Sekce

Galerie

/gallery/426863_467725636580415_1629286443_n.jpg

Sarah ukáže Noahovi něco z jeho budoucnosti a tím ho přesvědčí o tom, že k němu Valerie nejspíš opravdu patří. Noah se svěří rodičům o tom, co se s ním děje a bude  svědkem jejich hádky. Taky se dozvíme něco víc o tetě Amber.

Příjemné počteníčko přeji :D

3.kapitola

 

Celou cestu domů myslela Valerie na odpoledne strávené s Noahem. Už dlouho se necítila tak dobře jako s ním. Byl zábavný a co víc, líbilo se jí, že je docela stydlivý, i když na to nevypadal. Když odjížděla od Amber, byla rozhodnutá se mu vyhýbat. Chtěla se od něj držet dál, protože v ní vyvolával něco, co už nechtěla nikdy cítit. Jenže když ho uviděla na pláži, jak hledí na moře a vypadá sklíčeně, cítila, že musí jít za ním. Vlastně ji tam její nohy odnesly, aniž by si to uvědomila.

Byl něčím jiný než ostatní chlapci, které poznala, a ona nevěděla čím. Pokaždé když mu na pár vteřin pohlédla do očí, připadalo jí, jako by ho něco trápilo.

Viděla, že je z ní nervózní tak jako ona z něj, ale nakonec všechna nervozita zmizela jako mávnutím proutku a oni si spolu příjemně popovídali.

 

Valerie dorazila k domu, a když viděla, že před garáží už nestojí Jakeovo auto, zaparkovala tam.

Vystoupila z auta a pomalu šla ke dveřím, ve kterých už stála Amber s telefonem v ruce.

„Pro Kristovy rány, kde jsi byla tak dlouho?! Zrovna jsem chtěla volat Sue, aby poprosila šerifa, ať tě jede hledat!“ Amber poodstoupila od dveří a nechala Valerii vejít do domu.

„Říkala jsem ti, že pojedu na pláž do La Push,“ řekla jí, když šla do kuchyně. Měla hlad jako vlk.

„Řekla jsi, že se jedeš projet. Neřekla jsi mi, že do La Push. Víš, jak jsem se o tebe bála? Myslela jsem si, že jsi nabourala. Nebo ti někdo nějak ublížil!“ Valerie se podívala na Amber. Nebyla zvyklá, aby se o ni někdo strachoval, teda kromě Amandy a Samuela, ale to bylo jiné.

„Promiň, nejsem zvyklá, aby o mě měl někdo strach. Příště ti dám vědět, když se někde zdržím.“

„Dobře. A teď si sedni, ohřeju ti večeři.“ Amber položila telefon na linku a šla do lednice pro jídlo.

Valerie se posadila na židli a pozorovala Amber, jak všechno připravuje, a myšlenky jí zaletěly opět k Noahovi.

„Proč se usmíváš?“ zeptala se jí Amber, když před ní položila talíř s jídlem.

„Co?“ Valerie na ni vytřeštila oči.

„No, usmíváš se. Tak se ptám proč?“ Amber se posadila na protější stranu stolu.

„Jen tak, to se nesmí?“ Valerie si vzala vidličku a začala napichovat těstoviny.

„To jsem neřekla. Potkala jsi snad někoho, kdo ti vyvolal na tváři úsměv?“

„Já... ne. No... vlastně jsem na pláži narazila na Noaha.“ Valerie se snažila tvářit lhostejně.

„Tak odtud vítr vane!“ Amber se usmála a vstala od stolu, aby si šla nalít sklenici mléka.

„Co tím myslíš? Byla to náhoda a jen jsme si povídali!“

„Vždyť jsem nic neřekla!“

„To ani nemusíš, vidím, jak se směješ pod vousy.“ Valerie si dala další sousto do pusy.

„Usmívám se, protože Noah je hodnej kluk a ty potřebuješ trošičku rozptýlení,“ Amber se znovu posadila. „A možná i něčeho jinýho.“

„Co tím myslíš?“ Valerie si vzala další sousto.

„No, že na novým kole se jezdí nejlíp,“ mrkla na ni Amber šibalsky.

Valerii zaskočilo a rozkašlala se.

„Teto!“ Dostala ze sebe, když popadla dech.

„Co je?!“ Amber se tvářila jako nevinnost sama.

„Mohla by sis odpustit ty nárážky na sex?!“

„Co? Jaký narážky? Nevím, o čem to mluvíš?“ Amanda si položila ruku na srdce a tvářila se dotčeně, ale koutky úst jí cukaly.

„Nedělej se!“

„No dobře, už mlčím. Ale je opravdu fajn, že jsi se s Noahem spřátelila. Aspoň se tady nebudeš nudit.“

„Jo... No, nejsou z nás velcí kamarádi a pořád platí to, co jsem řekla. Nechci, aby jsi nás nějak dávala dohromady.“ Valerie vstala od stolu a odnesla prázdný talíř do dřezu.

„Budu se snažit ti vyhovět, ale bude to hodně težký. Moc vám to spolu slušelo, když tě držel v náručí, aby jsi neupadla. Ach jo, holka. Kdybych byla na tvým místě, vůbec bych se tomu nebránila.“ Amber se dívala zasněně před sebe.

„Myslím, že si půjdu raději lehnout. Postavila sis hlavu a cokoliv ti řeknu, s tebou stejně nepohne. Něco sis umanula a nenecháš toho jen tak.“

„Už budu hodná, slibuju.“ Amber se na ni konečně podívala.

„Proč ti jen nevěřím?“ Valerie zkřížila ruce na prsou a opřela se zády o linku.

„Nemám ponětí.“ Usmála se na ni Amber.

Valerie zakroutila hlavou. „Jdu spát, tohle je zbytečný boj. Dobrou.“

„Dobrou noc, Val.“ Amber sledovala, jak Valerie odchází z kuchyně a usmála se.

„Zbytečný boj pro tebe, Val,“ zašeptala sama pro sebe...

 

XXX

 

„Sarah?“ Noah klepal na dveře jejího pokoje. Když dorazil domů, čekal, že tam najde otce s matkou, jak si spolu vykládají v kuchyni u večeře, ale nebyli doma. Tak se rozhodl zajít za sestrou a promluvit si s ní o tom, co mu řekla, když byli na pláži.

„Pojď dál, Noahu,“ ozvalo se za dveřmi. Noah stiskl kliku a vstoupil dovnitř.

Sarah ležela na posteli, před sebou rozložené knihy do školy. Když Noah vešel, posadila se.

„Děje se něco?“ podívala se na něho s úměvem.

„Ne, nic. Teda, vlastně jo.“ Vzal židli, otočil ji opěradlem dopředu a obkročmo se na ni posadil.

„Ale nejdřív mi řekni, kde je máma s tátou?“

„Volal děda Charlie a pozval je na večeři. O čem jsi chtěl mluvit?“ uvolnila vlasy stažené do culíku.

„Mluvil jsem s Valerií. Když jsem tě odvezl z pláže domů, vrátil jsem se a narazil tam na ni.“

„A?“

„Neulehčuješ mi to, víš to?“

„Promiň,“ usmála se na něho.

„Tak co se stalo, když jsi ji tam potkal?“

„Vlastně nic. Nejdřív jsem měl strach, že budu cítit to, co u paní Johnsonové, ale nestalo se. Povídali jsme si a všechno bylo v pořádku.“

„Ale to je fajn, ne?“ Sarah měla radost.

„Jo, je to fajn, ona je milá a je zábavná a... pořád na ni myslím. A nesměj se mi!“ napomenul sestru, když viděl, jak se usmívá.

„Noahu, já se ti přece nesměju. Mám radost, že jsi se zbavil toho pocitu, který jsi měl předtím. Bude fajn, když se s Valerii spřátelíš.“

„Víš, jde o to, že i přesto, že na pláži bylo všechno v pořádku, mám strach, že se ty pocity objeví znovu, a já nemám nejmenší tušení, co se může stát. Co když mě ta její vůně dožene k šílenství a já jí nějak ublížím? Chápeš?“

„No...,“ Sarah se postavila a šla si pro sklenici vody, kterou měla položenou na psacím stole. „Tím, že se jí budeš vyhýbat, stejně nic nezměníš. A nemusíš se bát, že jí nějak ublížíš, čím víc budeš v její blízkosti, tím víc budeš posilovat svoje ovládání. A táta s mámou ti s tím pomůžou. Jen se jim musíš svěřit.“ Sarah se napila a sklenici položila nazpět.

„Sarah, já... Ty víš, co se se mnou stane, co budu vlastně zač?“ zeptal se Noah tiše.

„Vím, Noahu, ale neřeknu ti to. Můžu ti prozradit jen jedinou věc.“ Podívala se na něho s lítostí, když zase seděla na posteli.

„Jakou?“

„To, co se stane, tě zblíži s Edwardem, ať chceš nebo ne.“ Sarah mu nemohla říct víc. Znala dobře sého bratra a věděla, že pokud by mu prozradila to, co ví, ukončil by všechno dřív, než by dal sám sobě šanci.

„Sarah, chci vědět něco úplně jiného!“

„Promiň, bráško, ale nemůžu ti to říct. Musím nechat věci plynout tak, jak mají.“

„Skvělý, díky moc!“ Noah se naštvaně zvedl ze židle a chystal se odejít.

„Noahu, počkej přece! Nemůžeš se na mě za to zlobit. A chtěla bych ti něco ukázat. Něco, o čem nikdo neví.“

Noah se otočil zpět na svoji sestru.

„Co je to?“

„Buď zticha a zavři oči,“ šla k němu.

„Sarah!“

„Sklapni, Noahu, a zavři oči!“ Noah poslechl svoji sestru a zavřel oči, a v momentě, kdy se dotkla jeho čela, to viděl.

On a Valerie, jejich něžné polibky a vyznání lásky. Noah zatajil dech. Chtěl vidět víc, ale Sarah odtáhla dlaň z jeho čela.

Noah otevřel oči a hleděl na ni v němém úžasu.

„Tak a teď víš alespoň jednu věc jistě. Ty a Valerie budete spolu, tak jak jsem ti řekla. Víc vědět nemusíš.“

„Jak... jak jsi to udělala?“ vykoktal Noah.

„Prostě tak,“ usmála se. „Odteď mi říkej velectěná vědmo.“

„Spíš čarodejnice.“

„Blbče,“ praštila ho do ramene.

Noah se zasmál a otevřel dveře.

„Sar?“

„Hm?“

„Díky.“

„Nemáš za co. A teď padej. Za dva dny začína škola a Donowan mi slíbil, že si na mně smlsne, takže se musím našprtat dějepis.“ Sarah ho s úsměvem vystrčila ze dveří svého pokoje a zavřela.

Noah šel do kuchyně a vytáhl si z lednice večeři, kterou mu tam jeho matka schovala. Dělala to pokaždé, když nepřišel domů včas a nebo když si s otcem někam vyšli. Najedl se a šel si dát sprchu a přitom myslel na Valerii a na to, co mu jeho sestra ukázala. Pokud byla pravda to, co viděl, nemělo smysl bránit se citům, které se v něm probouzely.

Nechal na sebe téct proud teplé vody a myslel na odpoledne, které s ní stravil, a až po chvíli si uvědomil, že se při vzpomínce na den strávený s ní usmívá.

 

Noah vyšel ze sprchy, kolem pasu si obmotal ručník a šel do svého pokoje. Natáhl na sebe boxerky a černé tepláky. Chystal se jít sledovat televizi, když zaslechl matku s otcem, jak se spolu smějí v obýváku.

„Ahoj, Noahu, kde jsi byl celé dopoledne?“ Ness uviděla svého syna stát ve dveřích. Každým dnem byl mužnější a víc se podobal Jacobovi. Oba s Jacobem čekali, až přijde den, kdy se jejich klidný život převrátí naruby. V Noahovi dřímalo něco, s čím se nikdo z její rodiny nesetkal. A Ness jakýsi vnitřní hlas našeptával, že až se v něm ta síla probudí, bude její syn trpět.

„Na pláži,“ odpověděl a šel za nimi do obýváku. Nejdřív si myslel, že bude lepší si o tom, co se děje, promluvit jen s otcem, ale jeho matka si taky prošla něčím, co si Noah nedokázal představit, a měla právo vědět o tom, co se s ním děje, a možnost připravit se na to. Posadil se do křesla.

„Noahu, děje se s tebou snad něco?“ zeptala se ho matka a zkoumavě si ho prohlížela.

Noah se na ně podíval, a když viděl, že jeho otec na něj hledí s očekáváním stejně tak jako jeho matka, rozhodl se jim povědět o tom, co cítil ráno u paní Johnsonové, když viděl Valerii...

 

XXX

 

Valerie se převalovala v posteli z jedné strany na druhou a doufala, že nějakým zázrakem usne.

Jenže spánek nepřicházel a Valerii se před očima promítaly vzpomínky na Samuela, jak před ní klečí a žádá ji o ruku, jejich milování, jeho zasněný pohled, když mluvil o jejich společné restauraci. Tomu se Valerie ani moc nebránila, ale když šťastné vzpomínky nahradily ty smutné, musela vstát z postele.

Na lehkou noční košilku si natáhla župan a z kufru, který měla ve skříni, vytáhla krabičku cigaret. Pokaždé, když si vzpomněla na okolnosti jeho smrti, měla chuť na cigaretu. Vytáhla ještě zapalovač a potichu vyšla z pokoje. Po špičkách seběhla schody, ale sem tam nějaké to zavrzání přece jen zaznělo do ticha.

Opatrně prokličkovala kolem rozbombardované koupelny a chystala se vyjít na dvorek, když uslyšela nějaký tlumený zvuk v kuchyni. Pomalu se blížila do kuchyně a přemýšlela nad tím, čím by osobu, která se vloupala do domu, mohla praštit, když uslyšela její hlas.

„Ženská pitomá! Kam jsem to jenom strčila? Sakra!“ Valerie nakukovala do kuchyně a uviděla tetu Amber, jak se přehrabuje v šuplíku.

„S tou mojí sklerózou za chvilku netrefím ani na záchod. Copak chci tak moc?“ brblala si sama pro sebe.

„Děje se něco, teto?“ Teta Amber se lekla, až nadskočila. Otočila se na Valerii, které čouhala jen hlava, jelikož zbytek těla měla schovaný za dveřmi, zpoza kterých na ni vykukovala.

„Ježišmarjajosefe! Holka, chceš, aby mě porazilo?!“ Amber si přitiskla ruku na srdce.

„Promiň, ale ty jsi mi taky nahnala strach, div jsem si nenadělala do kalhot!“ Valerie vešla do kuchyně a rozsvítila světlo.

„Já? Já se tady jen přehrabuju v šupleti a něco hledám!“

„No, a já si šla jen... Chtěla jsem si dát jen cigaretu na dvorku a slyším tady zvuky. Myslela jsem, že je tady zloděj!“ Valerie si založila ruce v bok a podívala se na tetu káravě, jako na malé dítě.

„Prdlajs, zloděj. Prosím tě, co by si odtud tak zloděj odnesl? Možná tak tebe, mě by mohl akorát tak prodat do sběru. A jestli máš v plánu jít si zakouřit, tak jsi právě našla parťáka.“ Teta Amber zavřela šuplík a vyšla z kuchyně směrem ke dveřím na dvorek. Valerie šla hned za ní.

Posadily se na lavičku a Valerie vytáhla cigarety. Jednu nabídla tetě a druhou si vzala sama.

„Tak, a teď mi řekni, co tě přinutilo vstát z hezky vyhřáté postele?“ podívala se na ni Amber.

„Nemohla jsem usnout, myslela jsem na Samuela,“ odpověděla Valerie a potáhla z cigarety, přitom se dívala na dvorek, který byl osvětlen slabým světlem.

„Pokaždé, když si vzpomenu na to, jak zemřel, dostanu chuť na cigaretu,“ pokračovala a podívala se na tetu.

„A co jsi vlastně hledala v kuchyni?“ zeptala se Valerie.

„Hledala jsem cigarety, musím si je schovávat před Blackem. Pokaždé, když je najde ležet na stolku, skončí v koši. Ten chlap je jak hlídací pes,“ řekla Amber s úsměvem. Valerie se zasmála.

„Je to fajn chlap.“

„Jo, to je. Horzně mi připomíná Franka.“ Amber hleděla na svoje nohy, nazuté v bačkorách.

„Co se s ním stalo?“ zeptala se Val.

„Zemřel. Dva týdny před naši svatbou,“ Amber mluvila tiše a Valerie cítila, že i po letech ji jeho ztráta nepřestala bolet.

„To mě mrzí, teto. Netušila jsem...“

„To jsi ani nemohla, Val, a neomlouvej se. Už je to pár let. Jake mi ho tak trošku připomíná. Než jsem poznala Franka, byla jsem ušláplá jak žvýkačka na botě. Ale on mě naučil, že život je od toho, aby se žil. Vnesl mi do něj jiskru. Ježiš, jak on mě dokázal rozesmát! A taky vytočit, když si vzpomenu jak jsem ho odmítala... ale on si mě stejně nakonec získal,“ když mluvila usmívala se.

„Co se mu stalo?“ zeptala se Valerie tiše.

„Byl policajt. Byl zrovna ve službě a jel k nějaké vloupačce... střelili ho. Byl na místě mrtvý.“ Potáhla si z cigarety.

„Promiň, neměla jsem se tě na to ptát.“ Valerie se cítila hrozně. Ona sama věděla, jak je těžké o něčem takovém mluvit.

„To je v pořádku. Víš... čekala jsem s Fankem dítě, ale psychicky jsem se zhroutila a o dítě jsem přišla a už jsem nikdy další mít nemohla. Proto jsem už nechtěla žádnýho mužskýho a ne, že bych o ně měla nouzi. Jen jsem jim neměla co nabídnout. Každej chlap jednou zatouží po dítěti, i když tvrdí, že ne.“

„Proto jsi zůstala sama a nikoho sis už nenašla?“

„To ne! Bože, nebyla jsem jeptiška! Vždycky se nějaký ten fešák našel, ale dlouho to nevydželo. Buď utekli před tou mojí ukecanou kušnou a nebo jsem je odehnala já, jakmile jsem vycítila, že by se to mohlo ubírat vážnějším směrem.“ Usmála se.

„Aha.“ Valerie típla cigaretu do malého popelníku, který ležel na stolku vedle lavičky.

„Víš, Val, já vím, že Samuelova smrt tě pořád ještě bolí, ale život jde dál a neměla by ses bránit hezkým věcem, co se ti staví do cesty. A Noah je opravdu moc hezký!“

„Teto!“ Valerie se na ni zamračila.

„No co, je to pravda. Nemusíš si ho brát, jen si uživej života a nebraň se něčemu, co tě může udělat šťastnou. Ať už to bude Noah, nebo někdo jiný. Můžeš prožít svůj život naplno. Tím, že od sebe budeš všechno hezké odhánět, mu stejně život nevrátíš.“ Teta Amber se postavila a šla ke stolku s popelníkem.

„Nejde o to, že bych nechtěla. Jde o to, že mám strach. Každý, koho jsem milovala, mě opustil. Moje matka, bratr. Uzavřela jsem se sama do sebe. Nakonec přišel Samuel a zboural tu zeď, kterou jsem si postavila kolem srdce. Ale nakonec mě opustil i on.“ Valerie se taky postavila a zastrčila ruce do kapes županu.

Teta Amber k ní přistoupila a pohladila ji po tváři.

„A co Amanda? Máš ji ráda stejně jako ona tebe a vidíš? Neopustila tě. Jste jako sestry, Val, před ní jsi si žádnou zeď nepostavila. Vpouštíš do svého srdce lidi a máš je ráda, jen si to nechceš připustit.“ Usmála se na ni Amber.

Valerie věděla, že má pravdu. Cítila, jak ji v očích pálí slzy.

„Zlomené srdce se vždycky zahojí, drahoušku. A těch pár jizev, které na něm máš, tě jen posílí. Káždá ztráta bolí, ale časem ta bolest otupí a nakonec příjdeš na to, že ti dodává sílu. Samuel by si určitě nepřál, aby ses bránila lásce. A tím, že začneš milovat někoho jiného, ho ze srdce nevypudíš. Jen se otevře jeho jiná část, ta, která bude odhodlaná prožít lásku se vším všudy.“ Amber setřela Valeriinu slzu.

„Půjdeme si už lehnout? Dneska toho na mě bylo moc... A teto?“ Valerie poptáhla nosem.

„Ano?“

„Jsem moc ráda, že mě sem Amanda poslala,“ podařilo se jí usmát.

„Já taky, ani nevíš jak moc. A teď pojď, zalezem do pelechu, nebo si ještě nachladíme důležitou část těla. A nikdy nevíš, kdy ji budeš potřebovat na něco jinýho než jenom na čůrání.“

„Ježkovy zraky, ty jsi nezničitelná!“ Valerie se rozesmála společně s Amber a pak šly každá do svého pokoje...

 

XXX

 

Noah seděl v křesle a pozoroval matku s otcem.

„Jakeu, co když se promění zrovna v domě? Nebo ublíží té dívce?!“ Dohadovali se spolu. Když jim řekl, co se stalo, první, co napadlo jeho matku, bylo, aby Noah odjel do Volterry.

„Nebudu ho posílat někam, kde na něho nebudu moc dohlížet, Ness! Je to můj syn a za část toho, co se s ním děje, můžu já. Jestli se Noah promění, pomůžu mu. A ostatní taky. Řekl bych, že jakmile proběhne proměna, nespustí se jen vlčí gen, ale i ten upíří. A tím pádem se obnoví i smečka.“ Bylo to poprvé, co Noah viděl, že se matka s otcem na něčem neshodnou, a cítil se mizerně, že se to děje právě kvůli němu.

„Jakeu, může to pro něho být nebezpečné! Otec a Carlisle by mu pomohli!“ Jeho matka bojovně vystrčila bradu.

„Vždycky jsem udělal, co jsi chtěla Ness, ale tentokrát ne. Noah zůstane doma, bude se mnou dál pracovat v tom domě a já na něj budu dohlížet. Až budu vědět s jistotou, že je to vážné a on by mohl komukoliv ublížit, jinak, než jen tím, že se promění ve vlka, pak teprve pojede do Volterry za Edwardem. Ale do té doby zůstane tady!“ Jacob si nervózně prohrábl vlasy. Nikdy se s Ness o ničem nedohadoval, ale tentokrát nešlo o něj, šlo o jeho syna.

„Jsi tvrdohlavý jako mezek, Jacobe Blacku!“

„A ty jsi tvrdohlavá jako tvoje matka! Ta mě taky nikdy neposlechla!“

„Dobře udělala! Nebo snad ne?! Hm?“ Jacob se chystal něco říct, ale slova rychle spolkl.

„To jsem si mohla myslet! Víte co, vy dva?! Fajn! Noah nikam nepojede, ale chraň tě pánbůh, jak se mu něco stane nebo komukoliv jinýmu! Pak si mě ani jeden nepřejte!“ Renesmé se otočila na podpadku a odešla do kuchyně. Domem se ozvalo bouchnutí dveří.

„Mrzí mě to, tati, nechtěl jsem, aby jste se kvůli mě hádali.“ Jacob přestal hypnotizovat dveře, kterými jeho žena odešla, a otočil se na Noaha.

„To nic, bude to fajn. Ještě si s ní promluvím, ale až vychladne.“ Jacob si promnul oči. Z celodenní práce byl unavený jako kůň.

„Budeš dál jezdit se mnou k paní Johnsonové. Nebudu ti nějak bránit bavit se s Valerií, ale buď opatrný. Cokoliv by se s tebou dělo, okamžitě mi to řekneš, jasný?“ Noah přikývl a odešel do pokoje. Jacob se zhluboka nadechl a vyrazil za Ness do kuchyně. Našel ji, jak stojí u linky a drhne pánev.

„Ness?“ oslovil ji tiše.

„Nemluv na mě, Blacku. Jestli nechceš dostat touhle pánví mezi oči, tak běž pryč!“ Otočila se na něj s pánví v ruce a bylo jí uplně jedno, že z ní kape voda na zem. Jacob se i přesto, že na něj byla naštvaná, usmál. Vypadala pořád tak mladě a pořád byla tak zranitelná.

„Promiň mi to, lásko. Já... Nemůžu ho poslat pryč. Ne teď, když mě potřebuje snad nejvíc v životě.“ Pomalu se k ní přibližoval a pozoroval ruku, kterou svírala tu zpropadenou pánev.

Renesmé se zhluboka nadechla a odložila pánev na linku. Postřehla, jak se Jacobovi ulevilo, a pousmála se.

„Dobře. Taky nechci, aby odjel, ale vážně se o něj bojím, Jakeu. Ani jeden z nás nemůže vědět, co se s ním vlastně stane.“

Jacob k ní přistoupil a objal ji. Ness si opřela hlavu o jeho rameno a on ji políbil do vlasů.

„Tohle není poprvé, Ness, co máme z něčeho takovýho strach. Jen si vzpoměň, když jsi zjistila, že jsi těhotná. To já byl ten, kterej vyšiloval. Noah to zvládne a mi mu v tom pomůžeme,“ hladil ji po zádech.

„Já vím. Máš pravdu, zvládneme to... snad. Ale i tak – měla bych to zavolat tátovi a mámě.“ Ness vzvhlédla a podívala se Jakeovi do očí.

„Fajn, zavoláš jim zítra a povíš jim to, ale teď budeš mít na práci něco důležitějšího.“ Usmál se na ni jedním z těch úsměvů, který mluvil za všechno.

„Jo, a co prosím tebe?“ Ness cukaly koutky, milovala tuhle jejich hru.

„Bude lepší, když ti to ukážu. Víš, že mě na mluvení moc neužije,“ skláněl se k jejím rtům a usmíval se.

„No jo, co se dá dělat.“ Renesmé se rozesmála a začala ho líbat.

 

Noah ležel v pokoji a hleděl do stropu. Místo, aby se mu myšlenky točily okolo toho, co se s ním děje, viděl před sebou Valeriinu tvář.

„Měl by ses vzpamatovat, jinak všechno pohnojíš,“ zamrmlal si sám pro sebe a zavřel oči...

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

maryblack

8)  maryblack (13.09.2012 11:21)

Děkuju, děvčata Jsem moc ráda, že jste si oblíbily tetu Amber, protože já taky a moc dobře se mi píše Jinak, další kapča bude snad co nejdřív, přiznám se, že mám rozepsanou ještě jednu povídku, takže přeskakuju z jedné na druhou Díky moc za komenty

Marcelle

7)  Marcelle (13.09.2012 08:47)

Mám je ráda všechny, ale teta Amber jednoznačně vede.

Niky

6)  Niky (13.09.2012 00:05)

Teta Amber je prostě zlatá! Já bych ji chtěla mít doma Ta rozhodně pomáhá zlepšit náladu ;) A ty její hlášky
Noah se svěřil, to je dobře. A Jacob si pak zkrotil Ness Jsem zvědavá, co se bude dít, až se Noah promění
Tak šupem další kapitolu

Empress

5)  Empress (12.09.2012 20:50)

maryblack

4)  maryblack (12.09.2012 20:06)

Já vím, že bys chtěla ale ne,ne ještě ti to nepovím

Empress

3)  Empress (12.09.2012 20:03)

A chcem

maryblack

2)  maryblack (12.09.2012 20:02)

Děkuju za komentář strašně ráda bych ti na něj odepsala tak, abych nevypadala jak smysluzbavená ale nevímn no. Potřebovala bych pořádnou ránu po palici... asi takhle a možná by mě něco napadlo Snad se mi podaří napsat další kapču co nejdřív a jestli ne tak... to nechtěj ani vedět

Empress

1)  Empress (12.09.2012 19:51)

Hurá, hurá, je to tu Som rada, že si nás nenechala príliš dlho čakať
Kapča super ako vždy a teta Amber, tak tá nemá konkurenciu

„Hledala jsem cigarety, musím si je schovávat před Blackem. Pokaždé, když je najde ležet na stolku, skončí v koši. Ten chlap je jak hlídací pes,“

Muhehe, milujem ju
A milujem aj Jakea, Noaha, Val...a celú tvoju poviedku
Vieš čo to znamená? Píš, píš, píš, inak

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek