Sekce

Galerie

/gallery/Volturi-Excl-01.jpg

Nezdá se vám, že už dlouho nepřibyla žádná nová ženská?

Tahle se mi ale trochu vymkla z rukou...

15+ za její slovník

 

9. kapitola

Den čtvrtý

Edward se vrátil do hradu a zamířil do svého pokoje. Doufal, že proklouzne nepozorovaně, ale štěstí ho opustilo. Skoro celá rodina čekala v salónku. Evidentně něco řešili, ale ve chvíli, kdy Edward vešel, zmlkli. Přestože měl v plánu kolem nich jen projít, něco bylo jinak. Jeden člen byl až příliš ticho. Vlastně nebyl slyšet vůbec.

„Nemůžu ti číst myšlenky, Al,“ oznámil své sestře a upřeně ji pozoroval.

„Já vím. A taky ti přeji krásné ráno, bratříčku. Jak se ti meditovalo?“ zeptala se Alice sladce. Jenže on, místo aby se zastyděl a jako slušně vychovaný chlapec pozdravil svou rodinu, se jenom rozpustile usmál a odpověděl:

„Skvěle. Nikdy jsem nevěděl, jak úžasná může taková meditace být.“ Pak zmizel ve svém pokoji a zamířil rovnou do sprchy. Nechtěl ze sebe smýt její vůni, ale nemohl si dovolit riskovat, že jí z něj někdo ucítí. Až teď mu došlo, jaké měl štěstí, že si jeho rodina ničeho nevšimla. Pro jistotu hodil své oblečení do pračky, která se nenápadně choulila v rohu jeho velké koupelny. Konečně si začal považovat Volterrského luxusu.

Když vylezl ze svého pokoje, jeho rodina byla stále zalezlá v salonku. Alice plánovala co si oblečou na svatbu. Teď, když viděla princezniny šaty, mohla prý konečně vybrat Edwardovu košili. Emmett sice nechápal, proč řeší něco takového až teď - bylo přece jasné, že bude mít princezna bílé šaty. Jenže Alice začala vysvětlovat, kolik odstínů bílé existuje, a na to Edward po ránu opravdu neměl žaludek. S úsměvem houkl, že se jde proběhnout, a poté vyrazil hledat svou upíří spojenkyni.

Potřeboval si něco zařídit, a ona jediná mu s tím mohla pomoct....

 

Ani ne deset minut potom, co zmizel, se ozvalo zaťukání na Cullenovic dveře. Emmett otevřel a s údivem si prohlížel drobnou dívku se širokým úsměvem.

„Ahoj Emmette, je tu Alice?“ zeptala se ho a on jen přikývl. „A myslíš, že bys mě k ní mohl pustit?“ zkusila to znovu. Alice, která ji bezpečně poznala po hlase, už stepovala za Emmettovými zády. Když konečně ustoupil stranou, vrhla se k princezně.

„Co tady děláš?“ vyhrkla místo pozdravu. Princezna si toho nevšímala a s úsměvem pokrčila rameny.

„Přišla jsem se na vás podívat. Nakonec jsem si to rozmyslela. Bude skvělé poznat všechny ještě před svatbou,“ vysvětlila a obešla Alici s Emmettem. Al si jen povzdechla.

Celou dobu o ní mlčela. Udržela tajemství. Dva dny! A všechno úplně zbytečně.

Princezna mezitím přistoupila ke Carlisleovi jako vůdci směčky a hlavě rodiny. „Vy budete Carlisle,“ uhodla a naprosto automaticky mu podala ruku. Když ji nejistě stiskl, s úsměvem dodala: „Já jsem Nessie, vaše budoucí snacha.“

Jejich údiv tak nějak čekala...

 

Zoe se tohle místo nelíbilo. Vlastně ani neměla ráda cestování. Celé to byl Kevinův nápad, dokonalý dárek k Vánocům. Tehdy ještě žila v naivní představě, že konečně našla toho pravého, a na společný výlet se těšila. Jenže potom, co odešel za tou svou dlouhonohou zlatokopkou, jí zůstaly jen dvě letenky do Itálie a hnusnej pocit zrady.

Takhle se zbaví aspoň jednoho.

Jen nechápala, jak se mohla nechat ukecat k nějakýmu blbýmu výletu na starej hrad. Ve středozemí! Proč se radši nezůstala válet na pláži? Ještě štěstí, že je dnes zataženo - jinak by se snad otočila a zmizela z téhle vlhké kobky. Navíc chytla naprosto skvělou skupinku - chovali se jednoduše jako turisti. Bez přestání vzdychali a spoušťe fotoaparátů cvakaly tak rychle, že ji z toho pomalu začínala bolet hlava.

Až příliš dokonalá průvodkyně nepřestávala mluvit o historii Volterrského hradu, architektuře a podobných věcech. To by ještě přežila - vybavení zde bylo totiž moc pěkné, spousty obrazů a soch. Nebyla zas takový ignorant, aby neocenila krásu a historii.

Jenže už od chvíle, kdy sem vkročila, se nemohla zbavit toho zvláštního pocitu v žaludku.

Dav turistů zastavil a ona se rozhlédla. Stáli v prostorné, velmi moderní recepci. Vlastně se sem vůbec nehodila, působila zde jako pěst na oko. Moderní pohovky, v květináčích velké fíkusy, stůl s počítačem a na Zoein vkus příliš usměvavou recepční.

„Nyní vstoupíme do hlavního Volterrského sálu a poté do historické jídelny. Prosím vás, abyste si vypnuli mobilní telefony a fotoaparáty,“ řekla průvodkyně dokonalou angličtinou. Jenže Zoe druhou větu už nevnímala. Nenápadný tlak v jejím břiše se najednou proměnil v bolest.

Vzpoměla si na dobu před pár měsíci. Tehdy také mívala podobné záchvaty. Zprvu se bála, že je těhotná, ale tři balíčky testů a nakonec i doktor jí to vyvrátili. A pak si uvědomila, že jí bývá špatně jen navečer. Když jí Kevin zavolal, že bude dýl v práci. Že jde s klukama na pivo. Že má pracovní večeři.

Zprvu tomu nechtěla uvěřit, ale postupně si začala dávat víc věcí dohromady. A jednou, když jí zase bylo špatně, jela za ním do kanceláře. Nebyl tam, jak tvrdil v esemesce - jo, ke konci se ani neobtěžoval jí zavolat. Nakonec se opravdu ukázalo, že si našel nějakou zrzku a spí s ní už měsíce.

A proto teď neváhala ani vteřinu. Věděla, že se něco hodně posralo, a její tělo se na to snaží upozornit. Využila proto, že je místnost přeplněná nadšenými cvakaly, a zamířila jinou chodbou, než se vydala průvodkyně. Naneštěstí to nebyla ta, kterou sem přišli, ale to jí momentálně přišlo vedlejší.

Netrvalo dlouho, a uslyšela za zády srdceryvný křik. Snažila se zachovat klid a nezrychlovat - nechtěla být ještě nápadnější, ale také si nemohla dovolit courat se tu procházkovou chůzí. Zvolila proto ostré tempo a rázovala si to chodbami, které se jí zdály nekonečné. Srdce měla až v krku, ale nedovolila si připouštět jakoukoli možnost nebezpečí. Potřebuje si paniku udržet co nejdál od těla. Adrenalinu měla v krvi i tak dost, ale s tím nemohla nic dělat. Možná se jí to nakonec bude hodit, kdyby potřebovala utéct...

Doprdele!

Málem začala nadávat nahlas, když došla na konec chodby, která končila schodištěm. Ty pitomý schody vedly jen nahoru. Potřebovala sejít dolů; jasně si pamatovala, že sem stoupaly. Jenže vrátit se a hledat jiný východ fakt nemohla, a tak se vydala po schodech nahoru. Přitom vduchu nadávala, jakej kretén-architekt udělá schody jen nahoru. Ještě víc se naštvala, když došla k zamčeným dveřím. Schody sice vedly dál, ale s každým patrem jí to jen komplikovaly. Jenže musela minout troje další dveře, než konečně vstoupila do další šíleně dlouhý chodby.

Tohle je k posrání. Nikdy se odsud nedostane, uvědomila si. Navíc jí začala docházet energie - to má z toho, že dneska nesnídala. Jinak by byla rozhodně v pohodě a možná by jí to i myslelo.

Začala tenhle debilní výlet nesnášet ješte víc. Jestli se odtud dostane, zabije Kevina vlastníma rukama a tý jeho vychrtlině vytrhá všechny nastřelený vlasy. A taky zažaluje cestovku. Jo. To bude rozhodně skvělý.

Jestli se odsud dostane.

Zahnula za roh a málem vrazila do obrovskýho chlapa. Moc, moc obrovskýho. Na zlomek sekundy se jeho tváří mihl překvapený výraz, ale pak se zatvářil jako největší macho pod sluncem. Ten jeho sebevědomej úšklebek jí však netrápil tak, jako jeden malinkatej detail.

Ten obr měl rudý oči. Teda, zdály se jí rudý, i když každou chvílí jako by tmavly. Asi nějakej blbej lom světla...

Nad čím to, sakra, přemýšlíš! okřikla se v duchu.

„To je mi ale překvapení. Jak jsi se sem dostala, panenko?“ Zeptal se a začal se pomalu přibližovat - což bylo dost nemožný, vzhledem k tomu, že je dělilo asi pět centimetrů. Až po pár krocích si uvědomila, že pomalu couve. Nebyla slaboch, a rozhodně neměla strach... Teda většinou. Jenže tenhle maník se tvářil, jako by jí chtěl sežrat, a jí zcestně problesklo hlavou, že možná fakt chce.

Rozhodně tak vypadal.

Za zády ucítila chladnou zeď toho zasranýho prohnilýho hradu. Rozhodně by to tu známejm nedoporučila. Ten chlápek se naštěstí zastavil, takže nehrozilo, že z ní vyrobí mastnej flek.

Ne. Daleko víc vypadal na sériovýho vraha, co si jí teď pořádně vychutná.

„Ztratila jsem se. A dej si zpátečku. Tos nikdy neslyšel o osobním prostoru?“ zkusila. Ne, tohle na něj rozhodně nefunguje. Pousmál se, ale jinak to s ním ani nehnulo. Místo toho jí obklíčil těma svýma tlapama. Měl opravdu hodně velký ramena a z nějakýho důvodu si všimla, že má i dlouhý prsty - což se v určitých situacích docela hodilo. Celkově byl... impozantní, a potkat ho jinde než v týhle strašidelný kobce, klidně by se nechala opřít o zeď.

V duchu si vynadala do krav a nutila se soustředit na toho hromotluka, kterej jí zřejmě nehodlal pustit jen tak.

Ten jí teď jednou rukou odhrnoval vlasy na stranu. Sklonil se k její šíji a zhluboka se nadechl.

„Krásně voníš. Jsi vzrušená,“ zašeptal. Měl hluboký hlas, a jak se k ní tak tiskl, každé to slovo jí projelo hrudí. Dobře, tohle už bylo jasný znamení. Neváhala a vjela rukama na jeho záda. Chtěla si ho přitáhnout ještě blíž. Vydal zvuk, jako by zavrněl, a pak se k ní přitiskl. Všude.

Jak tak vnímala tíhu jeho obrovského těla, které se jí dotýkalo na všech důležitých místech, strach už nadobro vystřídaly jiné, příjemnější pocity.

„S tebou bude ještě sranda. Když budeš hodná, možná si tě i chvíli nechám,“ šeptal jí do ucha a ji ovál nepřirozeně chladný vzduch. Všeobecně nehýřil teplem, spíš byl ledový jako skála, ale momentálně jí to bylo jedno. Chtěla, aby si jí nechal; hlavně, když mezi nimi nebude žádné přebytečné oblečení.

Zajela rukama pod jeho košili a on znovu vydal ten sexy kočičí zvuk, který jí příjemně rozvibroval celé tělo. Chladila si o jeho tvrdé tělo své rozpálené ruce a stoupala jimi stále výš, když se sklonil k jejímu krku.

Ucítila jemné polaskání a slastně vydechla. Jemně zatlačil nohu mezi její kolena a donutil jí tak uvolnit nohy. Hned, jak to udělala, nacpal se jedním stehnem mezi ta její, rozpálená vzrušením, a přitiskl se ještě blíž. Jedna jeho ruka mezitím laskala její kůži a stoupala výše, až se dotkla ňadra. Zoe vzdychla a zajela jednou rukou na jeho zátylek. Chtěla si ho přitáhnout k sobě, aby ho mohla políbit, ale nedovolil jí to a dál se věnoval jejímu krku. Pomalu proti ní pohnul celým tělem a ona ten pohyb vnímala každým nervovým zakončením. Tak takhle vypadá chemie, uvědomila si.

Její ruce stihly rozepnout pouze první knoflíček jeho košile, když chodbou zaznělo rázné:

„Felixi! Okamžitě ji pusť!“ Hromotluk, evidentně Felix - zvláštní jméno, blesklo jí hlavou -, se přestal věnovat jejímu krku a pomalu vzlédl. Napodobila ho a zarazila se. Jestli je tahle holka jeho přítelkyně, tak je to rozhodně v prdeli. Vypadala dost děsivě, narozdíl od šokované černovlásky za jejími zády. Felix ji poslušně pustil a o krok ustoupil.

„Vždyť jí nic nedělám,“ protestoval. Pak se k ní naposledy sklonil a líně zavrněl: „Zatím.“ Jejím tělem proběhla vlna mrazivého vzrušení a on, jako by to dokázal poznat, se spokojeně usmál. Zamířil chodbou a zmizel v jedné z jejích odboček. Ještě chvíli za ním koukala, než si ta holka, co je předtím vyrušila, odkašlala.

 

Princezna nevěřícně sledovala dívčinu, která se ještě zadýchaně opírala o zeď chodby. Mohlo jí být tak dvaa, nanejvýš třiadvacet let. Vedle Felixe vypadala strašně drobně, ale teď se ukázalo, že je ve skutečnosti vcelku vysoká. Měla blonďaté vlasy - ale na první pohled přírodní, žádný peroxid - a roztomilý obličej, kterého by byla moc velká škoda.

„To je tvůj přítel? Jestli jo, tak sorry, to jsem netušila,“ spustila. Princezna se usmála. Tohle až poví Demovi!

„Ne, Felix nemá přítelkyni,“ ujistila ji. Dívka se zamračila.

„A zbláznila ses? Už jsem ho skoro měla!“ vyjela najednou. Princezna ji chvíli nechápavě pozorovala, a pak jí oplatila:

„A ty ses nezbláznila? Chtěl tě zabít! Co tady vůbec pohledáváš, víš, jak je to tu nebezpečný?“ Dívka se na ní nedůvěřivě mračila, ale hned se vzpamatovala.

„Zabíjení vypadá jinak. A vůbec, co je ti do toho. Jestli je to tady tak nebezpečný, co tu ještě pohledáváš? Já se ztratila, ale jestli znáš cestu z tohodle domu hrůzy, tak prosím. Veď mě,“ vyzvala ji. Na jednu stranu byla princezna ráda. Aspoň už se trochu probudila z toho omámení, a její pud sebezáchovy začal zase pracovat. Ale to nic nemění na tom, že až dostane Felixe do rukou, pěkně mu to vytmaví!

„Já jsem dcera majitele, a jestli chceš, můžu ti ukázat cestu ven.“ Pak se zarazila.

Fajn, tohle je hodně blbý nápad, a navíc má už něco rozdělaného... Ale možná zvládne obojí najednou. Musí si přece nějak krátit věčnost...

„Nebo bys tu mohla zůstat. Pod mojí ochranou se ti nic nestane. Dostaneš čas, a slibuji, že budeš mít možnost volby. A jestli se k nám nebudeš chtít přidat, bez okolků tě propustím,“ řekla. To dívka nečekala. Na chvíli se zarazila.

„V čem je háček?“ zeptala se. Princezna se spokojeně usmála.

Jsi chytrá. To je dobře. Není to ani tak háček, jako spíš pojistka. Jakmile opustíš hrad, nebudeš si nic pamatovat. Vrátíš se do svého života, ale už nikdy si nevzpomeneš, že jsi zde byla a co ses dozvěděla. A také už nebudeš pod moju ochranou. Nebudu schopná zajistit ti bezpečí. Ale neboj, budeš mít dost času na rozmyšlenou. Klidně včechen čas světa, pokud budeš chtít. Ale teď už pojď, ať nás tu nikdo nevidí. Všechno ti vysvětlím,“ slíbila a pokynula dívce, aby se k nim připojila.


 

Zoe je pěkné číslo. Ale tak nějak jsem si jí oblíbila. Proto se vás chci zeptat, jestli Vám bude moc vadit, když do toho všeho zmatku zamotám taky její příběh...

A takhle si ji představuji já.

...

Né! Dělám si srandu, tohle je Zoe

A taky jsem našla Sam. Manuela Acuri, italská herečka, která má asi zálibu ve focení do playboye - ale na téhle fotce je to prostě Sam...

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

21)  hela (06.01.2012 21:23)

pěkná kapča
Zoe mi nevadí, kyž nezblbne Edwarda si jí tu nech :D :D :D

Janeba

20)  Janeba (06.01.2012 10:46)

Rosalinko, jsem sice vedle, jak ta jedle, ale nevadí!!! Počkám si!!! ;)
Děkuji!!!

monikola

19)  monikola (05.01.2012 12:08)

Jééééééééééééžiško ten Felix bol vrrrr a Zoe sa mi páči, tak v kľude pokračuj i v ich príbehu

Twilly

18)  Twilly (04.01.2012 10:15)

Leni, to je přece jasný, protože ve skutečnosti ji Felix nechtěl zblajznout

Rosalie7

17)  Rosalie7 (03.01.2012 22:58)

Leni: To víš, v takový situaci je to naprosto vedlejší. Když se k tomu dostanu, popíšu vám její dar(tzn. až ho pořádně promyslím )
EDIT: Až ted si mé sklerotické já uvědomilo, že je má povídka plná sirotků. Ale co, zatím jste mě nekamenovaly...

Lenka326

16)  Lenka326 (03.01.2012 22:35)

Další baba!? Ale tahle je fakt povedená! :D Jen nevím, kam se poděl její břichabol, když se po ní sápal upír... :D
Celá se v tom motám, jsem jak ta stará písnička: já mám devět kanárů, ty mi nejdou do páru... Princezna je čím dál tím větší sympoška, ale jak se to vyvrbí, to fakt netuším, takže čekám na další dávku

Rosalie7

15)  Rosalie7 (03.01.2012 22:20)

Nebojte, hepáč bude... svým způsobem
A sirotky zásadně nevyrábím, takže klid

Fanny

14)  Fanny (03.01.2012 22:02)

Zamotané, ale já už se ztratila dávno, takže nějaká další motanice už mi rozhodně nevadí. A princezna je opravdu skvělá, jen mi tak vůbec ona i její pravomoce vůbec nesedí k Volterskému hradu. :D Jen to nějak stále spěje k průšvihu

Bosorka

13)  Bosorka (03.01.2012 21:45)

Rosalie - já chci Hepáč! :'-( :'-( :'-(

HMR

12)  HMR (03.01.2012 21:36)

Já taky nerada sirotky... příliš to pak připomíná skutečný život

Twilly

11)  Twilly (03.01.2012 21:32)

Rosalie, u Bosi není problém sad end, ale stav, kdy jedna z postav zůstane "sirotkem"... to si teprve užiješ prudění (věř mi! :p )

Rosalie7

10)  Rosalie7 (03.01.2012 21:30)

Bos: Já nikdy neřekla, že to bude stoprocentní happyend
Bye: Tsss, to kdyby slyšel! Prý přečníval...
Kristi: Zítra, ju? (Máš tam taky jeden...)

Kristiana

9)  Kristiana (03.01.2012 19:56)

He? Smutná duše? To mi budeš muset vysvětlit!
Pozn. Máš mejlík ;)

Bye

8)  Bye (03.01.2012 19:41)

Uaaaaa, Rose, Zoe je ukrutná sympaťačka! :D Má vytříbený smysl pro hrubý sarkasmus. :-) A zdá se mi pro Felixe jako stvořená! Však jsem si taky říkala, jak se ho zbavíš, když evidentně přečníval ;-) Ne, že bych byla nějak moudřejší, ale počty už mi sedí daleko líp. :-)
Takže teď už všichni vědí, jak princezna vypadá, jo? Všichni, až na Edwarda...
Další!!!

Twilly

7)  Twilly (03.01.2012 19:36)

Proč by nám to mělo vadit, čéče... Tleskám

Bosorka

6)  Bosorka (03.01.2012 19:31)

někdo bude single?

Rosalie7

5)  Rosalie7 (03.01.2012 19:30)

Díky, holky Zoe byla naprosto neplánovaná, ale jakmile mě napadla, už jsem s ní nemohla nic dělat. Ta holka má svou hlavu, a mě strašně líbí...
Kristí: Přiznám se, že mě povídka o ní napadla, ale nebylo by to takové, kdybych je vytrhla z tohoto příběhu. Nakonec to prostě bude povídka o třech párech a jedné smutné duši...

Kristiana

4)  Kristiana (03.01.2012 19:24)

Jak už jsem ti psala na mail Zoe se mi líbí! Chci ji jako upírku a taky jako Felixovu přítelkyňi nebo aspoň jako holku, kterou občas opře o zeď! Co takhle těm dvoum věnovat celou jednu povídku?
Moc se ti to povedlo ;).

HMR

3)  HMR (03.01.2012 19:13)

Zmatené, zmatenější, nejzmatenější... ale to neva, moc hezky se to čte... tak jen do toho, další ženská se snese... jen... chudák Felix...

Bosorka

2)  Bosorka (03.01.2012 19:09)

Téééééééda ta chemie s Felisem
Proč já pořád čekám, kdy se to nějak potento....?

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek