Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Sleeping-Beauty-Disney-135840.jpg

Bella a láska dvou chlapců. Kdo vyhraje? Má šanci upír, nebo vlkodlak?

Nehledejte žádnou spojitost s Šípkovou Růženkou, nenajdete ji, ačkoliv já ji vidím. :)

Kvůli délce je povídka rozdělena na dvě části.

Pajam

Dobré ráno, Šípková Růženko!

Bledá dívka se naposledy otočila před zrcadlem a zhodnotila své světle modré šaty, usmála se na sebe a sešla dolů, kde čekala na otce.

Na druhé straně města před zrcadlem stál kluk. Neposlušné vlasy mu padaly do očí a jeho bělostná pokožka jiskřila pod paprsky zapadajícího slunce, které přes okno dopadaly na něj. Povzdychl si. Další maturitní ples.

V jiném městě, nedaleko od těch dvou, stál také chlapec před zrcadlem. On dnes poprvé končil školu. Dnes poprvé měl maturitní ples. Upevnil si kravatu, rukou si očistil sako a šel dolů pomoct svému otci do auta.

Tři lidé, jejichž osudy jsou propleteny.

První chlapec měl tajemství stejně jako druhý. Sami se předháněli v jejich hrůznosti. Zatímco jeden byl upír, druhý vlkodlak. Podivné přátelství, které mezi sebou drželi, bylo nad všechna očekávání. Mohl za to čin, který vykonal jeden z nich. Upír, jenž dokázal, že není pouze z kamene, ale má i srdce a duši.



Před časem navštívil Olympijský poloostrov osamocený upír. Svým vzhledem zapadal do průměru svého druhu. Černé vlasy, vysoká, svalnatá postava a červené oči, které dokazovaly jeho chutě.

V ten den měl Jacob – vlkodlak, který právě pomáhal svému otci do vozu – svou první hlídku. Byl čerstvě po přeměně a ovládán více emocemi. Spolu s ním tam byl ještě jeden vlk, bohužel pro něj, nebyl alfou smečky. Oba dva zachytili upírovu pachovou stopu a vystartovali za ním.

Ve stejný čas, na své straně hranice, byl nedaleko Edward. Lovil osamoceně, když i on ucítil neznámý pach cizího upíra. Adrenalin se rozhořel v jeho vyschlých žilách a on se rozběhl za ním.

Druhý vlkodlak se mezitím vracel do údolí. Doufal, že Jacob bude tak rozumný, aby sám nezaútočil. V tom se ale přepočítal. Jacob byl zmítán hormony a zaútočil hned, jak neznámého uviděl.

O kus dál už stál Edward. Pocítil zklamání, když uviděl vlka, který neznámého napadl, než se však otočil a odešel, uviděl, jak nad vlkem převládá svou mocí upír. Nejen pocit mužské cti, ale i potřeba pomoci bezbranému ho donutila k tomu, aby překročil kdysi stanovené hranice a pomohl mu.

Právě to byl ten přechod mezi tolerancí k přátelství. Ačkoliv bylo pouze mezi těmi dvěmi, byl to důležitý mezník.



Všechny tři důležité osoby v tomto příběhu právě vystupovaly z aut a vydaly se k sálu.

Zábava byla v plném proudu a maturanti stále ještě oslavovali. Blížila se půlnoc a na některých už byla cítit únava. V pozadí tohoto rozruchu stály dvě mýtické bytosti a lehce se dohadovaly.

„Když...“ namítl upír.

„Ne, Edwarde, je to jen člověk a ty jí přece nechceš vzít lidský život,“ domlouval mu vlkodlak.

„Máš pravdu,“ povzdychl si. „Běž za ní.“ Pokrčil rameny a zklamaně odešel. V ten moment se na něj podívala jeho sestra, která přestala mít vidění o tom člověku – Belle. Už dávno věděla, co to znamená. Rozhodl se. Než však mohla zuřivostí prasknout, či jen ztratit naději o nové sestře, měla zpět svou předchozí vizi. Tušila ale, že by se to Edwardovi nelíbilo, proto se v myšlenkách začala věnovat horlivě plesu, a aby nenabyl podezření, vkrádala do nich i pocit zklamání.

Dívka, o které se předtím chlapci dohadovali, seděla s otcem u stolu a přemýšlela. Nad ničím konkrétním, jen uvažovala o své budoucnosti. Ale vždy se jí do myšlenek dostala jedna tvář a ona zuřivostí spráskla ruce, omluvila se a šla se nadýchat čistého vzduchu. Ve dveřích se střetla s tím, jehož tvář ji provázela v každém jejím snu. Podíval se na ni, ale nezastavil, jen se mu bolestí skřivila tvář. To však už neviděla, i ona se hned na to otočila a v hlavě si nadávala, že je hloupá, když si myslí na nejhezčího kluka ze školy, který s žádnou nechce nic mít.

Bella nezůstala dlouho sama. Přišla za ní jeho sestra. Nečekala, že by se s ní dala do řeči, nikdy předtím to neudělala.

„Jak si užíváš ples?“ zeptala se jí Alice zvonivým hláskem připomínajícím zvonkohru.

„Nemám je moc ráda,“ svěřila se i přes neskrývané překvapení.

„Ne? Vždyť je to taková zábava!“ hovořila. „Tanec, krásné šaty, alkohol,“ pokračovala dál.

„Neumím tančit a nepiju alkohol,“ odporovala Bella s úsměvem.

„Neumíš?“ Alice se okamžitě chopila naděje, na kterou čekala. „Tak to já řeknu Edwardovi, on tě to rád naučí.“ Usmála se a nedala najevo, jak je nadšená z vyvíjení se začínajícího románku.

„Nemyslím si, že by z toho byl kdovíjak unešený.“ Pokrčila čelo. Z představy sice byla nadšená, ale za ty tři roky, co s nimi Cullenovi žili v jednom městě, měla šanci je poznat, a věděla, že se s lidmi nestýkají a už to, že s ní Alice mluvila se dalo považovat za zázrak.

„Ty ho neznáš.“ Máchla nad tím rukou. Ona si naopak byla jistá, že právě tato zpráva by mu mohla vytvořit úsměv na tváři.

Stejně na to Alice zapomene. Nemusím se bát.

„Půjdeme dovnitř?“ zeptala se upírka mile. Nečekala na odpověď, chytla Bellu pod ramenem a vydala se dovnitř. Ta sice chtěla jít k otci, ale když ho uviděla, jak se živě baví s Billym, podlehla jejím prosbám a šla za ní ke stolu Cullenů, kde seděl chmurný Edward. Obě se posadily kolem něj a on se překvapeně napnul.

„Alice,“ zasyčel velmi tiše. Jmenovaná se jen andělsky usmála a v myšlenkách mu poslala obraz sebe jako anděla se svatozáří a křídly. Hodil po ní skeptický pohled, ale nenechala si vzít dobrou náladu.

„Edwarde, co bys' řekl na hodiny tance?“ zeptala se stále s andělským výrazem a pro důraz si i sepjala ruce k sobě a jemně naklonila hlavu.

„Já ale umím tancovat!“ namítl podrážděně. Něco kuje a určitě se mi to nebude líbit! V hlavě měla stále toho anděla s její tváří, ale aby více zaměstnala mozek, začala uvažovat o 4D, a jak by pak asi vypadala.

„Ty sice ano,“ připustila, „ale tady Bella ne,“ upozornila na dívku, která nervózně poposedávala na židličce a posílala pohledy s prosbami o propuštění k tomu „andílkovi“.

Edward okamžitě pochopil, proč přešla ze 4D na 6D. „Jsem si jistý, že Jacob ji to naučí rád,“ řekl trpce natočený na svou sestru. Neuvědomil si, že tak ublížil Belle, která vše slyšela a trochu i doufala, že by s ním mohla trávit chvilku času jen sama. Alice ho začala probodávat nakvašeným pohledem, vstala, čapla Bellu a ještě jí z úst uniklo jediné slovo: „Blbec!“

„Neboj, Bello, má jen dnes špatnou náladu, však on se udobří,“ konejšila ji.

„Víš, Alice, ale mně je jedno, jakou má náladu.“ Vytrhla jí svou ruku. „Ať si dělá, co chce! Nechápu ani, proč ty se se mnou bavíš. Jsi snad opilá?!“

„Ne, to se pleteš -“ začala, ale Bella jí skočila do řeči.

„Mně je to jedno. Dělej si, co chceš!“ řekla trpce a otočila se k ní zády. Odešla za svým otcem, kde se snažila potlačit slzy zklamání a hněvu a nasadit bezstarostnou masku.

Alice stála na místě a jen se nechápavě koukala na místo, kde ještě před chvílí stála její snad budoucí sestra. Na vlastní oči se přesvědčila o její tvrdohlavosti. Hodí se k sobě! Jeden horší než druhý, utrousila v myšlenkách a šla to Edwardovi spočítat.



V pondělí ráno se vše vrátilo do zajetých kolejí, to však byla pouhá iluze. Tu osudnou sobotu se toho stalo mnohem víc.

Všichni studenti pospíchali do jídelny a ani si nevšimli podivného páru, který míjeli. Popoháněl je hlad a možnost svobody v podobě přestávky.

V koutě u dvěří stál Edward. Cítil potřebu se omluvit za své sobotní chování, takže zastavil Bellu před vchodem a teď se na ni ze shora díval. Ona byla zmatená, netušila, co po ní může ještě chtít po tom sobotním fiasku.

„Co chceš?“ zeptala se zvědavě a natočila hlavu na jednu stranu, aby na něj lépe viděla. Na tváři vytvořila zkoumavý pohled, který, jak si Edward v myšlenkách stále opakoval, byl „k zulíbání“.

„Chtěl bych se omluvit za své chování na plese,“ začal formálně a odměřeně.

„To je dobrý,“ vykuckala ze sebe. Byla překvapená, že se chtěl jen omluvit a ne jí cokoliv vytknout, či pohrozit.

„Ne, ty mě nechápeš! Já bych tě velmi rád chtěl cokoliv naučit, nevadilo by mi to, ale není pro tebe dobré, abych s tebou mluvil nebo byl jen u tebe. Máš Jacoba, on ti skutečně se vším milerád pomůže,“ dostal ze sebe potichu. Klopil při tom zrak, ale opravdu moc si přál, aby ho pochopila.

Ta chvilku bojovala s hněvem, ale pak jí došlo, že svá slova myslel skutečně vážně a ne jako hloupý vtip. „Já nemusím umět tancovat,“ protestovala. „Byl to jen hloupý nápad Alice.“

Nestačil ani odpovědět. Spontánně ho pohladila po ruce, kdy oba pocítili příjemné mravenčení. Zarazilo ji to na moment, hned se ale vzpamatovala a odešla do jídelny. Edward si jen povzdychl.

Lákalo ho to k ní víc, než dokázal zvládnout. Zatřásl hlavou a šel pomalu za ní. Nebral si jídlo, jen hned zamířil k rodině, která seděla zatím bez jejich vlkodlačích přátel. Všichni se tavářili znuděně, až na Alice. Ta se podezřivě usmívala, jenomže myslela na hlouposti, tak to nechal být.

Sedl si a zjistil, že jeho prasklina na zdi se nepatrně zvětšila. Pro lidské oko nemožné si všimnout, on však viděl každý milimetr, takže jen čekal, kdy se to tu začne bortit. Po chvilce za nimi přišli i kluci z La Push, kterým zrušili školu v rezervaci a oni se museli přestěhovat do Forks. I oni se tvářili znuděně, ale jen z jednoho důvodu. Před sebou měli ještě 4 dny školy do dalšího víkendu.

Jacob se po chvíli vzdálil a šel za Bellou, která právě vstala.



Alicein dokonalý plán započal.



Jacob se před malým okamžikem dozvěděl od Alice o lekcích tance a nadšeně s nimi souhlasil. Šel za ní a po chvíli zdráhání se z její strany, se dohodli na dnešním večeru.



Nepatrná osoba s černými rozjaženými vlasy se záludně usmála a v hlavě přeříkávala larvální stádium mouchy, která poletovala kolem jejího talíře.



Na večer skutečně Jacob přišel i s CD s pomalou hudbou. Ze začátku šlo slyšet pouze syčení, kdy Bella neodhadla svůj prostor a vetřela se ke svému společníkovi přímo na nohy, pak ale už bylo slyšet syčení méně častěji, protože to dokázal udržet v sobě.

Taneční hodina skončila přesně. Neprodlužovalo se a to jen kvůli roztékajícímu se ledu na Jacobově napuchlém palci u pravé nohy. Bella se tvářila zmučeně i přes jeho utěšování, že se to mohlo stát každému. Jen její otec se tomu tiše smál. Věděl, jak šikovná dokáže jeho dcera být,

Takto to probýhalo po celý týden. Víkend si oba nechali volný. Jake kvůli rekonvalescenci a Bella, protože byla zmožená a unavená.

V pondělí to ale začalo na novo. Opět se sešli kolem 6 hodiny. Tentokrát však po pěti minutách skončili. To musel Jacob jet na pohotovost se strhlým nehtem. Bellu ještě stačil uklidnit slovy: „Neboj, stejně se mi ten nehet nelíbil.“ Potom se pokusil o křečovitý úsměv, ale to už ho Charlie odvážel do nemocnice.

Druhý den ráno do školy nepřišel – špatně se mu chodilo. Bella si tak „užila“ úšklebků ostatních kluků z La Push, kteří věděli, co se stalo. V duchu se radovala jen z jediné věci. Dnešní hodina tance musela zákonitě odpadnout!

Radost jí zkazil mrňavý, černovlasý skřet, jehož udupání by Belle nedělalo problém.

„Alice, neotravuj!“ vypálila, když k ní přišla s tím, že dnešní hodina bude, protože plánuje večírek a ona je jako jedna z mála pozvaná.

„Ale, Bello, buď ke mně trochu milá,“ vtírala se. Vždyť ty ani netušíš, co už jsem pro vás dva všechno zařídila! „Prostě mě odpoledne čekej,“ ukončila rychle a ztratila se dřív, než mohla zase odporovat. Bella si povzdychla a šla vytrpět zbytek školy.

Doma si poklidila pokoj, připravila boty na podpatku, které opravdu nesnášela, a šla čekat na Alice k učení. Pod vousy si mezitím mrmlala, jak je Alice odporná, hnusná vyděračka.

Přesně v 6 hodin se dole rozezvučel zvonek. Její otec otevřel dveře a chvilku se s nově příchozím bavil. Potom už jen zaslechla kroky, mířící k jejímu pokoji. Před dveřmi se zastavily a ozvalo se tiché zaklapání.

„Pojď dál, Alice,“ vyzvala ji rezignovaně. Obouvala si své nenáviděné střevíčky, když se v jejím zorném poli objevily pánské boty. Že by Alice změnila svou image? napadlo ji. Zvědavost jí nedala a pomalu přejížděla pohledem od nohou v černých riflích, přes popracovanou hruď v tmavě modrém tričku, až po zářivý pokřivený úsměv a zlatavé oči s pobavenými jiskřičkami v nich. Nejdříve nechápala, proč se tak směje, ale později si uvědomila, že má bradu až někde v Turecku a hledí na něj jako na boha.

„Co tady děláš?“ zeptala se zaskočeně.

„Alice je velká intrikářka,“ podal vysvětlení a pokrčil přitom rameny. Jako vysvětlení ji to překvapivě stačilo.

„Nemusíš tu být, pokud nechceš. Alice se to nedozví,“ vzpomněla si na jeho minulá slova.

Přistoupil k ní a pomohl jí vstát. „Já tu chci být,“ zašeptal. „A mýlíš se. Alice by se to dozvěděla.“ Usmál se, ze stolu vzal ovladač a zapnul pomalou hudbu.

Oba dva byli zahleděni tomu druhému do očí a ani si neuvědomili, že už tančí. Zastavili se teprve, když skončila první písnička a začínala další.

„Jde ti to,“ podotkl.

„Mám výborného učitele,“ špitla.

„Jo. Jake je v tom asi dobrý.“ Sklopil zrak a zesmutnil.

„Nemyslela jsem Jacoba.“ Začervenala se a i ona se podívala na špičky nohou. Na jeho tváři to vykouzlilo úsměv a zvedlo mu to odvahu.

Zvedl jí levou rukou bradu a přinutil ji, aby se mu dívala do očí. „Strašně ti sluší tahle červená.“ Pohladil ji po líci a více se usmál. V tom úsměvu se skrývala všechna ta potlačovaná láska k ní. Belle se zatajil dech a úsměv mu přímo musela oplatit.

Při prvních tónech další písničky se opět roztancovali.



Kdesi v lesích se střapatý ďáblík zahleděl do budoucnosti a pousmál se. Mise ,Edward & Bella spolu sami' úspěšně vykonáno. Přejdeme k dalšímu bodu. Sepjala ruce a šťastně s nimi třela.



„Bello, je osm hodin. Neměl by jít Edward už domů?“ zeptal se její otec přes zavřené dvěře, hned na to je otevřel, protože se mu nelíbilo, jak potichu tam byli. Našel však jen pár zahleděný do očí toho druhého, jenž se pomalu pohupoval v rytmu hudby. Jen z toho pohledu šlo cítit, že Aliceino magické kouzlo se přihlásilo o vedení a nikoho jiného už ne své místo nepustí. Tím kouzlem byla pouhá láska.

Charlieho vstupem do děje však tento magický okamžik byl přerušen. Oba dva od sebe ustoupili a cítili se, jako by byli při něčem špatněm načapáni. A to jen tančili! Hned na to se Edward omluvil, že už bude muset jít.

Když odešel, svalila se Bella zasněně na postel a přihlouple se usmívala. Nic se mezi nimi sice nestalo, ale ona si mohla být něčím stoprocentně jistá. Jsem zamilovaná!

Převlékla se do pyžama a za zvuku kapek dopadajících na střechu domu usnula. Zdálo se jí právě o Edwardovi.



Ráno se probudila a s hrůzou zjistila, že déšť zamrzl do ošklivé ledovky. Chvilku uvažovala o tom, že by přemluvila svého otce a zůstala doma, ale svědomí jí nedalo. Přeci jen byla ve čtvrtém ročníku. S nechutí se tedy zvedla a začala se připravovat.



„Edwarde, jeď pro ni,“ přemlouvala svého bratra Alice v ten samý čas.

„Tak já zavolám Jacoba,“ navrhl. Sice by byl velmi nadšený, kdyby mohl být zase s ní a jen sám, ale protiřečilo si to s domluvou, kterou v sobotu slíbil.

„Ale, Edwarde, když ji odveze Jacob, tak ji neuvidím a co když se jí to opravdu stane, protože před tím není úniku? Mnohem radši bych byla, kdybys to byl ty.“ Důvod, proč se tady opět handrkovali, byl ten, že si Alice vymyslela vizi, ve které měla Bella autonehodu. Tak moc se ji snažila naučit a přesvědčit, že jí téměř i věřila, což bylo dobré pro zahrání na Edwarda, který jí věřil.

„Jestli bude Jake naštvaný, tak ho pošlu za tebou,“ varoval ji.

„Není Jacobův majetek,“ zamumlala a snažila se své nadšení skrýt.



Jen, co se Bella připravila a začala hledat klíčky od svého milovaného autíčka, uslyšela venku troubení. Zvědavě vykoukla z okna a uviděla stříbrný vůz, jehož majitel právě vystupoval. Překvapeně vydechla a šla mu otevřít.

„Co tu děláš?“ zeptala se hned ve dveřích.

Usmál se. „Víš, že jsi mě nikdy nepřivítala jen obyčejným ,ahoj'? Vždycky jen vyrukuješ s otázkou,“ smál se.

„Promiň,“ špitla se začervenáním. „Ahoj,“ řekla ještě tišeji.

„Ahoj.“ Usmál se a zvedl jí její padající obličej. „A na tvou otázku. Přišel jsem tě vyzvednout, jen pro jistotu.“ Pohladil ji po lící. Snad ještě více se jí nahrnula krev do tváří a pohladila jeho ruku, kterou měla položenou na svém obličeji.

„Proč?“ zeptala se velmi tiše.

„Venku je námraza a já tě nepustím samotnou na silnici,“ podal výmluvu a zapomněl se jaksi zmínit, že to byl vlastně nápad jeho sestry.

„Ale já nejsem až tak špatný řidič,“ protestovala.

„Každopádně já jsem lepší.“ Usmál se, vzal její tašku a obmotal ruku kolem jejího útlého pasu, aby ji popostrčil. Už neprotestovala a nechala se vést.

V autě panovalo ticho, které protli až na parkovišti. „Chceš, abych tě odpoledne vyzvedl já, nebo mám říct Jacobovi?“ zeptal se se zrakem upřeným na volant.

„Ty,“ odpověděla stroze.

Usmál se a vystoupil z auta, aby jí mohl otevřít dveře. „Tak já na tebe budu odpoledne čekat.“

„Dobře.“ Opětovala mu úsměv, vzala si baťoh a s posledním pohledem na něj, odešla na hodinu.



Pro Bellu to byl běžný den, pro Edwarda to znamenalo hádku se svým přítelem.

„Na něčem jsme se přece dohodli!“ vyjel na něj tiše.

„Já vím, ale Alice měla vizi, že se vybourá,“ vymlouval se.

„Tak jsi mi měl říct. Dohodli jsme se přece, že se jí nebudeš plést do života, že je to pro ni nebezpečné.“

„Já dodržím své slovo!“ vyjel na něj z ničeho nic. Otočil se a nechal ho tak stát uprostřed chodby s pusou vyvalenou. On se snad dočista pomátl!



V ten moment měla Alice vizi. Naštvaně si dupla a posílala svého bratra do horoucích pekel, že jí tak kazí plány. Jasper se po ní zvědavě podíval, ale ta jen zavrtěla hlavou a tiše mu zamumlala, že je jeho bratr úplný pitomec.



Odpoledne se skutečně sešli u Edwardova auta. Tentokrát Bella nepodala žádnou otázku, ale jen pozdravila. Pomohl jí opět do auta, a než sám nastoupil, všiml si zuřivého pohledu Jacoba. Otočil se zpět a už odjížděl z parkoviště.

„Tak, jak bylo ve škole?“ zeptal se ještě v autě. Chtěl se nějak rozloučit.

„Nuda. Jako vždycky...“ povzdychla si. „Co ty? Měl jsi se dobře?“

„Bohužel jsem se dozvěděl jednu věc,“ začal opatrně. „Budu muset odjet.“

„Kam?“ vyhrkla rychle.

„Za přáteli. Něco se tam stalo a potřebují mě tam,“ vymýšlel si důvod.

„A proč nejede místo tebe někdo jiný?“

„Nejde to, potřebují mě.“

„A kdy se vrátíš?“ rezignovala.

„To ještě nevím, ale přece bys nesmutnila.“ Usmál se křečovitě. „Po mně se ti stýskat nemůže.“ Vykouzlil nucený, důvěryhodný úsměv. Poznala, že klame, nejskřily mu oči.

„Ale bude,“ špitla si jen pro sebe. Netušila, že to slyšel také.

Před jejím domem se zastavili.

„Měj se tu hezky a nezlob,“ snažil se ulehčit atmosféru.

„Slib mi, že se vrátíš.“ Potlačovala slzy, které se jí nesmyslně hrnuly do očí.

„Vrátím,“ slíbil, ale velmi si uvědomoval, že neřekl kdy.

Vystoupili, a i když si oba přáli se rozloučit alespoň malým polibkem, jen ji lehce objal a pohladil po zádech.


Pajam

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Alda

5)  Alda (18.03.2011 21:11)

Krása !!!! Děkuju !!!

4)  elie_darrem (24.11.2010 16:03)

nádhera

3)  bb (22.11.2010 19:48)

krásné

2)  RonnieCullen (21.11.2010 19:20)

Páni... Krásne. Nech už tu je aj druhá časť!!

Michangela

1)  Michangela (21.11.2010 19:00)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse