Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/robsten2013.jpg

Dnes jsem si prolítla pár prvních kapitol. Hodně nám to ztěžklo, já vím. Ale upřímně - těžko se to mohlo vyvinout jinak. Nejsem takový frajer, abych dokázala ignorovat ta uhozená pravidla o nutnosti dodržet základní dramatickou křivku a tak. Znáte to ;).

Buďte mi na ně hodní. Víte, že neumím bezchybného Edwarda a dokonalou Bellu. To prostě není můj hrnek kafe.

Jsem moc vděčná.

Utéci, utéci
jako marnotratní
Nečekej na mě
Nečekej na mě
tak se stydím, tak se stydím
ale tak tě potřebuji
A počkáš na mě
A počkáš na mě

Jsem na cestě
Kdo ví kam
Dívej se před sebe, ne za sebe
Pořád říkám
Není kam jít
V případě že tam nejsi
Na tvém laně, pevně se držím,
Ale je to osvobozující

A beru si od tebe všechno
Ale ty bys vzala cokoliv
Že ano?



 

 

 

Edward


Usnul jsem někdy po půlnoci. Oblečený a obutý na nerozestlané posteli.

Po dlouhé době se mi zdálo o nich. Vlastně to bylo divné. Myslel jsem na ně celé týdny. Tohle všechno jsem přece podniknul kvůli nim. A ony se mi úplně vytratily ze snů. Všechen prostor nechaly Belle.

Ale dneska v noci se vrátily. Cítil jsem jejich jemné světlé vlasy na tváři. Cítil jsem jejich dech a slyšel jejich tichý smích. Ale oproti dřívějšku tu byl rozdíl. Teď už jsem i ve spánku věděl, že jsou mrtvé. A bolelo to. Kurevsky hnusně.

Probudil jsem se rozlámaný a s děsivou pachutí v puse. Hlava mi třeštila, jako bych měl za sebou jeden z nočních tahů podle Lauren.

Zkontroloval jsem telefon. Nic. Dokonce ani Esme s Carlislem už se neozvali.

Vykouřil jsem pár cigaret, shodil ze sebe triko, džíny a boxerky – ani jedno z toho už zrovna nevonělo - a odpotácel se do sprchy.

Čistil jsem si zuby, když volali z recepce, že na mě čeká slečna Denaliová. Vyhrabal jsem z tašky poslední čisté věci a všechno ostatní prostě nacpal dovnitř.

Stála před výtahem a vypadala svěže a odpočatě. „Bré ráno,“ zahučel jsem. Snažil jsem se vyhnout jejímu pohledu, ale nedala mi šanci. Zastoupila mi cestu a donutila mě zastavit. Bez varování mi hřbetem ruky přejela po tváři.

„Neoholený vypadáš starší,“ ušklíbla se samolibě. Jako by mi to naordinovala. Couvnul jsem. Ještě před pár hodinama bych řekl, že si toho nevšimla, ale teď už jsem ji znal dost na to, abych věděl, že tahle blond mrcha vidí všechno, jen umí dokonale ignorovat to, co se jí nelíbí.

„Dobře, že jsi sbalený. Teď pojedeme na první návštěvu, ale hned potom se musíš ukázat ve svém bytě. Budou nám ho držet jen do tří. Mezitím bychom ještě měli stihnout schůzku s tvými bodyguardy.“

Zkusil jsem se nadechnout, ale mělo to zhruba stejný efekt jako na vrcholku osmitisícovky.

„Slečno Denaliová… Tanyo,“ opravil jsem se rychle, když mě propíchla těma svýma ledovýma očima. „ dneska jedu domů. Jak jsem říkal, mám jen jednu otázku a…“

„No dobře, nebude to nejlevnější, ale manželé Cullenovi se mnou souhlasili a trvali na tom, že vše uhradí. Mám se postarat především o to, abys byl v bezpečí, Edwarde.“ Nechápal jsem, s jakou lehkostí přerušila moje vysvětlování. A už vůbec jsem nechápal, co to mele.

„Manželé Cullenovi? Mluvila jsi s mými rodiči?“

„Samozřejmě. Když je člověk ve styku s nezletilým, vždycky je lepší…“ Na okamžik se zarazila a já si byl naprosto jistý, že chce říct krýt si prdel. „Být v kontaktu se zodpovědnou osobou,“ dokončila a její tvář znovu ovládnul výraz uspokojení. Nejspíš nad vlastní genialitou.

 

 

Bella


Žádné sny ani halucinace. Žádný mišmaš ze vzpomínek a zásadních okamžiků mého života. Bylo to mnohem prostší.

Zima a bolest. Případně bolest a zima. Jedno vždycky převládalo a já si matně uvědomovala, že tohle je pud sebezáchovy. Mozek k nám prostě nepustí všechny ty hnusné věci najednou, v plné síle. Dávalo to smysl, protože kdyby mi byla stejně strašná zima v té samé chvíli, kdy jsem cítila tu strašnou bolest, nepřežila bych.

Mám-li být ale úplně upřímná, tahle jasná chvilka trvala možná půl minuty. Pak jsem to vzdala a byl to skvělý nápad, protože bolest a zima se prostě vypařily.

„Bello! Bello!“ Rose? Ale proč je tak rozhozená? Musím to s ní probrat, ať už je to cokoliv. Ale teď ne. Teď vážně ne. Teď si ještě chvilku potřebuju odpočinout. Vždyť ani nespím. Jen maličký oddych, jenom chviličku, Rose…

„Bello! Bello! Pokud mě slyšíte, zkuste otevřít oči, ano?“ Rose? Ne, tohle není Rose. Cizí hlas. Cizí mužský hlas. Panika byla zpátky, aby se do mě znovu zakousla. Aby mě znovu sežrala.

„Bello, klid. To jsem já. Carlisle Cullen. Edwardův…“ Možná pokračoval. Ale já se přestala snažit a unikla mu zpátky do nicoty.

 

 

Edward


Tak nějak jsem počítal s tím, že mě i dneska ráno nacpe do svého Porsche. Ale před hotelem stálo velké černé BMV s tmavými skly. Jako z béčkového akčáku. K mým odrbaným džínsům se vůbec nehodilo. A když mi došlo, že ten chlapík v kvádru a černých brýlích, který postává u zadních dveří, aby nám je otevřel, je fakt řidič, znovu jsem couvnul. Zavánělo to závazkem. A vděkem. Možná prostě skočím do taxíku a do toho podělanýho kriminálu odjedu sám. Přeci mě k němu pustí, ne? Nepotřebuju k tomu tenhle tyátr.

Tanya mě nečekaně pevně drapla za zapěstí. Když se mi pět nehtů najednou zarylo do kůže, její perfektní manikúra mi definitivně přestala připadat sexy.

Naklonila se ke mně a všechno, co říkala, mi syčela přímo do ucha.

„Víš, Edwarde, já jsem v podstatě trpělivá holka. Ale tohle už mě vážně nebaví. Netuším, co je to za planetu, ten tvůj podělaný Forks, ale tady jsi ve městě. Před Phoenixkou státní věznicí už týden přešlapujou štáby z největších celostátních deníků. O všech těch producentech internetových zvratků ani nemluvím. A nezajímá je nic jinýho, než jestli se ukáže miláček Edward Masen. To rozkošné miminko, které uniklo Tonyho amoku. Proč myslíš, že jsem ti vyječela byt ve stejným baráku, ve kterým bydlím já? Proč si, kurva, chlapečku myslíš, že jsem ti sehnala nejlepší ochranku na celým Jihu? Tenhle mejdan teprve začíná, Edwarde Masene. Pokud sis myslel, že si ukrojíš svou libru Tonyho masa a vypadneš, tak ses šeredně spletl. A teď si nastup do toho posranýho auta a přestaň se chovat jako šestiletej spratek.“

Kdyby na mě v tom hnusném vedru vylila kýbl ledu, nemohlo by to zapůsobit víc.

Její řidič ji ale očividně dobře znal, protože naprosto klidně došel až ke mně, sebral mi z ruky tašku a odnesl ji do obřího kufru Tanyina obřího bouráku. Netušil jsem jak, ale o pár vteřin později jsem seděl zabořený v chladné kůži zadní sedačky a stejná ruka, která mě před chvílí drásala, mě teď jemně hladila po pěti malých krvácejících rankách.

Vyrazili jsme. Otupěle jsem zíral do mobilu, ale bylo mi jasné, že už mi nikdo nezavolá. Tohle jsem si navařil sám. A sám si to musím vyžrat.

 

 

Bella


Nakonec mě probudila obyčejná žízeň. A možná i naděje, že teplá ruka, která mě hladí po tváři, patří Edwardovi.

„Chceš se napít, holčičko?“ Nebyl to Edward. Samozřejmě. Ale nepřekvapilo mě, že je to Esme, koho napadlo, že mám nějaké přízemní fyzické potřeby. Tahle žena přeci mohla za to, že jsem už před pár měsíci nechcípla hlady.

„Opatrně, ano?“ zašeptala, když mi mezi bolavé rty vkládala slánku. „Zatím stačí,“ řekla příliš brzo. Pořád stejně laskavě, ale nekompromisně.

Zírala jsem do těch teplých hnědých očí a přemýšlela, kde vezmu sílu, abych se jí zeptala na všechno, na co jsem se nutně potřebovala zeptat. Kde najdu sílu, kde najdu slova.

Ale ona byla nejspíš jasnovidec, protože mi jen opatrně odhrnula vlasy z čela a rovnou spustila.

„Rose i Jessica už jsou v pořádku. Pár dnů si poleží, ale doopravdy jim neublížil. Alice…“ Na okamžik zavřela oči. Zadržela jsem dech zároveň s ní. „Je po operaci. Žije,“ dodala rychle. Stiskla rty, bojovala se slzami. „Ublížil jí, ale nakonec se uzdraví. I když ne bez následků.“ A pak, jako kdyby přesně odhadla, co potřebuju slyšet, znovu našla způsob, jak mě uklidnit. „Jasper je s ní. A myslím, že to tak bude už navždy. Vždycky jsem se o něj bála. Je jiný a já si říkala, že jednou nejspíš potká nějakou mrchu, která mu zlomí srdce a on se z toho nikdy nevzpamatuje. Místo toho potkal někoho, koho může milovat a ochraňovat. Bůh se o nás umí postarat,“ usmála se a mimoděk pohladila křížek na svém krku. Pak bylo dlouho ticho. Nejspíš jsem usnula.

Znovu mě probudila žízeň a dotyky. Tentokrát chladné, cizí. Ale ještě než jsem otevřela oči, dokázala jsem si uvědomit, že jsou to doktoři. Že jsem tu v bezpečí.

„Jak ho s těma rukama mohla zlikvidovat? Navíc váží s bídou čtyřicet kilo. Jestli se z toho vyhrabe, měl by se jí každý chlap klidit z cesty…“

„Nechte toho. Probírá se. Bello?“ Teď už jsem ho poznala. Doktor Cullen mi nedokázal číst z očí tak dobře jako jeho žena, takže jsem musela sebrat sílu a svou další otázku doopravdy vyslovit.

„Marcus?“

„Nechte nás, prosím.“ Ty ostatní jsem neviděla, ale poznala jsem, když jsme zůstali sami. Sedl si ke mně, abych na něj viděla a nemusela se při tom pohnout.

„Skončilo to, Bello. Už ti nikdy neublíží. Ani neumím říct, jak moc jsi statečná. A už vůbec neumím říct, jak moc se stydím, že jsem Edwardovi nevěřil. Ne dost.“ Jeho obvykle vyrovnaná tvář se změnila. Najednou jsem viděla spoustu vrásek a taky šediny, které rozbíjely iluzi o dokonalém blonďákovi z filmových plakátů. Nejspíš jsem na něj zírala jako magor, protože před mým pohledem uhnul.

„Tohle pro mě bylo příliš draze vykoupené poučení, Bello. Všechny ty kovové věci v tvém obličeji, barevné vlasy, otrhané oblečení. Bylo tak jednoduché říct si, že tvoje obvinění mají jenom zakrýt fakt, že jsi nepřizpůsobivé dítě ze špatné rodiny. Přitom jsem to viděl, byl jsem v tom domě, mluvil jsem s ním. Věděl jsem, že bych ti měl věřit, ale nakonec jsem z toho vycouval. Nikdy to nemuselo dojít takhle daleko. Myslím teď každou noc na to, že mě až do smrti budete proklínat. Ve skutečnosti jsem byl nejspíš jediný dospělý a příčetný člověk, který vám mohl pomoci.“ Zhluboka se nadechl a znovu se mi podíval do očí.

Bylo mi ho tak líto, že kdyby to jenom trochu šlo, zvedla bych ruku, pohladila ho a řekla mu, že je to v pořádku. Že já přece byla dost silná a chytrá na to, abych to vyřešila jinak. Jinak, líp a hlavně dřív.

Ale nešlo to. Nedokázala jsem ho utěšit. Protože pokud jsem ještě měla ruce, necítila jsem je. A pokud jsem ještě měla hlas, ztratila jsem ho.

 

 

Edward


„Jak se vlastně dostal sem?“ Zeptal jsem se, protože tohle mě doopravdy zajímalo. A taky proto, že jsem se chtěl odtáhnout od jejích kolen, která se v každé zatáčce otřela o moje stehno. Doufal jsem, že když bude mluvit, nevšimne si toho.

„Chtěl se dostat do Nového Mexika a odtamtud do Mexika. Kdyby se mu ta druhá část nepovedla, měl aspoň šanci. V Novém Mexiku nemají trest smrti.“ Chvíli mě nechala, abych to vstřebal. „Tohle mu při procesu hodně uškodilo. Nepříčetnost nevypadá zrovna nepříčetně, když se dotyčný nepříčetný pár hodin prospí na místě činu, pak si zabalí tašku, nějaké cennosti a peníze a celkem v klidu odjede za lepšími zítřky.“

Projížděli jsme rozpálenými ulicemi a já nemohl nemyslet na Bellu. Tady žila se svou trochu bláznivou matkou. Tady se každé ráno probudila, oblíkla se a šla do školy. Den za dnem. Navzdory její inteligenci ji určitě nikdy ani v nejhorším snu nenapadlo, jak hnusně si s ní osud pohraje. Moje máma to nejspíš měla stejně. Žila sice s rockovou hvězdou, nemusela počítat každý dolar, ale i ona každé ráno musela vstát, postarat se o děti a nějak žít. A i když byl Tony Masen magor, určitě si nikdy nepřipustila, že by mohl zešílet definitivně. I když on nejspíš... Tanya netušila, že tím, co mi právě řekla, změnila mou obyčejnou a pochopitelnou zvědavost v posedlost.

Protože Tony Masen nezabil všechny. Nezabil mě a už vůbec nezabil sebe. Udělal, co udělal, osprchoval se, odpočinul si a pak se pokusil zmizet. Málem se mu to povedlo.

Teď měl zmizet napořád. A já ho nemohl nechat, dokud mi to neřekne. Dokud to nebudu vědět.

„Za jak dlouho tam budeme?“

„Máme tak dvacet minut,“ oznámila mi, když se chvíli soustředěně zadívala dopředu na barevně blikající navigaci. „Nebuď nervózní. Edwarde,“ usmála se a zvedla ruku, aby mi upravila vlasy. Tentokrát jsem nijak nekamufloval, že se odtahuju. Stáhla ruku a zamračila se. Pár vteřin to vypadalo, že ta vzteklá a přisprostlá Tanya je zpátky. Nakonec se ovládla. Dokonce se pootočila tak, aby se mě už ani v nejprudší zatáčce nedotkla.

Vytáhl jsem mobil a zkusil to znovu.

Bello, za chvíli se s ním sejdu. Už jsi mluvila s Esme? Prosím, nenech mě v tom samotného.

Když o pár vteřin později pípla doručená zpráva, skoro jsem vyletěl z kůže.

Tady je Rose. Bella je mrtvá. Aspoň pro tebe, ty sráči.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

19)  emam (09.06.2014 22:12)

Tak jo, je to pořád síla, ale jsem uzvědaváa prostě čtu dál;)

18)  danje (14.05.2014 23:27)

Ježíši, Ty nám dáváš. Tak jsem se těšila, jak toho debila zmasakruje-nepřipraveného a nic. Asi přišel někdo včas. Vím, že ti mladí kluci moc nepřemýšlí, ale aby tu hrůzu, v které Bella žila, vypustil-to je fakt vůůůůůl . To mu Bella snad vůbec nemůže odpustit.
Happy end si v tomto případě nedokážu představit.
Honem další kapitolu. Ta rychlost posledního přidání se mi fakt líbí.

piky

17)  piky (14.05.2014 21:29)


ambřičko naše jediná, četla jsem to v noci a zapomněla jsem tady zanechat svoji stopu
Každopádně - perfektní kapitola (samozřejmě jako obvykle, že ano! )
Bella je fighter už z povahy, to je jasné, ale že to zvládla, to se ji musí nechat
Každopádně se už od původní verze (nevím, jestli je to stejné, ale už předtím mi to vrtalo hlavou) se snažím přijít na to, co má Bella s rukama a co znamenalo spojení Alice-Jasper-dítě
Vážně pevně doufám, že se Edward otočí a bude pelášit za Bellou, ale mám strach, že bude mít výčitky a zmizí :/
Upřimně věřím tomu, že Marcus je mrtvý
Prosím, prosím, že se Edward a Bella brzy setkají Bojím se, že to setkání nemusí být příjemné, ale ráda bych už je viděla ve svých představách alespoň ve stejné místnosti
ambřičko, kapitola byla úžasná a moc moc doufám, že co nejdříve přijde nová, protože tady tahle byla shocking

16)  Alex (14.05.2014 21:18)

Jak ty to děláš. S každou kapitolou otázky narůstají. Ale Bella žije a je v bezpečí! Hurá! Alice prožila si peklo, ale žije a bude mít vedle sebe Jaspera. A Rose! Jo to je holka podle mého gusta! A ta její SMS? Drsná, ale když se probrala z drogového deliria a viděla co se stalo s Bellou a Alicí, tak se jí ani nedivím. Taky mám trochu problém s tím, že se Edward neotočil a nejel zpátky. Ale je to puberťák, tak chápu, že mu nemuselo docvaknout, v jak velkém průšvihu Bella je. A navíc má před sebou neskutečně těžké setkání, tak mozková kapacita přeci jen je lehce přetížena.
Ambři krásné a napínavé a smutné a plné naděje. Díky moc.

15)   (14.05.2014 08:12)

Marně přemýšlím, jestli mi to uniklo, přehlédla jsem nebo zapomněla, ALE KDE BYLA ROSE CELOU DOBU??? Pokud v domě, tak věděla co se děje, pokud s Emmettem, tak věděla proč jel Edward pryč... TAKŽE JAKÝM PRÁVEM S NÍM KOMUNIKUJE TÍMHLE TONEM???
Na konci minulé kapitoly jsem uvažovala nad otázkou, JEDINOU, kterou chce Edward otci položit..... teď asi mám jasno. Jen si říkám, jestli ta původní ,která ně napadla nebyla snazší...pro další život. Protože, pokud mu vůbec otec odpoví, vědět "proč já ne" je mnohem děsivější než "proč zabil". Vyvolává to další a další otázky, Carlisle s Esmé asi dost dobře věděli, proč mu nic neřekli. Potýkat se v dalších dnech s vinou, že on nějak získal právo žít na rozdíl od sester............SAKRA, to je na jednoho kluka příliš .

14)  a. (14.05.2014 00:08)

Kate

13)  Kate (13.05.2014 22:02)

No, Rose, to asi neudělala nejšikovněji, ale známe ji, prostě Rose, chápu ji. :)
Ambři, úžasná kapitola! Snad už TEĎ bude jen to dobré. Nevím proč, ale v Carlisleovi a Esme vidím naději na lepší budoucnost. Obdivuji to, s jakou láskou se dokážou postarat o ostatní třeba úplně cizí lidi. Fakt... Miluju je!
Bella si prošla peklem, v téhle povídce ji miluju snad nejvíc ze všech tvých povídek. Je to strašně silná holka a já jsem ráda, že je v pořádku a hlavně že žije.
Alice a Jasper, jo, věděla jsem to. Snad se Alice uzdraví úplně. Carlisle, žadné trvalé následky, jasný?
Rose to taky přežila, uf. Jsem hrozně moc ráda, že to všechny přežily a když zvládly to všechno, co se jim dělo, tak teď to uzdravování a snahu zase normálně žít zvládnou taky. Musí!
Jinak Tanyu jsem nikdy moc nemusela...
Marcus už je doufám tam, kde měl být vždycky!
Edward... Vůbec na něj nejsem naštvaná, má i své vlastní démony, držím palce i jemu, aby vše zvládl. Mám ho v téhle povídce moc ráda! :) Jsem na to setkání s Tonym vážně zvědavá.
Ambři, strhující a dokonalá kapitola. Děkuju!

12)  Seb (13.05.2014 19:17)

Páni!Tak tohle byla nejlepší kapitola, co jsem v poslední době v češtině četla.
Děkuji.

11)  Lucka (13.05.2014 16:19)

Tak z toho Bella s Alicí vyvázli. Edward si taky zažívá svoje a z toho jen tak nevykličkuje. Řekla bych, že bude pod dozorem medií až se noviny dozvědí, že přišel navštívit svýho otce.
Řekla bych, že tohle Rose přepískla. Vůbec nechápu proč se do toho plete a neměla by si to vylévat na Edwardovi a psát mu takovou smsku. No aspoň doufám, že Edwardovi dojde, že se muselo něco stát ve Forks.

Ivana

10)  Ivana (13.05.2014 15:12)

Juu, ďakujem za ďalšiu krásnu kapitolku.

Tak už budú žiť šťastne až do smrti?

Som naozaj strašne rada, že je z toho Bella vonku. Že je z toho vonku Rose a že je z toho vonku Alice. I keď sa spomínali následky, tak dúfam, že tie fyzické nebudú ani pre jednu katastrofálne.

Tie psychické... to chce lásku a čas. Veľa lásky, veľa času.

Úprimne ja Edwarda neodsudzujem... za nič. On má svoje peklo a v tom teraz žije. Nemyslím, že mu Rose napísala zrovna fér... dobre, mal byť pri Belle, ale... to, čo sa stalo nie je na jeho triko. Inak Marcus je mŕtvy že jo? Bolo to tak naznačené, ale predsa len... zlá burina nevyhynie a „ zložiť“ je slovo, ktoré dáva nádej, ale nie záruky.

Veľmi sa teším na ďalšiu kapitolu a pevne verím, že Edward zvládne stretnutie so svojim vlastným démonom a... Bella ho zas pochopí... zabudne, prepáči.

9)  martisek (13.05.2014 14:34)

Ten konec dobře, rozhodně se to dalo čekat a rozhodně se dalo s takovou reakcí od Rose počítat. Dobře mu tak! I když nechci být ošklivá, doufám, že mu to dá Bella pořádně sežrat. A že se Edward nijak zvlášť nezmění...
Myslím, že tohle byla jedna z nejlepších kapitol
Jen tak dál

Anna43474

8)  Anna43474 (13.05.2014 10:13)

Bella je naživu. Díkybohu.
Alice je naživu. Díky, díky, díky. :'-(
Carlisle.... :'-( :'-( :'-( :'-(
Rose

Marcelle

7)  Marcelle (13.05.2014 08:07)

Trochu pohlazení mojí bolavé duši, ale jen trochu, protože to není ještě konec. Moc děkuju za další kapitolu a pevně doufám, že tě múza políbila a už nebudeš mít tak velké prodlevy.

matysekmj

6)  matysekmj (13.05.2014 07:21)

Tak jo, hlavně že jsou živé. Jen se děsím toho, co se stalo Alicii???
A Edward????? To jako nemůže zavolat sám a čeká, že budou volat oni jemu a myslí si, že je Bella na něj naštvaná. To ho ani nenapadlo si myslet, že jí ten magor něco udělal, když věděl jaký to má. Do prd... sedni do auta a vrať se domů!!!!!!!!

5)  BabčaS. (13.05.2014 01:46)

4)  bara (13.05.2014 00:57)

super tesim se na dalsi

3)  nicky88 (13.05.2014 00:00)

Prosím prosím prosíííím Nenech mého Edíka podlehout té mrše Když jsi vymazala těch 5 let a tím i toho zkaženého pitomého Edwarda, tak mi to zase nekaž A´t se ho zeptá a pak fofrem zpět do Forks aniž by o tu ***** byť jen koutkem oka zavadil

Jinak skvělá kapitola, jako vždy

Bells je úžasná

Těším se na další

leelee

2)  leelee (12.05.2014 23:42)

to, že tě někdo zachránil/objevil neznamená, že máš vyhráno, co když jenom procházel krajem (mimochodem "Vteřinu poté" by se to mohlo líbit)

změna paradigmatu to je docela šok, co platilo už neplatí, co bylo už není
vysvětlení mě zajímá, protože už pravděpodobně všechno z náznaků mám vědět, ale...

Q

1)  lumikk (12.05.2014 23:20)

Hustě, Rose
Chápu, že je Edward ještě štěně, ale to ho nenapadlo zavolat rodičům? Navíc když Tanya tvrdí, jak je s nima domluvená . Já jí to teda nežeru. A vůbec. Tanya je mi vážně tak divně nesympatická, až si myslím, že Edwarda zkazí.
No a to nejvyhrocenější z nejvyhrocenějšího jsme se nedozvěděli, aspoň né z první ruky. Ups, to bylo trochu blbí, co?
Jo jsem asi ta divná, co chce vědět, jak to Bella přesně dokázala. Ale tipuju, že už to není zrovna moc důležitý.
Hlavní je, že všechny přežily. Jen doufám, že Alice se z toho taky vyhrabe.
Dneska jsem se ale rozkecala
Děkuju za dechberoucí kapitolu

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Cullenovi