Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/robsten2013.jpg

Opět si musím nasypat popel na hlavu, ale zápěstí už snad bude poslouchat...

 

K obsahu. Pokud to o mně ještě nevíte, miluju NM ;). Tím se vysvětluje mnohé :)

 

 

Nejsem si úplně jistá, jak bych se měla cítit
Něco ve způsobu, jakým se pohybuješ
mě nutí cítit se, jako bych bez tebe nemohla žít

 

 

 

Bella


Čekala mě další operace. Ještě před ní jsem si ale u Carlislea vyškemrala krátkou vycházku. Sestra mi pomohla do strohého nemocničního kolečkového křesla, přes nohy a ovázané ruce mi položila deku a předala mě Rosalii.

Šerif ležel čtyři patra nade mnou. I on měl před operací, a i když mě Carlisle ujišťoval, že jeho vyhlídky jsou velmi dobré, bála jsem se o něj. Ale cítila jsem vůči němu i mnoho dalšího – především vinu.

Rusalie mě zaparkovala u jeho lůžka a nechala nás o samotě.

„To vypadá na labutí konferenci. Ahoj, děvče.“ Napůl seděl, podepřený velkým polštářem, který zaváněl pořádnou protekcí, a kupodivu se na mě usmíval. Jinak ale vypadal, jako by měl za sebou výstup na osmitisícovku.

„Ahoj, šerife. Vypadáte děsně.“ Kousla jsem se do rtu, jako by mi to uklouzlo, ve skutečnosti jsem se za každou cenu chtěla vyhnout debatě o vlastních zraněních.

Zabralo to. Trochu se zamračil. „Ty teda umíš člověka potěšit.“ Pak se znovu usmál. Tentokrát smutně. Vědoucně. „Nějak se nám to vymklo, co?“

Uhnula jsem pohledem. Týdny jsem na šerifa Swana spoléhala. Naložila jsem na něj zodpovědnost za svůj život a polevila ve své ostražitosti. Až teď jsem chápala, jak pitomá jsem byla. S jakým nejhorším případem se Charlie Swan během své kariéry ve Forks setkal? Parta přiopilých puberťáků, co ukradla auto otci jednoho z nich a pak nabourala do obecní lavičky? Nebo možná vykradená benzinka? Ne to ne, kdyby se tu stalo něco tak děsivého, určitě bych o tom slyšela.

„Podcenili jsme ho. A je to moje chyba, šerife. ho znala. Já měla předvídat, čeho všeho je schopný.“

Zavrtěl hlavou. Přívod kyslíku pod nosem se mu posunul na stranu. Neobratně se ho pokusil vrátit do původní pozice. Nedařilo se mu to. Nakonec si ho prudce stáhl z obličeje. Zhluboka se nadechl, jako by potřeboval cítit v plicích skutečný vzduch.

„Mluvil jsem s Carlislem Cullenem, Bello. A dokonce s tou tvou učitelkou. Slečna Mitchellová, myslím.“ Přikývla jsem, i když jsem nechápala, co mohl rozebírat zrovna s ní. „Všichni dospělí v tvém životě tě zklamali. Selhali.“ Znovu se zhluboka nadechl. Tvář se mu na okamžik zkřivila bolestí. „Selhali jsme. Možná jsme tak trochu spolíhali na to, že je to zodpovědnost někoho jinýho. Ale tím se může utěšovat doktor Cullen nebo roztomilá slečna Mitchellová. Ne já, Bello. Já mám ochranu nevinných lidí v popisu práce. Já za to nesu úplnou zodpovědnost.“ Chystal se pokračovat, ale nenechala jsem ho.

„Přestaňte, Charlie!“ okřikla jsem ho. „Přesvědčila jsem vás, že není jiná možnost. A do jistý míry si pořád myslím, že nebyla. Kdybych ho udala… kdybyste vy postupoval oficiální cestou, jsem si jistá, že moje máma by si to odskákala. Jsem si teď dokonce jistější než tehdy. Já lituju jen jediný věci.“ Tentokrát jsem hluboký nádech potřebovala já. Myslela jsem na zdrogovanou Rosalii, na Alici, roztrhanou tak, že už nikdy neprožije normální život. Myslela jsem na vlastní zmrzačené ruce, na to, jak jsem si už tehdy v kuchyni, když jsem se pokoušela zastavit utěrkami krvácení, uvědomovala, že jsem si nejspíš poranila i nervy, protože nemám žádný cit v konečcích prstů.

Potřebovala jsem několik hlubokých nádechů, abych mohla pokračovat.

„Lituju, že jsem nebyla rychlejší, šerife. Lituju, že jsem ho nezabila dřív.“

 

Esme měla dokonale vyvinutý šestý smysl pro chvíle, kdy jsem se cítila takhle. Tak… osaměle. Ne, to nebylo dost výstižné slovo. Cítila jsem se prázdně.

Nemluvily jsme o Edwardovi. Předpokládala jsem, že máme tichou dohodu. Pokud bude vědět něco nového nebo pokud se Edward ozve, dá mi vědět. Dnes mi přinesla svoje úžasné špenátové lasagne a ještě něco v dárkové taštičce. Před jejím příchodem jsem měla dost času dostat se znovu do stavu, kdy jsem si byla jistá, že mě už do konce života nemůže nic doopravdy zaujmout, ale po pár soustech té božské many se ve mně ozvala zvědavost. Ušklíbla jsem se při myšlence, že moje prázdnota možná víc souvisí s mým hladovým žaludkem než s mým zlomeným srdcem. Edward by mě pochválil, kdyby věděl, že i v téhle situaci jsem schopná dělat vtipy.

Esme mě trpělivě dokrmila, otřela mi ústa ubrouskem a podržela mi mezi rty slánku. Pak nedočkavě a s významným zamrkáním zatřásla taštičkou.

„Nemám narozky, Esme. A i kdybych měla, vážně od vás nečekám dárky. Ani tak vám nejspíš nikdy nezvládnu vrátit, co jste mi dali.“

Protočila panenky. V tu chvíli nejen, že vypadala hrozně mladě, ale hlavně mi strašně moc připomněla Edwarda. Tohle bylo nejvýraznější gesto, které od ní převzal.

„Miluju, když můžu někomu dávat dárky,“ vydechla prosebně. „A uvědom si, prosím, že mám tři syny. Techniku jim vybírá otec. Na mě zbývají skateboardy, kola a oblečení. A i to už pár let raději nechávám na nich. Takže to ber tak, že jsem si prostě udělala radost a tebe jsem k tomu tak trošku zneužila.“ Další zamrkání. Poraženě jsem zvedla ramena.

„Tak jo. Ale jen pod podmínkou, že si to u vás odpracuju. Někdy. Později.“ V krku mi narostl knedlík. Esme rychle sklonila hlavu a začala rozbalovat podlouhlou bílou krabičku.

Byl to iPhone.

Když jsem ji chtěla upozornit, že nákup techniky přeci nepovažuje za dost holčičí, vytáhla další krabičku, která obsahovala děsivě přeplácaný bílý kryt se spoustou barevných kamínků vyskládaných do tvaru kytiček a motýlků. Teď jsem měla já co dělat, abych neprotočila panenky.

Esme vše překvapivě rychle zkompletovala. Ukázalo se, že přístroj už je v provozu.

„Jasper ti tam stáhnul spoustu muziky. A taky si vzal od Rose tvůj starý mobil a nějak – netuším absolutně jak – z něj přetáhnul všechny zprávy do tohohle mazlíka. Domluvila jsem se s Carlislem, že ti levou ruku převáže tak, abys měla volné konečky prstů. Měla bys většinu úkonů zvládat sama. S nabíječkou ti zatím budeme pomáhat.“

Sevřelo se mi hrdlo. Z její laskavosti. Z toho, jak vše do detailu promyslela. Z toho, že i ona už ví, že moje pravačka dopadla hůř. Ale především z toho, že můj pokus o útěk před Edwardovými zprávami nevyšel. Nedělala jsem si iluze. Pokud je budu mít přímo pod nosem, nedokážu si je nepřečíst.

Zavřela jsem oči. Po několika lepších dnech mě najednou přepadla strašná únava.

Cítila jsem Esmein dech, když se nade mnou naklonila. „Ty se zlobíš, zlatíčko?“ Už známým pohybem mi uhladila vlasy.

Zavrtěla jsem hlavou. „Já jen… strašně mi chybí máma,“ přiznala jsem a rozbrečela se.

 

 

Edward


„Doufám, že dodržuješ pravidla.“ Cestou k lednici skopla lodičky, kabelku odhodila hned u dveří.

„Jsem unavený. Chci jet domů.“ Bez toho, že by odtáhla od úst hrdlo láhve, se ke mně obrátila. Místo svého obvyklého sarkastického prosím? jen zvedla obočí. „Jsem tady týden, Tanyo, a jsem na dně. Skoro si nepamatuju, co jsem po něm vlastně chtěl. Co jsem od něj čekal.“ Svalil jsem se na pohovku.

„Ty ses díval na internet. Nechal ses otrávit těmi bláboly,“ obvinila mě ostře.

Prudce jsem se posadil. „Ne, Tanyo. Dodržuju všechny tvý nemožný pravidla. S nikým nemluvím, nekoukám na televizi, což není tak těžký, protože jak vidíš, žádná tady není. A ignoruju internet, protože abych byl upřímnej, stačí mi to, co mi valí do hlavy Tony. Nepotřebuju se nechat deptat něčím dalším.“

Odvrátila se, ale ještě předtím jsem postřehl, jak se jí uvolnily napjaté šlachy na krku. Napadlo mě, jestli tohle její embargo na všechny zprávy zvenčí neznamená ještě něco víc než snahu uchránit mě před zhroucením. Ke kterému jsem stejně neomylně směřoval.

Postavila láhev s vodou na linku, se zasyknutím se znovu obula a vydala se ke dveřím. „Za dvě minuty jsem zpátky. Musíme ti trochu zvednout náladu.“

K lednici jsem vyrazil, teprve když za ní zapadly dveře. Ona se starala o to, aby byly police vždycky plné, a já se cítil trochu jako příživník. Otrávilo mě, že jsem tentokrát nenašel pivo. Tanya mi jakákoliv drobná potěšení pečlivě dávkovala. Na pivo jsem měl podle ní nárok jen obden. Naštvaně jsem zabouchnul dveře ztěžklé plechovkami coly. Sáhl jsem pro mobil. Už pět minut jsem ho nezkontroloval.

Rozsvítil jsem displej.

A pak se mi zastavilo srdce. Zpráva od Belly.

Přinutil jsem se nadechnout. Možná je to jen další Rosaliin jedovatý výplod. Nebyl jsem si jistý, jestli unesu další zklamání.

Když jsem zprávu konečně otevřel, docházel mi kyslík.

Edwarde, vyřeš si v klidu svoje záležitosti. My už jsme tu v pořádku. Omlouvám se za Rosalii.

A to je všechno?!

Zíral jsem na telefon, jako by každou chvíli měla přijít další zpráva. Občas se mi to stalo. Rozepsal jsem smsku a omylem zmáčkl Odeslat dřív, než jsem ji dokončil.

Ale žádná další zpráva nepřišla.

Musel jsem se ovládat, abych jí okamžitě nezavolal zpátky. Přestavoval jsem si ji, jak ještě drží mobil v ruce, jak možná čeká, že to udělám. Ale smím? Co znamená My už jsme tu v pořádku? Pokud jsou u Carlislea a Esme, v což jsem celou dobu doufal, proč je odměřená, jako by jí celou dobu stál Marcus za ramenem a kontroloval, co mi píše?

V tom nejmíň vhodném okamžiku se mi v hlavě ozval Tonyho hlas.

Celý život budeš potkávat slabé lidi, Edwarde. Budou tě chtít ovládat prostřednictvím tvých emocí. Jsi přeci nadaný, jsi umělec. A umělec potřebuje emoce. To je v pořádku. Na tobě ale záleží, jestli dovolíš, aby ses stal jejich otrokem. Já to dovolil, Edwarde. Jen na chvíli, ale podívej se, k čemu to vedlo.

Co to znamená? Mám se vzepřít té okamžité a absolutní potřebě být teď hned s ní? Nebo jí, kruci, aspoň zavolat? Když se tomu poddám, udělá to ze mě slabocha? Emocionální trosku závislou na jejím přijetí?

Třeštila mi hlava. Potřeboval jsem se vyspat. Potřeboval jsem vypadnout. Potřeboval jsem se vrátit. Potřeboval jsem se opít nebo…

„Udělala jsem si trochu pohodlí.“ Trvalo jí to rozhodně dýl než dvě minuty. A teď jsem chápal proč. Setřela si svůj obvyklý precizní makeup, rozpustila si vlasy a místo kostýmku si na sebe vzala župan. Nic extra provokativního, pokud jsem dokázal nemyslet na to, že pod ním je možná nahá.

Přiklekla si ke konferenčnímu stolku u sedačky a položila na něj malou koženou etui. Trvalo jí sotva deset vteřin, než připravila dvě perfektně souměrné bílé lajny. Uměla to o moc líp než Lauren. Natáhla ke mně ruku s kovovou kartičkou a zlatou trubičkou. Žádná trapná kreditka a srolovaná bankovka. Tohle byla jiná liga.

„Je to kvalitní, nemusíš se bát,“ mrkla na mě. „Teď ti to dodá trochu energie. Bude ti stačit míň spánku. Ráno to jen maličko dokrmíme, co ty na to?“

Dělají to všichni, došlo mi v tu chvíli. Všichni se snaží manipulovat lidmi kolem sebe. Bella ví, že ji miluju, ví, v jakých sračkách teď jsem, a přesto se ke mně chová tak zasraně přezíravě. Nedovolím jí to. Nezvládnu se už ani jediný pitomý den třást hrůzou pokaždé, když vezmu do ruky ten idiotský telefon.

Naklonil jsem se nad stolek. Bylo to jako s jízdou na kole. Člověk nezapomene. Utřel jsem si nos, olízl prst a setřel na něj zbytek lajny ze skleněné podložky. Pomalu jsem si vetřel do dásní všechno, co mi ulpělo na kůži.

Tanya spokojeně mlaskla. „Tušila jsem, že nebudeš novic. Geny se nezapřou,“ ušklíbla se. Uvolněněji než obvykle. Nejspíš si dala svou dávku ještě u sebe v bytě. Zvedla se z podlahy a uvelebila se na gauči naproti mně. Nohy mi položila do klína. Konec tajemství. Pod županem byla nahá.

„Nebudu s tebou šukat,“ oznámil jsem jí. Najednou bylo tak jednoduché vyslovit to nahlas.

Rozesmála se. Přátelsky a skoro šťastně. Pohladila mě nártem po břiše.

„Vážně si myslíš, Edwarde, že o tom budeš rozhodovat ty?“

 

 

Bella

 

Přečetla jsem je všechny. Jednu po druhé. Několikrát. Pak už jsem je uměla zpaměti. Zavřela jsem oči a představovala si ho. Jak se cítil, když je psal. Kde zrovna byl. Nechtěla jsem plakat, ale taky mi bylo jasné, že v několika příštích týdnech zrovna tohle svoje chtění nebudu mít pod kontrolou. A tak jsem brečela.

Kvůli Edwardovi, kvůli sobě, kvůli nám.

Nevzlykala jsem. Jen jsem – stejně jako v Marcusově kobce – nechala slzy, aby mi pomohly odplavit bolest z mysli. Ze srdce.

Hodiny jsem přemýšlela, co mu napsat. Jak mu říct, že jsem v pořádku? Do novin a na internet se dostaly jen filtrované informace bez úplných jmen, novináři nás ještě neotravovali, ale Forks je malé město. Edward si to musel dát okamžitě dohromady.

Ví, co se ti stalo, a přesto nepřijel. Rychle jsem tu jedovatou myšlenku potlačila. Nesmí mě ovládnout.

Naklonila jsem obličej k rameni a neohrabaně si utřela tváře do rukávu.

Už jsem věděla, co mu napíšu. Žádné citové výlevy. Nesmí mít pocit, že by mě měl zachraňovat. Nebudu ho vydírat. Napíšu něco milého. Něco normálního. Něco, co ho bezpochyby udrží tisíc mil ode mě.

 

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

matysekmj

19)  matysekmj (11.08.2014 02:03)

Dej ty ruce od něj pryč a ty sakra co to provádíš??? Ambři jestli ho tam budeš držet násilí tak uvidíš
Fakt jsem tu dlouho nebyla, tak si užívám jízdu :) Moc děkuji je to úžasné

18)  bara (10.06.2014 21:02)

super tesim se na dalsi

17)  danje (10.06.2014 19:39)

Tanya:
Edward:
A to celé dohromady:
A k tomu styl "ona si myslela, že on......" a "on si myslel, že ona ....", jak psala lumikk, nemůže to být snad už více frustrující
Četla jsem už v pátek, ale neměla jsem slov ke komentáři.
Ne že by to teď bylo bůhvíco.
Každopádně: a

ambra

16)  ambra (10.06.2014 18:29)

Jste naprosto úžasné... Pokud se mi tu do večera nerozpustí noťas, bude za pár hodin další ;) .

emam

15)  emam (09.06.2014 23:20)

A pak že je tahle povídka bez upírů. Ti ličtí jsou mnohem horší, o tom žádná, ale hůř se poznávají. A ta nedorozumění díky nedostatku komunikace mě vážně vždycky čílí

14)  Lucka (09.06.2014 17:18)

to snad neudělá, ikdyž si něco šlehnul. Tanya je tedy řádná mrcha. Chce po Edwardovi tolik pravidel, jen aby ho odřízla od okolního světa a on aby nic nevěděl. No jsem zvědavá kdy mu sebere mobil.
Obdivuji Bellu je neuvěřitelně silná. Moc se těším na další díl

13)  lumikk (09.06.2014 06:23)

Tak tomu říkám dávka. Mohlo by to být ještě víc frustrující, ještě víc bolavé a nespravedlivé? Vážně pochybuji.
Bella je úžasná. Někoho silnějšího by Edward hledal jen těžko ;)
Ostatně nechápu, jak se mu mohl Tony tak moc dostat pod kůži. A Tanya je jako vtělení ďábla? Nebo něco horšího ? Zajímalo by mě, jestli to všechno, co provádí jsou jen Tonyho instrukce, nebo si přidává i vlastní "nápady"
Teď mě napadlo, že kdyby Bella neležela v nemocnici, nakrásně by tam přijela zkopala je dokulata B)

12)  a. (09.06.2014 00:24)

11)  Alex (08.06.2014 23:04)

Miluji tvoji tak silnou Bellu. A chápavého šerifa. A Edwarda bych nejraději zaškrtila. Jasně nenechá se ovládat a lajnu mu to strašně usnadní grrrrrr :/((
Krásná kapitola, nemůžu se dočkat další

Ivana

10)  Ivana (08.06.2014 21:06)

Neostaneš. Mňa sa nezbavíš.

ambra

9)  ambra (08.06.2014 20:14)

Berunky, moc děkuju. Slibuju, že s tím do prázdnin pohnu (je to hlavně v mém zájmu, jinak to vypadá, že tu zůstanu sama;) ).

8)   (07.06.2014 18:11)

NESNÁŠÍM KOMUNIKAČNÍ ŠUM...........a to je přesně to, co se tady děje....Tanya velmi dobře ví, proč trvá na pravidlech...a Edward si chvíli myslel, že ho chrání .........doufám, že ten červík bude hlodat hlouběji

Empress

7)  Empress (07.06.2014 00:53)

Sakra, Edouši, ak „to" urobíš, tak si ma nepraj
Belly mi je fakt ľúto, ale je hrdinka

Kate

6)  Kate (06.06.2014 22:48)

No ták! Ne, ne, ne, neeee...
Edwarde, jestli TO uděláš, tak... Tanya je kráva, v tvých povídkách jí fakt nemusím.
CHápu, je v háji, totálně, ale už se pro něco rozhodl, tak to musí dokončit. Hlavně, aby ho ten sviňák nezkazil. Drogy?
Prosím, Edwarde, vrať se už konečně domů k Belle. A nebo se snaž všechno zvládnout jako Bella.
Vždy, když čtu Belliny pohledy tak je mi strašně, ale strašně úzko. :( A Esme je zlato, ten iPhone, to je dobrej nápad! Jak se o holky s Carlislem starají, to je úžasný!
Snad se z toho všeho dostane i šerif.
Něco je lepší, něco pořád stejné a něco horší! :'-(
Prosím o trochu toho lepšího života pro všechny, v co nejbližší době. Ale ty mě stejně neposlechneš, nu nic, ambři...
Úžasná kapitolka!

5)  Kulisek (06.06.2014 22:05)

Proč jim to děláš? Achjo už aby byli zase spolu. A Edward? Co to provádí?

leelee

4)  leelee (06.06.2014 21:53)

u Belly je něco lepší, něco horší.
a Edward... nenech sebou manipulovat, všichni tebou budou chtít manipulovat... jasně ten jeho konec vůbec neni manipulace, ani trošku

Q

Ivana

3)  Ivana (06.06.2014 21:44)

Ach, sakra. Tak táto kapitola ma dostala. Toľko nedorozumení... toľko omylov. :( :( :(
Ambri, krásna kapitola. Vážne. Neviem, čo som si myslela, že v tejto ďalšej bude, ale je to ešte lepšie. Chytila ma za srdce. Mám pocit, že sa mi chce za nich plakať. Alebo som skôr v nejakom úplnom šoku. Bella to asi vystihla najlepšie. Proste ostalo len prázdno. Vo mne, v nich. Prázdno po ich vzťahu. :'-( :'-(
Nenávidím Tanyu. Ja neviem, prečo musí byť taká suka. A Edward by si zaslúžil dve facky. Jednu na jedno líce a druhú pekne na druhé. Ak sa s ňou vyspí, tak pridám aj kopanec na veľmi citlivé miesto.
Ja viem, že za to ani nemôže. Ak je tam už týždeň a chodí za „otcom“ každý deň, tak... proste som mala pocit, že niečo z jeho myšlienok už pobral, že niečomu verí a dokonca má chuť podľa toho žiť. Nie, nie, nie a proste nie. Nemôže sa nechať takto otráviť. Tomu odmietam uveriť!
Fakt nechcem nadobudnúť pocit, že je to len sopliak, ktorý sa nechá takto zmanipulovať. To si tú Bellu vážne potom nezaslúži.
Ach, prepáč. Nejako som sa rozvášnila, ale aspoň vidíš, aké vo mne dokážeš vzbudiť emócie. Čo je len dobre. Po týždni v práci mám zase pocit, že žijem. Ďakujem.
Bella... tak pri nej mi puká srdce. Ona si myslí, že za ňou neprišiel, i keď vie, čo sa stalo... to ma bolí aj za ňu. Fakt bolí. A zase nie, nie, nie, nechcem, aby si to myslela. Aby si myslela, že je niečo pre neho dôležitejšie. Pretože potom mám chuť klásť si otázku, čo by bolo, ak by to vedel. Že by prišiel? Povedz, že by prišiel.
Ďakujem, že píšeš aj napriek zdravotným problémom.

2)  BabčaS. (06.06.2014 20:52)

1)  Seb (06.06.2014 20:51)

To ,co se děje s Edwardem , se mi vůbec nelíbí. Jinak krásná kapitola.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek