Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Dosp%C4%9Bl%C3%A1.jpg

Co kdyby se to všechno seběhlo trochu jinak…

Co kdyby Edward Bellu nakonec přesvědčil, aby s přeměnou ještě pár let počkala…

Co kdyby dvaadvacetiletá žena byla překvapivě jiná než sedmnáctiletá dívka, která se do něj zamilovala…

Co kdyby byla víc lidská, než si kdy Edward uměl představit…

Co když lidská znamená především chybující…

 

Měla bych napsat, že podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná, ale to bych lhala…

 

 

 

Alice zněla rozrušeně. Ne naštvaně. Jen rozrušeně. Překvapilo mě to. Myslela jsem, že bude vzteky bez sebe. Že se mnou do smrti nepromluví.

„Jasně, že jsem ti mohla zavolat ještě před tím, Bello. Ale věřila bys mi?“ Dokonce byla ochotná diskutovat se mnou o svém dílu viny. Samozřejmě, že na ničem z toho, co se nakonec stalo, nenesla žádnou vinu.

„Takže jsi vážně věděla, že se to stane? Ty jsi to viděla, Alice? A on -“ kdovíproč jsem se skoro hystericky vyhýbala vyslovení jeho jména „- to viděl v tvé hlavě?“ Jako by mi zmrzly kosti. Jako bych se už nikdy neměla bezbolestně nadechnout.

„Myslíš, že jsem vážně naprosto pitomá?“ vzdychla a znělo to unaveně. „Nikdy jsem nepřečetla tolik knížek ve švédštině, jako ten poslední půlrok.“ Za jiných okolností bychom se téhle poznámce společně zasmály.

Zasmějeme se spolu ještě někdy něčemu?

„Nevím, co mám dělat, Alice,“ vyslovila jsem konečně to, kvůli čemu jsem se odhodlala jí zavolat. Další kličkování bylo zbytečné.

„Vždycky jsem byla přesvědčená, že by ti odpustil cokoliv,“ řekla s jasně patrným zaváháním.

„Teď už si to nemyslíš.“ Tu hořkost jsem mohla téměř poválet na jazyku. Led z kostí se mi šířil do zbytku těla. Srdce si nechával nakonec, ale i tak jsem cítila, jak se ostré mrazivé hroty blíží k místu, které jsem považovala za neotřesitelné, obsazené jednou provždy. K orgánu, jehož pravidelný tlukot jsem byla ochotná vyměnit za věčnost se svou jedinou pravou láskou…

Zdálo se to jako včera, přesto… Ta vyjukaná hubená holka s neupravenými vlasy, která si myslela, že je dospělá – jen proto, že uměla vařit a ohlídat včasné zaplacení účtů – někam nenávratně zmizela. Její láska tu ale byla pořád.

Nebo ne?

 

 

Měli jsme za sebou tři roky společného studia. Všechno bylo přesně tak skvělé, jak mi to líčil, když se mě snažil přesvědčit, ať s přeměnou ještě počkám. Vlastně to bylo ještě lepší. Každý další rok, možná každý další měsíc, který jsem svému tělu a své hlavě dopřála, mi ukazoval, o co všechno bych se připravila. A někdy v polovině druhého ročníku bylo zřejmé, že jako bonus jsem konečně objevila něco, v čem můžu vyniknout. Já, ztělesnění průměrnosti, šedivá myš žijící v odlescích záře, kterou vyzařuje můj dokonalý manžel. Teď jsem byla – bez jeho přičinění – nejlepší studentkou v ročníku a fakulta mi umožnila začít s předstihem pracovat na vlastní doktorandské práci.

Po třech letech došlo k nevyhnutelnému – nabídka půlroční stáže v Evropě. Edward automaticky počítal s tím, že poletí se mnou. Přesto se mě - vlastně jen mimoděk – zeptal, jestli to tak chci i já. Zaváhala jsem jen na zlomek vteřiny, ale on to samozřejmě postřehl. Jako vždy byl nekonečně vstřícný a chápající. Nenechal mě ani dokoktat mé zmatené vysvětlení o tom, že budu mít tolik práce, že bych ho strašlivě zanedbávala, a prostě mi jen s láskyplným úsměvem slíbil, že za mnou každý měsíc přiletí na víkend.

Doktor Kyle Briggs byl od samého začátku úžasný, i když poněkud odtažitý. Držel si odstup. Možná ze zvyku, protože musel neustále čelit návrhům ze strany svých studentek. Jeho chladná zdvořilost mi vyhovovala. Takhle jsem přeci žila s Cullenovými. Nepustit si nikoho k tělu patřilo k našemu způsobu života.

Kyle se později smál, že právě tím jsem ho zaujala. Nebyl zvyklý na tak očividný nezájem.

Bylo mi dvacet dva a myslela jsem si, že už jsem konečně doopravdy dospělá. Kyleovi bylo čtyřicet. Když mě poprvé pozval na kávu, zpanikařila jsem. Jenže ten vážný, dospělý výraz jeho zářivě modrých a tak lidských očí mě ujistil o tom, že bát se je velmi nedospělé. Ví, že jsem vdaná. Ví, že svého muže miluju. Odpolední káva se protáhla do večeře. Nikdy mě nenapadlo, jak zajímavý může být pouhý člověk. Že i pouhý člověk toho může stihnout tolik procestovat, přečíst, prožít…

Naše páteční večeře se staly pravidlem. Neměla jsem kvůli nim opravdové výčitky, ty přišly až tehdy, když jsem si uvědomila, že mě mrzí, když kvůli Edwardovým občasným návštěvám o některé pátky s Kylem přijdu.

Trvalo dva měsíce, než si poprvé troufl mě políbit. Namlouvala jsem si, že mě to překvapilo, ale prudkost, s jakou jsem se podvolila jeho horkým rtům, a samozřejmost, s níž jsem zabořila ruce do jeho vlasů, mě usvědčily ze lži.

Poprvé jsme se milovali v jeho autě. Já vím. Hloupé a ubohé. Ale nesebrala jsem dost odvahy, abych ho pozvala k sobě. Do postele, v níž se mnou už několikrát spal Edward.

Edward…

V Kyleově náručí jsem se urputně bránila vzpomínce na něj. I tak stačilo, že mi jeho tvář plná němých výčitek naplnila každý sen. Později i každou bdělou minutu, v níž se mnou nebyl Kyle. Bylo to děsivé, ale díky Kyleovi jsem si znovu uvědomila, jak hluboce Edwarda miluju.

Trvalo to tři měsíce. Tři měsíce, během nichž se nejdřív lákavá chuť neznámých rtů a spalující horko cizích dlaní změnily v pachuť a drtivou přítěž. Přesto jsem to nedokázala ukončit dost rázně. Nějakou dobu jsem se Kyleovi vyhýbala, až si mě našel přímo ve škole.

„Bello, počkej…“ Popadl mě za paži a prudce mě zatáhl zpět do mé pracovny, z níž jsem právě odcházela na přednášku. Zavřel za námi a opřel mě zády o dveře. Myslela jsem, že už je to všechno pryč, ale když se ke mně přitiskl celým tělem a dýchl mi horce na krk, mé hloupé a hloupě nedospělé tělo znovu zareagovalo. Zachvěla jsem se.

„Věděl jsem, že ti chybím,“ zasmál se vítězoslavně. Možná právě tohle mi vrátilo sílu. Odstrčila jsem ho. Ne dost prudce, ani dost odhodlaně. Ve vteřině byl zpět. Tentokrát zkusil polibek. Na okamžik jsem zavřela oči a dovolila mu, aby si vzal celá moje ústa. Už jsem se ale ovládala. Jako bych si jen naposledy chtěla ověřit, co mě na něm vlastně tolik zaujalo. Tentokrát jsem se myšlence na Edwarda nebránila. Výčitka pálila jako šlehnutí bičem, ale stálo to za to. Jasně jsem vnímala ten rozdíl. Zasmála jsem se. Kyle se ode mě zmateně odtáhl. Zamračil se.

„Byla jsem tak pitomá, tak pitomá…“ Už jsem ho nemusela odstrkovat. S uraženým odfrknutím odešel.

To odpoledne jsem vyzvedávala Edwarda na letišti. Měla to být jeho poslední návštěva před mým návratem. Konečně jsem se na něj znovu doopravdy těšila. Každá buňka mého těla byla znovu připravená na lásku a štěstí, které mi dokázal dát jen on.

Jenže jsem se zapomněla osprchovat a převléknout. Svou chybu jsem si uvědomila těsně potom, co mě objal a krátce políbil. Jeho tvář zkameněla. Zavedl mě do jedné z těch poloprázdných a předražených kaváren u letiště. Řekli jsme si jen pár vět. Na ten rozhovor jsem nebylo připravená. Popravdě – doufala jsem, že k němu nikdy nedojde. Že se svou vinou budu až do konce života bojovat sama. Že do toho Edwarda nikdy nezatáhnu nějakým hloupým přiznáváním se.

K ničemu jsme nedošli. Když o dvě hodiny později odletěl, nedokázala jsem si vzpomenout, co přesně říkal a co jsem říkala já. Dokonale jsem si ale pamatovala bolest v jeho očích. Slovo zrada jako by zářilo z jeho hladkého čela jako čerstvě vypálený cejch.

O jeho lásce jsem přesto nepochybovala.

 

 

O měsíc později skončila moje stáž a já se vrátila do Států. Město bylo po odjezdu studentů na letní prázdniny poloprázdné. Náš byt – můj a Edwardův – nebyl poloprázdný. Byl naprosto prázdný. Jeho věci zmizely, on zmizel. Nenechal ani krátký vzkaz. Přesto jsem si byla jistá, že právě tohle jeho mlčení je nejvýmluvnější vzkaz, jaký mi může nechat. Seděla jsem na velké prázdné posteli a poprvé si připustila, že tohle by mohl být konec. Znovu ten led v kostech i ve svalech, znovu ty ledové prsty na mém srdci. Už jsem to jednou zažila. A málem nepřežila. Tehdy jsem ale byla skoro dítě. Teď jsem dospělá. Měla bych vydržet mnohem víc.

Měla bych…

Lehla jsem si na postel a schoulila se do klubíčka. Zavřela jsem oči. Tentokrát jsem nemohla doufat, že se v temnotě objeví zářící vlčí oči a někdo mě odnese do tepla. K tátovi, který mě zabalí do deky a uvaří mi čaj. Tyhle výsady už dospělí nemají…

Netuším, jak dlouho jsem tam zůstala. Nakonec jsem ale vstala, opláchla si oteklý obličej a zavolala Alici.

 

 

Otočila jsem klíčem a obrátila se směrem do ulice. Zhluboka jsem se nadechla. Bolelo to. Mráz mě měl pořád ve své moci. A já věděla, že na celém širém světě je jen jediná náruč, která by mě mohla znovu zahřát. Nezasloužila jsem si ji. To v žádném případě. Ale v kratičkých záblescích naděje se mi neustále vracela jediná myšlenka.

Možná si skutečnou lásku člověk nemusí zasloužit. Skutečná láska prostě je. Existuje nezávisle na našich chybách.

A pak jsem vykročila. Udělala jsem ten krok. První a poslední krok na své cestě k tichému srdci Edwarda Cullena. Byla jsem ochotná klečet před ním, plazit se v prachu a znovu a znovu prosit za odpuštění.

Někde v hloubi svého hloupého a slabého lidského srdce jsem ale věřila, že bude stačit, když mu vysvětlím, že bez něj jednoduše nedokážu žít.

Možná ale, že tahle moje víra je ta nejmíň dospělá věc, které jsem se kdy dopustila.

Edwarde

 

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Hanetka

18)  Hanetka (29.07.2012 23:49)

V tom článku to dost krkolomně zdůvodňují. Je to šílené, ale já bych věřila, že v Hollywoodu jsou pro marketing schopní snad všeho... Myslím, že se pravdu stejně nikdy nedozvíme. Upřímně, bylo mi to celé líto, ale jestli je to tak, jak píšou v tom článku, tak jsem k tomu ještě i nasraná.

Ree

17)  Ree (29.07.2012 23:32)

Hanetko, já jsem si to říkala taky, že je to divné, ale nenapadlo mě, co by z toho měla...

Hanetka

16)  Hanetka (29.07.2012 23:27)

Když mně to všecko pořád přijde snad naschvál. Kristen, tak skvělá ve schovávání, že ji nikdo pět let na veřejnosti s nikým neviděl ani držet se za ruku, a najednou tohle? A ten článek, co na něj k Bye dala odkaz Lenka, ten mě v tom jedině utvrzuje.

eMuska

15)  eMuska (29.07.2012 23:24)

som myslela, že ja si v pohode budem kresliť Madonu z oltára a len tak pozriem, čo je nové... samozrejme, že si vo mne vyvolala ďalší záchvat a ja na dnes asi kreslenie zabalím (a to som si chcela ísť spraviť novú kávu).
desne ma to bolelo. Priznám sa, že v polovici som si musela priložiť ruku na srdce a chvíľu sa sústrediť na dýchanie, než som sa opäť odhodlala čítať ďalej a stále musím dávať pozor na nádychy a som zmätená a a boľavá a chce sa mi plakať a už plačem a čo si mi to urobila?!

Janebka

14)  Janebka (29.07.2012 22:57)

Mylá Ambřičko, celou dobu jsem bála, Tvého návratu! Tvého mlčení! A hlavně Tvého psaní až se ozveš!!!
Vím, že Ty víš .... tak určitě pochopíš, že dnes tleskat prostě nemůžu! :(
Děkuji!!!

Ree

13)  Ree (29.07.2012 22:54)

Tak já to tady řeknu naplno a je mi jedno, jestli mě za to budete soudit. Ambři, povídka úžasná, ty tohle umíš, miluju tvoje citovky a ty to víš. Co se týče obsahu, tak nějak jdu asi proti všem tady. Některé holky ví, že jsem tuhle aférku neprožívala stejně jako někteří ostatní, a taky ví, že jsem měla Kris vždycky ráda. Ale pro mě je nevěra prostě nevěra. Zvlášť když to trvalo déle. Tohle nebylo jedno uklouznutí, tohle už bylo vědomé. Možná si budete myslet, že jsem mladá, takže jsem toho moc neprožila a tomuhle třeba vůbec nerozumím, je mi to jedno. Neříkám, že se mi to nikdy nestane, protože to nemůžu vědět, ale nechat se podvést a pokračovat v tom vztahu dál? To bych nedokázala. Důvěra by byla pryč a vztah bez důvěry? To snad ani není vztah... Upřímně to, co se děje ve vztazích známých osobností je mi jedno, ale tímhle mě Kris prostě zklamala. Chybovat sice lidské je, ale chybovat takhle, když milujete někoho jiného?
Promiň, ambři, že jsem se k tomu vyjádřila zrovna pod tenhle článek, ale ten otevřený konec, jestli jí Edward nakonec odpustí, nebo ne, mě k tomu prostě dohnal. Na konec ti skládám jednu velkou poklonu

12)  Elanoreth (29.07.2012 22:49)

Autorce skládám poklonu.
Co bude dál ví Bůh a Hana Hegerová........

Druou poklonu Hanetce

Hanetka

11)  Hanetka (29.07.2012 22:33)

Nebudu ti sem psát básničku. Napsala jsem ji předevčírem a je na BH. Jestli chceš, mrkni se tam. http://www.bez-hranic.cz/articles/pokani/ Jen tolik - mám dojem, že to cítíme obě stejně. A snad nejsme samy. Doufám, že to tak cítí i oni.

Bye

10)  Bye (29.07.2012 22:28)

Ježkovy zraky, osobo! Teď chci, aby dotyčná skutečně dospěla a tys mohla napsat hepáč podle naprosto neskutečných událostí, týkajících se neznámého páru...
I když, něco mi našeptává, že to bude utopie...

Evelyn

9)  Evelyn (29.07.2012 22:23)

Podobnost s oním známým párem mi došla až po přečtení Nebrasčina komentáře... Rozhodně nejsem zastáncem nevěry, spíš jsem dost konzerva (od šestnácti se svojí první láskou, svatba až děsivě blízko ), ale stačí podívat se na všechny ty statistiky a témata v ženských časopisech - absolutní věrnost není zrovna častá. Neomlouvám ji, ani se jí nezastávám a nevím, jak bych se chovala, kdyby se mě měla osobně dotýkat, ale nemyslím si, že kdokoliv z nás může s čistým svvědomím říct, že nevěrný nikdy nebyl, není a nikdy žádným způsobem nebude. Tenhle příběh by se mohl stát asi jakémukoliv páru.
Napsané naprosto perfektně Napsat, že jsem se do ní dokonale vcítila, vyzní blbě, ale je to tak.

Marvi

8)  Marvi (29.07.2012 22:23)

Ambříííí já nemám slov, otevřený konec... Co jiného že???

Clea

7)  Clea (29.07.2012 22:21)

úžasný
přidávám se k ostatním - ten otevřený konec mi přijde více než jen vhodný
díky, Ambro, moc mě to potěšilo takhle při večeru

Nebraska

6)  Nebraska (29.07.2012 22:10)

Zlato, najmu si tě jako filtr každodenních zpráv, od tebe to zní tak nějak... láskyplně
(Kyle Briggs? Někdo s takovým jménem by musel být totální svatoušek! ;) )

leelee

5)  leelee (29.07.2012 22:08)

po krátký pauze a hned taková smršť
otevřenej konec neni nikde příhodnější než tady
chybovat je lidský, ale kde končí odpustitelná chyba?
klamat může cokoli nejvíc zrak (tušim že je to 70% všech podmětů který mozek dostane)
stejně se nedozvíme co je pavda a co je fér
Q

Gabbe

4)  Gabbe (29.07.2012 22:08)

To bolí, to bolí... Jojo, dospělá nebo nedospělá. Stále chybující...
Krásné, smutné a hlavně to stojí všichni-ví-na-čem.

3)  Pája (29.07.2012 22:08)

TO bylo moc pěkné.

Nosska

2)  Nosska (29.07.2012 22:03)

Hm, co na to říct... Jednoznačně se líbí ten otevřený konec. Teď opravdu všechno stojí na jeho rozhodnutí

Bosorka

1)  Bosorka (29.07.2012 22:02)

Ambříííííííííííí

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek