Sekce

Galerie

/gallery/vista-wallpaper-aurora-at-night.jpg

Každá rodina má své problémy!

Cullenovic vila, někde v Americe, 8:00 p.m.

„Zlato, jsem doma!“ zahalekal Carlisle, otevřel náruč a lehce se zapřel v kolenou, aby zvládl náraz manželčina těla. Milisekundy pozvolna ubíhaly a ona stále nikde. Carlisle zaváhal, tohle se nestalo od doby, kdy ji zkritizoval výběr barvy obývacího pokoje a ona se pěkně na... No slušně řečeno - Esmeina reakce byla tehdy poněkud nepřiměřená. Ale teď měl svědomí čisté, tak co se to děje?

Celý dům byl ponořen do všepohlcujícího ticha a klidu. Jak to, že Esme nearanžuje květiny? Proč Emmett nepobíhá po domě s Alicí v závěsu, protože jí sebral kreditní kartu? Proč Edward nenacvičuje na klavíru stupnice? Takhle se toho Rachmaninova nenaučí! Napnul své dokonalé sluchy a zaregistroval slabé vzlykání. Šel po tom znepokojivém zvuku a našel Esme schoulenou ve křesle, s papírovým kapesníčkem dekorativně přitisknutým k oku.

„Miláčku, proboha, co se děje?!“ vyděsil se Carlisle a vrhnul se jí k nohám.

„Edward…“ nedokázala dokončit větu a opět se rozvlykala. Po chvilce se uklidnila a začala vyprávět.

 

Cullenovic vila, někde v Americe, ten samý den 6:00 p.m.

„Večeře!“ zavolala Esme radostně a se zalíbením se podívala na půvabně prostřený stůl. Ani na citron v ústech toho trempa nezapomněla. Neměla ráda, když se jí jídlo po stole moc mrskalo, tak ho dobře mířenou ranou uspala.

Jako první seběhl ze schodů Emmet.

„Kuš!“ odehnala ho Esme, když se chtěl zakousnout, „počkej až přijdou všichni.“ Rodina se pozvolna trousila, tedy až na Carlislea, který byl v práci. Nejdéle se čekalo na Edwarda. Esme to nevydržela.

„EDWARDE!“ zavřeštěla.

Ed se pomalou loudal ze schodů s hlavou sklopenou. Esmeinu tvář rozzářil úsměv, který však pozvolna pohasínal. Co to s tím Edwardem je? – pomyslela si. Pak ji to došlo!

„Edwarde, ty žbluňkáš?!“ vydechla. To snad není možné, ona se honí s večeří a milostpán se nají jinde! Ale vždyť byl celý den doma, odskočil si jen na chvilku do lesa a tam nikdo kromě jejich večeře nebyl. Tím si byla jistá, pročmuchala ho dobře. Její mateřské srdce sevřelo neblahé tušení.

„Edwarde, podívej se na mě…“

 

Cullenovic vila, někde v Americe, ten samý den 8:05 p.m.

„A jsi si jistá?“ optal se Carlisle opatrně, aby ještě více necuchal její chabé nervy, „třeba to nebyla zlatohnědá, nemůže za to ten fluorescent, víš ty zářivky..?“

Esme mu věnovala pohled, který si vyhrazovala pro jedince chudé duchem.

„Snad poznám rozdíl mezi červenou a zlatou!“ zasyčela, „a zářivky jsme tu nikdy neměli! Toho sis mohl za posledních padesát let snad všimnout!“

Carlisle se zhrozil - Proč právě Edward? Moje oblíbené dítě – i když mu to samozřejmě nikdy neřekl. Jed mého jedu!

„Kde jsme jen udělali chybu?“ štkala Esme.

Carlise vstal.

„Jdu za ním!“

Vystoupal po schodech a zastavil se před dveřmi Edwardova pokoje. Ze starého zvyku se pořádně nadýchl a zaklepal.

„Pojď dál,“ Edward mužně stál v rohu pokoje a měřil si svého otce nepřátelským a hlavně zlatým pohledem. Tak je to pravda, pomyslel se Carlisle s těžkým srdcem,  Esme se nemýlila.

„Mám odejít? Jen to řekni, sbalím si klavír, noty a půjdu!“

„Musíme si promluvit.“

„O čem?“ vyštěkl na něj Ed, „O tom, že jsem jiný? O tom, že jsem zrůda?! Zeptej se mě! Polož mi tu základní otázku – Co jíš?“

„Edward je úchyl!“ ozvalo se z společného  pokoje Rose a Emmeta. Z pěti hrdel se ozvalo zlověstné zavrčení a z toho Emmettova bolestné zaúpění.

„Musíme si o tom promluvit, Edwarde. V klidu.“

Ed se sklouzl po zdi na zem a bez slz se rozvlykal.

„Tati, já to tak neplánoval, já to nechtěl, to jen…“

„Jen mluv synu. Co ti vadí na normálním stravování? Proč ses dal -“ Carlisle polknutím zahnal dávicí reflex, „na zvířátka?“

„Když já je slyším. Ty jejich myšlenky! To je pořád: Kousni mě, kousni mě, Robe…je to tak nechutné! A proč mi říkají Robe?!“

„Tak proč si nedáš nějakého muže?“

„Když oni mumlymumlymumly...“

„Edwarde, jsi chlap, tak to řekni! Řekni to nahlas!“

„Když oni si to myslí taky!" Edward si zajel pravačkou do svých dokonale rozcuchaných bronzových kudrn!

„To bude dobré chlapče, nedělej si starosti. Nějak to vyřešíme.“

Edward se s nadějí obrátil na svého stvořitele. „Myslíš? A vysvětliš to mamce?“

„Jistě,“ usmál se na Carlisle a odešel.

 

Esme diagonálně přecházela přes obývací pokoj a čekala na svého muže.

„Co s tím uděláme? Tohle přece není…“ Esme špatně hledala slova, „přirozené! Proč právě Edward? Je to moji špatnou výchovou? Podívej na Jaspera, jak dobře ho vychovala ta vojenská škola! Nebo je to jen nějaké temné „zvířatkové“ období?“ hrnula se z ní slova.

„Pšššššt,“ uklidňoval ji Carlisle a schoval ji v náruči, „to není ničí vina. Prostě se to občas stane.“

„A byla by tu jedna možnost.“ zašeptal ji do ucha.

Esme na něj s nadějí pohlédla

„Volterra,“ řekl

Esme vyděšeně zalapala po dechu. Edwarda poslat na převýchovu do Volterry? Nikdy. Jen přes mou mrtvolu, pomyslela si.

Vymanila se z jeho objetí a odstoupila od něj. Zhluboka se nadýchla a jako by tím i povyrostla.

„To ne!  Edward je naše dítě. A pokud je toto jeho volba, je naší povinností ho respektovat a podporovat!“

Carlisle se na Esme usmál.

„ Dobře, má drahá, jdeme mu to říct!“

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

dorianna

39)  dorianna (30.06.2017 21:14)

:D :D „Mám odejít? Jen to řekni, sbalím si klavír, noty a půjdu!“:D :D „Když oni mumlymumlymumly...“ jááj

Kate

38)  Kate (11.08.2013 00:51)

Jed mého jedu, Kousni mě Robe, Volterra! Hezky jí to Carlisle "vysvětlil". :D

Pilly

37)  Pilly (28.06.2012 21:23)

maryblack

36)  maryblack (20.05.2012 00:22)

Nebudu vypisovat co mě dostalo nejvíc, protože mě dostalo všechno

DenyFish

35)  DenyFish (28.03.2012 15:32)

Opravdu supr.. a opakuji již zmíněné - Jede mého jedu je jedna z nejlepších hlášek, kterou jsem četla*r ofl*

monikola

34)  monikola (02.08.2011 16:36)

Jed mého jedu ja sa z toho po... aleže fakt

emmettka

33)  emmettka (28.07.2011 16:03)

32)  Edmonka (15.07.2011 18:20)

seberu klavír a půjdu úžasné jako vždy!

Nika

31)  Nika (08.07.2011 21:37)

30)  Alorenie (07.07.2011 14:38)

Kousni mě, kousni mě, Robe. Robe

29)   (06.07.2011 17:01)

Sbalím si klavír, noty a půjdu! Jsi neskutečná

nikolka

28)  nikolka (05.07.2011 13:43)

v každej rodine sa musí nájsť čierna ovca... aj v takej dokonalej ako sú Cullenovci...
uf..... aspoň si Edward nemusel zbaliť klavír, noty a odísť...

Bosorka

27)  Bosorka (03.07.2011 07:30)

Děkuji moc!
HMR - pustila ses do restů rychlostí blesku (respekt), takže co ta Láska? ;)
Karolko - ano, nechávám Edwarda opět trpět nepochopením okolí. A přemýšlím, že ho i onak potýrám
ScRiBbLe - děkuju, přijď zas! ;)
Kristiano - to opravdu nejse, spíše "myšlenkově mimo"?
Carlie -
Lady - přihlášení se stále nedaří? Bych tě tak ráda viděla oranžovou a podtrhnutou!

HMR

26)  HMR (02.07.2011 22:37)

Koukám, že Carlisle sice neví, jestli mají v obýváku zářivky, ale jak na Esme, na to už za ty roky přišel...

Karolka

25)  Karolka (02.07.2011 20:39)

Ty jsi fakt neskutečná. :D Tak Edward je... menšina? No jo, i upíři mají své problémy. :D A dostaly mě ty retrospektivy. Inu, to bylo tak... Chvátám dál.

ScRiBbLe

24)  ScRiBbLe (02.07.2011 16:03)

„Mám odejít? Jen to řekni, sbalím si klavír, noty a půjdu!“ Tahle věta mě zabila!

„O tom, že jsem jiný? O tom, že jsem zrůda?! Zeptej se mě! Polož mi tu základní otázku – Co jíš?“ Tahle věta rozložila mé mrtvé tělo na molekuly!

Jed mého jedu.

Kousni mě, kousni me, Robe... A proč mi říkají Robe?

"Nebo je to jen nějaké temné „zvířatkové“ období?“

Dokonalost! Díky. :D


Kristiana

23)  Kristiana (02.07.2011 11:40)

Moje oblíbené dítě
Kousni mě, kousni mě, Robe…
„Když oni mumlymumlymumly...“
Nebo je to jen nějaké temné „zvířatkové“ období?
Bos, jsi geniální!

Carlie

22)  Carlie (02.07.2011 11:19)

"s papírovým kapesníčkem dekorativně přitisknutým k oku."
„Edwarde, ty žbluňkáš?!“
"Jed mého jedu!"
Sbalí si klavír? :D :D "Zeptej se mě! Polož mi tu základní otázku – Co jíš?“ Úchyl? "A proč mi říkají Robe?" :D

Alison

21)  Alison (01.07.2011 12:42)

20)  lady sadness (01.07.2011 09:56)

chúďa moje malé, tak on sa nám dal na veget? no to nič, to prejde, a ak nie, nasadíme ťažšie páky a zhypnotizujeme ho, však ono sa to poddá to stáva aj v lepších rodinách, že sa nájde červivé jabĺčko

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek