Sekce

Galerie

/gallery/Chyťte Víru.jpg

Jedno malé překvapení by Faith měla. Ale ne pro všechny to bude příjemné.

Seděli jsme sešrocení v obýváku a zapáleně si povídali s Faith. Vyprávěla o zážitcích ze školy, o vtípcích, které doma provedly holky. I o tom, jak jí vrtalo hlavou, jestli nakupováním nakazily ony Alice, nebo Alice je.

Ale to, co mi nejvíc trhalo uši, bylo, jak mluvila o tom, kde bydlí. Říkala tomu doma. Žila tam půl roku a už to brala jako domov. I když jsem to na sobě nechtěla nechat znát, hrozně mě to drásalo. Edwardův zamračený  výraz jasně říkal, že chce vědět, na co myslím, ale nedovolila jsem mu to. Zrovna teď jsem se svou hlavou potřebovala být sama. Přesto mi přišlo, jako by to alespoň tušil. A jako by se cítil stejně.

„Takže škola se ti líbí?“ zeptala se Rose s úsměvem.

„Jo, jsou tam skvělí lidi. Každou chvíli pořádají nějaké večírky a celkově jsou tam skoro všichni kamarádi. Nerozlišují mezi těmi z vyšších vrstev a těmi z nižších,“ usmála se. „Teda, skoro všichni. Ale i tam se najdou nějací idioti, kterým to jedno není.“

„Takže máš plno kamarádů,“ konstatovala máma spokojeně.

„Jo,“ přitakala a zase sklonila hlavu a hrála si s prstýnkem. „Hmmm…“ začala nervózně. Překvapeně jsem nadzvedla obočí a všichni netrpělivě čekali, co z ní vyleze. „Jak moc velký problém by vám dělalo na pár dní předstírat, že jste obyčejní lidé?“ zeptala se opatrně.

Emmett zaklel, Jasper se zašklebil, Drew se napjal, Alice spokojeně zatleskala a Edward se usmál. My ostatní jen překvapeně pozorovali jejich chování.

„Zítra přijede, ehm… kamarád ze školy,“ řekla a její tváře nabraly temně červenou barvu.

„Kamarád?“ zeptala jsem se se smíchem. Stydlivě se usmála a pokrčila rameny. A zatímco my, ženské, a Emmett jsme se z ní snažili dostat něco o něm, ostatní se rozprchli v domě. Nebyla moc sdílná, ale alespoň jsem se dozvěděla, že se jmenuje Connor. A je to taky původem Američan.

Když jsem večer uléhala do postele, měla jsem na tváři veselý úsměv. Jenom ten Edwardův se mi nezdál až tolik nadšený.

„Co je?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Nic,“ odpověděl okamžitě, ale pořád se mi veselejší nezdál.

„Poznám, že ti něco je, tak se to nesnaž skrývat,“ zamračila jsem se.

„Řeknu ti to. Slibuju. Ale jindy.“ Nespokojeně jsem zafuněla, ale nechala jsem to být. Už jsem neusínala s tak báječnou náladou.

Ale když jsem ráno vstávala, nikdo mi nemohl vzít to nadšení, že už po snídani poznám Faithina přítele. Jely jsme pro něho na letiště. Já a Faith. Původně chtěla jet sama, ale já byla až moc zvědavá a otravná. Zase jsem si chvíli připadala jako puberťačka. Letadlo přistálo pár minut po tom, co jsme na letiště dorazily. Dav lidí se snažil co nejrychleji dostat ke svým věcem a pryč odsud a já se snažila mezi nimi najít někoho, kdo by mi pro Faith vyhovoval. Koho jsem si pod jménem Connor představila. Ale Faith vždycky jenom zakroutila hlavou. Teprve až řada začala řídnout, objevil se jí na tváři úsměv a spokojeně řekla, že už ho vidí. Ten mladý muž, který se k nám vydal, mi vyrazil dech.

Tmavé vlasy, modrozelené oči, dokonalé tělo. Proboha, jestli mi tohle Edward uvidí v hlavě, rozvede se se mnou.

Došel až k nám a nervózně se usmíval. Faith se postavila na špičky a vlepila mu pusu na tvář.

„Ahoj,“ usmála se na něj.

„Ahoj,“ zamumlal a vyčkávavě zvedl obočí. Chvíli jí trvalo, než jí to došlo.

„Jo, promiň. Connore, tohle je Bella, moje sestra. Bello, Connor, můj přítel.“

„Rád tě poznávám, Faith mi o vaší rodině hodně vyprávěla,“ řekl a mile se usmál.

„Tak to se divím, že jsi ještě neutekl,“ odpověděla jsem se smíchem. Faith se zamračila, Connor se zasmál.

„Tak asi půjdeme, ne?“ řekla Faith rychle a snažila se nás co nejdříve dostat ven. Ale když jsem stavěla před domem, bylo mi jasné, že by klidně ještě pár minut jezdila po okolí. U představování jsem Connora celkem litovala. Zapamatovat si tolik jmen najednou a působit poměrně v klidu, když se poprvé představujete rodině své přítelkyně, dá docela práci. Ale on to zvládl na jedničku. A všem se zamlouval. Alespoň to tak na první pohled vypadalo.

Slíbili jsme Faith, že mu neuděláme žádný výslech, přesto ho Faith raději hned odtáhla do pokoje. Podle Edwarda proto, aby to všechno trochu strávil. No, nedivila jsem se mu.

„Je to fešák,“ usmívala se máma, když jsem dělala večeři.

„Jo,“ přitakala jsem. „Faith si prostě umí vybrat.“

„Takže myslíš, že na Drewa už zapomněla?“ zeptala se nadějně. Otočila jsem se na ni a opřela se o linku.

„Nevím, jestli na něho zapomněla, ale jemu Connorova návštěva moc příjemná není,“ řekla jsem lehce pobaveně. Vykulila na mě oči a sedla si ke stolu.

„Jak to myslíš?“ zeptala se zvědavě.

„Od té doby, co Faith včera řekla, že Connor přijede, se ani neusmál. Pokud se nesmál na Faith.“

„Takže myslíš, že ji…“ Nedokončila to, ale moc dobře jsem věděla, co chtěla říct.

„Nevím, jestli zrovna miluje, ale troufám si říct, že mu není lhostejná,“ usmála jsem se spokojeně. I když jsem nejdříve vyšilovala z toho, že by Faith a Drew měli být spolu, teď už mi to jako špatný nápad nepřišlo. Pokud jsem se teda nedostala k otázce přeměny. Mé racionální já to okamžitě zamítlo. To sobecké uvažovalo i nad ní.

Connor u nás byl už tři dny. A já ho vážně litovala. Krom toho, že si z něho Emmett dělal srandu a Alice se pořád na něco vyptávala, musel snášet i spokojené a napůl zkoumavé pohledy a Drewovy často rýpavé poznámky.

 

Faith:

Byla jsem ráda, že Connor tak nějak zapadl. I když měl strejda Emmett občas svoje blbé poznámky, bylo vidět, že ho tady rádi vidí. Dokonce jsem slyšela tetu Rose a babičku, jak se baví o tom, jaký je to fešák. Jo, byl to fešák. Byl milý, hodný, krásný. Byl to gentleman a přesto jsem ho nedokázala milovat. Měla jsem ho ráda, to ano. Ale pořád jsem milovala Drewa. Toho hňupa, který si Connora při každé příležitosti dobíral. Zezačátku jsem to přecházela. Všichni to přecházeli. Potom mi to začalo vadit. Zatímco to Connor zvládal s úsměvem, já zuřila. A máma překvapeně zírala.

Nechápala jsem, co mu na Connorovi tak vadí. Vždyť se s ním skoro nebavil. Teda po tom, co zjistil, že Drew o jeho přítomnost rozhodně nestojí.

Na jednu stranu mi bylo do breku, na tu druhou jsem si připadala jako bohyně pomsty a měla jsem chuť ho roztrhat. Nebo se s ním alespoň pohádat.

Takže když se po další blbé poznámce vydal k sobě do pokoje, vyletěla jsem za ním. Neklepala jsem. V tuhle chvíli jsem na to ani neměla myšlenky. Prostě jsem prudce otevřela a zase za sebou zabouchla.

„O co ti jde, Drew?“ zeptala jsem se přímo.

„Nechápu, o čem mluvíš,“ řekl lhostejně.

„Nechápeš? Co ty tvoje pitomé poznámky ke Connorovi? Proč jsi na něho tak hnusný? Snaží se neudělat žádnou botu. Snaží se se všemi vycházet. Nechává tě napokoji, když vidí, že nestojíš o to se s ním bavit. Tak co tě kruci žere, že musíš mít pořád nějaké narážky?“ křikla jsem po něm.

„Je to idiot,“ odpověděl prostě.

„Prosím?“ vyjekla jsem. „Vždyť ho vůbec neznáš. Jak to můžeš říct? Je mi jedno, jestli se ti líbí, nebo ne. Ale musíš se smířit s tím, že jsme spolu. Takže prosím, alespoň mlč a neryj do něj,“ prosila jsem fňukavě.

„Vždyť s tebou je jenom proto, že jsi hezká,“ křikl po mně. Se slzami v očích jsem tam stála a pozorovala ho.

„Tohle si myslíš?“ zašeptala jsem zničeně. „Myslíš, že mě nikdo nemůže milovat? Že k tomu prostě nejsem určená?“ Z naštvaného se jeho výraz změnil na kajícný.

„Tak jsem to nemyslel,“ snažil se to zachránit. Rázně jsem zavrtěla hlavou a utřela si slzy.

„Myslel. Víš, říkala jsem si, že když si někoho najdu, budeš rád, že se mě zbavíš. Že budeš rád, že jsem se přes tebe přenesla, když ti dělalo špatně vědomí, že bych tě mohla mít ráda jinak než bratra. Doufala jsem, že by to mezi námi mohlo být zase v pohodě. Ale vidím, že nemohlo. Zkazil jsi mi celé prázdniny, Drew, doufám, že jsi spokojený,“ křikla jsem po něm a zabouchla jsem za sebou dveře.

A sotva práskly, slzy se mi spustily znovu. Tentokrát ještě více. Slyšela jsem kroky a moc dobře jsem věděla, že patří mámě.

„Ne,“ zašeptala jsem. „Chci být sama.“ Utichly a když jsem zapadla do svého pokoje, vážně mě tam nechali samotnou.

Zabořila jsem hlavu do polštářů a polykala všechny nadávky. Nikdy jsem nenadávala nahlas. Alespoň jsem se o to snažila. Ale teď mi to dělalo ohromný problém. Nedokázala jsem s ním být v jednom domě. Nedokázala jsem s ním být na jednom kontinentě.

Prudce jsem si setřela slzy, i když se mi rychle začaly tvořit další, a otevřela jsem skříň. Vytáhla jsem cestovní tašky a začala do nich skládat všechno oblečení. Nakonec jsem se donutila se trochu uklidnit a i když jsem měla určitě ještě rudé oči, vyšla jsem na chodbu a zavolala na Connora. Okamžitě se objevil pod schody a čekal.

„Jedeme domů,“ řekla jsem mu a i přes hlasité Cože? ozývající se od všech z rodiny jsem se otočila a zapadla zpátky do pokoje. Dveře se ani nestihly zavřít a Connor byl vevnitř.

„Faith,“ zašeptal smutně a chytil mi obličej do těch svých obrovských dlaní. „Co se stalo?“

„Nic, nech to plavat,“ hlesla jsem a začala se převlíkat. Povzdechl si, ale následoval mého příkladu.

„Vím, že mě Drew nemá rád, ale nechtěl jsem, ať se kvůli mě hádáte.“ S lehkým úsměvem jsem se na něj otočila a dala mu pusu na tvář.

„Tohle není kvůli tobě. Je to kvůli mně. Všechny ty hádky s ním jsou kvůli mě. Tohle vůbec neřeš. Jenom chci odsud co nejrychleji vypadnout,“ povzdechla jsem si. Přikývl a políbil mě. Než nás vyrušilo zaklepání na dveře.

„Dále,“ řekla jsem rezignovaně a skládala zbytek oblečení. Dovnitř vešla máma a zastavila se hned u dveří.

„Vážně už chcete jet?“ zeptala se smutně. Rozešla jsem se k ní a snažila se jí vysvětlit, že fakt musíme.

„Ma-“ zarazila jsem se. Málem jsem nás prozradila. „Mám už toho dost,“ snažila jsem se to zamluvit. „Promiň, Bello,“ řekla jsem omluvně a objala ji.

„A nechcete alespoň počkat na Edwarda s Jasperem? Určitě by se s vámi rádi rozloučili,“ snažila se nás zdržet. „Volala jsem jim, budou tady rychle,“ slíbila.

„Jsem si jistá, že to stihnou, než se dobalíme,“ usmála jsem se na ni. Přikývla a zase odešla. Dobalit ten zbytek mi dělal problém. Původně jsem tady měla zůstat ještě měsíc a půl. Místo toho letím zpátky po týdnu.

Vážně vyvedené prázdniny.

Connor snesl tašky dolů a pod schody už na nás všichni čekali. Dokonce i táta se strejdou.

„Přijedeme za tebou,“ zašeptal mi táta do ucha, když se se mnou loučil, a dal mi pusu do vlasů.

„Budu se těšit.“ Ale toho hňupa nechejte doma, prosila jsem. Zamračil se, ale přikývl. Máma se se mnou loučila podstatně déle než ostatní. A stejně jako táta mi slibovala, že se určitě zastaví.

„No počkej, někdo nás musí odvézt na letiště,“ řekla jsem jí s úsměvem. Nabídli se všichni. Ale všichni velkoryse přenechali místo našim.

Když jsem se na ně potom ve dveřích otočila, abych jim zamávala, všimla jsem si Drewa na vrcholku schodiště. Nehodlala jsem mu nechat jakýkoliv pohled nebo úsměv, který by říkal, že mi na něm i tak záleží.

Odcházela jsem zamračená a s nadávkami v hlavě.

Ree


Adam Gregory alias Connor

Anketa

S kým má Faith zůstat?

Drew (109) Connor (3)

Celkem hlasů: 112

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

14)  Jalle (14.12.2012 16:54)

hlas pre Connora za výzor, skutočne sa ti podaril

Alda

13)  Alda (16.03.2011 21:41)

Já znova tleskám . Spěchám na další !!!

bb119

12)  bb119 (06.03.2011 18:31)

11)  hellokitty (06.03.2011 09:14)

Janeba

10)  Janeba (05.03.2011 22:26)

Ree, Connor je možná překapivě naprosto skvělý kamarád, ale láska jejího života je přece jen někdo jiný! Skvělá kapitolka, Faith se hodně snažila, ale doufám, že to nestačilo!! A nebo stačilo na to, aby si někdo jiný uvědomil podstatu a opravdovost svých citů!!!
Děkuji!!

Domik

9)  Domik (05.03.2011 19:02)

Rychle další!

eMuska

8)  eMuska (05.03.2011 16:04)

Aaaajéje! Tak to je... problém? Možno. On ju trápi, miesto toho, aby jej povedal, že ju s ním nechce vidieť... ejš... si to koplikuje tá mládež...
ALE: Ty to píšeš neuveriteľne krásne! Som omámená! Úplne!

Lenka326

7)  Lenka326 (05.03.2011 14:15)

No samozřejmě, že s Drewem, ale je pro to víc důvodů. Ale hlavně, o Connorovi jsi neprozradila nic víc, než to, že je fešák. Jinak nic, nic o jeho citech, jestli měl Drew pravdu o tom, proč s Faith chodí atd. atd. A hlavně, Faith miluje pořád a možná navždycky Drewa a on už asi taky pochopil, jaké jsou jeho pravé city, že??? :D

Hanik

6)  Hanik (05.03.2011 14:01)

Drew rozhodně :D ...jink moc hzkej díl u aby byl další

morningstar

5)  morningstar (05.03.2011 13:50)

Drew Drew Drew B) kluci jsou holt pomalejší no doufám, že mu to Faith nechá taky trochu sežrat, potřebuje dospět, chlapec, takhle se chová jak trucovitej fracek :p ale chápu ho ;)
pokud jde o Connora - moc dobrý výběr
skvělý dílek

Bosorka

4)  Bosorka (05.03.2011 13:10)

Až je mi Connora líto

3)  lucka (05.03.2011 12:31)

Jedeme domů:/ :/ chudák Bella:/ tohle nebylo od Faith moc pěkný jinak moc pěkná kapitola

2)  mary (05.03.2011 12:15)

Connor je fakt kus, ale víc by se mi líbilo, kdyby byla s Drewem (až si konečně ujasní city a pocity a přestane se chovat jako hňup ;) )

1)  katy (05.03.2011 11:33)

Drew,Drew,Drew,Drew,Drew:D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse Jacob 2