Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Do%20st%20kolej%C3%AD.jpg

Tak tohle je moje první věc, kterou jsem kdy napsala. Vím, že jsem nedávno zveřejnila Návrat do starých kolejí, ale doufám, že se na mě nebudete zlobit za to, že sem přidávám i povídku, která mé psaní odstartovala.

Kapitola Hlasování končí v knížce tím, že se Bella pohádá s otcem a pak se jde osprchovat. Já jsem přidala její první den ve škole po návratu z Volterry.

Do starých kolejí

Po návratu z koupelny jsem se cítila fit. Bylo něco po čtvrté ráno a já si myslela, že už zůstanu vzhůru. Měla jsem pocit, že čtrnáct hodin spánku mi stačilo a návštěva u Cullenových a hádka s tátou mě dostatečně probraly. Edward se ale natáhl na postel a přitáhl si mě do své chladné náruče. Hlavu jsem mu položila na hruď, zavřela oči a jen si vychutnávala jeho přítomnost. Necítili jsme potřebu mluvit. Edward mi začal pobrukovat do ucha moji ukolébavku, tak dlouho jsem ji už neslyšela. Za chvíli jsem spala a poprvé od našeho nešťastného rozchodu se mi nezdála žádná noční můra. Probudil mě jeho tichý hlas:

„Bello, lásko, musíš vstávat,“ a Edwardovy rty se zlehka dotkly mého čela. Otevřela jsem oči a zadívala se do onyxově černých očí, které na mě hleděly se zamilovaným výrazem.

Instinktivně jsem ho objala kolem krku a přitáhla si jeho rty k mým. Polibek trval krátce, a když jsem zaprotestovala, jen se usmál a zašeptal: „Charlie už vstal, za chvíli tě půjde zkontrolovat. Já se otočím domů pro auto, ale hned jak Charlie vypadne, jsem zpátky.“ Pohladil mě svou chladnou dlaní po tváři a vyskočil oknem.

Vstala jsem, vyčistila si zuby a právě vyšla z koupelny, když se objevil evidentně nasupený táta.

„Doufám, že míníš jít dnes do školy, Bello?“

„Neboj se tati, budu vzorná,“ slíbila jsem, pak se nadechla a řekla: „Staví se pro mne Edward.“

Táta se na mě zadíval, otevřel pusu, pak ji zavřel a nakonec se otočil a sestupoval ze schodů. Cestou si pro sebe mumlal. Neslyšela jsem co, ale bylo mi jasné, že v duchu sprovozuje Edwarda ze světa. Ani se nenasnídal, dole práskl dveřmi a já byla sama. Právě jsem si připravila věci do školy, když se vedle mě tiše jako duch zjevil Edward. Beze slova mě popadl mě do náruče a nadlidskou rychlostí odnesl do kuchyně.

Zatímco jsem snídala misku cereálií, seděl proti mně, své bílé ruce složené pod bradou a zadumaně mě pozoroval.

„Na co myslíš?“ zeptala jsem se znepokojeně.

„Pořád nevím, čím si tě zasloužím,“ řekl tiše. „Jsi ochotná pro mě riskovat vše, dokonce i svůj život a já ti nemám co nabídnout.“

Dívala jsem se na něj nevěřícně, to přece nemůže myslet vážně? Jenže jeho oči byly naprosto upřímné.

Vstala jsem, obešla stůl, ovinula mu zezadu ruce kolem krku a přitiskla mu rty ze strany na tvář.

„Tohle už nikdy neříkej, dal jsi mi sebe, jsi láska mého života. Spíš bych měla říct já, že ti nemám co nabídnout. Upřímně Edwarde, srovnej nás dva…"

Edward ke mně otočil hlavu a asi chtěl něco říct, ale já mu přiložila prst na rty.

„Chvíli mě prosím poslouchej. Podívej, když pominu, že ti voním lépe než ostatní, jsem naprosto obyčejná. Kdybys měl rozum, tak chodíš s někým, kdo je stejně krásný a výjimečný jako ty. Aby si, až byste šli po ulici, lidi říkali, Těm to sluší. Zatímco, když jdeš se mnou, musí si všichni myslet, Chudák, ten dopadl.“

Edward si mě stáhl na klín. Chvíli se mi rozzlobeně díval do očí a pak promluvil:

„Bello, tak tohle bylo naposledy, co jsem od tebe takový nesmysl slyšel. Myslel jsem, že jsem ti to v noci vysvětlil dostatečně jasně. Moje srdce už sice devadesát let nebije, ale dokáže milovat. A miluje tebe. Ty jsi krásná, pro mě ta nejkrásnější. A i kdybys nebyla, máš tu nejkrásnější duši, nesobeckou a dobrou, tvé srdce je plné lásky. Za celé století, co existuji, jsem ještě mezi lidmi nenašel jiného člověka, který by dokázal tak moc milovat. Chápeš vůbec, co všechno jsi z lásky ochotna pro mě podstoupit? Vzdát se rodiny, přátel, celého svého lidského života? To ani nemluvím o tvé statečnosti, kterou jsi prokázala ve Volteře. Budu se muset hodně snažit, abych si tě zasloužil.“

Během řeči se jeho tvář rozjasňovala a na rtech se objevil něžný úsměv.

„ Já jsem…“ chtěla jsem začít odporovat, ale nenechal mě domluvit.

„Vidím, že tě musím přesvědčit trochu jinak,“ vzal můj obličej do dlaní a pak se jeho něžné mramorové rty dotkly mých.

Objala jsem ho kolem krku a přitiskla se víc k němu. Na rtech jsem cítila jeho voňavý dech. Okamžitě jsem zapomněla na všechny své obavy a pochybnosti a jenom se soustředila polibek. Po chvilce se odtáhl a významně se podíval na kuchyňské hodiny:

„Musíme jet, lásko.“

Edward vzal mou bundu z věšáku, přidržel mi ji a já do ní vklouzla. Než jsem zamkla dveře, stál už u svého Volva a otevíral dveře spolujezdce. Nastartoval a sotva se rozjel, obrátila jsem se na něj s otázkou:

„Kdy se vrátíš do školy?“

„Carlisle mě a Alici dneska znovu přihlásí, počítám zítra. Dnes to ještě musím bez tebe nějak přežít,“ usmál se. „Teď hlavně musíme vymyslet, jak tvým kamarádům vysvětlíme fakt, že jsme opět spolu. Uznáš, že jim nemůžeme vyprávět o tvé cestě za mnou do Volterry.“

„ A nemohli bychom prostě mlčet?“ namítla jsem „Je mi jedno, co si budou o nás myslet.“

„Bello, víš, že s tvou přeměnou nesouhlasím, ale… jestli chceš být Cullenová, znamená to, že v každé situaci musíš mít připravené krytí. Takzvanou pravdu pro lidi. Co chceš říct třeba Angele? Myslím, že je to pořád tvoje kamarádka a bude chtít vědět, proč jsi mě vzala na milost po tom, co jsem ti provedl.“

Edward měl jako obvykle pravdu. Přece nemůžu Angele říct, že moje láska je upír a opustil mě proto, aby mě ochránil. Pak mi došlo, co jen tak mezi řečí pronesl - ...jestli chceš být Cullenová….

V tu chvíli jsem měla pocit, že v v otázce mé upíří změny začíná rezignovat. Rozhodně to bylo lepší, než jeho zuřivý nesouhlas z předchozí noci. Vymýšleli jsme různé teorie, některé přitažené za vlasy, takže jsme jim museli smát a já litovala, že s námi v autě nesedí Alice, určitě by na něco přišla. Až téměř u školy jsme se shodli na přijatelné verzi. Auto zastavilo na parkovišti. Bylo skoro plné a nikde žádní studenti. To už je tak pozdě?

„Edwarde, až mě vysadíš, půjdeš na lov, ano? Nechci, abys trpěl víc, než je nezbytně nutné,“ poprosila jsem a zlehka mu prsty přejela po fialových stínech pod temnýma očima.

Chytil mě za ruku a políbil zápěstí: „Slibuji, ale ty mi také něco slib.“

„Co ti mám slíbit?“, zeptala jsem se trochu poplašeně.

Rozepnul mi pás a pak si mě přitáhl na svou kamennou hruď. Hluboce se mi zadíval do očí:

„Dávej na sebe pozor, lásko.“

V tu chvíli jsem zaslechla školní zvonek. Letmo jsem Edwarda políbila a běžela k budově. Štěstí, že první hodinu byl dějepis, profesor byl známý tím, že chodí později. Do učebny jsem doběhla včas, sotva jsem bez dechu dosedla, přišel vyučující. Z přední lavice se na mě otočila Angela a tázavě se na mě podívala. Mrkla jsem na ní a usmála se. Celé dopoledne bylo k nepřežití, hodiny se líně vlekly a já počítala dobu, kterou musím přežít bez Edwarda.

V hlavě se mi míhaly události několika posledních dnů. Kdyby mě Jacob nevytáhl z vody po mém nešťastném skoku z útesu, jak velký zármutek by moje smrt způsobila rodičům. A Jacobovi, mému soukromému slunci. Pokud bych se skutečně utopila, žil by ještě Edward…? Na to poslední nemohu ani pomyslet.

Pak se mé myšlenky soustředily na současné problémy. Stále jsem lovnou zvěří, Victoria se jen tak nevzdá. Doufám, že Carlisle splní svůj slib a po ukončení školy mě přemění. Pak budu své nové rodině v případě ohrožení přínosem. Své nové rodině… znělo to tak krásně. A budu hezká a silná, konečně budu Edwardovi rovnocennou partnerkou.

Jenže má to i stinné stránky. Musím opustit své rodiče a přestěhovat se někam, kde jako novorozený upír nebudu nebezpečná svému okolí. Už nikdy Charlieho a Reneé neuvidím. A čeká mě rozloučení s Jacobem - přítelem, který mě podržel v nejtemnějších chvílích. Štěstí, že mě dopoledne žádný z učitelů nevyvolal, protože jsem byla totálně mimo.

Cestou do jídelny nás lákala Jessica, abychom si dnes sedli ke stolu s Lauren Malloryovou, má prý úžasnou novinku. S díky jsem odmítla, nebyla jsem na čerstvé školní drby zvědavá. Jessica byla zklamaná, protože to odmítl i Mike. Pokrčila jen rameny a přidala se k Lauren, která se na mě  podívala tak nějak zvláštně… se směsí zvědavosti a zlomyslnosti. Při obědě jsem seděla u stolu s Angelou, Benem a Mikem. Kluci probírali nejnovější akční film, na kterém byli v kině. Angela se mě na mou nepřítomnost ve škole nevyptávala, bylo vidět, že čeká, až jí to povím sama.

V tu chvíli k nám od vedlejšího stolu dolehl Laurenin hlas: „Je to pravda, viděl ho Conner.“

Na to se ozvala Jessica: „A opravdu to byl doktor Cullen?“

Všichni u našeho stolu včetně mě se ztišili a poslouchali.

Lauren dobře si vědoma toho, že má nové posluchače, pokračovala „Conner byl v kanceláři, když tam doktor přišel a znovu přihlásil Edwarda a Alici do školy. Prý se vrací do Forks, jeho ženě se v Los Angeles nelíbilo.“

„Hele, myslíte, že se Edward vrátí k Belle?“ Jessica se ani nesnažila šeptat.

„Pochybuju, vždyť se s ní rozešel ještě před odjezdem,“ škodolibě pronesla Lauren. „Stejně dodnes nevím, co na ní viděl.“

Tak proto po mě tak pokukovala! Co čekala? Že se před všemi sesypu a začnu brečet? Všichni u našeho stolu upřeli zraky na mě. Mike a Ben zvědavě, Angela soucitně. Vstala jsem, vzala tác s nedojedeným sendvičem a pomalu s hrdě vztyčenou hlavou odcházela. Když jsem došla k Lauren, zastavila jsem se, podívala se jí upřeně do očí a ušklíbla se. Pak jsem pokračovala dál. Za sebou jsem slyšela hlasitý šepot. Konečně jsem byla venku z jídelny. Uf, tentokrát jsem ani nezakopla.

Venku mě doběhla vyděšená Angela. „Bello, jsi pořádku?“

„Víc než to, je mi nádherně. Dnes je tak krásně.“

Angela se nevěřícně zadívala ven, kde déšť bubnoval do okenních tabulí a potom na mne, jestli to mám v hlavě v pořádku. Chvilku mě pozorovala a pak si dala dvě a dvě dohromady. Absenci ve škole, dnešní pozdní příchod, chování v jídelně i můj blažený výraz, který se mi usadil na tváři.

Z radosti mě objala: „Isabello Swannová, ty jedna tajnůstkářko, to jsi to nemohla říct alespoň své kamarádce?“

„Ang, promiň, sama jsem se ještě nevzpamatovala.“

Vypravovala jsem ji smyšlenou historku, na které jsem se domluvila s Edwardem. O tom, jak za mnou tajně přijela Alice, aby vyzvěděla, zda s někým chodím, protože Edwarda mrzí náš rozchod a trápí se. Když zjistila, že ho stále miluju, odtáhla mě za ním do Los Angeles. Tam jsme se smířili a do toho přišlo jako na zavolanou stěhování do Forks.

Uznávám, poněkud krkolomné, ale nic lepšího nás nenapadlo.

Jen taktak jsme to s Angelou stihly na další hodinu. Zpráva, že se Cullenovi vrátili, se roznesla po celé škole. Všichni měli v paměti, jak se mnou rozchod s Edwardem zamával a tak jsem zbylé vyučování na sobě cítila pohledy ostatních spolužáků. I když jsem nerada středem pozornosti, dnes mi to nevadilo, dokonce jsem se přistihla, že se tím svým způsobem, bavím.

Konečně bylo po poslední hodině. Zbrkle jsem vystřelila na chodbu, ale zaboha jsem se nemohla trefit do rukávů bundy, nervozita mé pohyby ještě zpomalovala. Uvidím Edwarda, uvidím Edwarda, bzučelo mi v hlavě. Čas, který jsem získala útěkem ze třídy, jsem teď ztratila, takže mě ostatní v pohodě dohnali. Z budovy školy jsem vyšla v chumlu spolužáků.

Na parkovišti stálo stříbrné Volvo a o kapotu se opíral ON. Moje srdce se rozeběhlo dvojnásobnou rychlostí. V tu chvíli mě zaregistroval a na tváři se mu objevil úsměv, který mi lámal srdce.

„Bello,“ zavolal na mě a já v tom jediném slově cítila všechnu jeho lásku.

Najednou mi bylo jedno, že na mě zírá téměř celá škola a rozeběhla jsem se k němu. Samozřejmě, těsně před ním se mi zamotaly nohy a já mu padla do náruče jako zralá hruška. Tvář jsem mu zabořila do prsou a cítila, jak mě jeho silné ruce ovinuly a zbrzdily můj pád. Pak mi jeho ruka něžně zdvihla hlavu a já se mu zahleděla od očí, které měly nádherný zlatý odstín.

Sklonil se ke mě a jeho rty se přitiskly na mé. Nejprve zlehka, ale pak stále naléhavěji. Ruka, která mi do té chvíle spočívala pod bradou, se přesunula na temeno hlavy a prsty se zamotaly do mých vlasů. Druhou ruku mi položil na kříž a přitáhl si mě těsněji k sobě. Hlava se mi točila a já až po chvíli začala vnímat, že se líbáme na parkovišti plném lidí a kolem nás se ozývá uznalý pískot. Až moc brzy se jeho tvář vzdálila a on s pobaveným úsměvem pronesl: „Radši tě odvezu, nebo někdo zavolá Charliemu a on tě zatkne za veřejné pohoršení a mě napaří doživotí za svedení nevinné dívky.“

Uchichtla jsem se a poslušně nastoupila do auta. Sotva jsem zapnula pás, ovinul mi ruku kolem ramen. Než jsme se rozjeli, zahlédla jsem obličeje svých spolužáků. Angela se tvářila nadšeně, Mike naštvaně a Lauren kysele.

Bylo mi jedno, co si kdo o nás myslí, záleželo mi jenom na jednom, že sedím vedle Edwarda, dotýkám se ho, a vím, že mě miluje, stejně jako já miluju jeho.

Návrat do starých kolejí

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

SestraTwilly

16)  SestraTwilly (05.06.2013 22:36)

Joj toto sa mi veľmi páčilo,naozaj by sa to malo vložiť do TS ako ďaľšia kap.A tá scéna na šk.parkovisku...nemala chybu,pekne si opísala Laureninu závisť,Mikeovú urazenú ješitnosť a Angelinu dobroprajnosť.Paráda Sfinga!!!

15)  kajka (09.03.2012 09:02)

Nádhera!!! Děkuju za doplnění TS příběhu. Tvá povídka se krásně četla, píšeš opravdu skvěle.
Ještě jednou děkuju za krásné počteníčko!

Bosorka

14)  Bosorka (13.04.2011 13:42)

Krásné prvorozeně! :D
PS: Jen jsem pořád nemohla z hlavy vyhnat myšlenky na Charliho. Na jeho trápení.....:'-(

13)  M_* (13.04.2011 13:20)

Krásně sladké zpříjemnění vytvarky na mobilu :) děkuji.<3

kytka

12)  kytka (03.02.2011 21:36)

Přesně tohle mi v knize chyběla. Moc pěkné.

Eleanor

11)  Eleanor (12.01.2011 19:51)

Jeejdaaa, to byla slaďárna. Ale zpříjemnila mi hezký večer:)

Hanetka

10)  Hanetka (08.01.2011 12:58)

Hele, tak tohle jsem četla ještě na eu, a dnes to bylo jako vrátit se domů. Jak je možné, že tohle tam Stephanii chybělo? Ještě že tě máme a dopsala jsi to za ni!

Karolka

9)  Karolka (08.01.2011 12:17)

Áááááá! Sfingo! To bylo jako Twilight! Ne! To Je Twilight!!! Mám takové to příjemné mrazení, jako při čtení Ságy. Znovu se mi to všechno vrací. Nádherné!

eMuska

8)  eMuska (08.01.2011 01:29)

Jéémináčku, to bolo úžasné! Tak krásne vykreslené. Práve toto obdobie z NM je moje nejobľúbenejšie, ovládala som ho naspamäť a ručne si ho z knihy prepísala. Som rada, že si mi to pripomenula, po návrate z Volterry je krásna pocitovka.

Anna43474

7)  Anna43474 (06.01.2011 20:48)

Naprosto... geniální a nádherné. Ty máš prostě talent dopisovat to, co v knize chybělo, a nikdy to nedokážeš zkazit (to je pochvala ).
TKSATVO

MisaBells

6)  MisaBells (06.01.2011 01:27)

Parádní dílo holka, moc se mi to líbilo. Obzvlášť to parkoviště a kyselá Lauren. Patří jí to mrše!! Měla bys psát dál a víc
Edit: Stále a neustále si to myslím, Ivanko.

SarkaS

5)  SarkaS (08.10.2010 11:00)

Krásné... Tohle v knize opravdu velice chybělo...

Melani

4)  Melani (25.07.2010 12:30)

jéé to se mi líbí. Myslím, že jsi to skvěle vymyslela a takové to napětí, co jsem od toho vždy čekala vyrušila. Prostě paráda, moc se ti to povedlo sfingo...

3)   (10.06.2010 11:38)

Moc příjemná jednorázovka, která nepotřebuje zvratové situace ani přílišné líčení pocitů, aby dokázala zaujmout, pohladit po duši a zpříjemnit den.

krista81

2)  krista81 (09.06.2010 00:06)

Krásný, budu usínat s rozněžnělou dušičkou

sakraprace

1)  sakraprace (08.06.2010 20:33)

Chjo, chjo, jsem celá rozněžněná. Děkuji, Sfin, za krásný zážitek.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek