Sekce

Galerie

/gallery/Ella a Bella.JPG

Tak konečně další kapča. Sice nevím, jestli to ještě vůbec někdo čtete, ale když tak prosím zanechte komentář :)

Čas utíkal nezadržitelně rychle. Ani jsem se nenadála a byl tu červen a s ním i maturitní ples. Tancuju ráda, jenže je tu takový menší problém. Pro mě i mé okolí je to vysoce nebezpečné. Edward mě ovšem ujistil, že se mi nic nestane, bude si mě totiž hlídat. Miluju ho každou buňkou svého lidského zranitelného těla. Alice mi koupila vážně moc krásné šaty po kolena. Jejich bezvadné sladění černé a zelené přesně sedělo k mým zrzavým vlasům. Chtěla mě navléct i do podpatků, ale to jsem vehementně odmítala. Na jeden večer je toho hazardu s bezpečností až dost. Svoji bezpečnou chůzi jsem pojistila balerínami.

Edward mě přijel vyzvednout jako obvykle přesně včas. Dnes jsem ho ovšem nedočkavě vyhlížela a otevřela dveře dřív, než stihl zaklepat.

„Ahoj,“ usmála jsem se na něj a při tom pohodila hlavou, abych dostala zbloudilý pramen vlasů z obličeje. Jemně ho vzal mezi prsty a zastrčil mi ho za ucho. Sjel mě zkoumavým pohledem od hlavy až k patě.

„Vypadáš nádherně, lásko,“ řekl, obmotal mi paže okolo pasu a políbil mě. Za námi se ozvalo zakašlání. Rychle jsem od něj uskočila. Charlie se prostě pořád nemohl smířit s tím, že já i Bella už máme kluky. Jsme přece ještě tak mladé…

„Dobrý večer, pane Swane. Ell přivezu včas.“ Edward byl opět milý a tolik slušný. Chytila jsem se ho za ruku. Pravačka, kterou jsem měla zlomenou, mě ještě občas bolela, ale Carlisle už mi dávno sundal sádru.

„Dávej na moji holčičku pozor,“ nasadil Charlie přísný tón. To dělal vždy, když mluvil s Jakem nebo Edwardem.

„Nebojte, se mnou je v bezpečí,“ usmál se můj úžasný a nádherný upír. Naklonila jsem se k tátovi a líbla ho na tvář.

„Tak ahoj, tati,“ loučila jsem se.

„Pěkně si to tam s Bellou užijte,“ popřál mi. To už mě Edward vedl k autu a podržel mi dveře. Potom lidskou rychlostí, aby Charlie nepojal podezření, přešel na stranu řidiče a vyjel z ulice.

„Tvoje sestra jde taky na ples?“ zeptal se jen tak mimochodem.

„Jo, jde tam s Jakem.“ Zajímalo by mě, o co tady jde. Bylo mi jasné, že svůj nenucený výraz jen předstírá.

„S Jacobem?“ Aha, tak tady je ten problém.

„Ne asi, jde tam totiž s japonským císařem. Jasně, že jde s Jacobem, vždyť s ním chodí,“ pronesla jsem ironicky. Edward se na mě už ani nepodíval a mlčel.

„Ty ses urazil!“ obvinila jsem ho. Jen na mě po očku koukl a dál předstíral, že sleduje cestu. To určitě! Měl tak dokonale vyvinuté smysly, že by mohl jet se zavázanýma očima, a přesto by jel líp než kdejaký závodník. Odepnula jsem si bezpečnostní pás a na sedadle si dřepla. Viděla jsem v zrcátku, jak mě nenápadně sleduje. Natáhla jsem se, objala ho a samozřejmě ho nezapomněla políbit na tvář.

„To ti ještě nikdy nikdo neřekl, že řidiče nemáš při jízdě ničím rozptylovat?“ zeptal se s úsměvem. Mám vyhráno.

„Asi se urazím častěji,“ rozesmál se. To už jsme byli před školou. Ples byl v plném proudu. Rosalie s Emmettem lehce klouzali po parketu a když si mě všimli, zamávali mi. Alice s Jasperem nebyli nikde vidět. Edward mě vytáhl tancovat, ani jsem se nestihla pořádně rozkoukat. Bylo neuvěřitelně jednoduché s ním tancovat. Je skvělý tanečník. Začali hrát pomalou písničku a já jsem nelenila a přitulila se k Edwardovi. Sklonil se a dal mi pusu do vlasů. Naprosto dokonalá chvíle.

„Víš, že tě miluju?“ zašeptal mi do ucha. Musela jsem se usmát.

„Ano, vím, taky tě miluju.“ Natáhla jsem se na špičky a spojila naše rty v dlouhý polibek. Bohužel nás někdo vyrušil.

„Edwarde, …“ Víc už Alice neřekla nahlas. Edward si to všechno přečetl v myšlenkách. Cítila jsem, jak se v mém objetí napjal.

„Chviličku tady počkej, ano?“ Sice větu řekl v otázce, byl to ovšem rozkaz. Pohladil mě po tváři a v tu chvíli byl pryč. Když jsem se rozhlédla, nenašla jsem nikoho z Cullenovic rodiny. Bylo to jasné, něco se děje. V davu jsem našla Bellu, ale tancovala zrovna s Jakem, nechtěla jsem je rušit. V tělocvičně bylo značně nedýchatelně a mně se udělalo trošku špatně. Proto jsem se vydala ven z budovy na školní pozemky. Jediné světlo venku bylo z oken tělocvičny, ale mně to nevadilo. Šla jsem po výjimečně suchém chodníku a obličej obrátila k nebi. Obloha byla nádherně posetá hvězdami. Sedla jsem si na nejbližší lavečku, Edward si mě potom najde, a zasněně hleděla vzhůru. Po chvilce mě rozbolelo za krkem, a tak jsem se raději začala rozhlížet kolem. Zaujal mě menší keř asi dvacet metrů od lavečky. Byl pod ním takový divný stín. Nevím, proč jsem se zvedla a zamířila přes orosenou trávu rovnou k tomu keři. Jsem totiž vážně děsnej srab. O to divnější bylo, že jsem se uvedla do pohybu. Čím blíž jsem byla, tím větší rychlost jsem nabírala. Byla jsem asi dva metry od keře a už jsem s jistotou věděla, co byl ten divný stín. Rychle jsem si klekla k nehýbajícímu se tělu a začala s ním třást.

„Caro! Caro, co je ti?“ Můj hlas se třásl. Cara Stewartová ležela na břiše, proto jsem ji obrátila na záda. Můj výkřik proťal ticho. Myslela jsem si, že mi z toho zvuku upadnou uši. Cara měla spoustu krvavých šrámů na břiše, na krku jsem si všimla dvou malých dírek. Poznala jsem to. Upíří zuby. Oči měla vytřeštěné, šedavý povlak začínal vítězit na živou modrou barvou jejích očí. Nemohla jsem se na ni už ani podívat. Rozběhla jsem se přes areál pryč. Můj zbrklý útěk se samozřejmě neobešel bez pádu. Cítila jsem, že jsem si rozrazila ret a rozbila koleno. Nevšímala jsem si toho a běžela dál. Srdce mi tlouklo tak silně, až to bolelo, z očí mi tekly slzy. V jednu chvíli jsem běžela a v druhé už mě držely pevné paže. Našel si mě, věděla jsem, že si mě dokáže najít. Zabořila jsem mu obličej do košile a vzlykala.

„Edwarde… Cara…“ Nedostala jsem ze sebe nic víc.

„Já vím, lásko. Rosalie už volala na policii,“ šeptal mi.

„Ell, není ti nic?“ Ten hlas jsem bez zaváhání poznala, byla tu Bella.

„Mně ne…“ vzlykla jsem a odstoupila trochu od Edwarda. Bella se na mě hned vrhla.

„Jsi celá od krve,“ řekla vyděšeně. Jacob zavrčel. Prohlédla jsem se. Na zelené výšivce mých šatů byly kapky krve z mého rtu, z kolene mi tekly rovnou stružky nepříjemně kovově zapáchající tekutiny a ještě ke všemu to doplňovala Cařina krev na sukni. Rychle jsem uskočila od Edwarda.

„Promiň,“ vykvikla jsem a schovala se za Bellu. Edward se na mě lehce usmál.

„To je v pořádku, Ello, myslím, že to zvládnu,“ ujistil mě.

„Myslíš?“ zeptal se Jake a odfrkl si. „Myslet znamená houby vědět.“ Vrhla jsem po něm pohled. Měl být naštvaný, ale moje svaly byly pořád ztuhlé v bolestné grimase. Od parkoviště se ozvala houkačka.

„Sanitka přijela,“ řekla Bella a už mě tam táhla. Edward mě chytil okolo pasu a podepíral mě. Pak už šlo všechno moc rychle. Pamatuji si jen útržky. Cesta sanitkou, nemocnice, Carlisle ošetřující moji nohu. Vím, že se mi u něj v ordinaci udělalo špatně a vyzvracela jsem se do umyvadla. Z nemocnice jsem jela rovnou na policejní stanici. Tam už byla Bella i Jake a ostatní Cullenovi. Edward mě ochranitelsky držel okolo pasu. Táta vyletěl z kanceláře a objal mě. Takovou přemíru citu jsem u něj ještě nezažila.

„Ello, děvenko moje, je ti dobře?“ ptal se starostlivě.

„Bylo mi i líp,“ hlesla jsem. Zatvářil se smutně.

„Musím tě vyslechnout. Myslíš, že to zvládneš?“ zeptal se znepokojeně.

„Ať to máme z krku.“ Líbla jsem Edwarda a zamířila do tátovy kanceláře. Sedla jsem si naproti Charliemu a on spustil diktafon.

„Takže, Daniello Swanová, řekněte mi, jak to celé bylo.“ Charlie nasadil naprosto formální hlas, to oslovení mě trošku vyděsilo.

„Udělalo se mi v tělocvičně špatně. Bylo tam hrozné horko, a tak jsem se šla ven nadýchat čerstvého vzduchu. Byla krásná noc, dokonce i hvězdy svítily. Posadila jsem se na lavečku a dívala se k nebi. Po chvíli jsem se začala rozhlížet kolem. U jednoho keře byl vážně divný stín. Nedalo mi to a šla jsem se tam podívat. Když jsem byla blíž, došlo mi, že tam někdo leží. Rozběhla jsem se a zjistila, že je to Cara. Ležela na břiše, tak jsem ji obrátila a zjistila, že je mrtvá. Vyděsilo mě to, zakřičela jsem a rozběhla se pryč. Po cestě jsem spadla, ale zvedla jsem se a utíkala dál. Edward mě chytil a potom přišla i Bella a Jacob. Řekli mi, že Rosalie zavolala na policii.“ Bylo pro mě vážně těžké o tom mluvit. Jako bych to prožívala celé znovu. Rozplakala jsem se.

„Nikoho jiného jste v areálu nezahlédla, slečno Swanová?“ otázal se Charlie.

„Ne,“ odpověděla jsem.

„Dobře, to je vše.“ Vypnul diktafon a už normálně, otcovsky pokračoval. „Ell, dnes tady budu celou noc, máš někoho, kdo tě odveze domů?“ zeptal se mě a jeho obličej byl unavený.

„Ano, tati, Edward mě odveze,“ ujistila jsem ho. „Budete mě ještě vyslýchat?“

„Myslím, že ne. S největší pravděpodobností ji stejně zabilo zvíře,“ vysvětloval mi. Jo, pěkný zvíře.

„Dobře, tak zatím, tati,“ objala jsem ho a odešla z pracovny. Edward mě hned zase chytil.

„Kde je Bella?“ zeptala jsem se.

„Usnula. Jacob ji odvezl do La Push. Ty ostatně taky nebudeš spát doma. Přespíš u nás,“ vysvětlil mi. Byla jsem ve stavu, kdy bych souhlasila s čímkoliv.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

5)  Jalle (19.12.2012 20:16)

tipujem to na Jamesa

Marketa

4)  Marketa (08.02.2011 20:59)

3)  Raduššška (15.12.2010 17:44)

další

2)  Scherry (31.10.2010 20:15)

Hezké

Abera

1)  Abera (31.10.2010 12:57)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek