Sekce

Galerie

http://images2.fanpop.com/image/photos/13500000/Edward-Bella-Eclipse-edward-and-bella-13548416-100-100.jpg

Ahoj. Takže, je tu moje nová a zároveň první povídka na tomhle webu.

Každého z nás někdy napadá spousta nových teorií o věcech které jsou napsané, nebo teprve budou.

Tahle jednorázovka je vlastně 2. kapitola z Rozbřesku, ovšem z Edwardova pohledu.

Doufám, že se bude líbit. Příjemné čtení přeje ChrisTea.

„Už teď mi chybíš,“ zašeptal můj anděl.

„Vždyť nemusím odejít. Můžu tady zůstat…“ navrhl jsem.

„Mmm,“ zamručela a přerušila tok mých slov tím nejúžasnějším způsobem – začala mě líbat.

Přerývaně jsme dýchali a jemně se dotýkali rtů toho druhého. Její srdce bušilo tak silně, že jsem ho nejen slyšel, ale i cítil na své nahé hrudi.

Je neuvěřitelné, že si tohle dokonalé stvoření vybralo mě! Osobu, která si ji nezasloužila, osobu která jí tak ublížila!

Její horké rty se vášnivě vpíjely do mých. Oheň a led – pořád to samé přirovnání, ale nenacházím jiné, které by to vystihovalo tak přesně. Nikdy jsem nepochopil a asi nikdy nepochopím, proč ji líbání se mnou neděsí, ale ať je důvod jakýkoliv, děkuji za něj. Nemohl bych bez jejích rtů žít. Ne teď, když už jsem je jednou ochutnal. A kdyby jen jednou! Pokaždé když se jí dotknu, vybuchne ve mně ohňostroj a jsem si jist, že kdybych měl ještě bušící srdce, bilo by stejně rychle, jako to její.

Opustil jsem její rty, otevřel jsem oči a díval se na její krásný obličej. Když se vzpamatovala z toho výbuchu vášně, pomalu otevřela oči a zahleděla se do mých. Ty čokoládové hlubiny mě propalovaly skrz na skrz, dívala se na mě s takovou láskou a štěstím, že se mi zadrhl dech.

Měl jsem pocit, že na dně té studnice plné tajemství, nevinosti a tiché oddanosti vidím její duši, tak čistou a krásnou, jako můj anděl sám.

Znovu si mne k sobě přitáhla.

„Prostě zůstávám," zamumlal jsem později.

„Ne, to ne. Je to tvoje loučení se svobodou. Musíš jít," odporovala, ale pravou ruku mi zabořila do vlasů a levou mi přitiskla ke kříži. Jemně jsem jí pohladil tvář.

Nechápu, na co jsou tak zbytečné věci. Tahle hloupost mi jen vezme drahocenný čas s ní. Ovšem od zítřka to bude jinak, Bella bude jen a jen moje a nikdo mi ji už nikdy nevezme. Bude z ní Isabella Cullen. Jak nádherně to zní!

„Loučení se svobodou jsou pro ty, kteří litují toho, že ztrácejí dny, kdy mohli být sami. Já už se té chvíle naopak nemůžu dočkat. Pro mě tedy nemají žádný význam,“ poučil jsem ji.

„Pravda," přitakala.

Na krku mě zašimral její dech. Bylo to naprosto dokonalé. Charlie spal klidně ve svém pokoji, nic netušíc o našich nočních setkáních. Leželi jsme na Bellině posteli, propletení tak, jak jen to bylo možné, což nebylo moc, vzhledem k tlusté dece, do které byla zamotaná, ovšem nemohl jsem dovolit, aby nastydla. Sice jí to vadilo, ale jako už po několikáté jsem využil kompromisu a nakonec souhlasila. Mně zima nebyla, takže mé tričko bylo stejně k ničemu a jí to tak zřejmě vyhovovalo, a já? Já se cítil více než příjemně, když mi jemně ťapkala po hrudi a zádech bříšky prstů.

„Počkej," řekla, svírajíc mi ramena a tisknouc se ke mně blíž. Uvolnila jednu nohu a obtočila mi ji kolem pasu.

„Cvičením k dokonalosti," zazubila se.

Uchechtl jsem se. „Fajn, v tom případě už bychom mohli být dost blízko cíli, ne? Spala jsi vůbec ten poslední měsíc?"

Měla až moc velké kruhy pod očima, skoro jako já, když nejsem dlouho na lovu.

„Ale tohle je zkouška šatů," připomněla mi, „a my jen procvičili určité scény. Není čas hrát bezpečně."
Ztuhl jsem. Bezpečně? Není čas na její bezpečí? Ne její bezpečí je čas vždy! Hlupáku! Hlupáku! Hlupáku! Proč myslíš jenom na sebe? Jsi sobec, jen naprosto sobecký tupec!

„Bello," zašeptal jsem.

„Nezačínej s tím zase," řekla. „Dohoda, je dohoda."

„Já nevím, je strašně složité se soustředit, když jsi se mnou… takhle. Nedokážu vážně přemýšlet. Nebudu schopný se kontrolovat. Můžu tě zranit!"

Kdyby se jí něco stalo... nepřežil bych to. Ona je mé světlo v temnotě. Má jediná naděje. Ona nahrazuje mou duši. Jak to jen mohu obětovat?

„Budu v pohodě."

„Bello..." začal jsem protestovat.

„Pšš!"

Přitiskla své rty na mé, aby zastavila tok slov. Už jsem jí to opakujoval snad po sté. Nemohu vycouvat, náš kompromis je příliš křehký. Ovšem ne, že bych si měl na co stěžovat, dostávám toho příliš mnoho. Víc než si zasloužím.

Opětoval jsem jí polibek, ale už jsem se zase kontroloval. Starost a úzkost nahradily vzrušení a nadšení.

„Co tvá noha?" zeptal jsem.

„Jako v bavlnce.“

„Vážně? Žádné skryté myšlenky? Ještě není pozdě, abys změnila názor."

„Pokoušíš se mě zbavit?"

Pousmál jsem se. „Jen se ujišťuji. Nechci, abys dělala něco, čím si nejsi úplně jistá."

Mohla si to pořád rozmyslet. Jedna část mého já se k tomu pořád upínala, ale tu druhou, tu větší a nezodpovědnější část, děsila jen samotná představa, že by cokoliv změnila nebo zrušila. Bolelo by to, ale já bych to přežil, už kvůli ní.

„Jsem si tím absolutně jistá. A se zbytkem se vypořádám.“

„Opravdu?" optal jsem se tiše. „Teď tím nemyslím svatbu - o které jsem přesvědčen, že ji přečkáš i přes své pochybnosti - ale to potom… Co Renée, Charlie?"

Jsem si jist, že ať se stane cokoliv, Charlie bude vinit mě a bude mít vlastně pravdu. Jen doufám, že se mě nepokusí zastřelit – nevím, jak bych mu to vysvětloval.

„Budou mi chybět."

„A co Angela a Ben? A Jessica a Mike?“

Mikovo jméno jsem sotva vyslovil, jak já toho červa nenávidím.

„Ano, ti mi budou také scházet.“ Usmála se někam za mou hlavu. „Hlavně mi bude chybět Mike. Ach, Miku, co budu bez tebe dělat?“

Zavrčel jsem. Už jsem říkal, že ho nenávidím? Nejradši bych ho shodil z něčeho opravdu vysokého, nejlépe z Eiffelovky, a dole bych ho ještě přejel náklaďákem. Zasmála se, ale ihned zvážněla.

„Edwarde, už jsme spolu prošli mnohými věcmi. Vím, že to bude těžké, ale je to vše, co chci. A já chci tebe a to navždy. Jeden život je pro mě málo."

Prázdné místo, kde kdysi bylo srdce, se mi sevřelo. Asi by mne to už nemělo překvapovat.

„Navždy osmnáctiletá."

„Splní se mi sen každé ženy," škádlila mě.

„Nikdy se neměnit… nikdy se nepohnout kupředu."

Tohle je jeden z nevětších problémů. Nikdy jí nedám... dítě. A já bych chtěl tak moc.

„Co tímhle myslíš?" nechápala.

Pomalu jsem odpovídal, zvažujíc slova. „Pamatuješ si na chvíli, kdy jsme Charliemu oznámili, že se budeme brát? A on si myslel, že jsi… těhotná?"

„A on pomýšlel na to, že tě zastřelí," odhadla se smíchem. „Přiznej to… na malý okamžik to upřímně zvažoval."

Ano to ano. Velmi důkladně to zvažoval a nakonec se rozhodl počkat na vysvětlení. Pokud by byla přeci jen těhotná, byl rozhodnut mě postřelit, tak abych už... neškodil.

„Co se děje, Edwarde?“

„Já jen... chtěl bych, aby měl pravdu.“

„Ach jo.“

Nesmí doufat. Já... my nejsme schopni mít děti. Už jsem jí to říkal.

„Ne, že by tady nějaká možnost toho, že by pravdu měl, byla. Že by u nás něco takového přicházelo v úvahu... A to právě nesnesu. To pomyšlení, že tě o tohle připravím.“

„Já vím, co dělám,“ ujistila mě.

„Jak bys to mohla vědět, Bello? Koukni na moji matku a sestru. Obětovat se není tak jednoduché, jak si představuješ.“

Nejsem si pořád úplně jistý, jestli dostatečně chápe následky.

„Ale ony to zvládly. Jestli by to byl později problém, můžeme udělat to, co Esme – adoptovat.“

Zuřil jsem. Nechtěl jsem jí nikdy krást možnosti, beze mne by měla budoucnost! Ale pořád tu byla ta část, která se radovala z toho, že bude jen má. Ve všech smyslech tohoto slova.

„To není správné! Já nechci, aby ses pro mě obětovala! Chci ti věci dávat, ne ti je brát! Nechci ti krást tvou budoucnost. Kdybych byl člověk…“ Položila mi ruku na rty.

„Ty jsi má budoucnost. A teď s tím přestaň. Nechci, abys byl naštvaný. Nebo zavolám tvé bratry, aby si tě odvedli. Ty totiž potřebuješ loučení se svobodou.“

Ne. Chci tu zůstat s ní. Jedním z důvodů je Emmettovo vtipkování na téma Já, Bella a líbánky.

„Omlouvám se. Jsem protivný, co? To bude těmi nervy...“

„Pořád váháš?“

Já a váhat? Ani náhodou! Vzít si ji, to je pro mne to nejúžasnější!

„Ne v tomhle smyslu. Čekal jsem staletí, abych si mohl vzít vás, slečno Swanová. Svatební obřad je něco, čeho se nemůžu dočkat…“ zadrhnul jsem se v půlce věty.

Ahojky bráško! Jsi připraven na úžasnou pánskou jízdu? Řvaly na mě myšlenky Emmetta.

Páni! To bude moje první loučení se svobodou, kde je ženich stoletý panic! Je mi ctí! Šaškoval Em.

„Pro lásku boží, to snad ne!“ zhrozil jsem se.

„Co se stalo? Co je špatně?“

Zaskřípal jsem zuřivě zuby. „Mé bratry už volat nemusíš. Podle všeho mě Emmett a Jasper dnes vytáhnou ven.“

Na chvíli mě sevřela pevněji a já trochu zadoufal, že mě nebude chtít pustit a kluci odtáhnou, ovšem pak mě pustila.

„Bav se.“

No, to určitě! S Jazzem bych to možná přežil, ale Emmetta se teď opravdu poprvé za celou existenci bojím.

Hm. Že by bratříček prováděl s nevěstinkou nějaké nepravosti dřív, než měl?

Emm vyskočil na okno a zaškrábal svými nehty na sklo. Vyvolal tím naprosto úděsný zvuk, já zaskřípal zuby a Bella se otřásla.

Omlouvám se za něj. Nenechal si to vymluvit! Vysvětloval Jasper.

„Jestli Edwarda nepošleš ven,“ zasyčel Emmett, „dojdeme si pro něj sami!“

„Běž,“ zasmála se.

„Předtím než se mi vloupou do domu.“

No, jo. Emmett je šílený dost na to, aby to zkusil.

Jo, brácha, poslechni svou milovanou! Jinak si pro tebe dojdu! Ovšem, kdyby byla jiná situace, nechal bych tě tam, kde jsi! To, jak se k sobě tulíte! Ach! Můj malej bráška dospívá a mění se v muže, teda doufám, že v muže a ne na něco jiného!

Protočil jsem oči nad Emmovou duševní rozmluvou. Jedním pohybem jsem se postavil a oblékl si tričko. Naklonil jsem se nad ni a jemně jí otřel své rty o čelo.

„Běž spát. Zítra máš svůj velký den.“

„Díky! Bez tebe by mi to nedošlo,“ zašklebila se.

„Uvidíme se zítra u oltáře,“ uchichtl jsem se a měl co dělat, abych nezačal radostí skákat do stropu. Už zítra! Už zítra!

„Já budu ta v bílém.“

Uchechtnul jsem se a řekl: „Velice přesvědčivé.“

Nakrčil jsem se, vyskočil z okna a Emma vzal sebou dolů. Já dopadl na nohy, zatímco Emmett se rozplácl rovnou do jedné z bahnitých kaluží. A nejlepší na tom bylo, že jeho triko bylo bílé.

Sakra! To tričko jsem měl rád! Emm nadával v duchu ale taky nahlas, jsem si jistý, že to Bella také slyšela.

„Hlavně ať kvůli vám nepřijde pozdě,“ zamumlala.

Byla roztomilá, jak se bála. Za nic na světě se nezpozdím, i kdybych se měl poprat s Emmettem a Jazzem.

Jasper vyskočil na okno stejně jako Emmett.

„Neboj se, Bello. Dovedeme ho domů včas.“

Poslal k ní vlnu klidu. Nikdy mě nepřestane udivovat Jasperova osobnost. Měl sice krutou minulost, ale pořád dokáže svou schopnost používat k dobrým věcem. Ani jeho myšlenky nejsou takové, jaké by někdo od bojovníka jeho formátu čekal.

„Jaspere? Co dělají upíři na rozlučce se svobodou? Neberete ho do striptýzového klubu, že ne?“ ptala se úzkostlivě.

„Nic jí neříkej!" napomenul ho Emmett.

Znovu jsem ho shodil do bláta. Ovšem tentokrát měl bahno i na obličeji. Musel jsem se zasmát. Emm mě v myšlenkách posílal do horoucích.

„Uvolni se," promluvil Jasper uklidňujícím tónem. „My Cullenovi máme náš vlastní způsob. Několik pum, pár medvědů grizzly. Celkem obvyklá noc venku."

Díky bohu! Pamatuji si, jak se Emm před svou poslední svatbou rozhodl, že chce pořádné loučení se svobodou, a tak mě s Jazzem a Carlislea zatáhl do nějakého striptýzového klubu nebo co to bylo. Už po pěti minutách jsem chtěl utéct, ale Emm si mě pojistil. Jak jsem tam tak seděl, přitáhl k mojí židli jednu striptérku. Byla to odbarvená blondýna, celkem vysoká, v naprosto nechutném krajkovém čemsi, ale ještě nechutnější než její prádlo, byly její myšlenky. Posadila se mi na klín a začala se na něm vrtět. Vůbec nic to se mnou neudělalo. Což tehdy nebyl problém, ale teď? Já a Bella budeme spolu. Naprosto a ve všech smyslech toho slova. Ale, co když se něco zvrtne? Třeba, já nevím, nebude něco funkční? Budu si muset promluvit s klukama.

„Díky, Jaspere."

Jazz seskočil z okna a společně jsme se vydali na lov. Na hranici lesa jsem se otočil na malý domek. Jemně jsem se pousmál.

„Dobrou noc, Lásko,“ zašeptal jsem větru.

Hni sebou ty Romeo! Zachechtal se v myšlenkách Emm.

Protočil jsem oči a vyrazil za bratry s netrpělivým očekáváním zítřka.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

kajka

23)  kajka (18.03.2012 13:54)

Děkuju moc, miluju Edwardův pohled! Moc se mi to líbilo!

22)  Tru (15.12.2010 16:15)

21)  zuzka (15.12.2010 15:29)

20)  witmy (09.12.2010 00:10)

třískala jsem se u toho smíchy prej jestli to bude funkční

19)  hellokitty (01.09.2010 00:51)

Amina

18)  Amina (31.08.2010 14:41)

jéééé, to bylo krásné pokračuj, prosím, v dalších kapitolách z Ewardova pohledu, krásně se to čte

ambra

17)  ambra (31.08.2010 13:34)

Tak, Chris, dala jsem si pár dnů odstup od toho opravování a dneska jsem si to "prostě" jen užila. A došlo mi, že se mi strašně stýská po originálech - děkuju, žes mi tak krásně připomněla charaktery původních postav!

16)  TheKristenHead (30.08.2010 21:59)

Krása.....Pokračování,honem.

sfinga

15)  sfinga (30.08.2010 21:03)

Moc prima. Stejně je divným, že se vždycky ti nejkrásnější kluci podceńují, že?
Myslím Edwarde, že budeš funkční až moc vzhledem k tomu, v jakém stavu Bella z líbánek přijede

Eleanor

14)  Eleanor (30.08.2010 12:29)

Po dlouhé době bylo příjemné si přečíst něco z pohledu Edwarda. Bylo to velmi dobře pojaté

ChrisTea

13)  ChrisTea (29.08.2010 17:26)

Páni a já se bála přečíst komenty!!! Myslela jsem, že mě rozcupujete!!! No, už jsem uvažovala nad tím, že spracuju svatbu, ale tím si budu úplně jistá, až se na to mrknu. Jsem ráda, že se vám to líbilo. Nic by ovšem nebylo, kdyby mi ty příšerné chyby někdo neopravil. Tímto velmi děkuji Ambře. :)
ChrisTea

12)   (29.08.2010 15:58)

Krásný!!!!!! Přesně takhle jsem si to představoval!!!!
Myslím, že takhle to klidně mohlo být!!!!

11)  Raduššška (29.08.2010 14:13)

piskot94

10)  piskot94 (29.08.2010 13:37)

krásně napsané alespoň vím, co si mám představit, co se mu asi honilo hlavou den před svatbou co když se něco zvrtne? třeba nebude něco funkční... tleskám!

nikolienka

9)  nikolienka (29.08.2010 11:31)

Emmett najúžasnejší zase
Krásne to bolo... Mohla by si aj svadbu spraviť z Edwradovho pohľadu

semiska

8)  semiska (29.08.2010 11:15)

Moc krásný. Povedlo se ti to. Těším se na další tvoji práci. Emmovi myšlenky naprosto k popukání

Amisha

7)  Amisha (29.08.2010 07:48)

Krásné! Moc se ti to povedlo. Neuvažovala jsi o dalších pohledech Edíka?

krista81

6)  krista81 (29.08.2010 02:34)

moc hezký, Edward sladkej a myšlenky Emmetta

eMuska

5)  eMuska (28.08.2010 23:43)

Bola to krásna jdorázovka. Ešte ma nenapadlo pozrieť sa na tento okamih ságy z Edwardovho pohľadu, i keď väčšinou to tak robím.
Tebe sa podarilo napísať presnú Edwardovu kópiu - mám 100% istotu, že by mal také isté myšlienky a pocity v origináli od Meyerovej. Podarilo sa ti to, vážne!

4)  Leni (28.08.2010 23:32)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella