Sekce

Galerie

/gallery/Dětská láska je nejsilnějš.jpg

Dárky

Tak a je to tady, blíží se vánoční svátky. Svátky klidu a pohody. To ovšem letos neplatí. Vánoce u nás budou jako na bitevním poli. Proč?  Situace mezi mnou a Edwardem je pořád na mrtvém bodě. Já se každý den strachuju, že zase odejde a on je pořád v lese. Denalijští byli stále u nás a plánovali odjet až po svátcích. Hurá. Vůbec jsem z toho neměla radost. Potřebuju být sama se svou rodinou, ne mít publikum za zadkem.

Teď navíc, když se ví o mé nemoci, všichni okolo mě chodí po špičkách a jsou opatrní na to, co poví. Ano, dělají přesně to, co jsme nechtěla. Jednoho dne jsem to už nevydržela. Byla středa a my se vrátili ze školy. Na všech bylo vidět, jak mě litují a jiné.

„Nechte toho. Proto jsem vám to nechtěla říct. Nechci, aby jste mě litovali. Chovejte se jako předtím,“ vykřikla jsem nasupeně. Popadla jsme oblečení a šla do garáže.

„Edwarde,“ křikla jsem už míň podrážděně. Vždy jsme kupovali dárky spolu. Byl to náš zvyk a já na něm nehodlám nic měnit. Stál přede mnou a pozoroval mě.

„Jedeme nakupovat,“ řekla jsem nekompromisně a nasedla do auta. Ihned byl na sedadla řidiče a jel směr Seattle.

V autě vládlo ticho a to mě znervózňovalo. Poprvé mi vadilo ticho v Edwardově přítomnosti. Bez váhání jsem zapnula rádio a dívala se z okénka na zasněženou krajinu. V poslední době jsme už neměla sílu. Nechtěla jsem ani bojovat za poslední zbytky lidskosti. Chtěla jsem, aby bylo vše za mnou, ale táta je proti. Prý mi to slíbil, až nebude žádná naděje a za tím stojí i ostatní. Chtějí mě vyléčit, ne hned přeměnit. Ale já nechci být člověk. Nemám sílu, ani motivaci být člověk. Proč taky? Moje rodina je upíří rodina. Já umírám a moje šance nejsou zrovna nejlepší a to se ví od prvního dne. Proč mám bojovat pro něco, co nechci?

Cesta utíkala rychle a já začala přemýšlet nad něčím jiným - Co koupím rodině k Vánocům? No, dárky vždy kupujeme dohromady s Edwardem a tak to nebyl problém, ale já měla jiný. Co koupím Edwardovi? Vůbec nic mě nenapadlo. Co taky kupovat upírovi, který má vše? Vždy jsem mu koupila alespoň nějakou blbost, ale teď mu chci koupit něco výjimečného. Ale co? Možná mi zítra pomůže Alice.

Už jsme stáli před obchodním domem. Edward mi otevřel a vydali jsme se dovnitř. Nevím, co se s ním stalo, ale bylo to jako dřív. Neustále jsme se smáli a vtipkovali, hádali se, co koupíme, ale byla v tom ta rodinná pohoda jako kdysi.

Nakonec jsme koupili Carlislemu knihu o historii lékařství, Esme zlaté hodinky s věnováním - u toho jsme se taky dlouhou dobu dohadovali -,  Emmetovi novou sadu baseballových pálek, Rose kufřík s líčením, Alici jedny boty – no, spíš to měl být žertík, jelikož z těch bot dostane infarkt - a Jasperovi knihu o vojenské taktice.

Ještě jsme koupili něco Denalijským. To jsem nechala na Edwardovi, jelikož jsem nevěděla co.

 

Během nákupů byl Edward jako dřív. Moc jsem si to užila. Zase po dlouhé době jsem si připadala normálně a šťastně. Jediné, co jsem si přála, bylo, aby mu to vydrželo až do vánočních svátků.

I při cestě domů jsme se smáli a vtipkovali. Vůbec jsem ho nepoznávala. Nevěděla jsem, co je za tou změnou, ale bylo mi to jedno. Já si užívala svého starého Edwarda.

Doma jsme dárky odnosili k Edwardovi do pokoje. Jelikož byly všechny až na knihy zabalené, vzala jsem balící papír a šla k němu.

Seděl na sedačce a v ruce držel knížku. Díval se na mě a čekal co udělám. Usmála jsem se a šla k němu do šatny, kde jsme schovali dárky. Cestou jsem ještě zapnula věž.

Vzala jsem knížky a vrátila se k němu. Sedla jsem si na zem k sedačce, na které seděl.

Tiše mě pozoroval a já začala balit. Když jsem balila poslední, pro Eleazara, řízla jsem se o papír. Okamžitě jsme se podívala na Edwarda.

Seděl v klidu, jen se díval na kapky krve, které mi tekly po prstě. Oči mu lehce ztmavly, ale nebylo to tak hrozný. V další vteřině už tam neseděl. Místo toho klečel přede mnou a v ruce měl náplast. Jen jsem se usmála.

„Koukám, že ti to vůbec nevadí,“ řekla jsem v klidu, když mi lepil prst.

„Spíš jsem už zvyklý. Kdyby tu byl ale někdo jiný, měl bych větší problém odolat. Přeci jen tobě odolávám už 14let,“ řekl v klidu, ale ten konec měl dvojsmysl. I podle toho jak to řekl. Rozhodla jsem se dělat, že jsem si toho nevšimla.

Edward dobalil tu poslední knihu a poté je odnesl na místo.

Zítra se jde naposledy do školy a poté jedu s Alice ještě jednou nakupovat. Proto jsem se vrátila do pokoje, kde jsem udělala večerní údržbu a šla spát.

Když jsem tak ležela v posteli, najednou mě napadlo, co koupit Edwardovi. Rychle jsem vylezla z postele a vzala si knihu, kterou mi dal loni k Vánocům - Kniha citátů a mott.  Začala jsem tam hledat nějaký citát nebo motto pro něj, které by vše vystihovalo. Skoro celou noc jsem hledala a nakonec jsem našla tři, které se mi líbily. A z nich jsem vybrala nakonec jedno, které říká vše.

Spokojeně jsme na těch pár hodin, než půjdu naposledy do školy, usnula.

Ráno jsem se probudila se skvělou náladou, protože jsem už věděla, co koupím Edwardovi. Svoje motto, které je podle mě pravdivé, alespoň v mém případě, jsem si přepsala na papírek a jela s Edwardem do školy.

Ve škole jsem se rozloučila s kamarády a s Angelou jsme si daly vánoční dárky. Po škole jsem jela s Alice a Rose do obchodů. Ony si v klidu nakupovaly a já jsem šla do zlatnictví. Měla jsme přesnou představu, jak bude můj dárek vypadat.

Nechala jsem udělat na míru a podle představ, stříbrný náramek se štítkem, na kterém bude ze předu: Edwardovi od Bells.

a ze zadu ten citát: Nejkrásnější život, jaký můžu žít, je život s tebou.

Alice i Rose se můj nápad líbil a tak jsem zlatníkovi zaplatila půlku předem, s tím, že to bude do tří hodin hotovo.

Byla jsem tak nadšená svým nápadem, že jsem ani neprotestovala, když chtěla Alice nakupovat oblečení. Byla jsem ráda, že mi to tak vychází.

Po třech hodinách jsme se vrátily do zlatnictví a moje zakázka už byla hotová. Okamžitě jsem se na něj podívala. Byl ještě krásnější, než v mých představách. Doufám, že se mu bude líbit. Ještě jsem si ho nechala zabalit a zaplatila jsem. Bylo mi jedno, že to je nejdražší dárek, který jsem kdy koupila.

Jelikož jsme měly všechno, pro co jsme jely, vrátily jsme se domů. Nikdo tam nebyl, všichni byli na lovu a někteří na nákupy akorát jeli. Zaplula jsem do pokoje a ukryla svůj dárek. Měla jsme z něj radost, vážně se mi líbil.

Ani jsem si neuvědomila kolik už je hodin, tak jsem zapadla do sprchy a poté do postele. Ty nákupy mě docela odrovnaly.

 

Edward:

Všechno bylo špatně. Na jednu stranu jsem byl rád, ale na druhou jsem to nechtěl ani slyšet. Moje Bella umírá.

Blížily se Vánoce a já věděl, že jestli chci dát Bell nějaký dar, stačí když se budu chovat normálně.

Byla na ní vidět, jak ji štvou pohledy rodiny a i moje. Jednou to už nevydržela a začala křičet. Poté jsem s ní jel nakupovat dárky, jako každý rok.

Ano, na Vánoce jsme spolu měli hodně zavedených zvyků, včetně společných nákupu. V tu chvíli jsem se rozhodl na vše zapomenout a dělat, jakoby se nic nestalo, jakoby vše bylo jako dřív.

Nákupy jsme si užili a dohadovali se, co komu koupíme. Na Bell bylo vidět, jak je ráda, že se chovám, jakoby nic. Všemu jsme se smáli a vše zkoušeli, jako malé děti. Spousta lidí si o nás myslela, že jsme blázni. No, já si tak občas připadám.

Když jsme dojeli domů, Bella se rozhodla, že zabalí knížky a během toho se řízla o papír. Bylo vidět, jak čeká na mou reakci, jelikož přede mnou naposledy krvácela jako malá holčička. Ale já si za ty roky zvykl a tak mi ani přímý kontakt s její krví nevadí. Bylo vidět, že ji to potěšilo.

Když šla večer spát, přemýšlel jsem, co jí pořídím k Vánocům. Něco, co by se k ní hodilo a co by se jí líbilo. Nevím, jak dlouho jsem přemýšlel, ale nakonec jsem to měl. Přes internet jsem jí koupil řetízek a náušnice s modrým srdce.

Moc se mi to líbilo a bude jí to slušet. Alice mě pochválila, že to není špatný nápad a já byl rád, že už to mám za sebou. Vždy mi dělá největší problém koupit něco Belle.

Bylo už skoro ráno a já se šel podívat k Belle, jako vždy, ale překvapilo mě, že se ještě svítí. Potichu jsem otevřel a díval se, co provádí.

Listovala v knize, kterou ode mně loni na Vánoce dostala. Byla to kniha citátů a mott. Vůbec jsem to nechápal a tak ji jen chvíli pozoroval.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

MaiQa

7)  MaiQa (20.05.2011 14:18)

6)  ajeje (19.05.2011 22:06)

5)  veve (19.05.2011 20:01)

Hanik

4)  Hanik (19.05.2011 19:29)

no aspon že se Eda zase umoudřil....jen tak dál at sou brzo spolu

eMuska

3)  eMuska (19.05.2011 19:06)

ja som vždy chcela takú veľkú hrubú knihu citátov a mott... Sú zlatí, konečne to bolo ako pred tým...

2)  Hermi2616 (19.05.2011 18:42)


Dneska jsem tvoji povídku začala číst a přečetla ji jedním dechem... prostě nádhera....

1)  sísí-bella (19.05.2011 17:29)

ooooooo! náádhera! konečně! oni prostě musíííí býýýt spolu!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek