Sekce

Galerie

/gallery/vista-wallpaper-aurora-at-night.jpg

Každá rodina má své problémy!

Cullenovic vila, někde v Americe, 8:00 p.m.

„Zlato, jsem doma!“ zahalekal Carlisle, otevřel náruč a lehce se zapřel v kolenou, aby zvládl náraz manželčina těla. Milisekundy pozvolna ubíhaly a ona stále nikde. Carlisle zaváhal, tohle se nestalo od doby, kdy ji zkritizoval výběr barvy obývacího pokoje a ona se pěkně na... No slušně řečeno - Esmeina reakce byla tehdy poněkud nepřiměřená. Ale teď měl svědomí čisté, tak co se to děje?

Celý dům byl ponořen do všepohlcujícího ticha a klidu. Jak to, že Esme nearanžuje květiny? Proč Emmett nepobíhá po domě s Alicí v závěsu, protože jí sebral kreditní kartu? Proč Edward nenacvičuje na klavíru stupnice? Takhle se toho Rachmaninova nenaučí! Napnul své dokonalé sluchy a zaregistroval slabé vzlykání. Šel po tom znepokojivém zvuku a našel Esme schoulenou ve křesle, s papírovým kapesníčkem dekorativně přitisknutým k oku.

„Miláčku, proboha, co se děje?!“ vyděsil se Carlisle a vrhnul se jí k nohám.

„Edward…“ nedokázala dokončit větu a opět se rozvlykala. Po chvilce se uklidnila a začala vyprávět.

 

Cullenovic vila, někde v Americe, ten samý den 6:00 p.m.

„Večeře!“ zavolala Esme radostně a se zalíbením se podívala na půvabně prostřený stůl. Ani na citron v ústech toho trempa nezapomněla. Neměla ráda, když se jí jídlo po stole moc mrskalo, tak ho dobře mířenou ranou uspala.

Jako první seběhl ze schodů Emmet.

„Kuš!“ odehnala ho Esme, když se chtěl zakousnout, „počkej až přijdou všichni.“ Rodina se pozvolna trousila, tedy až na Carlislea, který byl v práci. Nejdéle se čekalo na Edwarda. Esme to nevydržela.

„EDWARDE!“ zavřeštěla.

Ed se pomalou loudal ze schodů s hlavou sklopenou. Esmeinu tvář rozzářil úsměv, který však pozvolna pohasínal. Co to s tím Edwardem je? – pomyslela si. Pak ji to došlo!

„Edwarde, ty žbluňkáš?!“ vydechla. To snad není možné, ona se honí s večeří a milostpán se nají jinde! Ale vždyť byl celý den doma, odskočil si jen na chvilku do lesa a tam nikdo kromě jejich večeře nebyl. Tím si byla jistá, pročmuchala ho dobře. Její mateřské srdce sevřelo neblahé tušení.

„Edwarde, podívej se na mě…“

 

Cullenovic vila, někde v Americe, ten samý den 8:05 p.m.

„A jsi si jistá?“ optal se Carlisle opatrně, aby ještě více necuchal její chabé nervy, „třeba to nebyla zlatohnědá, nemůže za to ten fluorescent, víš ty zářivky..?“

Esme mu věnovala pohled, který si vyhrazovala pro jedince chudé duchem.

„Snad poznám rozdíl mezi červenou a zlatou!“ zasyčela, „a zářivky jsme tu nikdy neměli! Toho sis mohl za posledních padesát let snad všimnout!“

Carlisle se zhrozil - Proč právě Edward? Moje oblíbené dítě – i když mu to samozřejmě nikdy neřekl. Jed mého jedu!

„Kde jsme jen udělali chybu?“ štkala Esme.

Carlise vstal.

„Jdu za ním!“

Vystoupal po schodech a zastavil se před dveřmi Edwardova pokoje. Ze starého zvyku se pořádně nadýchl a zaklepal.

„Pojď dál,“ Edward mužně stál v rohu pokoje a měřil si svého otce nepřátelským a hlavně zlatým pohledem. Tak je to pravda, pomyslel se Carlisle s těžkým srdcem,  Esme se nemýlila.

„Mám odejít? Jen to řekni, sbalím si klavír, noty a půjdu!“

„Musíme si promluvit.“

„O čem?“ vyštěkl na něj Ed, „O tom, že jsem jiný? O tom, že jsem zrůda?! Zeptej se mě! Polož mi tu základní otázku – Co jíš?“

„Edward je úchyl!“ ozvalo se z společného  pokoje Rose a Emmeta. Z pěti hrdel se ozvalo zlověstné zavrčení a z toho Emmettova bolestné zaúpění.

„Musíme si o tom promluvit, Edwarde. V klidu.“

Ed se sklouzl po zdi na zem a bez slz se rozvlykal.

„Tati, já to tak neplánoval, já to nechtěl, to jen…“

„Jen mluv synu. Co ti vadí na normálním stravování? Proč ses dal -“ Carlisle polknutím zahnal dávicí reflex, „na zvířátka?“

„Když já je slyším. Ty jejich myšlenky! To je pořád: Kousni mě, kousni mě, Robe…je to tak nechutné! A proč mi říkají Robe?!“

„Tak proč si nedáš nějakého muže?“

„Když oni mumlymumlymumly...“

„Edwarde, jsi chlap, tak to řekni! Řekni to nahlas!“

„Když oni si to myslí taky!" Edward si zajel pravačkou do svých dokonale rozcuchaných bronzových kudrn!

„To bude dobré chlapče, nedělej si starosti. Nějak to vyřešíme.“

Edward se s nadějí obrátil na svého stvořitele. „Myslíš? A vysvětliš to mamce?“

„Jistě,“ usmál se na Carlisle a odešel.

 

Esme diagonálně přecházela přes obývací pokoj a čekala na svého muže.

„Co s tím uděláme? Tohle přece není…“ Esme špatně hledala slova, „přirozené! Proč právě Edward? Je to moji špatnou výchovou? Podívej na Jaspera, jak dobře ho vychovala ta vojenská škola! Nebo je to jen nějaké temné „zvířatkové“ období?“ hrnula se z ní slova.

„Pšššššt,“ uklidňoval ji Carlisle a schoval ji v náruči, „to není ničí vina. Prostě se to občas stane.“

„A byla by tu jedna možnost.“ zašeptal ji do ucha.

Esme na něj s nadějí pohlédla

„Volterra,“ řekl

Esme vyděšeně zalapala po dechu. Edwarda poslat na převýchovu do Volterry? Nikdy. Jen přes mou mrtvolu, pomyslela si.

Vymanila se z jeho objetí a odstoupila od něj. Zhluboka se nadýchla a jako by tím i povyrostla.

„To ne!  Edward je naše dítě. A pokud je toto jeho volba, je naší povinností ho respektovat a podporovat!“

Carlisle se na Esme usmál.

„ Dobře, má drahá, jdeme mu to říct!“

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

Bosorka

19)  Bosorka (01.07.2011 06:54)

Kyti :D a v zubech noty

kytka

18)  kytka (30.06.2011 22:15)

Bos, to je skvělé. Úplně vidím, jak Ed jde a nese na zádech ten klavír.

Jula

17)  Jula (30.06.2011 22:00)

Tak to je konec, Ty mi dáváš

Bosorka

16)  Bosorka (30.06.2011 21:45)

Holky díky!
Ambro - NEchal se přejmenovat, protože se to lidem motalo? Hned to opravím...
Sfingo - až tak?
Anni - já ti nevím, někdo již do mě hučí (a nebudeme ho jmenovat, že Twilly?! ;) )
Míšo - mám ti poslat kapesníčky?
Hani - nebuď na mě tak hr, tvé kvality a kvantity zdaleka nedosahuji
Ree - Jak nám tu ta láska kvete! :D ;)

Twilly

15)  Twilly (30.06.2011 21:40)

Ambři, lehko... skříteček hřibeček... a drobná pisatelská kachnička v Twillině podobě (obě) si toho nevšimla... já se kaju :p

ambra

14)  ambra (30.06.2011 21:34)

Bosane!!! Jak ti mám k tomuhle něco napsat?!?!?! Každá věta mě sundává ze židle Jed mého jedu Mám odejít? Jen to řekni, sbalím si klavír, noty a půjdu Edwarde, ty žbluňkáš
Bravo!!!
Jen mi bobíku vysvětli, jak se ti z Carlislea stal Carlise

Marvi

13)  Marvi (30.06.2011 21:05)

Originální!!! Super, moc se těším na pokráčko

belle

12)  belle (30.06.2011 20:28)

tremp s citronem a temné zvířátkové období
bylo to skvělé, prosím pokráčko

Anna43474

11)  Anna43474 (30.06.2011 20:06)

Božííínku
Chudák Edward, tolerance... tolerance...
Bude i přespříští večer???
TKSATVO

sfinga

10)  sfinga (30.06.2011 19:45)

Tremp ozdobený citronem? Bravo
Sbalím si noty, klavír a půjdu - OMG
Prostě milá Bos, opět za jedničku a já si jdu nechat transplantovat novou bránici;)

eMuska

9)  eMuska (30.06.2011 18:50)

ježkov zrak, dobrýýý!

dorianna

8)  dorianna (30.06.2011 18:48)

7)  Babča S. (30.06.2011 18:37)

Skvělé

MisaBells

6)  MisaBells (30.06.2011 18:08)

Jo, klavír a noty! Twilly! :D

Twilly

5)  Twilly (30.06.2011 17:59)

Bosi.. ještě tohle musím... krom "Jed mého jedu!" mě dostlo tohle: „Mám odejít? Jen to řekni, sbalím si klavír, noty a půjdu!“

já si to snad dám i po šesté

MisaBells

4)  MisaBells (30.06.2011 17:53)

Jed mého jedu??????????? Bos! z tvých povídek to vážně nemá šanci kdokoliv přežít s kamennou tváří! Kdo se tomuhle nesměje, tak nevím... Já tu pláču! Ano, pláču!

Hanetka

3)  Hanetka (30.06.2011 17:45)

Kde? Kde je? Kde je pokračování?
Tohle musí být někde nějak dál! Já chci ještě! Honem!

Twilly

2)  Twilly (30.06.2011 17:42)

Vidíš???? Co jsem říkala ... diagonální přecházení Esme po pokoji mě opakovaně sundává ze židle

Ree

1)  Ree (30.06.2011 17:40)

Chudák! Takový průser kvůli zvířátkům Jsi dokonalá, já tě miluju Bude to pokračovat? Musííííííí! Musííííííí!

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still