Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/robsten2013.jpg

Děkuju. ♥

 

15+

 

Edward


Rony byl dvaadvacetiletý idiot, který se už tři roky pokoušel dodělat druhák na Newyorské univerzitě. Své rodiče ale vysával i mnoha dalšími způsoby. Například tak, že si na žehlení svých průšvihů najal stejnou právničku, která se starala o Tonyho Masena. Asi mu to připadalo cool.

Už před pár týdny jsem pochopil, že Tanya o Ronyho pečuje po všech stránkách.

Ne že by měl kvůli tomu nižší sazbu.

Letos Ronyho rodiče trávili Vánoce v Aspenu, takže bylo jasné, kde si o svátcích bohatí phoenixští spratci uspořádají mejdan.

Když mě u vjezdu na obrovský pozemek zastavila ochranka, sotva jsem zvládal mluvit. Ukázalo se, že to je jim ukradený. Mnohem víc je trápilo, jak může být na Ronyho párty pozvaný někdo, kdo jezdí v takovém vraku.

Když jsem se konečně dostal dovnitř, zábava už se posunula do fáze snadný sex pro všechny. Nebo aspoň pro ty, kteří to nepřehnali s chlastem a fetem.

Tanya byla připravená zvládnout všechny tři disciplíny. Zdolal jsem právě pompézní vstupní halu a to první, co jsem uviděl, byla záplava jejích blond loken nad stolkem, ze kterého sjížděla další lajnu. Dva Ronyho kámoši, kteří s ním ve druháku byli očividně poprvé, ji při tom začali svlíkat. Vůbec jim nevadilo, že sedí uprostřed obrovského obýváku.

Zastavil jsem se u nich.

Tanya zvedla hlavu a důvěrně známým pohybem si otřela okraje nosních dírek.

„Edwarde! Hej, lidi, je tu Edward! Edward Masen!“ zapištěla a zatleskala, jako by právě rozbalila svůj nejlepší vánoční dárek. I ve svém stavu jsem si uvědomoval, že je o deset let starší než většina hostů a že se tímhle trapným způsobem snaží splynout s davem. Odstrčila oba kluky, v nebezpečně vysokých podpatcích vylezla na stolek a přímo přes připravené drogy dovrávorala ke mně. Opřela se mi o ramena a bez varování mi vrazila jazyk až do krku. Ucuknul jsem. Přestál jsem už tolik jejích pokusů, až jsem začínal věřit, že každý další je jen součástí nějaké pitomé hry. Že už doopravdy ani nemá zájem. Teď jsem si byl ale sakra jistý, že její zájem trvá.

Opatrně ale důrazně jsem ji odstrčil. „Snad bys ty děti nechtěla rozplakat,“ kývnul jsem k těm dvěma na sedačce za ní. Ne že by ji doopravdy postrádali. Sotva jim zmizela z dosahu, začali se věnovat tomu, co jim nechala na skleněné desce stolu.

„Tsss,“ ušklíbla se. „Jsou nejmíň o dva roky starší než ty.“

„A o deset mladší než ty.“ Urážky ji ode mě pokaždé udržely v bezpečné vzdálenosti. I teď. Vrazila mi facku, ale nebyla v tom skutečná zloba. Na to byla příliš sjetá. Otočila se a nejistě se vydala zpět. Než padla zpět na pohovku, zvedla ruku a třepla mi prsty na pozdrav – další trapný pokus o koketní gesto.

„Užij si to, Edwarde. Zítra nás zase čeká práce.“

Zvedl se mi žaludek. Jo, v téhle místnosti zřejmě bylo dost drog, aby po nich Tanya dokázala předstírat, že je pro ni Tony Masen jen džob. Čím byl ale pro mě?

Zkusil jsem si vzpomenout, proč jsem se s ním vlastně chtěl setkat. Proč jsem s ním chtěl mluvit. Zkusil jsem si vzpomenout na seznam svých otázek. Nebo aspoň na tu hlavní. To jediné jsem si vybavil. Že existovala nějaká nejdůležitější věc, na kterou jsem se chtěl Tonyho zeptat. Ale v tom cizím, vánočně vyzdobeném domě, kde za obrovskými okny místo čerstvého sněhu zářily nasvícené postřikovače nad plochami nepřirozeně zelené trávy, tam, obklopený cizími lidmi v plavkách a se Santovskými čepicemi na hlavách, tam jsem se nakonec nechal ovládnout pocitem, že tamty věci zajímaly úplně jiného Edwarda. Toho Edwarda, který se jen nesmyslně potřeboval ujistit, že se svému biologickému otci podobá jen fyzicky. Toho Edwarda, který chtěl být lepším člověkem kvůli jedné hubené chytré holce.

Stál jsem tam, zíral do prázdna a připadal si jako někdo, kdo uprostřed písničky zapomněl nejen text a melodii, ale taky kde a pro koho vlastně zpívá.

Někdo mě vzal za ruku.

„Zíráš na ně, jako bys nevěděl, jestli se k nim přidat. Ale viděla jsem, jak ti ji vrazila. Mám takovej pocit, že svou šanci jsi propásnul.“

Vedle mě stála drobná holka s fialovýma vlasama. Nemohl jsem přestat zírat na kroužek v jejím rtu. Už jsem věděl, jaké to je líbat takhle ozdobenou pusu. Mimoděk jsem se olíznul. Usmála se vědoucím úsměvem. Takovým, jaký jsem u Belly nikdy neviděl. Znovu mě zatáhla za ruku.

„Pojď k baru. Stačí, když se ti kouknu do očí a je mi jasný, že koksu máš v sobě dost tak do Novýho roku.“ Poslušně jsem se nechal odtáhnout na terasu. Kus od bazénu nechal Rony postavit obrovský koktejl bar. Pod zástupem žárovičkových sobů, kteří viseli z balkónu nad ním, vypadaly všechny ty barevné drinky s paraplíčky trochu absurdně.

„Ty jsi Edward, že? Slyšela jsem tu starou pizdu,“ kývla moje společnice k prosklené stěně obýváku. Než se sklonila ke svému pití, odhodila si z ramene dlouhý fialový pramen a já si šokovaně uvědomil, že je to jen paruka. „Mimochodem já jsem Scarlet. A protože se s tebou dneska nejspíš vyspím, měl bys vědět, že přátelé mi můžou říkat Scar.“

Pár vteřin jsem si myslel, že je to všechno součást mýho ne moc povedenýho tripu. Když jsem pochopil, že tohle se vážně děje, rozchechtal jsem se tak, že mě Scar musela definitivně považovat za magora. Pořád jsem čekal, kdy se otočí a vypadne, ale ona mě jen zaujatě sledovala.

 

 

Bella

 

Máma zněla hrozně smutně. Prvotní radost z toho, že jsem naživu a že se snad brzo uvidíme, teď trochu bledla vedle toho, čím vším si ještě budeme muset projít. Na náladě jí určitě nepřidal ani fakt, že tráví další Vánoce beze mě. O to víc jsem se snažila, abych působila klidně, vyrovnaně a dospěle. Přesně tak, jak mě znávala. Potíž byla v tom, že jsem se nezměnila jen já. Změnila se i ona. Dokázala teď i z malých náznaků a zaváhání poznat, že nejsem ve své kůži.

„No tak už to vyklop, Bells,“ povzdychla si po deseti minutách váznoucího hovoru. „Obě přece víme, že to nebude okamžitě všechno růžový.“

Váhala jsem a mlčení mezi námi rostlo do obludných rozměrů. Byla jsem si jistá, že vždycky budu věci řešit raději z očí do očí než přes telefon.

Tiché odkašlání. Věděla, jak na mě nenápadně zatlačit.

Zhluboka jsem se nadechla.

„Ten místní detektiv… Říkal, že Marcus…“ Na pár vteřin jsem zaváhala. Zdálo se nemožné, že ta slova tentokrát vyjdou z mých úst. Zavřela jsem oči a soustředila se na to, že to jsou jen slova. Soubor hlásek. Když to nepřipustím, nemůžou mi ublížit. „Že Marcus… byl můj… otec.“ Jestli jsem před chvílí měla pocit, že ticho může být nepříjemné, teď bylo skoro ohlušující. Rychle jsem pokračovala. Nemohla jsem dopustit, aby nás udusilo. „Můj právník tvrdí, že naši DNA v té době ještě určitě neporovnávali, takže museli přijít na něco… Já nevím, mami. Přemýšlela jsem o tom. Vlastně skoro na nic jiného nedokážu myslet. Museli někde něco zjistit, najít něco v Marcusových věcech…“ Úmyslně jsem vynechala možnost, která se nabízela jako první. Věděla jsem, že s mámou mluvili několikrát. Ale odmítala jsem si připustit, že by se něco takového dozvěděli od ní.

Znovu si povzdechla. Tentokrát dlouze a roztřeseně. „Doufala jsem, že to probereme až potom.“ Potom znamenalo, až mámu pustí. Až zase budeme spolu. Zdálo se, že mé matce ještě část její sladké naivity zůstala, protože i když měla podrobné informace o vyšetřování mého případu, vůbec ji nenapadlo, že by se mohl dostat k soudu a že by nakonec nemuseli pustit .

„Mami, trápí mě teď tolik jiných pochybností… Já to risknu. Chci, abys mi to řekla.“

Další povzdech. Téměř zasténání.

„Víš, Bells, když jsem se dozvěděla, že se stal tvým pěstounem, ani na vteřinu jsem si nedělala iluze, že se k tobě bude chovat slušně.“ Do hlasu jí rychle prosákly slzy. „I když ani v nejhorším snu mě nenapadlo, jak daleko to zajde…“ Její dech se vzdálil. Došlo mi, že se snaží potlačit pláč a poodstoupila od telefonu. Za okamžik ale byla zpět. „Víš, tady má člověk docela dost času na přemýšlení. Teda až po pár týdnech. První týdny jsou tu… náročný.“ Teď jsem pro změnu musela zadržovat slzy já. Za celou dobu, co byla máma zavřená, jsem si nedokázala představit, jak to zrovna ona zvládla. „Prostě… napadlo mě… nikdy jsem si nebyla jistá, kdo je tvůj biologický otec.“ Tohle jsem věděla a nikdy mě to nijak zvlášť netrápilo. A to zase věděla máma. „Marcus… byl jednou z možností. I když… nedá se říct, že to tehdy z mé strany bylo úplně dobrovolné.“ Máma tu poslední větu řekla tak tiše, že jsem si nebyla jistá, jestli jsem ji doopravdy slyšela. Popravdě jsem doufala, že nikdy nebyla vyslovena. Že se to nikdy nestalo. Ale máma mlčela. Mlčela a čekala, až to vstřebám.

„Takže nejen, že jsem jeho dítě, ale navíc jsem výsledkem znásilnění?“ Můj hlas zněl, jako bych měla v krku hrst hřebíků.

„Ne, holčičko, takhle na to nemůžeš myslet. Měli jsme po maturitě, slavili jsme to, někteří toho hodně vypili.“

„Ty taky?“ skočila jsem jí do řeči.

Zaváhala. „No vlastně… já tehdy ještě skoro nepila. A v tom byl ten průšvih. Marcus mě už nějakou dobu uháněl, a i když věděl, že ho nechci, strašně se snažil. Vždyť víš, jaký uměl být.“ Hlavou mi blikla vzpomínka na Marcuse, když se mámu pokoušel sbalit znovu. Další události ji překryly, ale zpočátku to hrál vážně skvěle. Máma nečekala na můj souhlas a pokračovala. „Pořád mi nosil džus. Později tvrdil, že mi tam dal jen trochu vodky a že mi o tom řekl, ale mně je dneska jasný, že to nebyla jen vodka. Možná, kdyby se tenkrát Pete nenaštval a přišel za mnou…“ Pete byl mámin kluk skoro celý třeťák a čtvrťák. Věděla jsem o něm, protože figuroval na starém seznamu kandidátů na otcovství.

„A dál?“ Hřebíků v mém krku neubývalo. Spíš naopak.

„Dál nevím. Probudila jsem se na podlaze v jedné z koupelen. Nepřej si vidět, jak jsem vypadala. A ano, jsem si jistá, že k něčemu tu noc došlo. A ano, jsem si víc než jistá, že to udělal ten parchant.“

„Mami…“ Vždycky jsem si myslela, že většina jejího života byla jako sluncem zalitá louka. Možná s nějakou krátkou přeháňkou. A teď jsem se dozvídala, že už v osmnácti prožila tohle. „Proč jsi ho neudala? A jak ses s ním, proboha, mohla ještě někdy bavit?“

Znovu povzdech. Tentokrát už se tomu zasmála. „Máme to dneska uvzdychaný vánoční večírek, co? Bells, byla jsem typický případ. Však víš. Ta, co si o to koledovala. Všichni viděli, že se s ním celý večer bavím. Že jsem tím jen chtěla naštvat Petea? Tím hůř pro mě. A na tu samotnou… událost jsem si vůbec nepamatovala. Co bych vlastně policajtům řekla? A když se objevil po těch letech… Využil situace. Byla jsem už nějakou dobu sama a víš, že to zrovna moc dobře nezvládám.“ Jo, i o tomhle jsem něco věděla. „Když na to přišla řeč, přísahal, že to bylo z mé strany dobrovolné. Že jsme byli opilí oba. Že jsem jen měla obyčejný okno. A já mu chtěla věřit, Bells. Už kvůli tobě. Nechtěla jsem, abys byla… Jak jsi to řekla? Výsledkem znásilnění. Jak moc jsem za tuhle svou další pitomost zaplatila, jak moc jsme za ni zaplatily obě, to ti už nemusím vykládat.“

Znovu zavládlo ticho. Tentokrát mě nedusilo. Tentokrát jsem ho potřebovala.

„Bello, jsi tam ještě?“ Zněla provinile. Proboha!

„Jsem tu mami. A hlavně nezačni s nějakým sebeobviňováním. Byla jsi skoro ještě dítě. Měla jsi právo dělat pitomosti.“ Byla stejně stará, jako je teď Edward. Co když i on právě provádí pitomosti, jejichž důsledky ho budou pronásledovat po zbytek života?

„Neměla jsem právo zatáhnout do svých pitomostí tebe,“ zašeptala. „Nikdy si to neodpustím, Bells. Vlastně vůbec netuším, jak s tím mám žít…“

„Mami, nech toho, prosím. Nějaká rozumná část mého mozku chápe, proč se tak cítíš, ale mně na to nezbývá síla. Potřebuju, abys byla v pohodě. To je to nejdůležitější a nejlepší, co pro mě teď můžeš udělat. Strašně dlouho jsem musela být silná, rozumná a statečná. Teď se nemůžu dočkat, až mi budeš dělat kakao, plést copy a přišívat šílený záplaty na džíny.“ Krátké shrnutí mých nejhezčích dětských vzpomínek.

„Ty ještě nosíš copy?“ Překvapení na chvíli přebilo ostatní emoce. O vteřinu později jsme se jako na povel rozesmály. Tohle se nám dřív stávalo pořád.

Strašně jsem toužila, aby se aspoň něco z našeho dřív přeneslo i do našeho potom.

„Dobře, copy odvolávám. Ale na sobotním kinu trvám. A zmrzlina! Třikrát týdně!“ vykřikovala jsem rozjařeně. Jako by vzpomínka na vanilkovou příchuť mohla aspoň na okamžik zahnat pachuť toho, o čem jsme mluvily před chvílí.

„Klidně pětkrát, holčičko. Na těch fotkách, co mi poslala Esme, jsi jako lunt.“

No jo, Esme. Málem jsem zapomněla, že nějakou dobu budu mít matky vlastně dvě.

„Veselé Vánoce, mami.“

„Veselé Vánoce, miláčku.“

 

 

Edward

 

Scar se s tím nepárala. Ve Forks nežila jen neviňátka, ale při pohledu na to, jak tahle velkoměstská punk princezna bez jediného zaváhání doplňuje svoje tequily solí a citrónem, jsem si vedle ní připadal jako zaostalý buran.

Já zůstával věrný vodce.

Po pár hodinách jsme se propili k rozhodnutí, že je čas uskutečnit její původní plán s postelí. Nedával jsem tomu velkou šanci – pokaždé, když jsem při líbání zavřel oči, usínal jsem vestoje – ale nenapadlo mě, jak jinak zakončit svou další šílenou noc v Phoenixu. Noc, která se už dávno změnila v den.

Než jsme se dopotáceli k zaparkovaným autům, několikrát jsme se svalili do vlhké trávy. Scar to použila jako záminku a strhla ze sebe titěrné tričko, které toho beztak moc nezakrývalo. I tak jsem ale zalapal po dechu. Přesně ty části těla, které až doteď ukrývala, byly pokryté tetováním. Žádný drak, nic takového. Ale i tak mi najednou připadalo překvapivě snadné dohrát tuhle hru. Fialové vlasy. Kroužek ve rtu. Tetování. Možná si dokážu najít náhradu stejně rychle jako Bella.

Scarlet se zastavila a užívala si můj dlouhý pohled. Přitáhl jsem si ji za ramínka podprsenky.

„Máš doma trochu koksu?“ zašeptal jsem uprostřed polibku. „Nerad bych při tom usnul.“

 

U aut jsem se nechal dovést k tomu jejímu. Při pohledu na obrovské Porsche jsem se ke svému chudáčkovi na konci dlouhé řady neměl chuť hlásit. Scar zamířila ke dveřím na straně řidiče, já ji ale dostrkal na druhou stranu a vypáčil jí z drobné dlaně tu malou placatou kravinu, kterou se tenhle obr startoval. Za hlasitého chichotání se nechala usadit. Dopotácel jsem na levou stranu.

Odhodlaně jsem stiskl obrovský volant, ale když se mi ani na třetí pokus nepodařilo vycouvat na příjezdovou cestu, vzdal jsem to. Výměna míst nám trvala nekonečně dlouho. Málem jsme si to rozdali přímo tam. Pořád se smála.

To poslední, co jsem si později dokázal vybavit, byla zachmuřená tvář jednoho ze strážců, když jsme míjeli hlavní bránu. Při mém příjezdu tam určitě nebyl. Nejspíš už se stihli vystřídat. Ještě jsem se pokusil spočítat, kdy jsem naposledy spal. A pak už jen – tma.

Probudila mě děsivá rána. Ještě než jsem se úplně probral, proběhlo mi hlavou, že tak hlasitý zvuk snad ani není reálný. Že se mi možná zdá jen nějaká nová verze některé z mých feťáckých nočních můr. Ale noční můry bolely jinak. Ne tak fyzicky.

Zkusil jsem otevřít oči. Spolu se zrakovým vjemem mě zaplavil ten pach. Bože, pach krve se vůbec ničemu nepodobá. A tady jí byla spousta. Zkusil jsem zvednout hlavu, abych se rozhlídl. Podařilo se mi to, ale z nového přívalu bolesti se mi znovu zatmělo před očima. Stihl jsem se pootočit jen o tolik, aby mi zvratky nezůstaly v ústech.

Pak jsem si konečně vzpomněl.

Auto. A holka s kroužkem v puse.

„Bello!“ zařval jsem zoufale. Na odpověď jsem čekal marně.

 

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Ivana

24)  Ivana (30.03.2015 22:23)

Ty jo... prečo len mám pocit, že mu toto bolo treba? Som sadista? Ale toto znie aspoň ako šanca... pre neho, pre Bellu. I keď teda mám neuveriteľný strach, čo mu vyvedieš. Ktorú časť tela mu "vezmeš"... nie, nie. Ach. Ja musím ďalej, inak to nevydržím.
Dokonalé ako vždy. Jeho pocity... predstava Belly v inej žene (chýba mi nejak to správne slovo ako sa to volá). Ale snáď vieš, ako to myslím. Jednoducho som si vychutnala každé šlovíčko. Ďakujem ti.

kala

23)  kala (24.03.2015 17:20)

dnes Těším se, i když se bojím, co jim zase vymyslíš

ambra

22)  ambra (23.03.2015 20:06)

OMG, já jsem ještě nezvládla ani děkovačku???
pikoušku, zítra vše včetně nové kapitoly ;)

piky

21)  piky (23.03.2015 20:01)

Kate

20)  Kate (21.03.2015 23:38)

Tolik morálně zkažených a nešťastných lidí v jedné kapitole. Raději se soustředím na to, jak jsi slibovala, že bude happy end.
Scéna s Reneé...

piky

19)  piky (21.03.2015 17:05)

Jéé, já mám pořád pocit, že tihle dva prostě nemůžou mít svůj happy ending :( Nemyslím velký dům, dvě pěkné děti a hlídacího psa, ale myslím tím sebe
Pořád jsem musela přemýšlet nad tím, jak je Edward zraněný, ale když to vezmu z pohledu Belly - strávili spolu s Edwardem noc v Seattlu, rozloučil se s ní a řekl ji, že se pro ni ráno vrátí a že se všechno vyřeší, Marcus ji držel pod zámkem, ubližoval ji, Edward nikde, byla v nemocnici, Edward nikde, a teď ještě zjistí, že Edward přijel, vyspal se s Lauren, odjížděl a vyboural se s další holkou v autě ... No, být Bellou, kopnu mu do zadku :/
A jestli teď Bella pojede za mamkou, tak se s Edwardem už ani nemají šanci vidět
Myslím, že i kdyby mu Bella do zadku nekopla, Edward si prostě bude všechno vyčítat do takové míry, že zase uteče
Samozřejmě to může být všechno jinak, jenom tady zase vymýšlím bláznivé konspirační teorie :D
Jéé, Ambřičko, že nás nebudeš napínat přiliš dlouho a že bude brzy nová kapitolka Prosím, prosím, smutně koukám

18)  betuška (20.03.2015 21:39)

ambruš: možno keby som sa zastavila a zamyslela,tak by som to zvládla aj sama a nepotrebovala by som pomoc od bobáka,ale vzhľadom na to, že už nie som literárne činná a už nemám ani také ambície tak mi neprišlo zmysluplnné zakladať profil, popravde mne tento spôsob komentovania príde jednoduchý

Lenka

17)  Lenka (20.03.2015 10:42)



Prosím další písmenka.

16)  lumikk (20.03.2015 09:57)


Tak a teď budem čekat, jestli je tohle už konečně poslední špatná událost (nepočítám psychickou bolest, která ještě určitě přijde) aneb může se to ještě víc podělat?
Netroufám si hádat, jen doufám, že hlavní postavy zůstanou naživu. Což by měly, abys je mohla ještě potrápit usmiřováním. Jo, nepřestávám věřit v dobrý konec.
Píšeš vážně skvěle, ale tohle se dělá? Ukončit kapitolu takovým šokem a neujistit čtenáře, že to hlavní hrdina přežil se všemi končetinami nebo tak něco? ;)

matysekmj

15)  matysekmj (20.03.2015 07:17)

Ku..., ku..., ku... zase mě to vyhodilo komentář co je to tu za připojení????
Ambřičko, já už to fakt píšu po pátý a ztrácím trpělivost.
Když jsem to dočetla, tak jsem vypadala asi takto Jak jim pořád toto můžeš dělat??? I když Eda už si něco takovýho asi zasloužil. Nějak mi uniklo, že Edward stále odolává té .....
Ale jak Ti můžu napsat, nějaký rozumný komentář. Když vždycky po přečtení poslední věty nejsem schopná rozumně myslet, natož něco napsat Teď zase budu přemýšlet, jak to bude pokračovat...
Ambřičko, ale i tak to bylo perfektní. Nikdy nezklameš

14)  Seb (19.03.2015 20:32)

Už minule jsem se divila,že se Ewardovi nic nestane, když řídí v takovém stavu a je to tady. Doufám, že mu to pomůže utřídit si myšlenky a že bude platit, že všechno špatné je k něčemu dobré.
Líbilo se mi, jak jsi popsala rozhovor Belly s mámou.

emam

13)  emam (19.03.2015 20:20)

Jaj, tušila jsem to :( A nechci takové věci tušit, takže o další kapitole si raději nic nemyslím a jen ji brzy očekávám ;)

12)  Kulisek (19.03.2015 17:11)

Teda, tak moc jsem doufala že budu na míle daleko od pravdy a on se fakt vyboural No, hlavně aby přežil(i). A Bellin rozhovor

11)  martisek (19.03.2015 14:56)

co to? Že by Ed dostal konečně za vyučenou? Stydím se, když říkám, že už by to bylo potřeba
Už aby tu byl další díl
(Ehm, pořád tak nějak tajně doufám, že Marcus nebyl Belly biologický otec... )

10)  BabčaS (19.03.2015 10:29)

9)  alexin11 (19.03.2015 10:25)

Jen tak jdu kolem a koukam, ze se to tu rozhybalo . tak parada. Edik je pako. Ale vidim to tak, ze se mu stane pri nehode neco, kuli cemu bude za chudacka, Bella ho bude litovat a proto mu nebude nic vycitat. Budou se spolu uzdravovat, litovat jeden druhyho a pak spolecne odejdou do zapadu slunce Ale ten tah s Jacem byl trochu podpasovka. Mozna mohla Bella dyl vahat, kdo je pro ni lepsi a on ji to mohl rict az na pozdeji. Kazdopadne se bavim. Diky.

dorianna

8)  dorianna (19.03.2015 10:05)

Jalle

7)  Jalle (19.03.2015 09:34)

Jáj, takto nás napínať. Rýchlo ďalšiu dávku, prosím.
A teraz nás čaká kapitola fňukajúceho Edwarda, však? Bela je jasnovidka.:(
Absolútne úžasná kapitola.

Marcelle

6)  Marcelle (19.03.2015 07:58)

nějak nevím co napsat, ten konec všechno přebil

Anna43474

5)  Anna43474 (18.03.2015 23:53)

DEBIL

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek