Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Kopie%20k-%20ss5554d.jpg

Kapitola celkem o ničem. :) Jazz si promluví s Bellou, sourozenci se dozví o jejich vztahu... :) Enjoy, Pawi.

10. kapitola

„No…“ začala jsem, ale přerušil mě Jazz klepající na dveře. Ani nečekal na vyzvání a vešel.

„Bell, můžu s tebou mluvit?“ zeptal se.

„Jo, tak mluv,“ řekla jsem a pobídla ho i rukou.

„O samotě,“ významně se na mě podíval a já pochopila, poběžíme někam do lesa.

Zvedla jsem se a utíkala za ním, běželi jsme lesem a nakonec Jazz zastavil na nějaké mýtině. Stoupnul si ke mně čelem a začal.

„Bell, to nemůžete, Edward je tvůj bratr, já už mám dost toho, že vás vždycky načapu já…já… prostě je to divný. Jsi ještě pod zákonem a já tě najdu nahou v posteli se svým bratrem. Ta líbačka v centru… já si myslel, že to bylo jen žárlivostí, ale tohle překračuje všechny meze… “ začal ze sebe vychrlovat, že jsem to sotva pochytila.

„Jaspere, stop!!!“ křikla jsem, abych ho utnula.

„Hele, já vím, že Edward není můj biologický bratr, a proto jsme spolu… já ho miluju, chápeš? Vim, že ti to přijde divný, ale já nemůžu koukat, jak ho obletujou jiný, jak by ti bylo, kdybys musel pozorovat Alici a přitom s ní žít pod jednou střechou? A když se to nebude rodičům líbit, tak se s tím budou muset smířit, protože já se ho nevzdám a podle toho, co mi Ed říkal, on má na to stejný názor. Věkově jsem sice pod zákonem, ale necítím se tak,“ líčila jsem mu hlasitě své city. „A že máš takovou smůlu, že se ti vždy povede nás načapat, za to já nemůžu,“ prohodila jsem s úsměvem.

„Já…promiň, jen je to pro mě šok… vy dva spolu,“ obejmul mě a zabořil hlavu do vlasů.

„A dali jste si alespoň pozor, že jo? Myslim na ochranu a tak…“ zeptal se.

„Jaspere, prosím… beru antikoncepci,“ uklidňovala jsem jeho povídání.

„Dobře… ale teď mě poslouchej, když má člověk, v tvém případě poloupír, fyzický vztah, musí být zodpovědný. Dávejte si pozor, prosím, nedělejte to na veřejnosti, před rodičema a v nehygienickém prostředí, kdyby…“ začal mi dávat rady.

„Jazzi, klid, brali jsme to ve škole,“ řekla jsem a cítila, jak se mi krev hrne do hlavy. Připadalo mi, že moje tváře jsou jak semafory, ale naštěstí u mě to nebylo možné.

„Bell, ty se červenáš,“ vydechl užasle Jasper.

„Co? Ale néé,“ zaúpěla jsem.

„Kecám,“ vyprskl smíchy.

„Vrrr…“ zavrčela jsem a bouchla ho do ramene.

„Takže tě nemusim poučovat, že ne?“ zeptal se opatrně.

„Ne, to nemusíš,“ přitakala jsem rychle. Jasper se smutně usmál a chtěl odejít.

„Ty víš, že tě miluju, bráško, neboj, slibuju, že mě budeš moct pořádně naučit sebeobranu,“ slíbila jsem mu. „Víš, dlouho jsem přemýšlela proč, když se na tebe nebo Emma lepí nějaká holka, směju se tomu, ale když se některá lepí na Edwarda, nejradši bych jí uškrtila a někam hluboko zakopala,“ zasmála jsem se.

„Tomu se říká žárlivost, sestřičko. Já tě taky zbožňuju, ty ďáblíku, ale kdy to oznámíš rodičům? A fakt tě to můžu naučit? Jako malá ses vůbec nedala,“ zeptal se. Nejdřív jsem ho bouchla do ramene za toho ďáblíka, ale pak jsem se usmála.

„No, nejlépe nikdy,“ šeptla jsem si pro sebe, ale Jazz samozřejmě nezklamal svými upířími schopnostmi a uslyšel to.

„Jak jako nikdy?“ nevěřícně vytáhl obočí.

„Řeknu jim to, až přijde vhodná doba,“ vydechla jsem.

„Ok,“ poplácal mě po zádech.

„A… jo budeš mě to moct naučit,“ vyskočila jsem a rozcuchala ho ve vlasech. Zamračil se na mě a začal si vlasy upravovat. Úsměv se mi roztáhl od ucha k uchu.

„Jsem ráda, že mám alespoň jednoho normálního bráchu, probírat tohle s tím naším pošukem Emmettem, tak jsem rudá a kopu si jámu, ten by ze mě měl výtlem ještě za sto let,“ zasmála jsem se.

„Jo, jo, Emmett, to je takový trdlo, když mi vyprávěl, co provedl dnes ve městě Rose, no já se smál… “ dal se do vyprávění a my se pomalu vraceli, „… chtěl ji znovu požádat o ruku, a tak vymyslel, originální‘ nápad. Emm si odběhl do květinářství pro kytku a do zlatnictví pro prsten. Rose mezitím kupovala pečivo. Když se vrátil, Rosalie už dávala nákup do auta, jen co zabouchla dveře, klekl si před ní v ruce kaktus a na něm prsten s ohromnou lebkou a říká „Rose, miláčku, vezmeš si mě? A vidíš ten prsten přesně tvoje kopie,“ Rose se samozřejmě naštvala a vlepila mu facku. Emmett pořád nechápe, proč to udělala, myslí si, že je to super nápad,“ lámal se smíchy a já na tom nebyla líp.

„Bože, ten Emmett je takový pako,“ souhlasila jsem. Jasper jen přikyvoval. Do domu jsme vpadli rozesmátí a Emmett, Rose i Edward se divili proč.

„Emmette ty si pitomej, chudák Rose,“ smála jsem se mu.

„A co? Vždyť ten prsten byl tak krásnej, viď ty moje Rozinko,“ usmál se na Rosalii a chtěl jí políbit, jenže Rose je Rose, a tak se zvedla a naštvaně odkráčela do pokoje, samozřejmě nezapomněla za sebou prásknout dveřmi. Všimla jsem si, jak Edwardovi cukají koutky, už na to přišel.

„O čem jste si povídali?“ zeptal se a stáhl vedle sebe.

„Tak o všem,“ zdráhala jsem se. Udělal na mě psí očka. Usmála jsem se a pohladila ho po tváři.

„Jazz se ptal…“ začala jsem, ale byla jsem přerušena.

„Hele, že ti dva spolu něco maj?“ zeptal se Emmett Jaspera a ukazoval na nás. Vyplázla jsem na něj jazyk a sedla si Edovi na klín.

„Do prdele, oni spolu fakt něco maj,“ vyskočil a otočil se čelem k nám. Zápas v televizi okázale ignoroval, i když Sox znovu posunuli své skóre nahoru.

„Neříkej to rodičům,“ poprosila jsem ho.

„Nevadí ti to?“ zeptala jsem se Edieho.

„Ne,“ šeptnul a líbnul mě do vlasů.

„Bello, víš, je nezákonné chodit se svým bratrem,“ řekl Emmett vážně.

„Dobře, ještě dnes tě vystěhuju,“ objevila se Rosalie na schodech.

„Ale miláčku, tak jsem to nemyslel,“ letěl za ní. Rose na mě mrkla a zmizela ve dveřích.

„Alice?“ zavolala jsem do domu.

„No?“ přiřítila se dolů s kopečkem oblečení.

„Hej, to je moje,“ ozval se Edward, položil mě vedle sebe a skočil po kupce.

„Buď ticho!! Dělám vám pořádek v šatníku,“ okřikla ho.

„Nepojedeme o příštím víkendu do New Yorku?“ zeptala jsem se. Potřebuju pořádné nákupy.

„To bude super, pojedeme všichni kromě Carlislea a Esme, oni budou mít práci a od nás klid a my nákupy,“vykřikla a obejmula mě. Kluci se na mě zmučeně podívali.

„Ale Alice, byli jsme minulý týden,“ začal Jazz, ale pod Aliciiným pohledem ztichnul.

„To nevadí, vždyť to už vyšlo z módy,“ handrkovala a i s kupkou odběhla zase nahoru.

„Fakt díky,“ vyhrkli Emm, Jazz a Ed najednou. Andělsky jsem se usmála.

„Není zač,“ odpověděla jsem a vyběhla nahoru. Dala jsem si sprchu, oblíkla se do košilky a přes ni hodila sametový župánek.

„Bello!“ zavolala na mě Alice ze šatníku.

„No?“ vešla jsem za ní.

„Pomož mi s tímhle do sklepa,“ podala mi obrovský pytel s oblečením a sama dva vzala.

„Víš, moc vám to spolu sluší, bylo mi jasné hned od tvého narození, že se vy dva dáte dohromady,“ řekla a mrkla na mě.

„Vážně?“ nevěřícně jsem zvedla obočí.

„Jo, kdybyste se vy dva viděli jako malí, bylo tak rozkošné, jak se od tebe malý Edwardíček nechtěl hnout,“ smála se.

„Alice! Co jsem ti říkal o tom Edwardíčkovi,“ zavrčel Ed.

„Už si nevzpomínám,“ zasmála se a zmizela ve dveřích sklepa. Upíří rychlostí jsem vběhla za ní a položila pytel na hromadu.

„Zítra to budeme muset odvést na charitu a do dětského domova, už se to sem nevejde,“ zakroutila hlavou a dramaticky si oprášila ruce.

„Ok, zítra to tam vezmeme,“ kývla jsem a vyšla do obýváku.

„Nemrkneme na něco?“ zeptala se Rose.

„Jo, tak jo,“ sedla jsem si vedle Edwarda na gauč. Jasper si sedl do křesla a Alice jemu k nohám. Rose do druhého křesla, Emmett chtěl k ní, ale když si přisedl, Rose se přesunula na gauč.

„Ale, Rose, omlouvám se. Zítra pojedeme koupit prstýnek spolu, ano?“ zeptal se. Moc dobře ví jak na Rose.

„Tak jo,“ přelezla mu s úsměvem do náruče.

„Sakra, další svatba, to to musí být každý dva roky?“ stěžoval si Edward.

„Jasně brácha, příště si na řadě ty,“ zasmál se Emm.

„To mi bude teprve 17,“ bránil se.

„A to něčemu vadí? Carlisle to určitě zařídí,“ smál se dál.

„Tak jo, když jinak nedáš,“ řekl a přitáhl si mě k sobě.

„To jako fakt,“ chytla se slova Alice, která byla z představy svatby celá nadšená.

„Hmmm,“ zamručel a políbil mě. Byl to náš první polibek před ostatníma. Trošku víc jsem se do toho vžila a polibek oplatila.

„Hej, nechte si to vy dva,“ zahučel Jasper, když jsme se líbali trošičku dýl, než jsme měli v plánu. Zvedla jsem hlavu. Všichni se na nás koukali vykulenýma očima, jen Alice a Jasper se usmívali.

„Jdeme se dívat, ne?“ zeptala jsem se. Jejich pohled mi nebyl příjemný.

„Jo! Mrkneme se na… Slečna drsňák,“ vykřikl Emmett a běžel to pustit.

„Už zase?“ protestoval Jazz s Edem.

„No co… viděl jsem to jenom 27x,“ bránil se.

„Cože?“ šokovaně jsem vydechla.

„V ložnici na televizi to běží pořád,“ potvrdila Rose.

„Tak to pusť, já to ještě neviděla,“ kývla jsem směrem k televizi.

Emm zastrčil DVD a sedl si na křeslo, Rose si položil na klín a naklonil se, aby mu nezacláněla ve výhledu.

„Mil..“ ohnula jsem se rty k uchu mého miláčka, ale přerušilo mě Emmettovo „Pššš,“ Pomalu jsme s Edwardem nemohli ani dýchat, aby nás náhodou neupozornil, jak ten film žere, a i když je upír a pamatuje si každičký pohyb, co se odehrál, stejně musíme být tišeji jak myšky. Film mě absolutně nebavil, a tak jsem asi v půlce usnula.

„Dobré ráno,“ špitl mi někdo pode mnou.

„Ahoj,“ podívala jsem se do smaragdových očí.

„Jak pak jsme se vyspali?“ zeptal se a políbil mě na nos. Zasmála jsem se. Takhle se Ed nikdy nechoval.

„Krásně… A ty?“ sedla jsem si a protáhla se.

„Hmmm, tahle noc byla příjemná, ale na 1. místo se nedostala,“ sedl si taky.

„1. místo?“ zvedla jsem obočí a podívala se na místo, které Edward hypnotizoval. Zakoulela jsem očima, spadlo mi ramínko a odkrylo kousek ňadra a tak jsem ho vrátila na místo. Ed odtrhl oči a odpověděl.

„Ale… to je takový pomyslný seznameček mých oblíbených nocí,“ mávl rukou a rychle zmizel v koupelně. S povzdychem jsem se zvedla z postele a odšourala se do šatny. Už nebyla plná, bylo tu jen osm složených kupiček pro mě a osm pro Edwarda. Vzala jsem si tu první (legíny a tunika), v šuplíku vyhrabala spodní prádlo a šla ke dveřím koupelny.

Ty se otevřely a Ed vylezl jen v ručníku kolem pasu. Prohlédla jsem si ho a políbila na jeho nahou hruď.

„Teď já,“ vydechla jsem a zalezla dovnitř. Nejdříve jsem vykonala ranní hygienu, pak se převlékla, nalíčila a nakonec učesala a vlasy vyžehlila. Vylezla jsem z koupelny a do očí mi padl Edward, jen v kraťasech ležící na posteli.

„Sluší ti to,“ usmál se a upíří rychlostí přiběhl až ke mně. Vtiskl mi malý polibek na rty. Chytla jsem ho za ruku a táhla dolů na snídani. Vešla jsem do kuchyně a Jasper už stál u sporáku a dělal palačinky. Posadili jsme se za pult a hned nám přistály talíře pod nosem.

„Tady jsou s meruňkovou a jahodovou marmeládou a tyhle jsou s čokoládou,“ ukázal na vrchovaté talíře.

„Díky,“ zamumlala jsem s plnou pusou a zbožně se na něj podívala.

„Díky, brácha,“ poděkoval Ed a vzal si palačinku s jamem. Oba talíře jsme sluply během půl hodiny a jen co jsem spolkla poslední sousto, Alice uklízela talíře do myčky a dirigovala co má kdo dělat.

„Bello, Rose, jedeme odvézt to oblečení,“ oznámila nám.

„Jedu s vámi, musíme koupit ten prstýnek,“ přihopsal Emmett a obejmul Rose kolem pasu.

„Alice, nevíš, kde mám mobil?“ přiběhl Ed.

„Ehm, já… “ přihlásil se Emmett a z kapsy vyndal kousky plastu.

„Co…co to je?“ Edward vyděšeně kulil očka.

„Tvůj mobil, chtěl jsem ho schovat, ale pak mi to vypadlo z hlavy a já ho přisedl,“ kajícně kreslil kroužky po podlaze.

„Já tě zabiju, tak pracně jsem ho sháněl, protože ještě není v prodeji a ty ho rozbiješ, jedu si koupit novej,“ zakroutil Edward hlavou a mířil do garáže. Jasper jede samozřejmě taky, protože tu nechtěl být sám a Alici přeci nenechá ve spárech rodiny. Sice by to mělo být obráceně, dostat se do Aliciiných spárů, tak jde o život, ale láska je láska.

Já jela s Alicí a Rose BMWčkem a kluci jeli Emmettovým Jeepem. Za necelých třicet minutek jsme byli v Seattlu a mířili si to s jedním mega pytlem do dětského domova.  Zazvonila jsem a čekala, až někdo otevře.

„Dobrý den, slečno Cullenová,“ pozdravila mě vychovatelka. No jo, naše návštěvy tu byli na měsíčním pořádku. Většina dětí nosila oblečení po nás.

„Dobrý den,“ pozdravili jsme s Al najednou.

„Tady máte další oblečení a takovou malou prémii,“ usmála jsem se a Alice mi pomohla zatáhnout pytel dovnitř a ještě jsem jí položila na ruku pár tisíc dolarů. To bylo poprvé, co jsme jim dali peníze.

„Děkuji,“ vykoktala.

„Není za co, nashledanou za měsíc,“ rozloučila se Alice. Já jen mávla a odcházeli jsme do auta. Zastavili jsme se ještě v nemocnici, kde leželi teenageři a mladí lidé, kterým jsou naše velikosti, a na charitě pro děti z afriky.

„Mám ráda takovou charitativní práci,“ usmála jsem se na holky. Teď jsme mířily do obchodního centra za klukama. Když jsme procházely kolem nového prostoru určeného na charitativní práci, ihned jsem tam zamířila.

„Bello, nechceš doufám adoptovat další dítě, že ne?“ zeptala se Alice.

„Neee,“ ušklíbla jsem se.

„Při minulém ušklíbnutí jsi adoptovala tři černoušky,“ ukazovala na mě prstem.

Povzdechla jsem si a do černého psa, který byl určený pro nadaci na psí útulky, vhodila pár stovek, které jsem měla u sebe. Al jen zakroutila hlavou. Pokrčila jsem rameny a šla za Edwardem do elektra. Vybral si nový telefon Samsung GT-S 5230. Rose si vybrala prstýnek z bílého zlata s rubínem velikosti hrášku, vybroušeného do krásného srdce, které bylo zasazeno v jemné pavučince uprostřed prstenu.

Všichni spokojení jsme se vraceli domů. Zamířila jsem do šatny a převlékla se do domácích kraťásků a trika bez ramínek. V pokoji seděl Ed se zapnutou televizí jen v kraťasech, tílko leželo na židli u počítače. Ten kluk je horší jak já.

„Hmm, sekne ti to,“ usmál se a přišel ke mně.

„Díky,“ políbila jsem ho. Ed se polibku chytl a začal spletitou hru našich jazyků. Z komody za mnou shodil věci, které na ní stály, a posadil mě na ní. Zamotala jsem mu ruce do vlasů a jednu nohu klem pasu. Levou rukou mi drtil zadeček a pravou se dobýval pod triko, pořád se tam nemohl dostat a tak ho prostě roztrhl a zahodil někam na zem.

„Hej, šetři trochu, máme toho málo, musí nám to vydržet do pátku, jinak budu muset chodit nahá,“ zašeptala jsem mu do kůže na krku. Po vyslovení slova nahá, jsem ucítila něco tvrdého tlačící na můj klín. Ačkoliv jsem se snažila, malé uchychtnutí se mi prodralo mezi zuby.

„Já za to nemůžu,“ obhajoval se a začal mi stahovat kraťásky. Už byl u kolen, když někdo zaklepal na dveře a vešel.

„Omlouvám se,“ ozval se mužský hlas. Vykoukla jsem zpoza Edwardova ramene a co nevidim. Ve dveřích stál s rukou před očima…


 

 

< ® >

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

2)  Jalle (26.09.2012 17:47)

Bože, ten Emmett je takový pako

1)  marcela (13.08.2011 19:57)

Ty tvoje konce mě fakt asi zabijou!!!Moc hezký,krásně jsem si oddáchla,děkuji.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek