Sekce

Galerie

/gallery/Chybíš mi, tati.jpg

Zmatená

Po tom, co odešli, zůstala v domě divná atmosféra. Všichni mlčeli, dokonce i Emmett neřekl nic, aby se pokusil být vtipný. Stáli jsme všichni stále na svých místech a koukali se po domě. Každý přemítal o tom, co se stalo. Podívala jsem se na svoje dítko v mých rukou a pečlivě si jí prohlížela, jestli je v pořádku.

Usmívala se na mě, byla asi jediná v domě, kdo měl náladu se smát. Zakroutila jsem hlavou a rychle se vydala do kuchyně, vzpomněla jsem si na to, že měla Destiny hlad. Posadila jsem ji do sedačky, vzala jsem si připravené jídlo a začala ji krmit. Nemohla jsem se na to soustředit, moje myšlenky byly jinde, přecházely od jednoho k druhému. Přemýšlela jsem nad nesmysly.

Sama jsem svoje myšlenkové pochody nechápala. Pokoušela jsem se zaměřit na Destiny, která s odporem jedla. Její obličeje byly hrozně roztomilé a zábavné. Stále neměla ráda lidské jídlo, ale jedla ho, což bylo dobře, potřebovala ho. Jakmile jsem jí dala láhev s krví, hned se usmívala a byla spokojená. Mezím jsem si já sama dala něco k jídlu.

Malá večer usnula rychle a tvrdě. Lehla jsem si tedy sama do postele a koukala se do stropu. Dnešní den byl hodně zvláštní. To bylo ještě slabé slovo.

Netušila jsem, kdo byl schován dnes za tou kápí a to mě trápilo. Už jen proto, že si dovolil odporovat Jane. Bála jsem se, že bude potrestán.

Bála jsem se o někoho cizího.

Byla jsem mu vděčná, nedovolil Jane vzít moje dítě a sám Destiny nic neudělal. Rozesmál ji.

Netušila jsem, ani co mělo znamenat to zachvění mého těla, když se letmo dotkl mojí ruky. Tohle se mnou dokázal jen jediný upír. Zarazila jsem se a prudce otevřela oči, které jsem během přemýšlení zavřela.

Byl to nesmysl, tohle bylo nemožné. Neudělal by mi to, ukázal by se. Nemohl to být on, přesvědčovala jsem se dost účinně. Zavrhla jsem tyhle myšlenky a nápady ihned.

Dnešek byl velmi vyčerpávající a tak jsem raději zavřela oči a doporoučela se ke spánku.

 

Ukázalo se, že ten kluk – Matt, je velmi neodbytný. Každý den si na mě počkal, když já čekala na svou rodinu. Povídal si se mnou a ani mu nevadilo, že jsem mu kolikrát neodpovídala. Usmíval se na Destiny nebo na ni dělal obličeje. A když zazvonilo, odešel, ještě než ostatní přišli.

Dnes tomu nebylo jinak. Seděla jsem opět na tátově autě a čekala. Postavil se kousek ode mě, ale tak, aby viděl na malou.

„Dnes je celkem pěkně,“ prohodil jen tak. Zaujatým pohledem se koukal na nebe a mě to už nedalo, musela jsem to udělat. Rozesmála jsem se.

„Ty už nevíš, co a tak zkoušíš aspoň to počasí, co?“ koukala jsem se na něj a stále se smála.

„Měla by ses usmívat častěji, sluší ti to,“ koutky úst se mu zvedaly v uličnickém úsměvu. Cítila jsem horkost ve tvářích. Bylo to tak dávno, co jsem dostala komplimenty tohoto typu.

„Když s tebou půjdu a nebudu tě chtít už vidět, necháš mě?“ zajímala jsem se.

„Ano, ale nevěřím tomu, že by se ti moje přítomnost nelíbila,“ usmíval se spokojeně.

„Ještě jsem nesouhlasila, tak pozor.“
„Procházka zítra kolem oběda tebe a malé?“

„Kde?“

„V parku u náměstí?“

„Budeme tam,“ kývla jsem.

„Tak zítra, Renesmeé,“ usmíval se spokojeně a odcházel.

„Zítra.“

Nikomu jsem nic neřekla jen táta a Alice to podle všeho věděli. Nechtěla jsem jim nic říkat, protože o nic nešlo, chtěla jsem jen, aby mě už Matt nechal na pokoji. Vydala jsem se tedy na místo určení.

Čekal tam na nás. Seděl při jezírku na jedné z laviček, když si nás všiml, široce se usmál.

„Rád vás vidím.“

„Ahoj,“ špitla jsem a podívala se okolo. „Co budeme dělat?“

„Jestli chceš, ukážu ti to tu,“ navrhl náš program, se kterým jsem souhlasila. Procházeli jsme se v parku i po městě. Vyprávěl mi o různých věcech tady a o sobě. Musel už přijít na to, že já nic říkat nebudu. Neuvědomovala jsem si, kolik je hodin, jak jsem ho poslouchala. Asi jsem už pochopila, proč to vše dělal.

„Matte, jestli se mi snažíš pomoct, protože cítíš soucit, protože to znáš aspoň z jednoho pohledu, nedělej to, nechci soucit ani nic takového. Mám svou milovanou rodinu, která mě podrží, ať udělám cokoliv, postarají se o mě a Destiny, když bude potřeba. Nic víc nechci.“

„Nedělám to ze soucitu,“ zadíval se mi do očí. Měl je krásně sytě modré, zvláštní a tak okouzlující. Sklopila jsem raději pohled na náš stůl v restauraci. „Nechci od tebe nic. Jen přátelství, přísahám. Nevadí mi, když se budeme scházet a potkávat častěji jen jako přátelé.“

„Uvidím,“ postavila jsem se a konečně šla domů.

Byla jsem z toho celá nesvá, nevěděla jsem, co si mám myslet. Co dělat. Nebyla jsme zvyklá přátelit se s lidmi, a teď, když jsem měla malou, by mě to rozhodně nenapadlo.

Nakonec mi to nedalo a on byl opravdu vytrvalý. Nakonec jsme svolila a krom povídání si před školou, jsme měli pravidelné procházky o víkendu po městě. Nikdo mi na to nic neřekl, ani se nějak netvářili. Překvapilo mě to a zklamalo. Čekala jsem pomoc prostřednictvím jejich pohledů, mluvy. Že vycítím, jestli dělám špatnou věc. Ale oni mi nepomohli, nechali to na mně.

Matt byl opravdu prima kluk. Dělal si rád legrací, a tak jsem se pořád smála, blbnul i s Destiny, ale v jisté míře.

Doma to bylo stejné, jen já jsem měla občas jinou aktivitu s někým jiným.

„Vím, že mi do toho nic není, ale co je s otcem Destiny?“ zeptal se mě Matt při naší obvyklé procházce. Zastavila jsem se na místě a musela zavřít oči. Tak prudce a bolestně mnou projela vzpomínka na něj. Tak dlouho jsem už nevzpomínala, nechtěla jsem zapomenout, ale ani aby to bolelo a pohltilo mě to zaživa. Prvně jsem svírala madla kočárku a tiskla víčka k sobě.

„Nessie, já nechtěl, promiň. Jen nevím, kdo by mohl nechat tak prima holku samotnou, a ke všemu s tak krásnou holčičkou,“ začal se mi omlouvat. Otevřela jsem oči a podívala se do jeho kajícného obličeje.

„Neví o ní. Netušil, že se to může stát. Byl by se mnou, kdyby mohl, ale nemůže. Všechno je to moc komplikované. Nechtěl mě opustit,“ šeptala jsem potichu tu skutečnost, která tak bolela.

Po dlouhé době mě to zasáhlo. Pokoušela jsem se to nějak přemoci, ale jakmile jsem osaměla, začala jsem brečet. Vzala jsem do ruky svůj telefon a koukala se do seznamu kontaktů.

Stále tam bylo jeho číslo uložené pod Otrava. Napsala jsem si to tam schválně, abych ho poškádlila. Koukala jsem se na ten kód čísel.

Určitě měl už nový telefon, nebo by mi to ani nezvedl. Raději jsem ho schovala a zase se dala na cestu domů.

 

Matt si pamatoval, na co se mě nemá ptát. Na minulost otce Destiny a podrobnosti o rodině. A tak většinou mluvil on a nakonec díky mým připomínkám jsme se dostali k zvláštním tématům.

Bylo mi s ním dobře, ale jen do určité míry. Nemohla jsem si ho pustit k sobě a malé až moc blízko. Už jsem pár dní uvažovala nad tím, že bych naše procházky zrušila. Za pár let odjedeme a co pak? Bude to bolet mě i malou, a to jsem nechtěla, nepotřebovala jsem další bolest navíc. Jedna už stačila.

Zase jsme se procházeli a vesele si povídali o škole. Zrovna mi vyprávěl jednu vtipnou historku a já se rozesmála. Nemohla jsem se přestat smát, a tak jsem se zastavila. Dnes jsem tu byla sama, protože si malou nárokovali ostatní z rodiny. Nejen Emmett mi hráli na city, nechtěla jsem ani raději vědět, jak se doma o ni perou. Stočila jsem svůj obličej k Mattovi, ale v tu chvíli jsem se zarazila.

Stál u mě moc blízko, tak blízko, že jsem nemusela zvedat obličej, abych viděla jeho rty, které nebyly tak daleko od mých. Zhluboka jsem se nadechla, ale nedokázala jsem vydechnout. Svaly ve mně byly stáhnuté a nechtěly povolit.

Cítila jsem jeho horký dech na své tváři a celá se zachvěla.

Když se začal pomalu přibližovat…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

wuzinka

6)  wuzinka (29.07.2012 21:11)

Pěkná kapitolka Teď by to chtělo nějaký pohled z Voltery nebo nějakou akci....

Pilly

5)  Pilly (29.07.2012 12:50)

úžasné

4)  hela (29.07.2012 10:15)

no Nessi to jsem zvědavá co s tímhle uděláš, nezapomeň na svou lásku :/

3)  viki (28.07.2012 21:45)

Moc pěkné !

2)  Niki (28.07.2012 21:23)

to by asi dělatr neměla... určitě ten s kápí byl Dem, ale nesměl se ukázat

Kamci

1)  Kamci (28.07.2012 20:17)

tak se nám to opět hezky komplikuje

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek