Sekce

Galerie

/gallery/Chybíš mi, tati.jpg

Konec, přátelé...

Seděla jsem na dřevěné houpačce, co jsme měli na verandě, koukala jsem se do lesa a cítila se sama. Nohy jsem měla pečlivě zabalené do deky, už nebylo nejtepleji, byl podzim. Zaslechla jsem srdce blížící se ke mně a podívala se ke dveřím domu. Vesele se na mě usmívala Destiny.

Už to nebyla žádná malá holčička. Byla to už dospělá holka. Bylo neuvěřitelné, jak rychle vyrostla. Pořád měla ty krásné zelené oči, které jí svítily štěstím, dlouhé bronzové vlasy jako já a ten krásný úsměv po Demetrim. Ještě když byla malá a zkoumali jsme, po kom je má, a nakonec se zjistilo, že po svém otci, prý měl takové jako člověk. Posadila se ke mně a přitulila, jak to dělala vždy.

„Deane, tohle si odskáčeš!“ křičel Emmett z domu a já slyšela rachot. Nějak mě to nevzrušovala, už dávno jsem si zvykla, ti dva si pokoj nedají a občas se k nim přidal i táta, jako podpora svého vnuka. Měla jsem ale spíš pocit, že ho sám ponoukal. Věděla jsem, že i kdyby Dean udělal Emmettovi cokoliv, nikdy by mu nějak neublížil, byl to jeho vysněný synovec.

„Emmette!“ křičela rozčíleně Esme hned poté, co byl slyšet zvuk tříštícího se skla. Zřejmě opět zapomněl na malý kulatý konferenční stolek. Destiny vedle mě se smála a z domu najednou vylítl obrovskou rychlostí Dean a posadil se ke mně z druhé strany, než byla Des.  Za ním doslova vypadl Emmett.

„Srabe, neschovávej se pořád za máminou sukní,“ sykl k němu podrážděně a s pýchou se otočil a šel do domu. Zaraženě jsem se koukala na jeho nově vylepšené kalhoty. Na zadku měl dvě velké oválné díry, jak to nosili striptéři. Začala jsem kašlat, abych maskovala smích. Jen co zapadl do domu s Des jsme se rozesmály naplno.

„Zabodoval jsi brácha,“ plácla si s ním Destiny.

„Pomstí se ti,“ připomněla jsem mu jasný fakt.

„Od čeho mám dědu, co čte myšlenky?“ pokrčil nevzrušeně rameny a usmál se jako andílek.

Moje děti si byly neuvěřitelně podobné a přesto jiné. Destiny byla víc po Demetrim, zatímco Dean byl víc po mně a Edwardovi. Měl moje hnědé oči a světle hnědé vlasy po Demetrim. V obličeji jsem to byla ale víc já a já byla zase po Edwardovi, takže jsme to měli všichni pěkně rozdělené.

Podívala jsem se přísně na moje ratolesti.

„No tam, mami, musím se nějak zabavit, věčnost je dlouhá,“ hájil svoje činy.

„Najdi si něco smysluplného,“ nedala jsem se tak snadno.

„Vždyť to je smysluplné,“ smál se. Dala jsem mu menší pohlavek, takový ten výchovný.

„Dobrou, mami,“ dal mi pusu na tvář a odešel dovnitř.

„Je to pako, ale i nejlepší bratr na světě,“ usmívala se Destiny.

„Pamatuješ si, jak jsi vyváděla, když jsme ti oznámili, že budeš mít sourozence?“ připomněla jsem ji s nadzvednutým obočím. Já si to pamatovala, byla už velká, skoro dospělá, a vyváděla, jako malé dítě.

„Táta běhal kolem něj a na mě kašlal,“ zastěžovala si.

„Ale jdi ti,“ zasmála jsem se a objala ji. Zadívala jsem se do už skoro tmavého lesa a povzdechla si.

„On se vrátí, mami,“ utěšovala mě.

„Doufám,“ špitla jsem si hodně potichu, takže to neslyšela.

„Mám tě ráda, dobrou,“ rozloučila se a odešla. Koukala jsem se ještě chvíli do tmavého lesa než byla úplná tma. Byla jsem celkem unavená a tak jsem šla do svého pokoje se prospat. V domě byl celkem klid. Než jsem usnula, koukala jsem se na fotku, co jsem měla na nočním stolku. Na té fotce jsme byli spolu i s dětmi, jedna šťastná rodinka. Povzdechla jsem si a převrátila se na posteli. Byl tu konec dalšího dne a já byla zase sama. Stýskalo se mi, neuvěřitelně mi chyběl. Přála jsem si, aby se vrátil, a proto jsem ho denně vyhlížela na verandě.

Všechny, kteří chodili do školy, odvezl táta a druhým autem Jasper. Já jsem nechodila, stejně jako táta, našli jsme si jinou aktivitu. Koupil bar a já mu tam pomáhala. Hráli jsme si na starší a Dean byl náš mladší sourozenec. Máma ze sebe dělala mladší, a že chodí s krásným majitelem baru, bylo to dost vtipné, co vše jsme si vymysleli. Destiny si hrála na mladší sestru Demetriho, když tu byl. Emmett a Rose chodili do posledního ročníku a chodili nám na noc vypomáhat. Většinou zastoupili mě, aby si na mě nedovolovali, jenže ten, kdo k nám chodil delší dobu, věděl, že když se o to pokusí, táta ho vyprovodí ven, ani nebude vědět jak rychle.

Jela jsem svým autem do baru, kam dorazil i táta, a dělali jsme obvyklou činnost před otevřením. Já si uklízela bar a věci za ním a on sundal židle. Přes den sem moc lidí nechodilo, ale zase úplně mrtvo tu snad nikdy nebylo.

„Jedu je vyzvednou a pro zásoby. Zvládneš to tu sama?“ ptal se na svou každodenní otázku, když odjížděl i na pět minut.

„V pořádku,“ souhlasně jsem kývla a dál leštila skleničky. Ještě jednou se na mě pozorně zadíval a poté odešel. Přišlo jen pár lidí, a tak jsem byla za barem a rovnala sklenice s alkoholem.

Slyšela jsem za sebou tiché kroky a počkala, až se osoba zastaví.

„Co to bude?“ zeptala jsem se bez toho, abych se podívala, kdo to je.

„Sladký polibek,“ promluvil zvláštní hluboký hlas.

„Tak to si zajděte jinam. Něco jiného?“ zeptala jsem se a dál se neotáčela.

„Vášnivou noc se ženou, která stojí přede mnou,“ promluvil tentokrát moc blízko. To mě polekalo a ke všemu nakrklo.

„Tak hele, jsem zadaná, tak si dej odchod,“ začala jsem na něj hudrovat a otočila se k němu. Zarazila jsem se na místě a překvapeně zamrkala.

„Demetri,“ vypískla jsem radostí a skočila mu kolem krku. Ignorovala jsem i ten krásný pugét co měl v ruce, rudé růže. Tiskla jsem se k němu a on mě pevně objímal.

„Taky jsi mi chyběla, Nessie,“ smál se spokojeně. Odtáhla jsem se od něj a zamračila se.

„Jsi hrozný prevít,“ postěžovala jsem si.

„Proto mě tolik miluješ,“ usmíval se na mě spokojeně a stále držel blízko u sebe.

„Tím bych si nebyla tak jistá,“ zašklebila jsem se na něj.

„Ale jo. Stále tě štve to, jak moc mě miluješ?“ dráždil mě. Naštvaně jsem zaskučela a on se spokojeně usmíval a políbil mě.

„Příště řekni Arovi, že jestli tě bude držet tak dlouho, že ho navštívím, ale nebude to příjemná návštěva,“ odtáhla jsem se ještě od něj.

„Rozkaz, paní Evansová,“ přitáhl si mě zase k sobě, aby mě políbil, a já se s radostí nechala. Měla jsem ho zase doma. Jak mi chyběl ty dva týdny.

 

 


 

Trvalo to, ale je tu kocec podívky. Moc děkuju těm, co psali pravidelně komentáře. Moc děkuju.
Ještě jedna informace, na nějakou dobu se vzdálím od povídek na Stmívko a půjdu o dům dál a to na Bez Hranic, kde bych chtěla zveřejňovat mou novou povídku - v průběhu srpna by se měla začít objevovat. Ale ještě se později určitě objeví jedna dvě povídky o našich upírech ;-)
Zatím tady papa :-*

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

15)  Jalle (10.12.2012 18:34)

čiže teraz môže mať Renesmee aj milion detí to je veľa námetov na poviedky:D bolo to skvelé, Demetri bol doteraz nedocenený, konečne sa našiel niekto kto dal Nessie upíra musím sa priznať, že veľa krát si ma prekvapila, ďakujem a koniec ma rozplakal (mám nádchu)

14)  teresis (24.08.2012 14:58)

Krása Skvělá povídka

13)  viki (13.08.2012 20:26)

Moc pěkné !

Marcelle

12)  Marcelle (10.08.2012 14:36)

Nezbývá mi než souhlasit s níže uvedenými komentáři. Bylo to skvělé. Díky

11)  Nika248 (08.08.2012 14:56)

Pačem, keď si pomyslím, že je už koniec.:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( Ale bolo to nádherné Bola by som rada, ak by si neukončila svoje pridávanie na túto stránku. Mohla by si napísať ešte niečo na tému Nessie. :) :) No tvoja fantázia v tejto poviedke bola neuveriteľná. Veľmi ťa obdivujem. Krásneeeeeeeeeeeeeeeee.

Nicole

10)  Nicole (07.08.2012 14:41)

naprostá dokonalost

Fanny

9)  Fanny (05.08.2012 15:58)

Krásná povídka se šťastným koncem. Dospělá Ness, Voltera i celá rodinka. Všechno dohromady, skvělé napsané, vymyšlené, skvělé. Díky za ni. Omlouvám se za svoje ne zrovna pravidelné komentování a těším se na tvoje další výtvory.

8)  Šprota (05.08.2012 14:03)

nádhernáá kapitola a vůbec celkově je to úúúúúúúžžžžžžžaaaaaaaaaassssssssssssnnnnnnnnnnnáááááááááááááá povídka

7)  hela (01.08.2012 20:25)

jééééé to je hezký jsou spolu a jedna velká šťastná rodina
Moc krásná povídka doufám že si to rozmyslíš a neodejdeš na stálo mám tvé psaní ráda

6)  Niki (01.08.2012 20:08)

jéééé tak ještě, že to takhle dopadlo....úžasné... škoda, že je konec

sfinga

5)  sfinga (01.08.2012 19:57)

Anamorko, moc se mi to líbilo, přestože jsem ostuda někdy nekometovala. Upíří povídka bez vlčáků a mě to ani nevadilo a to jsem známá vlčice

Kamci

4)  Kamci (01.08.2012 18:16)

moc hezká povídka a krásný, šťastný konec :) :) :)
díky

3)  BabčaS (01.08.2012 15:56)

wuzinka

2)  wuzinka (01.08.2012 15:42)

LadySadness

1)  LadySadness (01.08.2012 15:21)

prosto rodinná pohoda, čo si budeme hovoriť
užili sme si, skončilo to, ale zase bude nové, tak sa s tým zmierim, možno dobre, zmierim, lebo si sľúbila nové

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella