Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Socha2.jpg

V temném koutě starého parku leží už mnoho desetiletí zvláštní socha. Nikdo z těch, kdo sem občas zabloudí, si jí příliš nevšímá. Vždyť je to jen kus kamene obrostlý mechem. Nebo není?

Ještě tmavou oblohu protnul první ptačí hlas. Nebe už nabíralo červenorůžovou barvu, když místním parkem spěchala dívka s kaštanovými vlasy a sluchátky na uších. Být obyčejná, běžela by a nevnímala své okolí. Ale ona se dokázala přerazit i na hladkém chodníku. Z Phoenixu byla zvyklá na rušnou silnici a spoustu lidí ženoucích se do práce, a tady byly jenom stromy a zbytky sněhu. Což rozhodně neznamenalo víc bezpečí pro její nohy.

Slunce už se vydávalo na svou pouť. Tolik nezvyklé paprsky hladily krajinu, objímaly ji kousek po kousku a slibovaly po dlouhé době krásný den.

Zastavila, aby nabrala dech. Rozhlédla se po parku. Všechno bylo zelené a... zelené. To je překvapení, není tu nic k vidění. Stromy, keř, přelomená větev, hrouda sněhu a co je to támhle?
Socha?

Slunce ozářilo kousek louky a to místo zaplavil nečekaný třpyt. Dívka si musela zaclonit oči.
Co to jenom je? Nacházela se v části parku, kam nikdo moc nechodí. Taky to tu tak vypadá, pomyslela si ponuře.
Slunce zakryl lehoučký oblak. Došla až ke kameni a uvědomila si, že je to ztvárnění muže. Nebylo toho moc vidět. Pokrývala ho odpudivá vrstva čehosi tmavě zeleného až šedého. Možná starý lišejník.
Ale když ho tesali, musel být nádherný. Svalnatý a přitom štíhlý. Navíc ten zvláštní kámen, který použili na jeho výrobu, ji na první pohled zaujal. Umínila si, že o něm musí zjistit víc. Obcházela ho dokola, ale když se chystala k němu kleknout, zazvonil jí telefon.

„Bello, kde trčíš? Slíbila jsi mi, že mě vyzvedneš a pojedeme spolu do školy.“
Dívka se na telefon ušklíbla. Jessica.
„Už jdu, byla jsem se projít v parku.“
V telefonu se ozvalo odfrknutí.

„Ty jsi tedy romantička. Doufám, že jsi nešla až na starý hřbitov. Straší tam.“
Bella se rozhlédla, a až teď si všimla rozpadlých náhrobků a hrobů, porostlých trávou.

„Jasně, že ne. Za chvilku jsem u tebe.“ Hodila telefon zpět do brašničky. Ruce se jí mírně třásly. Hřbitov. Nebyla žádná hrdinka. Znovu se ale podívala na sochu a věděla, že se sem brzo vrátí.

 

Školu přežila jako nutné zlo. Pořád před očima viděla vysoké smuteční vrby, sahající větvemi až na zem. Kopečky tajícího sněhu. Rašící novou trávu, tam, kam dosáhlo slunce. A tělo toho kamenného muže. Rozhodla se, že tam odpoledne znovu zajde. Musela vědět víc. Při hodině výpočetní techniky lustrovala internet, ale ani místní online kronika o ničem takovém nemluvila. Napadlo ji podívat se, u jakého hrobu leží. Třeba jméno na náhrobku ještě půjde přečíst. Nebo jeho část. Musí se tam vrátit.

„Země volá Bellu!“ Jessica jí zběsile mávala rukou před obličejem. Upřela na ni zmatený pohled.
„Jenom jsem se ptala, jestli půjdeš na sobotní ples. A co děláš odpoledne? Mohly bychom zajet koupit šaty?“

Bella jenom zakroutila hlavou. Dneska ne. Musí se vrátit do toho parku.

„No, ty už nějaký máš? Neříkej, že jsi tam jela beze mě?“ durdila se její společnice.
„Nemám. Nevím, jestli tam půjdu, nikdo mě nepozval,“ zalhala překvapivě snadno. Tolik toužila trávit zbytek dnešního dne rozhodně jinde než se svou kamarádkou. Na prchavý okamžik uvažovala, že by se jí se vším svěřila, ale hned to zamítla. Nepochopila by to.

 

Odpoledne, když se oblékala na cestu, připravila si i kbelík a kanystr s vodou. Chtěla tu sochu očistit, aby si ji mohla vyfotit. Třeba se jí potom podaří líp najít nějaké informace.

Venku se znatelně oteplilo. Udělalo jí to radost, protože teď už bude jenom pršet. A to bylo rozhodně lepší nšž sníh!

Než došla na místo, byla na sebe hrdá. Vyrobila si jenom dvě modřiny a malou odřeninu na ruce. Socha už byla ve stínu. Potlačila zklamání z toho, že už neuvidí, jak se třpytí. Přinejmenším dnes. Klekla si vedle muže a začala čistit náhrobek, na kterém měl položené ruce. Objevila nápis.

 

Ellen Mavericková Taylorová
Zde leží milovaná dcera a matka.
Zemřela jsi nevinná.
Všichni truchlící tvé srdce oplakávají...

Zatajila dech. Ležela tu mladá žena. Ale proč je tu on? Jako symbol čeho? Přece na hrobech mají všechny sochy nějaký význam. Jeho prsty vypadaly jako vtesané do mramoru. Když je zbavila nánosů, všimla si, že kolem nich je něco vyryté. Pracovala neúnavně a ruce už ji zábly, protože slunko začalo zapadat, ale nechtěla to vzdát.
Našla tam:
Bílá holubice s utrženými křídly, já polykám tvůj žal a němou tě tu nechám spát. Navěky strážící tvůj spánek bezesný...

Poslední písmena vypadala roztřesená. Jako by kameník moc pil a neviděl na to. Nebo jako by to vyryla ta socha holými prsty. Poslední písmeno zakrýval jeho prst. Bella se otřásla. Tohle začínalo být děsivé. Navíc se stmívalo. Musela domů.

Charlie byl jako na jehlách. Kde se ta holka zase toulá? Tohle musí přestat. Jestli si začala s tím klukem od Newtonů, tak ji přetrhne jak hada. Rázoval obývákem. Za jeho botami už se rýsovala cestička, jak důkladně sešlapával koberec.

 

„Ahoj tati.“ Bella vpadla do dveří celá udýchaná. Bála se. Ten hřbitov začal být velmi děsivý, jak tma převládala nad světlem. Uvědomila si, že neslyší žádná zvířata. A pak jí připadalo, jako by se po zemi plazil tichý šepotavý hlas, ale ona rozhodně nehodlala zjišťovat, jestli se jí to jen nezdálo.
Z přemýšlení ji vytrhl zamračený výraz otce.
„Kde jsi byla?!“
„U Jessicy.“ Odvětila to první, co ji napadlo.
„Právě volala a ptala se po tobě.“
Hups.
„Angely?“
Jeho výraz ji donutil couvnout. Bude muset s pravdou ven. Koneckonců Charlie je tu šerif, třeba bude vědět, co se tu semlelo.
„Dobře, já ti to řeknu. Ale... Sedni si, prosím. Byla jsem v parku.“
Charlie zvednul jedno obočí, což byl neklamný znak toho, že nechápal, co tam dělala.
„Co ti říká jméno Ellen Mavericková Taylorová?“
On prudce vtáhl vzduch nosem a pak se chytil za hlavu.
„Řekni mi, že jsi nebyla na starém hřbitově, prosím.“
Když zarytě mlčela, povzdechl si. Upírala na něj zvědavé oči.
„Ta žena byla zabita ve zdejších lesích, při vycházce. Našli ji bez jediné kapičky krve a se dvěma vpichy na krku. Nebyla znásilněná, ani jinak zneužitá. Ležela na mechu a vlasy měla rozprostřené kolem. Ve tváři měla klidný výraz a jenom pár pramenů šedých vlasů prozrazovalo, jakou hrůzu si musela prožít.“
Musela si přejet dlaněmi paže, na kterých jí naskočila husí kůže.
„Ten, kdo ji zabil, musel být bestie. V té době, bezmála před sto lety, nebylo vůbec jednoduché odčerpat z těla krev, aby se to dalo svést na upíry. Bláhově se snažili zamaskovat vraždu. Kam se poděla její krev, se nezjistilo.“
Sledoval její výraz a doufal, že k tomu místu se už nepřiblíží.
„Zabili ji kousek od místa, kde teď leží. Její manžel nesnesl, aby její bledé tělo přenesli do města. Pochovali ji ještě ten den, kdy ji našli.“
Bella měla úplně ledové ruce a byla nesmírně vděčná za dobu, ve které žije. Dneska už si nikdo na upíry nehrál.

„Bello, byl bych rád, kdybys tam už nechodila. Je to opuštěný místo a kdo ví, na koho tam můžeš narazit.“
Nakonec ji propustil, aby mohla jít konečně spát.
Když za sebou zavřela dveře svého pokoje, sesunula se podél nich na zem. Chtěla moc splnit otcovo přání, ale věděla, že to nedokáže. K tomu místu ji to lákalo nepopsatelnou silou. Děsivou, ale nedalo se jí vzdorovat. Zítra tam vyrazí znovu, bez ohledu na okolnosti. Chce vidět jeho tvář. Musí. Potřebuje.

 

Netušila, jak ráno vstala, ani jak se dostala do školy a pak zpět domů. Uvědomovala si pouze svůj cíl. Tentokrát si s sebou vzala deku a novou várku vody a čistících prostředků. Dnes venku kralovala mlha a jemně mrholilo. Všechno se zdálo temnější a děsivější. Vešla na prostranství, kde ležel on. Klekla si k němu na zem a lehce ho pohladila po hlavě.
„Kdo jsi?“ Připadala si jako blázen, když se v noci snažila vygooglit odpovědi, které samozřejmě nenašla. Bylo to moc dlouho a nikoho tato úmrtí nenapadlo zapisovat, natož dávat na internet.
Vzala do ruky hadřík a jemně, jako by ho mohla poškodit, mu otírala obličej. Tedy jenom tu část, kterou neměl zabořenou v kameni.
Soustředila se na práci tolik, že jí ušel první šepot. Zarazila se uprostřed pohybu. Nastražila uši, aby zkusila něčemu porozumět. K jejím uším dolehlo jenom pár stěží srozumitelných slov.
Otče náš, jenž jsi na nebesích...
Rozhlížela se po okolí, jestli někoho neuvidí. Pěkně blbá legrace, takhle ji děsit.

Namočila hadřík a chtěla pokračovat tam, kde skončila, ale když se podívala na zpola odkrytou tvář, zíraly na ni dvě černé oči. Zajíkla se, srdce jí poposkočilo. Nemohla se pohnout, přimrazená tím podivným pohledem. Všimla si, že hýbe ústy, ale nerozuměla mu. Nechtěla mu rozumět. A přesto... Její tělo ignorovalo mozek, křičící, aby utekla. Naklonila se blíž.
Ozvalo se zavrčení, žádostivý zvuk plný touhy, který ji k smrti vyděsil.
„Uteč,“ zašeptalo to stvoření.
To ji popohnalo. Vyskočila na nohy a bez ohlédnutí se hnala k autu. Náklaďáček poprvé jenom s hrknutím poposkočil.
„No tak, mizero, naskoč!“
Napodruhé už to motor zvládl, ona se prudce otočila na parkovišti a rychlostí, kterou jí dovolil, vystartovala k domovu.
Když míjela první obydlené domy, připadal jí její zážitek už směšný. Mlha a stíny mohly udělat své. Určitě. Navíc toho minulou noc moc nenaspala. Blázní. Když zabočovala na příjezdovou cestu, už se dokonce usmívala. Trošku hystericky, ale pokračovala v přesvědčování sebe sama, že je vše v pořádku. Prostě už tam nepůjde. Nemá zapotřebí se takhle stresovat.
Když uvařila a dala otci večeři, rozhodla se, že se bude zase chovat normálně. Tedy skoro. Ona nikdy nezapadala.

Vyběhla k sobě do pokoje a uklidila všechno, co se před ní neukrylo. Příjemně unavená padla do peřin a schoulená na boku usnula.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2 3   »

Jalle

46)  Jalle (14.10.2012 13:50)

wow, je to úžasné

Pilly

45)  Pilly (21.06.2012 16:09)

Clea

44)  Clea (21.06.2012 14:53)

horooooor mám za úkol popsat niterné pocity... hmmm
moc se mi to líbí a jsem děsně zvědavá, jestli to je její manžel nebo její vrah, nestačí?? anebo je obojí jo, ty niterný pocity hřbitovy nemám ráda, takže chvilku pocit úzkosti, ale stále převládala ta zvědavost

Lipi4

43)  Lipi4 (21.06.2012 12:30)

Jéééééééééééééééé ... horor ... no nic letím dál, ať vím jak to skončí a monu nechat delší komentík

leelee

42)  leelee (20.06.2012 21:53)

nebude to jen tak ledajaká socha, to je tady snad jasný, ale jaký má vlastně tajemství? to se teprve uvidí

ambra

41)  ambra (09.12.2011 21:51)

Ano, mně prostě všechno trošku trvá .
Ami, je to naprosto úžasné a strhující, geniální námět a jestli je to tak, jak si myslím, tak potěš nás ty!!! Mmch - dost se u toho bojím

HMR

40)  HMR (17.07.2011 12:23)

Nečtu to poprvé a stále tvrdím, že je to geniální... jen mě teď napadlo, se Savem na Edwarda? Co kdyby ho "poškodila"?

Kristiana

39)  Kristiana (16.06.2011 18:55)

Jsem napnutá jak struna.
Je to Edward? Není to Edward?
Je upír? Není upír?
Je nebezpečný? Není nebezpečný?

38)  Ashley (27.11.2010 20:43)

celou kapitolku mě příjemně mrazí!!! jdu se vrhnout na pokračování!!!

Lioness

37)  Lioness (27.11.2010 12:06)

Přejel mi mráz po zádech, tam a zpět. Je to šílené.
Nedokážu, nechci, si představit Edwarda, jak roky, celé staletí, usedavě truchlí nad hrobem své lásky. Byl to snad on, kdo ji zabil? Nebo jeho onen neznámý upír přeměnil a ji zabil?
Kdybych byla Bellou, už na ten hřbitov nikdy nevkročím. A pro jistotu si vezmui nějaké prášky na uklidnění. Ale jak ji znám, ona to tak jistě nenechá.
Jenže co by mohlo být dál?!

Ewik

36)  Ewik (25.11.2010 23:16)

Bože, je to nádherné a strašidelné a dechberoucí.

eMuska

35)  eMuska (24.11.2010 19:22)

Ehhh! Rozhodla soms a, že sa nad touto poviedkou zamýšľať nebudem, lebo inak sa nevyspím... Dnes... zajtra... pozajtra... apoň do Vianoc... Ja sa začínam báť! Ozajstnovsky! A spojila som si dva a dva dohromady - myslím, že relatívne viem, kto bol kto... Takže takto? Paráda... Uf... Ja mám vážne strach...

dorianna

34)  dorianna (24.11.2010 18:15)

Dobrá, třetí přečtení mě donutilo ze sebe vypustit něco, co se stává málokdy, alespoň u mě. Opravdu dechberoucí příběh, který se teprve rozvíjí, krásně popsané situace a jen samotný námět je výborná věc. Pokud i další díly budou nadále tak úžasné, pak se těším a máš ve mě věrného čtenáře.

33)  ada (24.11.2010 17:47)

krasne

Amina

32)  Amina (24.11.2010 13:42)

tak krásně tajemný a zároveň vzrušující začátek příběhu už jsem delší dobu nečetla. Po dočtení téhle kapitolky se nemůžu zbavit myšlenek, že buď to byla tak silná láska, bez které nedokázal jít dál celých dlouhých 80 let nebo měl tak hrozné výčitky svědomí, že ji zabil a proto se sám odsoudil k tak hrozné samotě... Jsem moc zvědavá, jestli se tam Bella znovu odváží jít nebo jí to strach nedovolí a bude se užírat spekulacemi, co vlastně na tom hřbitově zažila... Moc se těším na pokračování

BlackBeauty

31)  BlackBeauty (24.11.2010 12:57)

Opravdu se skláním před touhle povídkou - většinou se u ostatních zaseknu na první kapitole a dál nečtu, protože mě třeba povídka nezaujme, ale tady to prostě nešlo ... už když se "socha zaleskla v ranním sluníčku v opuštěné části parku" ... to jsem prostě věděla, že budu číst dál ... úžasný nápad a ještě k tomu skvěle zpracovaný ... opravdu tleskám !
a v koutku duše tajně doufám, že ta lesknoucí se socha s černýma očima (jestli jsem to pochopila dobře ;) ) je náš .... no, víme kdo
už se opravdu moc těším na další dílek a vůbec na celou povídku

Bye

30)  Bye (24.11.2010 12:44)

"S Jessicou.
Ups.
Angelou?"

Tolik k legraci.
Ami, hrozně nám tu rosteš!
Skvěle vymyšlený příběh s tajemstvím a hororovými prvky.
Ještě skvělejc napsaný! Na stejných místech jako Belle mi naskakovala husí kůže, bála jsem se a slyšela tajemný šepot.

Celý to je umocněno tím, že ona se jmenuje Bella, takže on...
A něco mi říká, že tu "sochu" tam nenechal vytesat manžel ubohý Ellen... Je to nějaký věčný trest? Přijde vysvobození???

Amisha

29)  Amisha (24.11.2010 12:06)

Holky děkuju a Blackbeauty už se na tom pracuje, dělám poslední korekturu

BlackBeauty

28)  BlackBeauty (24.11.2010 11:39)

Dalšííííííí ... rychle prosíííííííííím

27)  AMO (24.11.2010 10:38)

Teda jsem v šoku .To bylo fantastické. Nejdříve jsem nechtěla číst, ale úplně mě to pohltilo.Už se těším, co bude dál. Tak honem a rychle

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Paul, Sam, Quil