Sekce

Galerie

/gallery/426863_467725636580415_1629286443_n.jpg

V téhle kapitole se seznámíme s Noahovou sestrou Sarah. Taky se dozvíme co se s Noahem děje a jakou roli hraje Valerie v jeho životě. Přeji příjemné počtení. :)

2. kapitola

 

Noah ujížděl na motorce směrem k La Push. Něměl nejmenší tušení, co se to stalo. V jednu chvíli toužil Valerii líbat a hned na to ho jakýsi instinkt lákal k něčemu jinému. V nose ho pálila její vůně, vůně její krve. Vždycky doufal, že až se v něm jednoho dne probudí prokletí, se kterým se narodil, převládnou otcovy geny. Ale myslel špatně. Ta dívka v něm probudila část, které se obával, část, kterou zdědil po své matce – tu upíří.

Ještě nikdy se mu to nestalo. Kromě toho, že měl lepší sluch a zrak než ostatní a větší sílu, byl obyčejný.

Obyčejný poloviční indián z rezervace. Vždycky doufal, že to tak zůstane, ale mýlil se. Potřeboval si s někým promluvit, s někým jiným než s otcem nebo matkou. Sarah.

Noah zajel na odpočívadlo u cesty, sundal si přilbu a z kapsy u kalhot vytáhl mobil.

XXX

„Už jsi to řekla mámě, Sarah?“ Sarah ležela na posteli a četla časopis.

„Ne, ještě ne. Až bude čas, povím jí to. Děla si teď starosti o Noaha,“ posadila se a sledovala Daniela, jak si obléká tričko. Měli se s Danielem rádi, sama za sebe mohla říct, že ho milovala, ale nikdy to Danielovi neřekla nahlas. Věděla, jak jejich vztah dopadne, a chtěla nechat věcem volný průběh. Daniel jí taky lásku nikdy nevyznal a nechtěla ho předběhnout. O tom, že vidí budoucnost, zatím řekla jen Danielovi, a ten jí slíbil, že to nikomu neřekne. Nechtěla, aby každý věděl, jak se mají věci vyvíjet, protože by je chtěl nějak ovlivnit, aby nedopadly tak, jak mají. Osud sám měl řídit jejich cesty. Byla rozhodnutá, že pokud by se měly ubírat špatnou cestou, teprve pak zasáhne. Na posteli zavibroval její mobil. Podívala se, kdo volá, a když viděla, že je to její bratr, okamžitě hovor přijala.

„Noahu, co se děje?“ zeptala se se starostí v hlase. Nebylo zvykem, aby jí bratr volal, když měl pracovat s otcem.

„Sarah, kde jsi? Potřebuju si s tebou promluvit.“ Z hlasu svého bratra poznala, že je nervózní a něco ho trápí. Řekla mu, kde je, a aniž by jí nějak odpověděl, ukončil hovor.

„Co se děje?“ Daniel se posadil k ní na postel. Sarah k němu zvedla oči a smutně si vzdychla.

„To byl Noah, myslím, že už je to tady. Budu muset jít, nejspíš jede sem, chce si promluvit.“ Nahla se k Danielovi a políbila ho na rty.

„Uvidíme se později,“ zašeptala mu do ucha a vtiskla mu něžný polibek na spánek.

Daniel seděl na posteli a sledoval ji, jak odchází.

XXX

Noah kráčel mlčky vedle své sestry po pláži. Chtěl se jí svěřit, ale nevěděl, jak začít. Měl jí snad povědět, že se málem vrhl na Valerii jako nějaký úchyl?! Nebo že v něm vyvolává ty nejhorší instinkty, které má v sobě ukryté? Sám sobě zněl jako cvok. Ale když už se jednou rozhodl povědět jí to, měl by to udělat. I když je jeho sestra mladší, vždycky byla ta rozumnější. Zhluboka se nadechl a chystal se promluvit, ale jeho sestra ho předběhla.

„Noahu, řekneš mi už konečně, co se děje?“ Sarah se zastavila na místě a sledovala svého bratra, který se k ní po dvou krocích otočil. Ruce měl zastrčené v kapsách a svůj pohled úpíral do země. Když k ní konečně vzhlédl, spatřila v jeho očích zmatek.

„Potřebuju si promluvit, Sarah. A ty jsi jediný člověk, který mi vždycky poradil tak jako nikdo jiný.“ Sarah se posadila do písku a rukou mu ukázala na místo vedl sebe. Pro Noaha to byl jasný signál toho, že má spustit.

„Do domu, kde pracuje otec, přijela jedna dívka. Jmenuje se Valerie,“ spustil, když seděl vedle své sestry.

„A co je sní?“

„Nic... teda. Něco mě k ní neuvěřitelně přitahuje. Ta její vůně... Voní tak krásně a lákavě.“

„A má snad smrdět?“ podívala se na něj Sarah nechápavě.

„Ne! Ježiš, to ne, Sarah. Ona je hezká, fakt moc a voní, ale já myslím vůni její krve. Sarah, myslím, že ona ve mně probouzí to, čeho jsem se nejvíc bál! Když je blízko mě, cítím v sobě zvláštní pocit. Jako... jako by byla moje kořist. Přitom mám ale pocit, jako bych ji měl chránit a být jí na blízku. Když jsem odjížděl, celý tělo se mi třáslo, cítil jsem se, jako bych měl vybuchnout. Nechápu, co se děje!“ podíval se své sestře do očí a hledal v nich odpověď.

„Noahu, já vím, že čekáš, že ti poradím, ale tohle je vážný. Měl bys to říct mámě a tátovi. Jediný, co ti můžu říct jistě, je to, že ta holka, o které mluvíš, je tvůj osud. A to, co se s tebou děje, s ní nemá nic společnýho. Dřív nebo později by se to stalo.“

„Jak můžeš vědět, že ta holka je můj osud, Sar? Jak můžeš vědet, že to ona ve mně neprobouzí tu ohavnost!“ Noah vztekle vyskočil na nohy a hleděl na svoji sestru, která se pomalu zvedala, aby se postavila.

„Protože to vím. Tím, že se jí budeš vyhýbat, stejně nic nezměníš! Víš ty co? Měl by sis promluvit s rodiči a taky s dědou. On ti možná bude schopný pomoct. Znáš moc dobře příběh o tom, jak se poznal s babičkou. Ten o zpívající krvi. Možná, že ta holka je tvoje La tua Cantante. Možná vnímáš její vůni víc než obvykle.“ Sarah věděla, že má pravdu, ale její bratr na to musel přijít sám. Musel si projít svojí vlastní cestou, tak jako to musí udělat ona sama.

„Jsi blázen! Zaprvé, já o Cullenových nechci nic slyšet. Všechno mohlo být jinak, kdyby před lety nepřijeli do Forks. Zadruhé, ona není žádna moje pěvkyně, nebo co ten italskej nesmysl znamená! A zatřetí, kromě naší matky mě s Edwardem Cullenem nic nespojuje!“ Noah cítil, jak mu v žilách pulzuje krev.

„Jak to můžeš říct? Jak se mohl tvůj vztah k dědovi takle změnit? Měl jsi ho rád, Noahu! Pokaždé, když jsme mohli jet s mámou do Volttery, byl jsi štěstím bez sebe! Co se stalo, že jsi je začal nenávidět?!“ Sarah hleděla svému bratrovi do očí.

„Víš, co se stalo?! Dostal jsem rozum. Pochopil jsem, že to oni mi dali do vínku tu ohavnost, která se ve mně nejspíš probouzí! Vlastně oni ne, jen on. Zničil Belle život, i když ona si to nemyslí. Ale Sar, já si nezvolil jako ona! Já nechci den co den bojovat s tím, abych někomu neublížil, někoho nezabil! Víš co? Máš pravdu, pojedu domů, počkám na tátu a promluvím si s ním. On jedinej mě pochopí a snad mi i pomůže!“ Noah se otočil zády k sestře a šel zpátky k motorce.

„Noahu, počkej! Sakra, stůj!“ Noah se zastavil, věděl že jeho sestra běží za ním.

„Promiň mi to, já vím jen jedno. Ta holka nepřijela do Forks jen tak bezdůvodně. A pamatuj si, že ten hlavní důvod jsi ty. Jen o tom ještě neví.“

„Jdi se bodnout, Sarah! Ta holka není žádnej můj osud! A nepřijela do Forks kvůli mně! Má svejch problémů dost a potřebovala od nich jen zdrhnout. Vlastně to stejný bych měl udělat i já. Měl bych si sbalit a vypadnout odtud, než bude pozdě.“ Pokračoval v cestě k motorce. Myslel si, že rozhovor se Sarah ho uklidní, ale ona ho ještě víc rozhodila. Prý jeho osud! Na osud nevěří. Jak by mohl? On byl Leažiným osudem a nakonec jí zlomil srdce. Žádný osud není, jsou jen lidská rozhodnutí o tom, jakým směrem se budou jejich životy ubírat.

„Noahu, poslouchej!“ Sarah cupitala za svým bratrem. Podle jeho chůze poznala, že je naštvaný, ale ona to nemínila vzdát.

„Už tě nemíním dál poslouchat! Copak jsi nějaká vědma? Sar, vím že se se mnou něco děje! A jakmile si promluvím s tátou, seberu se a odjedu někam daleko!“

„Víš co? Máš pravdu! Uteč! Uteč jako to udělal Edward, ale stejně se vrátíš! Kvůli ní! Já vím, že k tobě patří!“ křičela na něj.

Noah se zastavil a s rozlobeným pohledem se otočil na svoji sestru.

„Jak to můžeš vědět?!“

„Protože jsem to viděla, Noahu! Vidím věci, které se mají stát! Tak jako jsem viděla to, že nebudeš s Leah! Tak jako vím, že i když si projdeš těžkou cestou, nakonec budeš šťastný!“ Noah s úžasem hleděl na svoji sestru.

„Tak a teď už to víš. I já jsem zdědila něco po naší matce. Vidím věci, co se stanou,“ řekla tiše. Noah k ní přišel blíž.

„Jak dlouho tohle umíš?“

„Je to pár týdnů. Zatím to ví jen Daniel a teď i ty.“ Sarah mu neřekla, že věci, co vidí, mu může i ukázat. Věděla, že její bratr si projde hodně bolestnou cestou, než najde štěstí, ale nechtěla, aby věděl, co ho čeká, protože jakmile by to zjistil, přišla by o něj navždy, a to nikdy nedopustí.

„Věř mi, Noahu. Útěkem stejně nic nezměníš.“

„To se ještě uvidí,“ řekl tiše.

„A pojď, odvezu tě domů.“

 

XXX

„Bylo to skvělý, Valerie. Díky.“ Valerie měla radost, že Jakeovi jídlo chutnalo.

„Děkuju, ale tohle bylo jednoduché. Co ty, teto, chutnalo ti?“ Valerie se podívala na Amber. Ta se na ni usmála.

„Jestli mi chutnalo? Holka, nacpala jsem se jako nikdy! Není divu, že ta tvoje restaurace má takovej úspěch. Tady u nás by bylo taky zapotřebí otevřít nějakej podnik, kde by se takhle vařilo. Co myslíš, Blacku?“ Podívala se na Jaka pohledem, který mluvil jasně. Okamžitě mi potvrď, co jsem řekla, jinak si mě nepřej. Ale Jacob Black se nemínil nechat zastrašit nějakým pohledem.

„No, jak jsem řekl, bylo to výborný. A máte pravdu, Amber, tady ve Forks žádná taková restaurace není. Ale i s vašim kuchařským uměním tu už dávno mohla být. Jenom kdyby jste nebyla paličatá jako mezek,“ řekl se škodolibým úsměvem.

„Amber umí vařit skvěle. Už hodněkrát jsem ji přesvědčoval, aby si otevřela svoji restauraci. Všechny řemeslnické práce bych zvládl s Noahem. Nemusela by nikoho shánět,“ pokračoval, ale svůj pohled už upíral na Valerii.

„To jsem nevěděla. Mohla bych ti pomoct.“ Valerie sledovala Amber, které z očí metaly blesky. Přímo na Jakea.

„Moc mluvíš, Blacku. Myslím, že bych měla zajet za tvojí ženou a říct jí, aby si tě srovnala do latě. Na tyhle pitomosti jsem už stará a to moje kuchtění taky stojí za prd. Za to tadyhle Val by se mohla do něčeho takovýho pustit. A tvůj kluk by jí tam mohl pomáhat. Co myslíš?“ Valerii zaskočilo, když slyšela, co Amber napadlo.

„Ježiš, holka, jen se mi tu nezadus! Amanda by mi dala.“ Amber se natáhla přes stůl, aby ji poplácala po zádech.

„Můj kluk a dělat v restauraci? To by si Val moc nevydělala. Ten kluk by snědl všechno, co by nachystala hostům na talíře. No jo, chudák zdědil apetit po mně. I moje žena říká, že je lepší ho šatit než živit.“

„Co si pamatuju, tak tvůj otec taky říkal, že když tě to chytne, vyžereš celou lednici.“ Valerie sledovala ty dva, jak se spolu dohadují.

„Jo, ale nikdy se nepřiznal, že ji vyjídal společně se mnou,“ smál se Jake.

„Měl bych se pustit do práce. Ještě jednou díky, Val.“ Jake vstal od stolu a odešel.

„Proč mi pořád předhazuješ Jakova syna?“ zeptala se Val, když sklízela ze stolu a Amber dávala nádobí do myčky.

„Předhazuju? Nemám tušení, o čem to mluvíš.“ Amber se tvářila jako neviňátko.

„Ok, víš co? Nechci slyšet jméno Noah ve spojitosti s mojí osobou. Jasné?“ Valerie pokládala talíře na linku.

„Jasně.“ Teta Amber vzala talíře a začala je rovnat do myčky.

„Dobře, půjdu do pokoje. Kdyby jsi cokoliv potřebovala, stačí říct.“ Teta Amber přikývla na souhlas a Valerie odešla.

 

Když za ní zaklaply dveře od pokoje, svalila se na postel. V jednom měla Amber pravdu, měla by začít něco dělat. Byla ve Forks jeden den a už se nudila. Byla pravda, že na Samuela si vzpomněla jenom jednou. Zato Noaha měla od jejich setkání plnou hlavu. Ten kluk měl v sobě něco podmanivého a podle toho, jak se na Valerii díval, o tom neměl nejmenší tušení. I ta jeho nasládlá vůně ji k němu vábila. Musela uznat, že byl opravdu hezký a taky mladý. Vzdychla a zavřela oči, ale jakmile to udělala, uviděla jeho tvář. Jeho plné rty, ke kterým se stačilo nepatrně nahnout a líbaly by ji. Sakra, Val, měla by ses vzpamatovat! Valerie otevřela oči a zahleděla se na strop. Nikdy nebyla zvyklá nic nedělat. Když byla zavalená prací, přála si mít chvíli volného času. A teď, když čas měla, nevěděla, jak by se zabavila.

Mohla by vyrazit ven a trochu se porozhlédnout po městě. Možná by se mohla zajet podívat na pláž do La Push. Amanda ji tam vzala, když tady byly na návštěvě, a Valerii se tam moc líbilo. Byla rozhodnutá. Pojede do La Push. Podívala se na hodinky, bylo něco málo po druhé hodině. Takže času měla dost, než se bude stmívat. Vstala z postele a šla se převléknout. Nátáhla na sebe bleděmodré rifle, černé tričko s dlouhým rukávem a bílou mikinu. Ještě jí zbývalo vzpomenout si, kam dala boty do nepohody. Přece jenom na pláž by se baleríny nebo jehlové podpatky sotva hodily. Když konečně našla svoje tenisky, zbývalo jen svázat své dlouhé vlasy do copu a mohla vyrazit.

Když sešla dolů, nikdo tam nebyl, ale hlasy, které slyšela, jí prozradily, že pohřešovaní jsou na dvorku a vesele diskutují.

„Měla bych ti tu tvoji nevymáchanou pusu zalepit, Blacku!“

„Jo, to byste měla, ale nejdřív by vám měl někdo zalepit tu Vaši. Ještě nikdy jsem neslyšel, aby ženská klela tak jako vy.“ Valerie šla blíž k proskleným dveřím, které vedly na dvorek. Jacob Black se skláněl nad kolečky a něco v nich míchal a teta Amber zápasila s kladívkem v ruce.

„Tak to jsi nechodil do té správné společnosti, Blacku. Abys věděl, já umím být křehoučká jako uschlé květy růže a přitom mám v sobě tolik trnů, které, když je třeba, požiju. A jak vidíš, tohle zatracený kladivo si dělá, co chce, a místo aby práskalo do zdi, umanulo si, že si práskne do mýho prstu. Kdo by sakra neklel, doprčic! Budu to mít dva dny napuchlý.“ Jake se rozesmál.

„Já vám říkal, že to udělám, ale když si někdo nedá pokoj.“ Valerie se uchechtla a vyšla na dvorek.

Teta Amber se znovu pokusila zatlouct hřebík do zdi, ale opět se jí to nepodařilo. Tentokrát se ale netrefila do prstu ani do ničeho jiného, protože jí kladivo vyletělo z ruky a proletělo oknem rovnou do kuchyně. Valerie i Jake stáli nehnutě a čekali, co se bude dít.

„Já se na to můžu akorát tak vyprdnout! Sakra práce, když neselžou oči, selže ruka!“ Teta Amber byla rudá vzteky, když ale zahlédla Valerii a Jakea, kterým cukaly koutky, vztek ustoupil a ona se rozesmála.

Valerie si snimi ještě chvíli povídala, pak oznámila tetě, že se chce jet projet. Amber jí půjčila klíče od svého Fordu a s přáním, aby si výlet užila, se šla dál pokoušet být užitečná.

XXX

Noah odvezl Sarah domů a sám se vydal znovu na pláž. Přemýšlel nad tím, co mu jeho sestra řekla.

Když v něm Valerie neprobouzela to, čeho se vždycky obával, tak proč tu změnu nepocitoval už dřív? Proč se to stalo až v její přítomnosti? Mohlo se mu opravdu stát to co Edwardovi s Bellou? Byl to nesmysl. Ona není žádná jeho pěvkyně, žádná La tua Cantante. Není jeho osud ani on její.

To, co se stalo dopoledne u paní Johnsonové, bylo ale tak intenzivní! Nikdy se mu nestalo, aby v něm něčí vůně vyvolala takové pocity. Možná by bylo nejlepší vrátit se hned domů, sbalit si věci a vypadnout. Ale nemohl to udělat. Ne, dokud si o tom nepromluví s otcem. Bude se prostě držet od Valerie, co nejdál to půjde, aby neohrozil ji a možná i sebe.

Noah se zastavil a zahleděl se na moře. Kdyby měl někomu přiznat, že má strach z toho, kdy a v co se promění, cítil by se jako zbabělec. Ale to on nebyl. Měl strach, že až se jednoho dne promění, bude horší než všichni ti upíři a vlci dohromady. Sám v sobě cítil tu temnotu, která se pomalu, ale jistě drala na povrch a toužila ho ovládnout. Zbývalo jen jedno. Buď se tomu poddat, nebo s tím bojovat. A Noah se rozhodl, že až ta chvíle příjde, on bude bojovat, ale daleko od těch, které miluje. Musí to udělat pro dobro všech.

Dal se znovu do kroku. Došel až k naplavenému kmeni, na který se posadil, a znovu se ponořil do svých myšlenek.

„Ahoj,“ ozvalo se za jeho zády. Byl tak zamyšlený, že si nevšiml, že k němu někdo jde. A když poznal ten hlas a ucítil vůni její krve, celé tělo mu ztuhlo.

Rychle se postavil a podíval se na Valerii. Stála před ním s úsměvem na tváři, s vlasy staženými do copu. Vypadala mladší než on. Noah vlastně ani nevěděl, kolik jí je let. Hlavou mu problesklo, že by se měl otočit a odejít, ale neudělal to. Místo toho se na ni zeširoka usmál a pozdravil ji.

„Co tady děláš?“ bylo to jediné, co ho napalo vyslovit po krátkém pozdravu, který ze sebe vykoktal.

„Byla jsem tady před lety s kamarádkou a napadlo mě, že bych se sem mohla zajet podívat. Mám teď tolik volného času, až mě to děsí.“ Usmála se.

Chvíli na sebe hleděli a nevěděli, co říct. Nakonec promluvila první Valerie:

„Jsem Valerie. Nikdo nás nepředstavil, tak bychom to mohli napravit, co říkáš?“ napřáhla k němu ruku.

„Noah,“ řekl a nejistě jí stiskl dlaň. Věděl, co s ním udělalo to, když ji držel v náručí, a měl strach, jaké pocity v něm vyvolá hloupé podání ruky.

„Můžu se posadit a dělat ti chvíli společnost?“ Ukázala na kmen, na kterém chvíli před tím seděl. Noah přikývl a ona se posadila. Váhal, jestli nezůstane stát, ale nakonec si řekl, že to riskne. Zatím se držel dobře.

Posadil se vedle ní a znovu se na ni usmál. Tak jak to zprvu vypadalo složitě, všechno se nakonec ukázalo tak snadné. Být s ní, povídat si s ní bylo tak... přirozené. Na jednu stranu ho její vůně připravovala o rozum a chtěl, aby odešla. Na druhou stranu si přál, aby mohl zastavit čas a ona zůstala.

„Můžu vědět, jak dlouho chceš zůstat ve Forks?“ zeptal se jí, když ji doprovázel k autu. Čas strávený s ní ubíhal tak rychle a jejich rozhovor byl tak uvolněný, že si ani jeden z nich nevšiml, že se začíná stmívat.

„Abych řekla pravdu, nemám tušení. Přijela jsem sem, abych se trošku odreagovala, ale přiznám se, že to nic nedělání mě doslova ubíjí. V New Yorku jsem měla pořád spoustu práce a to tempo, ve kterém jsem byla zaběhlá, mi jaksi chybí.“ Přitom, jak mluvila, si pohrávala se šňůrkou od mikiny. Noah z ní nemohl spustit oči.

„A co vlastně děláš ty, když zrovna nepomáháš tátovi?“ Valerie nechala šňůrku na pokoji a strčila si ruce do kapes mikiny.

„Jsem cvok do motorek, takže když mám čas, trošku se v nich rejpu. Tuhle úchylku jsem nejpíš zdědil po tátovi. Takže bych si jednoho dne chtěl otevřít svoji opravnu a makat na tom, abych z ní jednou udělal velkou firmu. Ale ve Forks to asi neklapne,“ Noah sledoval svoje boty, jak se boří do písku.

„Proč myslíš?“ Podívala se na něj Val.

„Je to děsnej zapadákov. Malá opravna by se tady uživila, ale něco většího asi ne.“

Dorazili k jejímu autu.

„No, je fakt, že tohle město je docela díra... Bože, řekla jsem to, jako bych byla newyorskej snob.“ Valerie se zatvářila šokovaně.

„A nejsi?“ zeptal se Noah s úsměvem na rtech.

„Snažila jsem se tak nevypadat. Celou dobu jsem si myslela, že se mi to daří.“ Usmála se.

„Budu muset trénovat před zrcadlem, abych se toho snobáctví zbavila.“

„To nebude třeba, pár dní s paní Johnsonovou a budeš mít do snoba hodně daleko.“ Noah se snažil tvářit vážně, když to říkal, ale koutky úst mu cukaly.

„Jo, to je fakt. Já... budu muset jet, než Amber vyšle kontrarozvědku, aby mě našla.“ Vytáhla z kapsy klíč od auta.

„Jo, měla bys jet, než bude tma jako v pytli. Bylo to fajn.“ Noah se opíral o zadní dveře a sledoval Val, jak odemyká a nastupuje.

„Jo, to bylo. Já... nejspíš se ještě uvidíme.“ Podívala se na Noaha, který se už neopíral o zadní dveře, ale stál u ní. Připadalo mu, jako by byla na rozpacích, on na tom ale nebyl jinak.

„Jo... to uvidíme.“

„Fajn, tak... měj se.“ Přišlo mu, že se vyhýbala jeho pohledu. Pokaždé, když se jejich pohledy střetly, rychle se podívala jinam.

„Ty taky.“ Usmál se a přibouchl dveře. Sledoval, jak Valerie odjíždí, a cítil, že tohle setkání v něm změnilo všechna předchozí rozhodnutí o jeho odjezdu.

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

maryblack

7)  maryblack (05.09.2012 13:21)

Marcelle, díky:) Teta Amber je ženská jak má být a já osobně jsem jednu takovou znala

Marcelle

6)  Marcelle (05.09.2012 09:04)

Miluju tetu Amber a ostatní samozřejmě taky

maryblack

5)  maryblack (03.09.2012 23:12)

Niky díky Na další kapitole se pracuje, ale budu se snažit, aby byla hotová co nejdřív .

Niky

4)  Niky (03.09.2012 20:51)

Takže Sarah vidí do budoucnosti? No tohle To by mě zajímalo, jak skončí její vztah s Danielem... Ale vůbec jí takovou schopnost nezávidím, ono to s ní asi není nejjednodušší, já bych radši nic dopředu vědět nechtěla A ještě to tají
Je vidět, že Noaha jeho původ fakt trápí a bojí se toho... ale jak řekla Sarah, nakonec bude dobře. Jen to ještě nějakou dobu bude trvat
Nějak si nemůžu zvyknout na představu Edwarda jako dědečka :D Prostě zvláštní
Kdy bude další kapitolka? Těším se!!

Empress

3)  Empress (03.09.2012 17:47)

Cože? Kto ťa vyrušuje? Hneď mu (jej) ukážem Bez kabanosu to prosto nejde, to musíš uznať

A už mlčím a ty píš!!!!

maryblack

2)  maryblack (03.09.2012 17:45)

Díky Em Budu se snažit dokončit další kapitolku co nejdřív (jestli mě jedna osoba nebude vyrušovat kvůli kabanosu ) Noah neměl na výběr a bude se muset s tím co mu osud nadělil porvat, ale snad všechno dopadne dobře. A teta Amber s Jakem? Ti dva si prostě nedají pokoj Jsem moc ráda, že se ti kapitolka líbila.

Empress

1)  Empress (03.09.2012 17:35)

Obyčejný poloviční indián z rezervace. Vždycky doufal, že to tak zůstane, ale mýlil se...

„Víš co? Máš pravdu! Uteč! Uteč jako to udělal Edward, ale stejně se vrátíš! Kvůli ní! Já vím, že k tobě patří!“ křičela na něj...

Maru, čo dodať? Kapitolka sa mi veľmi páčila, ale to ty už vieš, však!?
Je mi ľúto Noaha, lebo musí bojovať s niečím čo je v ňom a on o to nestál:( Nemal možnosť voľby, achjaj. Život je niekedy vážne sviňa

Teta Amber absolútne famózna a jej výmena s Jakeom, jakbysmet Takže smelo do toho a půl je hotovo, t.j. už sa teším na nové písmenká. Inak...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse Cullen clan