Sekce

Galerie

/gallery/pizap.jpg

Jsem tady s další kapitolkou. Co se bude dít tentokrát? Čtěte a dozvíte se to. ;)

 

Jacob

Pomalu jsem otevřel oči a zamžoural jsem, abych se rozhlídl, kde to jsem. Hlava mi třeštila jako nikdy v životě a ve chvíli, kdy jsem se pokoušel postavit na nohy, mi něco přistálo na vlasech. Kousek ode mě se rozchechtal ten protivnej upír.

„Bože, ty psisko, jsem na světě už dvě staletí, ale ještě nikdy jsem neviděl, aby někdo dostal tak krásně posraný probuzení. Buď budeš mít štěstí a nebo máš opravdu velkou smůlu, že tě ten pták ohodil,“ mluvil a zároveň se smál.

Kdyby můj pohled mohl zabíjet, byl bych už dávno doma u svojí Ness. Jen co jsem si na ni vzpomněl, mozek se mi prokrvil a já si začal vybavovat předchozí den. Takhle se ožrat. Ale potřeboval jsem spláchnout ty pocity, co se ve mně odehrávaly.

„Kde to jsme?“ zeptal jsem se ho a pokoušel se najít něco, čím bych si mohl sundat to ptačí potěšení z hlavy.

„V lese, nevidíš?“

„To je mi jasný, myslím, v jakým státě.“

Znova jsem ho zpražil pohledem a šel jsem k potůčku, který byl kousek od nás, abych si mohl opláchnou obličej a hlavu.

„Pořád v Rusku. Je nejvyšší čas pokračovat v cestě,“ ozval se.

Neřekl jsem mu nic. Myšlenkama jsem byl daleko, u Ness a našeho dítěte. Bolest a smutek mi rvaly srdce na kusy. A co bylo horší, věděl jsem, že Ness je na tom stejně. Kdybych nedoufal, že hledání Benjamina mi dává alespoň malou šanci na to, že se nějakým způsobem dostanu ze spárů toho krvežíznivce, nechal bych tu bolest ve mně zvítězit.

„Proč jsi mi řekl, že porodila? A jak jsi to vůbec věděl?“ Vracel jsem se zpět k němu. Pořád seděl opřený o strom a pozoroval okolí.

„Nevím, možná jsem tě chtěl trochu rozhodit. Vím, jak tu svoji poloupírku zbožňuješ. A jak jsem to věděl? Mám dar ovlivňovat a měnit rozhodnutí druhých, napojit se na jejich mysl a vidět tak jejich očima. Včera jsem se napojil na tvoji Renesmé. Viděl jsem, jak je zničená tvým odchodem, ale snaží se být silná. Dlouho se jí to však dařit nebude. Víme oba moc dobře, že jakmile zemřeš ty, zemře i ona. A jakmile zničíš Benjamina, Marcus bude chtít tvou smrt. Řeknu ti, ten otisk, nebo jak tomu vy psi říkáte, je záludná věc,“ rozchechtal se.

Začal jsem se třást a z hrudi se mi vydralo zavrčení. Cítil jsem, že se chci přeměnit, ale nešlo to. Ten zpropadenej upír měl nade mnou nadvládu a já měl zlost. Cítil jsem se jako nicka.

„Vidíš, kdokoliv mi bude chtít ublížit, nemá šanci,“ smál se.

„Mimochodem, jestli tě to zajímá, tak máš syna,“ řekl pohrdavě a vzápětí už stál na nohách.

Třes v mém těle ustal a zlost vystřídala radost. Na rtech se mi objevil úsměv a na srdci hřejivý pocit.

„Takže Noah,“ zašeptal jsem si sám pro sebe.

„Jdeme, tahle země má dost zákoutí, ve kterých by se mohl Benjamin skrývat. Přestaň se tu rozplývat, být tebou, nemyslím na to, protože svého syna nikdy neuvidíš.“

Nenáviděl jsem tu pijavici z celé své duše.

 

 

Renesmé

 

O dva roky a několik měsíců později...

 

Stála jsem uprostřed louky, kde jsme se s Jacobem scházeli. Byla noc a já měla strach, za mými zády se ozvalo praskání větví. Otočila jsem se za tím zvukem a zůstala jsem ochromeně stát. Naproti mně stála postava zahalená v černém plášti. Neviděla jsem jí do tváře, viděla jsem jen zářivě rudé oči, které na mě hleděly s nenávistí. Chtěla jsem utéct, ale moje tělo mě neposlouchalo a já stála bez hnutí na místě.

Mně neutečeš...“ Hlas, který jsem slyšela, vyvolal mrazení po celém mém těle. Dech se mi zrychlil a srdce mi zběsile tlouklo. Cítila jsem, jak mě v očích pálí slzy.

Ne, prosím,“ zašeptala jsem. Během chvilky stála postava u mě. Chladná ruka stiskla můj krk a já nemohla dýchat. Viděla jsem bíle tesáky, které se chystaly zaútočit na můj krk.

Ne!“ ozvalo se za mými zády. Ten hlas... A pak se během sekundy kolem mě prohnal rudohnědý vlk. Nohy se mi podlomily a já se sesunula k zemi. Viděla jsem, jak bojují. Na pár vteřin se Jacobův pohled setkal s mým.

UTEČ!“ prosily mě jeho oči.

Udělala jsem to, zvedla jsem se a běžěla tak rychle, jak mi to moje roztřesené nohy dovolily. Byla jsem už daleko, když se ozvalo bolestné zavytí.

Jacobe, né!“ Srdce mi v tu chvíli pukalo bolestí a tvaře jsem měla mokré od slz.

 

 

 

Moje tělo se vymrštilo do sedu. Rukama jsem si protřela tvář. Další sen, další noční můra o Jacobovi. Od jeho odchodu uběhlo dva a půl roku a nikomu se nepodařilo zjistit, kde je, ani co se s ním stalo. Moje bolest otupěla, ale pořád zůstavala v mém srdci. A láska k němu s ní. Láska stejně silná jako na začátku. Vstala jsem z postele, byla noc a pokoj ozařovalo jen měsíční světlo. Šla jsem do Noahova pokoje a dívala se, jak spí. Byl tolik podobný Jakeovi. Měla jsem radost, že neroste rychle jako já, ale že prožije dětství jako normální dítě. Upíří ani vlčí geny se u něj zatím neprojevily a nevěděli jsme, kdy se tak stane. Potichu jsem odešla z jeho pokoje a šla do kuchyně.

U stolu seděl Billy.

„Ahoj, “ pozdravila jsem a šla jsem si pro sklenici a nalila si vodu.

„Ahoj, Ness. Taky nemůžeš spát?“ Podíval se na mě smutně. Viděla jsem, jak mu Jake chyběl, a to byl taky důvod, proč jsem ho před dvěma lety požádala, aby se k nám nastěhoval. Nechtěla jsem, aby byl ve svém domě sám a trápil se. Noah ho miloval a on jeho. A stejně na tom byl i táta. Pokaždé, když se zahleděl do Noahových zelených očí, viděl v něm kus sebe. Všichni Cullenovi mého syna milovali a nešlo to jinak.

„Ne, znovu se mi zdál ten sen,“ řekla jsem tiše a posadila se ke stolu. Billy přikývl. Věděl, že mě už pár týdnů trápí sen o Jakeovi, který kvůli mé záchraně umírá.

„Víš, Ness, od té doby, co Jake odešel, mám chuť ti něco říct, ale pokaždé, když se k tomu chystám, zradí mě hlas a nevydám ze sebe ani hlásku. Každý den přemýšlím nad tím, jak to mohl udělat. Jak mohl potlačit pouto vás dvou a odejít. Tohle nemohl být můj Jake. Jake, kterého jsem vychoval,“ zašeptal zlomeně.

„Billy, netrap se tím. Já se na něj nezlobím. Ta zloba už dávno vyprchala. Zůstala jen bolest a láska. A pokud on je tak šťástný, jsem i já. A nezapomeň, já mám pořád svého Jacoba u sebe a ty taky. Noah, to je teď světlo mého života.“ Natáhla jsem ruku přes stůl stiskla tu Billyho. Přykývl a i přes tmu, která se rozlévala po kuchyni, jsem viděla, jak se mu v očích zaleskly slzy.

„Půjdu se pokusit usnout,“ řekl chraplavým hlasem. Přikývla jsem a pustila jsem jeho ruku. Dívala jsem se, jak odjíždí do svého pokoje, a přemýšlela jsem nad tím, co mi řekl. Nebyl první, kdo mluvil o tom, že mi chce něco říct o Jakovi, ale pokaždé, když se o to pokusil, selhal mu hlas a nebo ze sebe nevydal ani slovo. Potřásla jsem hlavou, kdyby někdo něco věděl, otec by si to přečetl v jejich myšlenkách už dávno. Dopila jsem vodu a šla zpět do svého pokoje. Lehla jsem si do postele a čakal jsem na to, až mě přemůže spánek...

 

XXX

 

Jacob

 

Naše pátrání po Benjaminovi nebylo jednoduché. Pokaždé, když jsme narazili na jeho stopu, se ukázalo, že místo pár dní před našim příchodem opustil. Oddaloval jsem Benjaminovo dopadení, protože jakmile bych ho zabil, Marcus by udělal to samé se mnou. Nepřipouštěl jsem si, že je Benjamin blízko, aby si to Ezechiel nepřečetl v mé hlavě, a doufal jsem, že tím dávám Benovi náskok. Ben měl štěstí, že Ezechiel neznal jeho pach. A tak to bylo dva a půl roku.

A pak jednoho večera se vše změnilo. Stopa nás zavedla až na sever Španěska na pobřeží Costa Verde.

Bylo to nádherné místo. Nikdy v životě mě nenapadlo, že procestuju celej svět tímhle způsobem.

Tu noc jsem byl sám. Ezechiel narazil na nějakou upírku a měl v plánu si s ní užít a já se vydal na pláž. Posadil jsem se do písku a pozoroval moře. Věděl jsem, že pokoušet se utéct nemá smysl, Ezechiel by mě zastavil jen tím, že by se napojil na moji mysl.

Seděl jsem tam a myslel na ni. Na její krásný úsměv, její oči plné lásky. Na naše společné chvíle. Nenáviděl jsem svět, v jakém žijeme. Přál jsem si prožít obyčejný život po jejím boku, ale věděl jsem, že to se nikdy nestane. Věděl jsem, že už ji nikdy neuvidím a moje srdce plakalo.

Z myšlenek mě vyrušil závan nasládlé vůně. Během sekundy přede mnou stála upírka. Dlouhé černé vlasy jí spadaly až do pasu. Oči ve tvaru mandlí měly zlatou barvu. Divil jsem se, že se moje tělo nezačalo třást. Chtěl jsem na ni promluvit, ale ona si přiložila prst před rty a naznačila mi, abych mlčel.

 

Jacobe, pojď za mnou,“ slyšel jsem její hlas ve své hlavě.

Neboj se, náš společný přítel mě požádal o pomoc. Ví, že máš ukončit jeho život, a proto vyhledal mě, abych pomohla jemu ale i tobě, aniž by to Marcusův poskok zpozoroval.“

 

Měl jsem ho zabít a on se mi snažil pomoci a já nechápal, jak by to chtěl udělat. Ezechiel se kdykoliv mohl napojit na moji mysl, a tak zjistit všechny moje myšlenky.

Jediná nadějě, jak mu to vše překazit byla Bella a její štít, ale ta neměla o ničem tušení. Neměla se jak dovědět, co se před dvěma lety opravdu stalo.

 

Poslouchej mě. Buď zítra v noci na tomto místě i s Ezechielem. Chovej se tak, že si mě nikdy neviděl. Postarám se o to, aby jsi měl možnost kontaktovat svoji rodinu a Ezechiel nic nezjistil.“

Nic jsem nechápal, ale věřil jsem jí. Připomínala mi Bellu, měla v sobě stejné dobro jako ona.

Děkuju ti Jacobe. Och, málem bych zapomněla. Mám pro tebe vzkaz od Benjamina:

Byly chvíle, kdy jsi mě měl na dosah, ale to ty víš. Jen díky tomu, že jsi v některých okamžicích mátl tu Marcusovu loutku, jsem na živu. Toto je moje odměna za to, že jsi stál na mé straně. Připrav se Jacobe, brzy uvidíš své blízké,“

řekla s úsměvem a zmizela. Měl jsem radost, ale věděl jsem, že to nemůže vyjít. Jakmile mě Ezechiel uvidí, spatří i můj rozhovor s neznámou upírkou. Pořád mě udivovalo, jak se se mnou dorozumívala. Bylo to, jako když jsem mluvil se smečkou – telepatie.

Loudal jsem se zpět k motelu, kde jsme se ubytovali. Myslel jsem na moře v La Push a na den, kdy jsem dal Ness přívěsek ve tvaru srdce se slovy, že tam vždy budu pro ni. Proklínal jsem Marcuse za to, že mě připravil o dva roky života s Ness a naším synem.

 

Vešel jsem do pokoje a uviděl Ezechiela, jak leží na posteli, ruce založené za hlavou a úsměv na tváři. Užil si a byl spokojenej.

„Tak co, našel jsi něco?“ posadil se a díval se mi upřeně do očí. Bylo to buď a nebo.

„Ne, nic. Zkusím to zítra.“ Díval jsem se na něj a čekal, až odhalí moji lež, ale nic. Jen přikývl a odešel z pokoje. Neměl jsem tušení, co má ta upírka kromě telepatie za dar, ale byl jsem jí vděčný, že ho na mě použila. Vzal jsem si čisté věci a šel do sprchy...

 

Další den jsem přemýšlel, jak Ezechiela vylákat ven na místo, kde jsme byli s upírkou dohodnutí. Jakmile jsem však otevřel dveře od pokoje, zůstal jsem zírat. Dotyčná stála i s Ezechielem přímo naproti mně a poledem mi naznačila, že je vše v pořádku.

„Nezírej, pse, a vypadni! Mám nějakou práci.“

Neboj se, Jacobe, jen menší změna plánu. Za pár minut budeš mít dost času, abys konatktoval svoji rodinu. Tak to udělěj a potom se vrať. Budeš mít jedinečnou šanci se pomstít,“ ozval se její hlas v mé hlavě.

 

Střelil jsem pohledem na Ezechiela a vyšel jsem klidně z pokoje. Pomalu jsem kráčel ven z motelu. Její plán byl sice genialní, ale jak jsem měl vedět, kdy je můžu kontaktovat? Došel jsem k menší restauraci a posadil se, na proti přes ulici stál telefonní automat. Trvalo patnáct minut, než jsem uslyšel její hlas.

 

Teď, Jacobe.“

Vmžiku jsem stál na nohách a přeběhl jsem ulici. Mince mi cinkaly v kapse a čekaly jen na to, až se odhodlám je vylovit a naházet do automatu.

Co jim mám povědět? Komu zavolat? Určitě mě nenávidí za to, co jsem udělal Renesmé. Byla jediná možnost, jak zařídit, aby se dověděli všechno. Vytáhl jsem mince, naházel je do automatu a začal vytáčet číslo...

 

Renesmé

 

Byla jsem s Noahem na procházce. Ani jsem nevěděla jak a ocitli jsme mojí a Jakeově louce. Posadila jsem se do trávy a pozorovala jsem Noaha, jak kolem mě pobíhá, a přitom jsem myslela na Jakea. Milovala jsem ho pořád stejně a nevěděla jsem, co si s tou láskou počít. Byla jsem zoufalá. Vědět, že miluju někoho, koho už nikdy neuvidím, kdo moji lásku neopětoval, mě bolelo i po dvou letech.

Nechtěla jsem na to myslet, musela jsem přijít na jiné myšlenky. Vzala jsem Noaha do náruče a vydala se k Paulovi a Rachel. Tam se člověk vždycky rozveselil.

 

Nestihla jsem ani zaklepat, když se otevřely dveře a v nich stál Paul.

„Ahoj, Ness. Co ty tady?“ Tvář se mu roztáhla do širokého úsměvu. Malý Noah po něm natáhl ručičky a Paul si ho vzal do náruče. Rukou naznačil, ať jdu dál.

Noah měl rád všechny svoje strýčky a tety. Ale po pravdě, víc si užíval blízkosti vlčích strýčků, protože nebyli studení, ale hřáli.

„Byla jsem na procházce, a tak jsem si řekla, že se přijdu podívat, co se tady děje a co si ti tvoji uličníci na tebe vymysleli tentokrát,“ odpověděla jsem mu, když jsem šli do kuchyně za Rachel.

„Ahoj, Ness. No, to jsi přišla pozdě. Před pár hodinama totiž kluci skončili svoji operaci, vejce zabiják. Viď, Paule?“ Nechápavě jsem se na něj podívala. Kdybych měla svůj upíří čich, cítila bych to už ve dveřích, ale jelikož jsem o svoje vytříbené smysly přišla, ucítila jsem slabý závan něčeho, co nevonělo zrovna hezky a čím byl cítit Paul. Okamžitě jsem si vzala Noaha do náruče.

„Nezlob se Paule, ale smrdíš jak zkažené vejce,“ řekla jsem a chytla se za nos, Noah mě okamžitě napodobil.

Rachel vyprskla a začala se smát na celé kolo.

„Jo,jasně, jen se směj, však oni si ti naši experti vymyslí i na tebe něco speciálního, lásko. Jdu si dát sprchu, omluvte mě.“ Otočil se na patě a zmizel.

„Co se mu stalo?“ položila jsem Noaha na zem a šla se posadit ke stolu. Noah zmizel do obývaku, kde měli kluci koutek s hračkami.

„Usnul u kluků v pokoji, tak se rozhodli unavenému tatínkovi udělat masku či co. Jenže masku s tak trochu zkažených vajec. Myslela jsem, že ten smrad snad nikdy nevyvětrám,“ smála se Rachel a šla se posadit ke mně, v rukách hrnky s kávou.

„Víš, ne že bych byla škodolibá, nebo tak. Ale Paul si tyhle lumpárny, co mu kluci dělají, zaslouží. On je totiž úplně stejný. Nemůže se na ně zlobit, když mu něco takovýho vyvedou,“ zasmála jsem se.

„Jo a myslím, že v sedmi letech mají na tyhle opičárny nárok. Paul se tomu smál, ale myslím, že kdyby nešli kluci do školy, asi by je roztrhal. Málem se pozvracel, když se vzbudil. Za chvíli budou prázdniny a on z těch kluků zešílí,“ napila se kávy.

„Nemáš tušení, jak moc bych si přála, aby tyhle lumpárny mohl vyvádět Noah svému tátovi, ale to se nestane.“ Pozorovala jsem Noaha, jak si hraje.

„Ness...“

„Ne, je mi fajn. Prostě si na tyhle věci bude muset vystačit se strýčkem Paulem. Víš co? Myslím, že Emmett, bude taky výborná obět na tyhle pokusy,“ zahnala jsem chmury a usmála se.

 

„Rachel, zlato. Musím na poradu. Sam nás svolává,“ Paul vešel do kuchyně.

„Děje se něco? Sam přeci nesvoláva tyhle porady jen tak pro nic za nic,“ zeptala jsem se.

„Nemám tušení. Nerad vás tady nechávám samotné, ale musím jít. Alfa volá.“ Usmál se, políbil Rachel na tvář a odešel.

Podívaly jsem se na sebe s Rachel a obě pokrčily rameny.

Po příjemně stráveném dopoledni jsem se vydala s Noahem domů, kde bylo prázdno. Nebylo zvykem, že by Billy jen tak odešel a hlavně mě nenapadlo, kam by šel. Jediná možnost byl Sam. A tudíž mi došlo, že jestli se něco děje, bude to vážné...

 

Edward

 

Seděl jsem v autě a jel k Ness domů, když mi zazvonil mobil.

„Ano?“

„Edwarde, tady Jacob. Potřebuju tvoji pomoc.“ Zůstal jsem v šoku. Opustil naši dceru, když byla v jiném stavu, a žádal mě o pomoc?

„Ty ses musel zbláznit, pse. Opustil jsi Ness! Přes dva roky ses neozval, nezajímal ses, jak se vede jí nebo tvému synovi, a žádáš mě o pomoc?!“ Nechybělo málo a rozmačkal bych telefon v ruce.

„Já vím... Nemohl jsem, věř mi, že jsem chtěl, ale nešlo to. Poslouchej mě, prosím. Jde o Marcuse. Bella musí všechny zaštítit, pak se dozvíte, co se stalo před mým odchodem. Nebyla to moje vůle, opustiut Ness, věř mi, ale musel jsem.“

„Kde jsi?“ zeptal jsem se.

„Španělsko, Costa Verde. Jak to bude možné, dostanu se domů, ale nejsem si jistý, jestli dostanu šanci. Musím jít.“ Zavěsil.

Otočil jsem auto a vydal se k Charliemu domů. Bella byla u něj a mohli jsme od něj přivolat smečku. Jacob by nelhal...

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

SestraTwilly

5)  SestraTwilly (31.08.2013 12:06)

Predposledná kap. Ten sen ma dosť vydesil...
Dúfam,že to dopadne dobre...
Pekná kapitolka.:)

maryblack

4)  maryblack (20.05.2012 09:42)

Děkuju, Niky Doufám, že pokračování bude stát za to, ale musím ještě zapracovat

Niky

3)  Niky (19.05.2012 20:43)

Že by se blýskalo na lepší časy? Moc bych jim to přála, ale tak lehce to určitě nepůjde Alespoň už je ale kontaktoval. Benjamin se zachoval skvěle
Docela jsi mě vyděsila tím jejím snem
Moc pěkný a těším se na další!

Empress

2)  Empress (17.05.2012 21:15)

zlatíčko tak už nám to vrcholí čo?
Jacob sa teda pekne strieskal, len čo je pravda, ale vôbec sa mu nečudujem Je to miláčik a ja sa už neviem dočkať... však ty vieš;) ;) ;)
Tak šup šup šup na ďalšie písmenká, už sa neviem dočkať

Marcelle

1)  Marcelle (17.05.2012 20:36)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek