Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Dosp%C4%9Bl%C3%A1.jpg

Co kdyby se to všechno seběhlo trochu jinak…

Co kdyby Edward Bellu nakonec přesvědčil, aby s přeměnou ještě pár let počkala…

Co kdyby dvaadvacetiletá žena byla překvapivě jiná než sedmnáctiletá dívka, která se do něj zamilovala…

Co kdyby byla víc lidská, než si kdy Edward uměl představit…

Co když lidská znamená především chybující…

 

Měla bych napsat, že podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná, ale to bych lhala…

 

 

 

Alice zněla rozrušeně. Ne naštvaně. Jen rozrušeně. Překvapilo mě to. Myslela jsem, že bude vzteky bez sebe. Že se mnou do smrti nepromluví.

„Jasně, že jsem ti mohla zavolat ještě před tím, Bello. Ale věřila bys mi?“ Dokonce byla ochotná diskutovat se mnou o svém dílu viny. Samozřejmě, že na ničem z toho, co se nakonec stalo, nenesla žádnou vinu.

„Takže jsi vážně věděla, že se to stane? Ty jsi to viděla, Alice? A on -“ kdovíproč jsem se skoro hystericky vyhýbala vyslovení jeho jména „- to viděl v tvé hlavě?“ Jako by mi zmrzly kosti. Jako bych se už nikdy neměla bezbolestně nadechnout.

„Myslíš, že jsem vážně naprosto pitomá?“ vzdychla a znělo to unaveně. „Nikdy jsem nepřečetla tolik knížek ve švédštině, jako ten poslední půlrok.“ Za jiných okolností bychom se téhle poznámce společně zasmály.

Zasmějeme se spolu ještě někdy něčemu?

„Nevím, co mám dělat, Alice,“ vyslovila jsem konečně to, kvůli čemu jsem se odhodlala jí zavolat. Další kličkování bylo zbytečné.

„Vždycky jsem byla přesvědčená, že by ti odpustil cokoliv,“ řekla s jasně patrným zaváháním.

„Teď už si to nemyslíš.“ Tu hořkost jsem mohla téměř poválet na jazyku. Led z kostí se mi šířil do zbytku těla. Srdce si nechával nakonec, ale i tak jsem cítila, jak se ostré mrazivé hroty blíží k místu, které jsem považovala za neotřesitelné, obsazené jednou provždy. K orgánu, jehož pravidelný tlukot jsem byla ochotná vyměnit za věčnost se svou jedinou pravou láskou…

Zdálo se to jako včera, přesto… Ta vyjukaná hubená holka s neupravenými vlasy, která si myslela, že je dospělá – jen proto, že uměla vařit a ohlídat včasné zaplacení účtů – někam nenávratně zmizela. Její láska tu ale byla pořád.

Nebo ne?

 

 

Měli jsme za sebou tři roky společného studia. Všechno bylo přesně tak skvělé, jak mi to líčil, když se mě snažil přesvědčit, ať s přeměnou ještě počkám. Vlastně to bylo ještě lepší. Každý další rok, možná každý další měsíc, který jsem svému tělu a své hlavě dopřála, mi ukazoval, o co všechno bych se připravila. A někdy v polovině druhého ročníku bylo zřejmé, že jako bonus jsem konečně objevila něco, v čem můžu vyniknout. Já, ztělesnění průměrnosti, šedivá myš žijící v odlescích záře, kterou vyzařuje můj dokonalý manžel. Teď jsem byla – bez jeho přičinění – nejlepší studentkou v ročníku a fakulta mi umožnila začít s předstihem pracovat na vlastní doktorandské práci.

Po třech letech došlo k nevyhnutelnému – nabídka půlroční stáže v Evropě. Edward automaticky počítal s tím, že poletí se mnou. Přesto se mě - vlastně jen mimoděk – zeptal, jestli to tak chci i já. Zaváhala jsem jen na zlomek vteřiny, ale on to samozřejmě postřehl. Jako vždy byl nekonečně vstřícný a chápající. Nenechal mě ani dokoktat mé zmatené vysvětlení o tom, že budu mít tolik práce, že bych ho strašlivě zanedbávala, a prostě mi jen s láskyplným úsměvem slíbil, že za mnou každý měsíc přiletí na víkend.

Doktor Kyle Briggs byl od samého začátku úžasný, i když poněkud odtažitý. Držel si odstup. Možná ze zvyku, protože musel neustále čelit návrhům ze strany svých studentek. Jeho chladná zdvořilost mi vyhovovala. Takhle jsem přeci žila s Cullenovými. Nepustit si nikoho k tělu patřilo k našemu způsobu života.

Kyle se později smál, že právě tím jsem ho zaujala. Nebyl zvyklý na tak očividný nezájem.

Bylo mi dvacet dva a myslela jsem si, že už jsem konečně doopravdy dospělá. Kyleovi bylo čtyřicet. Když mě poprvé pozval na kávu, zpanikařila jsem. Jenže ten vážný, dospělý výraz jeho zářivě modrých a tak lidských očí mě ujistil o tom, že bát se je velmi nedospělé. Ví, že jsem vdaná. Ví, že svého muže miluju. Odpolední káva se protáhla do večeře. Nikdy mě nenapadlo, jak zajímavý může být pouhý člověk. Že i pouhý člověk toho může stihnout tolik procestovat, přečíst, prožít…

Naše páteční večeře se staly pravidlem. Neměla jsem kvůli nim opravdové výčitky, ty přišly až tehdy, když jsem si uvědomila, že mě mrzí, když kvůli Edwardovým občasným návštěvám o některé pátky s Kylem přijdu.

Trvalo dva měsíce, než si poprvé troufl mě políbit. Namlouvala jsem si, že mě to překvapilo, ale prudkost, s jakou jsem se podvolila jeho horkým rtům, a samozřejmost, s níž jsem zabořila ruce do jeho vlasů, mě usvědčily ze lži.

Poprvé jsme se milovali v jeho autě. Já vím. Hloupé a ubohé. Ale nesebrala jsem dost odvahy, abych ho pozvala k sobě. Do postele, v níž se mnou už několikrát spal Edward.

Edward…

V Kyleově náručí jsem se urputně bránila vzpomínce na něj. I tak stačilo, že mi jeho tvář plná němých výčitek naplnila každý sen. Později i každou bdělou minutu, v níž se mnou nebyl Kyle. Bylo to děsivé, ale díky Kyleovi jsem si znovu uvědomila, jak hluboce Edwarda miluju.

Trvalo to tři měsíce. Tři měsíce, během nichž se nejdřív lákavá chuť neznámých rtů a spalující horko cizích dlaní změnily v pachuť a drtivou přítěž. Přesto jsem to nedokázala ukončit dost rázně. Nějakou dobu jsem se Kyleovi vyhýbala, až si mě našel přímo ve škole.

„Bello, počkej…“ Popadl mě za paži a prudce mě zatáhl zpět do mé pracovny, z níž jsem právě odcházela na přednášku. Zavřel za námi a opřel mě zády o dveře. Myslela jsem, že už je to všechno pryč, ale když se ke mně přitiskl celým tělem a dýchl mi horce na krk, mé hloupé a hloupě nedospělé tělo znovu zareagovalo. Zachvěla jsem se.

„Věděl jsem, že ti chybím,“ zasmál se vítězoslavně. Možná právě tohle mi vrátilo sílu. Odstrčila jsem ho. Ne dost prudce, ani dost odhodlaně. Ve vteřině byl zpět. Tentokrát zkusil polibek. Na okamžik jsem zavřela oči a dovolila mu, aby si vzal celá moje ústa. Už jsem se ale ovládala. Jako bych si jen naposledy chtěla ověřit, co mě na něm vlastně tolik zaujalo. Tentokrát jsem se myšlence na Edwarda nebránila. Výčitka pálila jako šlehnutí bičem, ale stálo to za to. Jasně jsem vnímala ten rozdíl. Zasmála jsem se. Kyle se ode mě zmateně odtáhl. Zamračil se.

„Byla jsem tak pitomá, tak pitomá…“ Už jsem ho nemusela odstrkovat. S uraženým odfrknutím odešel.

To odpoledne jsem vyzvedávala Edwarda na letišti. Měla to být jeho poslední návštěva před mým návratem. Konečně jsem se na něj znovu doopravdy těšila. Každá buňka mého těla byla znovu připravená na lásku a štěstí, které mi dokázal dát jen on.

Jenže jsem se zapomněla osprchovat a převléknout. Svou chybu jsem si uvědomila těsně potom, co mě objal a krátce políbil. Jeho tvář zkameněla. Zavedl mě do jedné z těch poloprázdných a předražených kaváren u letiště. Řekli jsme si jen pár vět. Na ten rozhovor jsem nebylo připravená. Popravdě – doufala jsem, že k němu nikdy nedojde. Že se svou vinou budu až do konce života bojovat sama. Že do toho Edwarda nikdy nezatáhnu nějakým hloupým přiznáváním se.

K ničemu jsme nedošli. Když o dvě hodiny později odletěl, nedokázala jsem si vzpomenout, co přesně říkal a co jsem říkala já. Dokonale jsem si ale pamatovala bolest v jeho očích. Slovo zrada jako by zářilo z jeho hladkého čela jako čerstvě vypálený cejch.

O jeho lásce jsem přesto nepochybovala.

 

 

O měsíc později skončila moje stáž a já se vrátila do Států. Město bylo po odjezdu studentů na letní prázdniny poloprázdné. Náš byt – můj a Edwardův – nebyl poloprázdný. Byl naprosto prázdný. Jeho věci zmizely, on zmizel. Nenechal ani krátký vzkaz. Přesto jsem si byla jistá, že právě tohle jeho mlčení je nejvýmluvnější vzkaz, jaký mi může nechat. Seděla jsem na velké prázdné posteli a poprvé si připustila, že tohle by mohl být konec. Znovu ten led v kostech i ve svalech, znovu ty ledové prsty na mém srdci. Už jsem to jednou zažila. A málem nepřežila. Tehdy jsem ale byla skoro dítě. Teď jsem dospělá. Měla bych vydržet mnohem víc.

Měla bych…

Lehla jsem si na postel a schoulila se do klubíčka. Zavřela jsem oči. Tentokrát jsem nemohla doufat, že se v temnotě objeví zářící vlčí oči a někdo mě odnese do tepla. K tátovi, který mě zabalí do deky a uvaří mi čaj. Tyhle výsady už dospělí nemají…

Netuším, jak dlouho jsem tam zůstala. Nakonec jsem ale vstala, opláchla si oteklý obličej a zavolala Alici.

 

 

Otočila jsem klíčem a obrátila se směrem do ulice. Zhluboka jsem se nadechla. Bolelo to. Mráz mě měl pořád ve své moci. A já věděla, že na celém širém světě je jen jediná náruč, která by mě mohla znovu zahřát. Nezasloužila jsem si ji. To v žádném případě. Ale v kratičkých záblescích naděje se mi neustále vracela jediná myšlenka.

Možná si skutečnou lásku člověk nemusí zasloužit. Skutečná láska prostě je. Existuje nezávisle na našich chybách.

A pak jsem vykročila. Udělala jsem ten krok. První a poslední krok na své cestě k tichému srdci Edwarda Cullena. Byla jsem ochotná klečet před ním, plazit se v prachu a znovu a znovu prosit za odpuštění.

Někde v hloubi svého hloupého a slabého lidského srdce jsem ale věřila, že bude stačit, když mu vysvětlím, že bez něj jednoduše nedokážu žít.

Možná ale, že tahle moje víra je ta nejmíň dospělá věc, které jsem se kdy dopustila.

Edwarde

 

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

kajka

37)  kajka (19.03.2016 19:53)

Ambro, tahle povídka je absolutně nadčasová a nádherná.

emam

36)  emam (14.05.2015 22:26)

Hmmm, no neví jestli by se Edward takhle skutečně zachoval. Chápu mužská ješitnost. Ale copak ho dlouhověkost nemohla poučit? ;)

eMuska

35)  eMuska (23.01.2015 08:51)

Presne o tomto hovorím, celý celý čas! To je ako vždy, keď poviem "eufória" a ty to zvratis, to je tvoja zranená ženská hrdinka, ktorá má bolí, inšpiruje, ktorú zbožňujem. Niekedy ani neviem, ako veľmi tvoje poviedky potrebujem. Ale veľmi.

kajka

34)  kajka (03.08.2014 01:30)

Obdivuju tě. Takhle dokonale se "vypsat" z toho, co se ti právě honí hlavou.
I když má tvoje povídka otevřený konec, budu stavět na předpokladu, že Edward je ten náš "twajlajtí" upír , takže vzhledem k jeho povaze (šlechetnosti a občasným sklonům k sebemrskačství) jí nejen odpustí, ale větší část viny vezme na sebe.
Obecně téma nevěry....no, ve svým věku už chápu, že stát se může lecos a lze odpustit. Záleží na těch dvou.
A pokud jde o tu konkrétní dvojici..... mrzí mě to. Chtěla jsem pro ně happy end.

SestraTwilly

33)  SestraTwilly (23.05.2013 22:42)

Hovorí sa,že mýliť sa je ľudské a odpúšťať božské.Lenže to čo platí pre ľudí,nemusí platiť pre upírov... Nechala si otvorený
koniec,tak si to môže každý uzavrieť podľa seba.

32)  MayaMystery (15.01.2013 22:22)

31)  jenka (05.08.2012 21:16)

Astrid

30)  Astrid (31.07.2012 02:38)

Už nechcem nikdy vidieť Belle Swan do tváre a pritom sa dívať, ako umiera fanfiction pošpinená neverou.

ambro, ty si ako ozvena Vidíš, ako umiera?

milica

29)  milica (30.07.2012 21:45)

Krásná, nádherná povídka
Jsem z toho taková nějaká smutná, která láska může být věčná a bez zaškobrtnutí?? Představa krásná, ale realita jiná :( :(
Děkuji Ambři, tohle jsem potřebovala a nějak jsem tušila, že ty mi to můžeš dát

Lenka

28)  Lenka (30.07.2012 20:26)

Drahá Ambřičko. Nádherná povídka jako vždy. A jestli se mám vyjádřit k obsahu, tak po dvacetisedmi letech manželství vím, že pokud někoho opravdu miluji, tak jsem schopná mnoha odpuštění, i když to někde uvnitř nechá jizvy.
A důvěru si znovu získat je hodně obtížné, ale ne nemožné.
Ale hlavně je to soukromá záležitost těch dvou.
Díky.

Yasmini

27)  Yasmini (30.07.2012 14:20)

Myslela jsem, že mě dokážeš rozbít na střepy, ale ty jsi mě rozdrtila na prach, ten už totiž nikdo nikdy neslepí.

SarkaS

26)  SarkaS (30.07.2012 14:10)

Říkala jsem si, nečti to, nečti to, nebo ti z toho bude smutno, ale je to zvytečný, zbytečný... zbytečný. :D Jako vždy jsi mě rozložila na atomy, tak já se jdu zase poskládat.

25)  hela (30.07.2012 13:30)

Páni to je uf nemám slov
Holky nemám vůbec páru na co tady ragujete, že by Kristen podvedla Roba? doufám že to byla nějaká kachna, vždyť jsou tak krásný pár snad to vyřeší a budou spolu šťastni a když né spolu tak aspoň každý sám :'-(

Silvaren

24)  Silvaren (30.07.2012 11:16)

Páni, trefila ses přesně tam, kde to bolí nejvíc. Těžko říct, co je vlastně pravda, ale jestli se opravdu milují, pak doufám, že mají alespoň tuhle naději.

Pilly

23)  Pilly (30.07.2012 10:33)

úplne dokonalé

Marcelle

22)  Marcelle (30.07.2012 09:25)

Je to úžasný, otevřený konec je v tomhle případě zcela na místě. Jen nevím jestli to plazení se v prachu bude něco platné. Díky ambřičko

GinaB

21)  GinaB (30.07.2012 08:28)

Nádhera, ambři, jako vždy. Budu doufat, že ten tvůj příběh dopadne dobře, i když ztracená důvěra se hledá těžce. A realita..??? Tam to asi dopadne trochu jinak...

20)   (30.07.2012 07:21)

:'-( :'-( :'-( " tyhle výsady už dospělí nemají " ,to jsou slova,která mě zasáhla hodně hodně hluboko ,v tom je asi podstata dospělosti,nelehká,občas krutá,občas sladká,ale vlastně ... já nevím,nehážu kamenem,jen jsem cítila tu radost a lásku,kterou jsem JEMU a jim přála,teď mě to bolí,příliš nás vtáhli do svých životů skutečných i filmových a psaných zde ,moje srdce je ztvrdlé na kámen a díky tvým řádkům jsem cítila alespoň virtuální lásku,tak snad naděje nezmizí z tvých příběhů
díky za návrat

Lenka326

19)  Lenka326 (30.07.2012 00:21)

Ach Ambro, už jsem se zařekla, že nad "tím" nebudu smutnit a ty přijdeš s tímhle. Napsala jsi to nádherně a otevřený konec sem patří . Kdo je bez viny - ať hodí kamenem. Víš, že jsem si zrovna včera vzpomněla na tvoje Už nikdy nebudu mluvit sprostě a říkala jsem si, jak mě tu potěšil hepáč a druhá šance. Ale v reálu ji asi nečekám.
Díky

Hanetka

18)  Hanetka (29.07.2012 23:49)

V tom článku to dost krkolomně zdůvodňují. Je to šílené, ale já bych věřila, že v Hollywoodu jsou pro marketing schopní snad všeho... Myslím, že se pravdu stejně nikdy nedozvíme. Upřímně, bylo mi to celé líto, ale jestli je to tak, jak píšou v tom článku, tak jsem k tomu ještě i nasraná.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella