Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Cullen%20family%20ebr.jpg

Bella vychovává svou dceru sama. Úděl svobodné matky si vybrala, přesto... každé dítě má svého otce, byť jen biologického.

Co když se ale jednoho dne dotyčný dárce objeví mezi dveřmi? A co když přijde s opravdu divným požadavkem?

O vážném tématu trochu nevážně...

 

 

Zírala jsem z okna na vytrvalý déšť a přemýšlela, jak mě někdy mohlo napadnout, že nám v téhle díře bude fajn.

Pro ne zrovna úspěšnou spisovatelku romantických příběhů nebyla adresa rozhodující. Nepotřebovala jsem ten příšerně drahý byt v Phoenixu. A když se u Renesmé projevilo astma, využila jsem radu jejího doktora a vyrazila za vlhčím vzduchem. Ach jo – o dešti a zeleni se sní skvěle, když se vám do oken opírá červencové arizonské slunce a klimatizace nestíhá.

A tak jsme se přestěhovaly. Zpočátku to nebylo tak hrozné – dům jsem koupila neuvěřitelně levně a ani s tím deštěm to nebylo tak žhavé. Až později jsem se ovšem dozvěděla, že jsme se trefily do nejsuššího léta za posledních sto let. Když se konečně rozpršelo, objevily se první potíže. Krb netáhl, zato okny táhlo jako na Větrné hůrce. Ale hlavně… Překvapivě brzy jsem si připadala opuštěná. Já, zarytý introvert, který nechal ve Phoenixu jen potrhlou mámu a pár kamarádek ještě ze střední. Zůstal tam i Mike, jasně, ale ten do mého života přestal patřit dávno předtím, než jsem se rozhodla odstěhovat.

Navíc mi to poslední dobou vůbec nepsalo. Frekvence upomínacích mailů od mého nakladatele mi jasně naznačovala, že se bez mého dalšího románu klidně obejdou, i když jsem měla smlouvu na tři ročně. Prostě jen na mně záleží, jestli budu mít za dva měsíce dost peněz na základní provoz domácnosti. Tenhle tlak by mohl být pro někoho motivující, já na tom byla přesně opačně. Stres mě ještě víc svazoval.

S povzdechem jsem se otočila od okna, došla ke stolu a zaklapla laptop. Trápila jsem se nad ním pár hodin hned po ránu, ale prostě to nešlo. Z obýváku ke mně doléhaly šílené zvuky, jaké dokážou vymyslet jen autoři kreslených pohádek. Zahlodaly ve mně výčitky. Renesmé znala v posledních upršených dnech jen televizi. Utáhla jsem si župan a vyrazila za ní.

Zatopíme si v krbu, zkusíme se při tom neotrávit, uděláme si kakao a počmáráme spolu pořádnou hromadu omalovánek. Když už zabitý den, tak ne úplně. Bude Renesméin – na sto procent.

O pár hodin, spoustu kakaa a dva mozoly od ořezávátka později usnula s hlavičkou položenou na dětském stolku. Opatrně jsem ji vzala do náruče a chystala se ji odnést do postýlky, když se ozval zvonek. V tomhle domě nefungovalo nic tak dobře, jako ta pronikavě ječící věc. Zaváhala jsem, jestli jít otevřít s malou na rukách nebo riskovat, že než ji donesu do pokoje, zazvoní neznámý otrava ještě párkrát a probudí ji.

Nakonec jsem s tichým zavrčením vyrazila ke dveřím. Neobtěžovala jsem se kontrolou přes kukátko – Forks bylo tak bezpečné, až se mi z toho občas chtělo plakat – a rovnou jsem otevřela. A zavřela. Tedy oči, protože jsem si v prvním okamžiku byla jistá, že mám halucinaci.

Byl příliš… příliš všechno, než aby byl skutečný. Když jsem otevřela oči, stál tam pořád, jen teď už se usmíval. Cítila jsem, jak mi měknou kolena. Rychle jsem si uvědomila, že jsem nebezpečně dlouho nepročítala svou oblíbenou příručku Jak žít dlouhou dobu bez muže a nezbláznit se.

„Přejete si?“ vykoktala jsem konečně.

„Dobrý den, jsem Edward Cullen a hledám slečnu Isabellu Swanovou.“ Ano mami, měla jsi pravdu, Bůh existuje.

„To jsem já,“ kousla jsem se do rtu, abych potlačila úsměv, který mi už už roztahoval ústa. Tady nebylo nic k smíchu. Poprvé v životě se mi na prahu objeví takovýhle chlap a já mám na sobě sepraný župan se Sněhurkou a rozhodně víc než sedmi trpaslíky. A moje vlasy… Ne, teď nemůžu myslet na ten rozježený zámotek na vrcholku své hlavy…

Natáhl ke mně ruku a já mu tu svou podala málem i s Renesmé. S viditelnými rozpaky ruku stáhl.

„Ech… Omlouvám se. Uspáváte ji v náručí?“ zeptal se se zjevným zájmem a naklonil trochu hlavu, aby na malou lépe viděl. Ach, a pravděpodobně má rád děti!

„Ne,“ ohradila jsem se rychle. Rozhodně jsem nehodlala být za bláznivou matku, která se s dítětem tahá prakticky celý den. Bohatě stačí, že tak vypadám. „Jen jsem ji nesla do postýlky. Když mi dáte minutku…“

„Samozřejmě,“ souhlasil a poodstoupil ode dveří, aby mě nepřivedl do rozpaků, až mu budu muset zavřít před nosem. Ten úkrok stačil, abych zahlédla na příjezdové cestě velké černé auto. O dveře na straně řidiče se opíral nějaký chlápek v obleku. Řidič? Polkla jsem a pozorně se rozhlédla, jestli někde neuvidím objektiv skryté kamery. Edward Cullen mě s neskrývaným zájmem nepřestával sledovat.

„Minutku!“ zopakovala jsem a znělo to jako Ať tě ani nenapadne někam zmizet!

 

Nad postýlkou jsem stála za pět vteřin. Shrnula jsem Renesmé z obličeje vlásky, které se jí tam při tom trysku nalepily a omluvně ji líbla na čelo. „Ten realitní agent mi zapomněl říct, že ve Forks chodí Santa už v září,“ zašeptala jsem vysvětlení a konečně ji uložila. Do koupelny mi to trvalo dvě vteřiny. Zuby, vlasy, kostrbaté oční linky. Pak ložnice. Po kratinkém zaváhání džíny a tričko. Nesmím to přehnat. Odkašlala jsem si, jako bych si chtěla přeladit hlas do příjemnější tóniny a vyrazila ke dveřím.

Se zatajeným dechem jsem znovu otevřela. „Jsem zpátky.“ Teď už jsem si úsměv neodpírala. Neuniklo mi, že mě bleskově sjel pohledem.

„Slečno Swanová, vím, že je to velice nezvyklé, ale mohli bychom si promluvit uvnitř?“ kývl bradou za mě. „Ukážu vám svoje doklady a tady je kontakt na moji firmu, klidně počkám, než si mě prověříte na internetu, rozhodně bych vás nežádal, abyste si pustila do domu cizího člověka. Ale rád bych s vámi hovořil o něčem poněkud… delikátním. Rozhovor v soukromí je víc než žádoucí.“ Jeho komisní vyjadřování se ani trochu nehodilo k těm zářivě zeleným očím a ležérnímu účesu. Ale musela jsem uznat, že k drahému obleku, autu, řidiči a lesklé vizitce, kterou mi podal, sedělo perfektně.

Edward Cullen

Cullen Pharmacy

Seattle

Až teď jsem si uvědomila, odkud je mi jeho jméno povědomé. I když hodně mrňavé, objevovalo se na většině léků, které jsem kupovala pro Renesmé.

Záhada, co dělá tenhle člověk zrovna tady, teď byla větší než můj dům.

„To je v pořádku, znám vaši firmu,“ ustoupila jsem stranou a gestem ho pozvala dál. „O podomní prodej se asi nejedná, že?“ zkusila jsem zavtipkovat.

Zavrtěl hlavou a usmál se, ale zdálo se mi, že tentokrát dost křečovitě.

V obývacím pokoji jsem ze stolku rychle uklidila aspoň část pastelek a opatlaných šálků od kakaa. Nabídla jsem i Edwardu Cullenovi. Nepřekvapilo mě, když zdvořile odmítl. Počkal, až se usadím – v křesle naproti němu, o ten výhled jsem se nehodlala připravit -  a zhluboka se nadechl.

„Jsem vystudovaný lékař, slečno Swanová, ale už víte, z jaké jsem rodiny, takže vás nepřekvapí, že jsem především obchodník. Jsem zvyklý nechodit okolo horké kaše, ale v tomto případě přeci jen zdůrazním, že to, co vám řeknu, pro vás bude minimálně… překvapivé.“ Nervózně zatěkal pohledem po pokoji, a když se mi znovu podíval do očí, sevřelo se mi hrdlo. Ublíží mi, napadlo mě těsně předtím, než promluvil.

„Ve druhém ročníku na medicíně jsem se jednou opil se svými kamarády. Kromě jiného jsme dostali úžasný nápad, že s ohledem na naši genialitu bychom se měli postarat, aby náš genetický kód převzalo co nejvíc… potomků.“ Později mě napadlo, že mi to mělo dojít už v téhle chvíli. Ale já jen zírala a čekala, až bude pokračovat.

Další hluboký nádech. „Součástí jedné z klinik mého otce je i laboratoř pro dárce,“ zadíval se na mě s nadějí. Nic. Můj mozek byl zřejmě zaneprázdněn zpracováním všeho toho cukru z kakaa. „Dárce spermatu,“ doplnil. Zírali jsme na sebe. Nakonec odevzdaně rozhodil rukama a opřel se v sedačce.

„Co jste věděla o dárci, díky němuž máte svou dceru? Uvedla jste nějaké požadavky? Slečno Swanová, vnímáte mě?

Trhla jsem sebou. Mozek se zapnul. Minimálně na částečný provoz. „Chtěla jsem, aby mi moje dítě bylo pokud možno podobné,“ odpověděla jsem neochotně. Nerada jsem si tu dobu připomínala. Mike mě opustil a já si byla jistá, že už žádnému muži nikdy neuvěřím. Že už nikdy nikoho nebudu milovat. Pořídit si dítě mi přišlo jako skvělé řešení. Máma mě taky měla brzo, nechtěla jsem být unavená matka středního věku. Vybavila jsem si tu hromadu formulářů…

„Tmavé vlasy, hnědé oči, světlá pleť, raději menší postava, aspoň středoškolské vzdělání,“ vyjmenovávala jsem, co jsem tehdy uvedla do dotazníku.

Edward Cullen se ušklíbl.

„Zrzavé vlasy, zelené oči. Skoro dva metry. Jsem rád, že aspoň se vzděláním jsem vyhověl.“

Nakonec to nebyl takový náraz. Prostě jsem se mu dívala do očí a… uviděla v nich Renesmé. Uvědomila jsem si, že na hluboké nádechy se momentálně vykašlal. Teď pro změnu nedýchal vůbec.

„To jste přijel, abyste mi vysvětlil, po kom má moje dcera vlasy a oči?“ Led v mém hlase studil i mě samotnou. Edward Cullen se zamračil, ale spíš soustředěně než naštvaně.

„Většinou se nechovám nezodpovědně, Isabello,“ řekl skoro omluvně. „Nedokázal jsem na to nemyslet a jen týden potom jsem se tam vydal a svůj… vzorek si vyžádal. Ukázalo se ale, že už bylo pozdě. Někdo už dostal část… mě. Vy, samozřejmě. Nesmíte se na mě zlobit, když vám řeknu, že jsem vás celé tři roky tak trochu sledoval. Chápejte – chtěl jsem si být jistý, že o to dítě bude dobře postaráno.“ Měl vážně velké štěstí, že neřekl o mé dítě. Teď jsem se zamračila já a moje zamračení bylo rozhodně naštvané.

„Šmíroval jste mě?“

„Omlouvám se,“ pronesl kajícně a velmi velmi naléhavě.

„Takže co – přijel jste se mi omluvit a oznámit mi, že už mi dáte pokoj?“ vyjela jsem na něj. Najednou mi jeho úžasné vlasy a dlouhé štíhlé prsty byly ukradené. Toužila jsem, aby byl zpátky za dveřmi, v tom svém drahém autě a mířil co nejrychleji zpátky do Seattlu. Protože můj protivný neomylný instinkt mi říkal, že to nejlepší teprve přijde.

„Isabello, zkuste prosím nebýt tak příkrá. Dívejte se na to z té lepší stránky – i mně záleží na tom, aby se… dítěti dařilo co nejlépe. Vím, že jste velmi talentovaná, četl jsem všechny vaše knihy,“ – vážně trochu zrudl? – „ale taky vím, že asi ještě nějakou dobu potrvá, než vám váš talent přinese kýžený finanční úspěch.“

„Já nechci vaše peníze,“ přerušila jsem ho ostře. V obranném gestu zvedl obě ruce. Ježiši ty prsty

„Je to komplikovanější, Isabello.“ Štvalo mě, že nezůstal u slečny Swanové. To, jak vyslovoval moje jméno… Narušoval mi soustředění. No nazdar. Další hluboký nádech. „Náš otec, Carlisle Cullen, se rozhodl převést celou firmu jen na jednoho ze svých synů. Mám ještě bratra, víte? Otec má ale podmínku. Jako důkaz naší zralosti a dospělosti požaduje, abychom měli dítě. Původně měl asi na mysli rodinu, nenapadlo ho, že by tu byla jiná možnost. Můj bratr má při svém způsobu života dětí určitě spoustu. Jenže on neví o nich a ony nevědí o něm,“ ušklíbl se. „Já mám jedno dítě a vím o něm,“ naklonil se znovu ke mně a s tou neodolatelnou naléhavostí mi hleděl do očí. Pocítila jsem neodolatelně naléhavou potřebu praštit ho něčím těžkým po hlavě.

„Nikdy, nikdy vám Renesmé nedám. Ani nepůjčím ani ani… ani nic!“ zasyčela jsem a byla si jistá, že jsem doprskla až na něho. Překvapeně ucuknul.

Nepochybovala jsem, že jestli se ještě jednou zhluboka nadechne, začne hyperventilovat, ale on to udělal a dovolil si pokračovat:

„Dva miliony pro vás, slečno Swanová a pokrytí všech výdajů spojených s Renesméinou výchovou a jejím vzděláním až do dospělosti. Netrvám na tom, že bych ji musel vídat. Nikdy bych nenarušil pouto mezi vámi. Tohle všechno za to, že… že spolu budeme mít ještě jedno dítě, Isabello. Tehdy jsem byl dárce já. Teď jím budete vy. Tentokrát odnosíte a porodíte dítě, které bude moje. A když budete chtít, už o mně nikdy neuslyšíte.“

Můj mozek se zase přepnul do nouzového režimu. Asi to byla nějaká sebeobrana, nevím. Po nějaké době se mi ale podařilo probrat aspoň tu část, která ovládá mluvení.

„Okamžitě vypadni, ty jeden zazobaný parchante!“

 

Vypadl.

Ale brzy se ukázalo, že zbavit se Edwarda Cullena nebude tak jednoduché.

 

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

42)  betuška (29.05.2016 13:21)

jak je možné ,že som toto ešte nekomentovala? čítam to už najmenej desiaty krát
úplný súhlas s kajkou, bella je úžasne vtipná (hned som si spomenula na zlaté časy na MD, to sa mi zdaj teraz viac ako po 20 rokoch;) )
a edwarda v ľudskej podobe žeriem vždy

kajka

41)  kajka (21.03.2016 08:51)

Ále, nic lepšího než minule mě nenapadá, tak jen...

kajka

40)  kajka (04.08.2014 10:49)

Tak to se mi zas dlouho nestalo. Občas se přihodí, že mě povídka chytí už prvním odstavcem, ale abych se nadchla už s první větou?
Tahle Bella je svým vlastním vtipným glosátorem a moc se ti povedla.
Vim, ze se budu nepěkně opakovat, ale opravdu zbožňuju tvůj smysl pro humor.
Moc a moc se mi líbí, jak se ti povedlo vybalancovat vážný téma příběhu (Bellinu těžkou životní situaci, kterou ten krasavec za dveřma svým šokujícím návrhem ještě posunul na další level) a použitou míru vtipnosti. Dohromady to tvoří dokonalej kompaktní celek, velice čtivej, zábavnej a přirozenej. Perfektní!
Mimochodem, super námět.
Tlapkofilové všech zemí spojte se!



39)  danje (15.11.2013 22:30)

Bože .Kam nápady chodíš!?

Kate

38)  Kate (07.11.2013 19:23)

Jakto, že jsem tuhle povídku zaregistrovala až teď? Úžasná!

emam

37)  emam (06.11.2013 21:04)

Mazec! Jsem zvědavá proč zvolil zrovna tuhle cestu. Copak se s ní nemohl dát dohromady jinak?

eMuska

36)  eMuska (27.10.2012 23:09)

jo, znovu ma to dostalo... ach, tie prsty...

Silvaren

35)  Silvaren (18.09.2012 15:42)

Já bych ho taky hnala, zmetka!!! Ale vážně - nádhera to byla. Nic zbytečného, na malém prostoru řekneš vše podstatné a ještě máš ta slovíčka tak krásně poskládaná, že se to čte úplně samo.

semiska

34)  semiska (16.09.2012 13:58)

Ženská, můžeš mi říct, co to se mnou děláš? Tohle je naprostá bomba, kterou jsem objevila až teďka. ;)

gucci

33)  gucci (12.09.2012 21:09)

on je bumerang hadra...ty to prostě umíš!!!

milica

32)  milica (10.09.2012 20:44)

Hu, tak to je síla. Zase opět úplně jiný Edward a jiná Bella.

maryblack

31)  maryblack (10.09.2012 11:10)

Marcelle

30)  Marcelle (10.09.2012 10:44)

No nazdar, úžasné téma, jako vždy úžasné a hlavně "Ježíši ty prsty..."

29)  maily1709 (09.09.2012 17:53)

ty kokos!!!!!!!!!! tak toto je mega!!

Anna43474

28)  Anna43474 (09.09.2012 15:07)

Tyvole Tak teď jsi mě vážně dostala o.O Úplně jsi mně vyrazila dech, fakt Kdyby za mnou přišel - kdokoli - a řekl tohle... na přesdržku, fakt Úplně to totiž evokuje jeden ze sexistických postojů moderní doby, který je mi absolutně proti srsti
Ale jinak:

Kamci

27)  Kamci (09.09.2012 13:52)

ty bláho ty tvoje zápletky jsou fakt něco!!! Tohle nabídnout ženě, která miluje svoje dítě a myslet si, že porodí další a klidně se ho vzdá...

26)   (08.09.2012 19:10)

asi umřu ... ale tebe vezmu s sebou , tohle už je vážně nad moje síly ... tvoje fantazie opouští hranice a já už nemám víc uhranutých smajlíků ... Ambruš , jsi HVĚZDA příběhů - ať už tenhle skončí jakkoliv , máš mě v hrsti
díky ti óóó autorko božská ;)

Marvi

25)  Marvi (08.09.2012 16:27)

Ambřííí to je skvělý námět a originální nápad, hlavně tím koncem jsi mě překvapila. Já se prostě nikdy nepřestanu divit...
To že by ji mohl finančně pomoci jsem očekávala, ale to že chce druhé dítě to mě překvapilo hodně, to jsem nečekala. Ambři jak ty to jen děláš

eMuska

24)  eMuska (08.09.2012 16:23)

moje nervy! rozšíriť v opitosti svoju populáciu na... Renesmé... asi umriem! som z toho taká rozhodená, až mi je zima na oči! zbožňujem ťa!

23)  Sofie (08.09.2012 14:22)

No to ale hajzl Jak si je může myslet, že by mu prodala svoje dítě!! Divím se, že mu nevyškrábala oči.

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella