby byl jen fyzický kvůli sluníčku a přitom neblokoval Edwardův dar, to se jí nepodařilo. Procházet se po sluníčku po tolika letech si Edward vysloveně užíval, takže se s tím nakonec smířil.

 

Dnes krásně svítilo sluníčko, rozložila stojan na trávník a natáhla nové plátno. Edward položil vedle ní do trávy rozkládací stoleček s barvami a chystal se, najít si nějaké strategické místečko dostatečně daleko od Belly, aby ji nerušil a přitom dostatečně blízko, kdyby nastaly problémy. Ale zarazil ho její hlas.

 

„Počkej, slyšels přece paní Poustovou. Máme namalovat portrét, tak budeš aspoň užitečný.“ Došla až k němu a chytila ho za ruku. Do té doby se ho ještě nedotkla a tak byla překvapení vlnou vzrušení, kterou dotek vyvolal. Chtěla rychle ucuknout, ale už to nestihla. Jakoby čekal na první krok z její strany, propletl své prsty s jejími a přitáhl si ji k sobě blíž. Najednou byl moc blízko. Bella musela zaklonit hlavu, aby mu viděla do tváře a to, co uviděla v jeho očích, způsobilo, že zapomněla, co po něm chtěla.

 

Edward využil jejího zmatku, tváří se otřel o tu její a zašeptal jí do ucha.

 

„Ano? Copak bys chtěla? Splním ti každé tvé přání!“ Nahodil sexy úsměv a několikrát zamrkal.

 

To Bellu probralo z obluzení a trhla rukou, aby ji vysvobodila z jeho sevření.

 

„Stoupni se pět metrů před plátno, musím se podívat, jak bude na tebe dopadat světlo.“ Usměrnila ho a kšá kšá pohyby ho odehnala od sebe. Navigovala ho ještě několikrát, než byla spokojená.

 

„Tady na tom místě stůj a ani se nehni. Hlavu ještě trochu pootoč! Ne, neusmívej se! Zavři pusu, trochu skloň hlavu a podívej se jakoby zespodu. Tak! A už se nehýbej!“

 

Po dvou hodinách stání bez jediného pohybu byl Edward vděčný, že je obalený štítem a že aspoň navenek vypadá jako člověk, protože kdyby se na něj kdokoliv díval delší dobu, došlo by mu, že není v nadlidských silách se dvě hodiny nehýbat. Přestože upírům nedělalo problém stát jako socha, byl rád, když po chvíli Bella zavelela, že končí, protože se světlo příliš změnilo. Plátno pečlivě zabalila, protože nechtěla, aby ho Edward viděl před dokončením.

 

„Už jsme tu moc dlouho, někdo by si toho mohl všimnout.“ Potvrdila jeho vlastní obavy. Edward Belle pomohl sbalit malířské potřeby a pomalu se vydali domů. Zpoza rohu vyrazil běžec, až se Bella lekla. Edward nad tím jen zakroutil hlavou. On sám slyšel jeho zrychlené dýchání už před několika minutami, ale Bella chodila jako s klapkami na očích a na uších.

„Ten úšklebek jsem viděla!“ Upozornila ho Bella nabručeně a Edward se musel usmát. Celý den byla nějaká napružená, několikrát se jí ptal proč, ale vždy ho odbyla se slovy, že nic.

 

Když došli do bytu, nasměroval ji k lednici, aby se napila. Sám šel uklidit věci do její skříně. Po chvíli se vrátil zpátky a Bella už seděla na pohovce a třídila si poznámky z dnešních přednášek.  Sklenici nikde neviděl a ani ve vzduchu nebyla cítit krev.

 

„Už jsi pila, Bello?“ Někdy s ní bylo těžké pořízení, protože jí krev moc nevoněla.

 

„Jo, dala jsem si,“ zazněla lhostejná odpověď. Bella ani nezvedla hlavu od svých papírů. Edward se postavil za pohovku, takže stál přímo nad Bellou. Ucítila tíhu jeho pohledu, nevydržela to a zaklonila hlavu, aby se na něj podívala. Toho hned využil a přitiskl své rty na její. Nebyl to žádný opatrný polibek, který by od něj očekávala, ale prudký útok na její smysly. Chvíli se nezmohla na nic, a když si jazykem začal vynucovat vstup, pootevřela rty. Edward to bral jako pozvání. Až když ho začala odstrkovat, ustoupil. Zůstal nad ní stát se založenýma rukama a s vědoucím úsměvem se díval, jak si přejela ukazováčkem po naběhlých rtech a snažila se získat ztracenou rovnováhu.

 

Edward mezitím vytáhl z lednice láhev a nalil plnou sklenici krve. Během minutky byla ohřátá a Bella se stále nezmohla na slovo.

 

„Mě neoblafneš, Bello! Chutnala jsi úžasně, ale ani náznak krve tam nebylo, takže jsi mi lhala!“ Tímhle ji dorazil. Nejdřív se na ni vrhne, poblázní ji nádherným líbáním a pak si z ní utahuje. Vztekle po něm hodila nejbližší knížku, čehož vzápětí litovala. Žádný chlap nestojí za to, aby se o něj ničily knížky. Naštěstí Edward její poklad zachytil a položil ji na stůl. V druhé ruce stále držel sklenici krve.  Pod jeho přísným pohledem jí nezbylo nic jiného, než ji vypít.

 

„Dnes jsem mluvil s Alicí, Denaliovi přijedou dnes večer.“ Začal z jiného soudku.

 

„Já vím, už mi to říkala,“ zamručela naštvaně Bella. Celý den na to musela myslet. Na ty cizí upíry se vůbec netěšila. Budou ji okukovat a hodnotit. Byla na to zvyklá z Volterry. Každý chtěl vidět Arovu princeznu, jak jí říkali.

 

Edward, jakoby slyšel, na co myslí, ji začal uklidňovat.

 

„Nejsou cizí! Pro nás jsou jako vzdálení příbuzní, určitě se ti budou zamlouvat. A tebe si zamilují. Carmen je hodně podobná Esme a Kate s Irinou a Tanyou bereme jako naše sestřenice.“ Víc se neodvážil Belle prozradit, bál se, co zase Tanya vyvede.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  martty555 (30.05.2012 18:48)

Marcelle

8)  Marcelle (29.05.2012 11:03)

7)  viki (29.05.2012 00:36)

Pěkné !

6)  suzi (28.05.2012 20:59)

krasne pohodove,mile citanie :) usmev na tvari zaruceny uz sa neviem dockat pokracovania

5)  marcela (28.05.2012 19:56)

Je to naprosto úchvatné. tak copak Tanya vymyslí????

Marvi

4)  Marvi (28.05.2012 19:06)

Kdo koho trápí víc??? Myslím, že Edward si to užívá, Bella je zmatená, měla by něco vymyslet. No jsem zvědavá na Tanyu, jak ona zamíchá kartami. Možná to Bellu vyprovokuje? Těším se. ;) ;) ;)

3)  teresis (28.05.2012 18:29)

2)  Babča S. (28.05.2012 17:29)

1)  RainShadows (28.05.2012 17:14)

Nádhera!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek