Sekce

Galerie

/gallery/Dětská láska je nejsilnějš.jpg

Tati, pomoc!

Další den jsem se ve škole na nic nesoustředila. Pořád jsem přemýšlela, jak to říct doma. Měla jsem problém se s tím srovnat sama. Párkrát mě při hodině vyvolali, ale Edward mi vždy poradil, tak to nebyl takový propadák.

Jela jsme s ním domů, když jsem se rozhodla, říct to alespoň tátovi.

„Táta je v nemocnici?“ Přikývl. „Odvez mě tam, prosím. Musím s ním mluvit,“ řekla jsem. Podíval se na mě a poté jel k nemocnici. Zaparkoval před ní a otočil se na mě.

„Co se děje, Bell? Jsi celý den mimo,“ zeptal se, ale já nechtěla odpovídat.

„Nic,“ řekla jsem rychle.

„Bell, nikdy jsi neuměla lhát. Od včerejška jsi divná a já chci vědět proč.“  Díval se mi do očí, čímž mě vždycky přesvědčil. Ale dnes to měl marné.

„Nic,“ opakovala jsem.

„Bell, nelži. Co se děje? Vždy jsi mi vše říkala,“ řekl naštvaně.

„Nechci o tom mluvit. Chci, abys, jakmile vystoupím, odjel,“ řekla jsem rozhodně. Váhal, ale nakonec přikývl.

„A co se děje?“ nedal si pokoj.

„Nic, nechci ti to říct,“ řekla jsem, ale on nepřestal.

„Proč?“ Už mě štval.

„Prostě ti už nedokážu věřit, Edwarde,“ vykřikla jsem a poté vyběhla ven z auta. Opět jsem litovala svého prudkého chování, ale já mám teď problém, jak to řeknu tátovi, natož jemu. A on mě tu otravuje.

Běžela jsem do nemocnice a poté rovnou do tátovy pracovny.

Vlítla jsme tam jako velká voda bez zaklepání. Naštěstí tam nikoho neměl.

„Co se děje, Belli?“ zeptal se. Vydýchala jsem se a poté spustila. Šla jsem rovnou k věci, jinak bych to ze sebe nedostala.

„Včera mi doktor Stoner zjistil rakovinu krve,“ vychrlila jsem a posadila se na židli. Chvíli na mě zíral a poté si mě prohlížel.

„Změn si všimla Angela. Chci po tobě jen jedno. Slib mi, že mě přeměníš, až mi bude hodně špatně a taky, aby jsi mě začal léčit.“

„Slibuju,“ řekl. Nechal přinést mojí složku a napsal mi nějaké léky, které budou schované u něj v pracovně.

Jelikož mu už končila směna, odvezl mě domu.

„Jo, tati, nechci aby to věděli. Povím jim to sama, ale až později, ano?“ řekla jsem nejistě cestou. Přikývl. Tohle se mi na něm líbilo.

Přijeli jsme domů. Všichni se na mě dívali, ale nic neřekli. Snědla jsem jídlo, co mi Esme připravila a šla do pokoje. Nikde jsem neviděla Edwarda a to mi dělalo potíže a tak jsem šla k němu.

Byl tam. Seděl na pohovce a četl. Dostala jsem ještě větší výčitky, že jsem na něj tak vyjela. On má o mě jen starost.

Šla jsem k němu a sedla si na něj obkročmo, jako když jsem byla menší a chtěla upoutat jeho pozornost.

Zabralo to. Okamžitě dal pryč knihu a díval se na mě.

„Promiň, neměla jsem na tebe tak vyjet. Jen jsem tátovi musela něco říct. Strašně moc si přeju opět ti věřit, ale nejde to,“ řekla jsem rychle a sklopila hlavu.

„Omlouvám se, neměl jsem naléhat. Ani se ti nedivím,“ odpověděl. Pevně jsem ho objala a najednou mi všechny starosti přišly nicotné. Nevím, jak to dělal, ale s ním mi prostě vše přišlo jako malý problém. Objetí mi opětoval a já byla jako vždy spokojená.

Nevím, co to do mě najednou vjelo, ale strašně moc jsem ho chtěla políbit. Začala jsem svými rty jezdit po jeho krku. Cítila jsme jak ztuhl, ale bylo mi to jedno. Klouzala jsem po jeho studené kůži přes bradu, až jsem se dostala k jeho rtům, na které jsem ho políbila. Chvíli to trvalo, ale pak mi začal polibky oplácet.

Silněji si mě k sobě přitáhl a já mu zapletla ruce do vlasů. Když mi docházel vzduch, přesunul se na můj krk a klíční kost. Celkem hlasitě jsem lapala po dechu, ale bylo mi to jedno. Jakmile jsem se nadechla, opět jsem si přitáhla jeho rty. Jeho ruce vklouzly pod moje tričko a já mu zasténala do úst. Pomalu sunul látku nahoru. Nebránila jsem se a zvedla ruce nad hlavu. Opustil mé rty a sundal mi tričko, které poté odhodil. Začal se věnovat mému krku, zatímco já mu rozepínala košili, kterou jsem z něj potom stáhla a odhodila za sebe. Rukama jsem začala přejíždět po jeho dokonale vypracované hrudi a opět vyhledala jeho rty. Pomalu mě položil na pohovku. Prohnula jsem se v zádech a svou hrudí se dotýkala té jeho. Jeho ruce zkoumaly mé tělo tak, jako moje to jeho. Kdekoliv se mě dotkl, naskočila mi husí kůže a já chtěla, aby se mě dotýkal ještě víc. Začal zase polibky pomalu přecházet po mém krku až k dekoltu. Projela mnou ještě větší vlna touhy a já hlasitě zasténala jeho jméno, což jsem neměla dělat. V tu chvíli se vzpamatoval a byl pryč.

Ležela jsem dál na pohovce a pokoušela se srovnat si dýchání. Když se mi to povedlo a podívala jsem se okolo sebe, Edward stál u okna a ruce měl zaťaté v pěst.

Došlo mi, co jsem udělala a začaly mi téct slzy. Opět jsem vše pokazila.

Rychle jsem se zvedla a běžela do svého pokoje. Zavřela jsem se tam a začala brečet. Ale snažila jsem se, aby mě neslyšeli. Proč vždy vše hezké zkazím? Nechápu to. Proč jsem po něm tak vyjela?

Pořád jsem na sobě cítila jeho dotyky. Věděla jsem, že je zase konec toho, co mezi námi bylo. Bude se mě zase stranit. Jen jsem doufala, že neodejde.

 

Další den byla sobota, nikam jsem nemusela. Byla jsem zavřená ve svém pokoji a poslouchala muziku. Pokoušela jsem se na vše zapomenou. Marně. Když v tom do pokoje přišel Edward. Vykuleně jsme se na něj dívala. Položil nějakou krabici na stůl a odešel. Neřekl ani slovo. Podívala jsem se na ni a uvědomila si, že je to hi-fina, co jsem dlužila Danimu. Povzdechla jsem si. Měla jsem pravdu, opět jsem to zkazila. Tohle byl důkaz. Měli jsem ji koupit spolu.

Nechtělo se mi už brečet. Vzala jsem krabici a šla dolů.

Jelikož jsem neměla auto, rozhodla jsem se, že pojedu Volvem. Krabici jsem položila v garáži a hledala klíčky. Nikde nebyly. S dalším povzdechem jsem šla k Edwardovi do pokoje.

Ležel na pohovce a měl zavřené oči. Vypadal božsky. Zakázala jsem si tak přemýšlet a opatrně si odkašlala. V tu ránu seděl na pohovce.

„Promiň, ale potřebuju si půjčit auto, abych odvezla tu hi-finu Danimu. Má hlídku, takže se s ním nemusím potkat,“ řekla jsem. Mlčky přikývl a hodil mi klíčky. Naložila jsem krabici a jela k Danimu.

Jak jsem říkala, doma byla jen Angela. Krabici jsem odnesla k němu do pokoje a poté si s Angelou povídala. Řekla jsem jí, co se stalo a ona se mě pokoušela utěšit, ale marně…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  sísí-bella (12.05.2011 17:06)

Edward je váážně tupec!!

Hanik

2)  Hanik (12.05.2011 14:22)

bože Edward je taky blbec ..... si aspon měli promluvi a né mlčet :p ...těším na další

1)  ajeje (12.05.2011 12:26)

toho edwarda by som najredsej.....

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek