Sekce

Galerie

/gallery/Dětská láska je nejsilnějš.jpg

Polibek a následky

 

Ráno jsem se probudila stulená na posteli v Edwardově objetí. To se mi líbilo, ale ta pozice byla až moc. Hlavu jsem měla na jeho hrudi, jednou rukou jsem ho objímala kolem hrudi a jednu mojí nohu měl obmotanou kolem pasu. Měla jsem na sobě stále jen jeho mikinu, která mi byla pod zadek, ale v téhle pozici mi byla k pasu. Jeho paže byly obmotané kolem mého pasu. Styděla jsem se, ale zároveň si to i užívala.

Když jsem se rozhodla se probrat, rychle jsem otevřela oči a podívala se na něj. Oči měl zavřené a krásně se usmíval. ´Možná se mu to líbilo stejně jako mě.´ napadlo mě.

Chtě, nechtě musím vstát. Opatrně jsem začala sundávat svou nohu z jeho pasu, ale on ji chytil a držel ji tam, kde byla. Zmateně jsem se na něj podívala.

Díval se na mě a v očích jsem mu viděla, jak se sám se sebou pere. Začal se ke mně přibližovat obličejem. Jeho ruka na mé noze začala mířit nahoru.

Obličeje jsme měli těsně u sebe. Moje srdce sprintovalo a dech se mi zasekl někde v krku.

Dělilo nás pár centimetrů, když jsem prolomila tu poslední vzdálenost. Cítila jsem jak ztuhl, ale po chvíli mi polibek oplácel ještě dravěji. Přetočil se nade mě. Mojí nohu měl stále kolem pasu a ruce jsem mu zapletla do vlasů. On se jednou rukou podpíral a druhou stále jezdil po mé noze, dokud se nezastavil u mého boku. Náš polibek byl plný vášně a lásky. To byl polibek, po kterém jsem toužila. Polibek z lásky, kterou cítím.

Začal mi docházet dech a Edward se polibky přesunul na můj krk. Zachvěla jsem se a slastně vzdychla, nešlo to jinak. Tiskla jsem se k němu, co to šlo.

Když jsem opět popadla dech, přitáhla jsem si ho na své rty. Nechtěla jsem skončit.

Najednou mu zazvonil telefon. Ani nevím, jak ale zmizel a já byla sama na posteli. Poznala jsem, že je to Alice.

Když domluvili, vzal mě do náruče a běžel se mnou domů. Celou dobu nepromluvil.

V tu noc jsem si něco uvědomila. A to, že miluju Edwarda. A ten polibek mi to jen potvrdil. To je ten cit, který k němu mám. Uvědomila jsem si, že ho miluju od jak živa, ale bála jsem se to říct, protože nevím, jak je na tom on se svými city. A já nechci udělat žádnou chybu v našem – teď už sotva – vztahu.


Ano, i poté noci a ránu je to ještě horší. Ve škole je se mnou, ale už ani moc nekomunikuje. Nemluví se mnou a dokonce se mi vyhýbá. A to mě trápí. Co jsem provedla?

Dani se ve škole ještě o něco pokusil.

Měla jsem hodinu s Alice a vůbec jsem se nemohla soustředit. Potřebovala, jsem se projít a tak jsem šla na záchod. Strávila jsem tam jen chvíli a poté se chystala vrátit. Pořád jsem uvažovala nad Edwardem, takže jsem si nikoho na chodbě nevšimla, dokud mě ten dotyčný nepřišpendlil ke zdi.

„Budeš už hodná?“ ptal se Dani a já už nevěděla jak se ho zbavit. Vší silou jsem ho kopla do rozkroku. Pustil mě a dopadl na kolena. Když se zvednul, už přede mnou stál Edward a chytil ho pod krkem.

„Nech ji na pokoji. Slyšíš?“ vrčel na Daniho.

„Nejde to,“ odpověděl. Edward ho ještě víc zmáčkl a znovu zavrčel.

„Všechno jde, psisko! Nech ji na pokoji!“ Dani přikývl a Edward ho pustil. Beze slova mě odtáhl ke třídě a poté odešel. Jen jsem se mu dívala na záda. Cítila jsem slzy, ale odmítala jsem jim dát volnost.

Pořád mě jen opouští. Přitom mi slíbil, že mě nikdy neopustí. Zmučeně jsem šla do třídy. Když mě uviděla Alice, oddychla si. Sedla jsem si vedle ní a vzpomínala.

Seděla jsem v pokoji a objímala se s Edwardem. Akorát mi řekl, co je zač. Odtáhla jsem se od něj.

„Edwarde, slib mi, že mě nikdy neopustíš.“ Na jeho tváři se vykouzlil úsměv.

„Už jsem ti to slíbil, když jsi byla prcek a znovu opakuju ´Nikdy´,“ řekl a opět mě objal. Tehdy jsem byla šťastna. To jsem ještě měla svého Edwarda u sebe a ne, že pořád odcházel…

Měla jsem ale říct, aby mě neopouštěl nejen fyzicky. On to plní fyzicky. Je se mnou, ale jinak odchází. Pořád odchází a nechává mě samotnou. Chci být s ním, ale mám strach, že když mu řeknu o svých citech, bude to ještě horší.

Byla středa večer a já seděla ve svém pokoji a jen tak si brnkala na kytaru. Vzpomínala jsem na můj a Edwardův polibek a přála si, aby se to opakovalo. Ale mám strach, že i ten polibek toho hodně pokazil. Mně ovšem pomohl ujasnit si svoje city.  Dál se mi zdají sny o tom že Edward odchází, což bych nepřežila. Stačí, že se mi vyhýbá. Kdyby odešel úplně, nepřežila bych to. Najednou jsem ze zdola slyšela křik. Přestala jsem si brnkat a začala poslouchat. To, že žijete v domě plném upírů má své výhody, jelikož díky nim máte bystřejší smysly.

„Edwarde, to ti nedovolím,“ křičela Alice. „To nesmíš,“

„Nekřič, uslyší tě!“ upozornil ji Edward. To ve mně probudilo zvědavost a tak jsem pomalu a tiše šla dolů. Poprvé jsem litovala toho, že mám pokoj až ve třetím patře.

„Tak ať. To nesmíš udělat. Ublížíš jí. Uvědomuješ si to?“ křičela dál. Co nesmí? Když jsem byla na posledních schodech, podívala jsem se po pokoji. Nikdo si mě nevšiml, což bylo dobře. Stála jsem tam a dívala se proč se hádají.

Emmett stál ve dveřích, před ním Rose a syčela na Edwarda. Jasper držel Alici, která po něm chtěla skočit. Esme a Carlisle stáli opodál, a Esme vzlykala.

„Edwarde, já ti to nedovolím,“ křičela Alice.

V tu chvíli mi to vše došlo. Do očí se mi nahrnuly slzy. Moje sny se plní, on chce odejít. Chce mě nechat samotnou. To nesmí.

„Ne,“ vykřikla jsem a běžela k Edwardovi. Vší silou jsem ho objala kolem hrudi, do které jsem zabořila hlavu. Kdyby chtěl, bez námahy mě odstrčí.

„Ne, to nesmíš,“ brečela jsem. Jen ta představa strašně bolela. Cítila jsem, jak mě objal. Doufala jsem, že jsem ho díky tomu přesvědčila.

„Slíbil jsi mi to. Pamatuješ? Dvakrát,“ brečela jsem a víc se k němu tiskla.

„Slíbil jsi mi, že mě neopustíš, nikdy,“ přesvědčovala jsem ho a doufala. 

„Belli… já,“chtěl něco, ale já ho nenechala.

„Žádné já, slíbil jsi to. Nesmíš mě opustit, nesmíš.“

„Slíbil jsem ti to, když jsi mě ještě potřebovala,“ pokoušel se mě oblafnout. Jenže to se mu nepovede. On neví, jak moc ho potřebuju, pořád.

„Stále tě potřebuju, Edwarde,“ řekla jsem rozhodně. Alice ale pořád vrčela a mně bylo jasné, že se nerozmyslel.

„Teď už ne. Byl jsem tu především kvůli Jamesovi, ale on je teď mrtvý a Dani už tě otravovat nebude.“

„Bude, jakmile odejdeš,“ odporovala jsem. Byla jsem ochotná udělat vše, jenom aby zůstal.

„Máš tu ještě Emmetta a Jaspera,“ vykrucoval se, jak to jen šlo.

„Já chci ale tebe. Potřebuju tě,“ cítila jsem, jak chytil moje paže.

„Právě proto musím odejít,“ zašeptal.

„Ne, prosím, nedělej to,“ šeptala jsem beznadějně. Odtáhl mě od sebe a díval se mi do obličeje. Já ho přes slzy skoro neviděla. Chytla jsem ho za ruku a nechtěla pustit.

„Mám tě moc rád, Bell. Dávej na sebe pozor a užij si normální život,“ zašeptal mi do ucha a dal mi pusu na čelo.

„Ne, prosím, nedělej to,“ šeptala jsem. Poté se mi vytrhl a vyběhl ven.

„Edwarde, néééééé!“křikla jsem, ale už byl na míle daleko.

Přesně jako v mém snu, ale já se teď neprobrala, protože tohle byla realita. Nemohla jsem tu zůstat. Vyběhla jsem z domu a běžela hluboko do lesa…

Běžela jsem lesem a nemohla uvěřit, že to udělal. On odešel. Nechal mě tu samotnou.

Nic jsem přes slzy neviděla a ani jsem nevěděla kam běžím. Jen jsem musela všemu utéct. ´Třeba to je jen další sen a já se probudím,´ namlouvala jsem si. Ale marně. Odešel s nechal mě samotnou čelit životu, který nechci. Já chci jeho.

Slzy nepřestávaly téct a já stále běžela. Necítila jsem se unavená nebo vyčerpaná. Ne, já prostě musela utéct, stejně jako on. Věděla jsem, že ten polibek vše pokazil. Proč jsem tak blbá? Měla jsem se odtáhnout, ale ne, já ho musela políbit. Takhle se mi už můj Edward nikdy nevrátí. Slzy tekly proudem a nevypadalo to, že by někdy přestaly. Když jsem se zastavila, zjistila jsem, že už je tma. Viděla jsem v dáli světla Forks. Potřebuju někoho, kdo mě pochopí a poradí. Ale koho? No jasně Angela. Sakra, její bratr je Dani. Ale Angela je jediná, kdo mě pochopí a pomůže mi. Jindy bych se svěřila Alici nebo Edwardovi. Slzy začaly stékat ještě větším proudem. Jenže on odešel. Šla jsem tedy do města až k domu Angely a Daniho. Pokud si dobře pamatuju, jejich rodiče nejsou doma.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek