Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/robsten2013.jpg

Tak už mi to řekni...

 

 

Třetí (!!!) verze. Jsem grogy. Děkuju ♥

15+

 

Bella


Vklouzla jsem k Edwardovi do pokoje, zavřela za sebou a opřela se o dveře. Seděl u počítače a znovu si na You Tube přehrával tu stupidní písničku. Byl do ní tak zabraný, že mě ani nevzal na vědomí. Nejasně jsem zaznamenala, že Esme odjíždí. Teprve pak jsem doopravdy uslyšela ta slova:

 

I'm lucky I'm in love with my best friend
Lucky to have been where I have been
Lucky to be coming home again
Lucky we're in love every way
Lucky to have stayed where we have stayed
Lucky to be coming home someday

 

„Můžeš tu sračku prosím vypnout?“ dostala jsem ze sebe. A hned potom jsem se rozbrečela. Vlastně… rozvzlykala jsem se jako totální hysterka. Edward se ke mně prudce otočil. I přes závoj slz jsem rozeznala, že rozhodně nevypadá lucky. Vyskočil a trochu zavrávoral, ale bleskově našel ztracenou rovnováhu a zamířil ke mně. Tři dlouhé kroky a už mě držel.

Jo, takhle to prostě je. Lidi většinou brečí zavření ve vlastní ložnici nebo koupelně. Když už se sesypou před někým, má to jen jediný důvod. Touží po útěše. Nalhávat si, že jsem zrovna teď chtěla být za statečnou, by bylo to největší pokrytectví pod sluncem.

Edward mě jednou rukou tiskl k sobě, druhou mě hladil po zádech. Ne nějak něžně, spíš jako by mě chtěl zahřát. Máčela jsem mu tričko a cítila, jak mi slábnou nohy. Odvedl mě k posteli, položil mě, sundal mi boty a zabalil mě až po krk do své přikrývky. Jako by se všechno moje trápení dalo vyléčit tím, že mi bude teplo. Lehl si ke mně a pevně mě objal. Chyběl mi kontakt s jeho tělem, s jeho teplem, a tak jsem se ve své kukle nespokojeně zavrtěla. Ignoroval to; místo toho se natáhl k nočnímu stolku a položil mi na polštář vedle hlavy krabici s kapesníky.

„Neskončilo to, že?“ zeptal se tiše. Odtáhla jsem se, abych se mu podívala do očí. Byly pozorné a soustředěné. A zíraly na mě z tak bledého obličeje, až mě to vyděsilo. Copak jsem vyváděla tak moc? Tak moc ho to vzalo?

Potřebovala jsem získat čas. Vážně jsem rozhodnutá svěřit se mu? Vždyť ještě před hodinou jsem si byla jistá, že až se dozví pravdu, bude s námi dvěma konec. Zavrtěla jsem se, abych si zpod deky uvolnila aspoň ruce. Vytáhla jsem pár kapesníků a vysmrkala se. Znovu jsem se na něj podívala. Zdálo se, že je odhodlaný čekat třeba věčnost.

„Nic jsem ti neřekla. Co si vlastně představuješ, že se tam děje?“ Můj hlas zněl cize, ochraptěle a vyčerpaně.

Zhluboka se nadechl. „Jsem zbabělec, Bello. Totální posera. Snažím se nepředstavovat si nic, pokud jde o tvůj… domov. Vždycky bylo jednodušší poslechnout tě. Do toho se nepleť, Edwarde, nerozumíš tomu, ohrozil bys další lidi,“ připomněl mi jen pár vět, kterými jsem ho odbývala. Polkl a pomalu se nadechl. „Bije vás,“ vyslovil tiše. Jako by doufal, že ho přeslechnu. Přikývla jsem. Znovu se nadechl. „Nechává vás hladovět.“ Další přikývnutí. Pak zavřel oči a nechal je zavřené, i když mu ta slova vycházela z úst. „Znásilňuje vás?“ Ten otazník na konci byl plný naděje. Skoro mě prosil, abych to popřela. Já ale přikývla. I když měl pořád zavřené oči, jeho obličej se rozpadl na stovku střepů. Jako by ho bolest úplně rozdrtila. Znovu si mě k sobě přitáhl tak, abych na něj neviděla. Nechala jsem ho. Když nic jiného, byl to důkaz, že se mu ze mě okamžitě nezvedl žaludek. Že se mě aspoň prozatím zvládne dotýkat.

„Proč mu to dovolíte, Bello? Je přeci tisíc možností, jak to zastavit. Jak ho potrestat a pro vás zařídit lepší život,“ sténal mi do vlasů.

„Ale taky tu jsou čtyři důvody, proč to musíme vydržet.“ Znovu jsem brečela. Tentokrát tiše. Prostě mi jen tekly slzy a měnily jeho polštář ve slanou houbu. Popadl mě za ramena a odtrhl mě od sebe, aby se mi mohl podívat do očí.

„Čtyři je zkurveně málo, Bello,“ zavrtěl hlavou.

„Ještě jsem ti je nevyjmenovala,“ usmála jsem se hořce.

„Zkus to,“ ušklíbl se. „To ale nic nezmění na tom, že už se tam nevrátíš. Možná jsem zbabělec, ale ne blázen, já ho…“ Zakryla jsem mu ústa.

„První důvod. Alice. Její život,“ začala jsem pomalu vyjmenovávat. „Ten druhý: Rosalie. Její život. Třetí…“ Musela jsem zavřít oči a zhluboka se nadechnout, abych potlačila další slzy. „Moje máma. Její život. A ten čtvrtý…“ Nedopověděla jsem, jen jsem pokrčila rameny, jako bych se omlouvala za to, že se snažím zachránit i vlastní bezvýznamnou existenci.

Zamračil se. „Jsi mnohem chytřejší než já. Musí ti být jasný, že tohle mi nestačí. Nebudete v bezpečí, když budete jinde a on v kriminále?“ Nechápal to. Nemohl. Kousla jsem se do rtu. Ano, byla jsem připravená říct mu část vlastního příběhu, ale měla jsem právo mluvit o tom, co se stalo Alici a Rose?

„Nic z toho, co ti tu řeknu, se nesmí dozvědět nikdo jiný. Ani slovo, Edwarde. Kdyby šlo jen o mě, ale nejde. Ohrozím je už jen tím, že o tom budu mluvit. Slib mi, že…“

„Samozřejmě, Bello,“ přerušil mě netrpělivě. „Nejsem úplný idiot.“

Několikrát jsem naprázdno otevřela a zase zavřela pusu. Bylo to těžší, mnohem těžší, než jsem si představovala. Povzbudivě, i když smutně se na mě usmál. „Do toho, Scarlet, jinak přísahám, že na něj vyběhnu hned.“ Ta hloupá přezdívka zabrala víc než hrozba, že by vyskočil a šel si to s Marcusem vyřídit osobně. Vzpomínka na naše seznámení, na to, jak jsem mu naprosto nelogicky věřila hned od první minuty, mi pomohla zformulovat první větu.

„Alice se narodila v Rocky Ridge. V Utahu,“ doplnila jsem, jako by mu to mohlo pomoci rychleji si uvědomit, co to znamená.

„Tam žijou mormoni, ne?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Oficiálně nepatří k mormonské církvi, protože praktikují mnohoženství. Ale jinak se, myslím, modlí stejně jako oni. Nejspíš častěji. Ale to není podstatné. Podstatné je, že si moc nelámou hlavu s dodržováním zákonné věkové hranice. Alici zasnoubili, když jí bylo deset. Když jí bylo třináct, její snoubenec, podotýkám, že mu v té době bylo přes padesát a už měl tři ženy, ji znásilnil. On to tak nejspíš nebral, ale to je fuk. Alice otěhotněla. Narychlo jim uspořádali svatbu a nastěhovali ji k němu do domu. Znásilňoval ji každou noc. Byla těhotná, neměla ani obvyklé měsíční přestávky. Ostatní manželky jí to dávaly pěkně sežrat.

Ale měla aspoň malou výhodu. Byla chytrá, to poznali i v tom zapadákově. Pracovala jako asistentka starosty, nebo jak tam vlastně tomu svému šéfovi říkají. Neměla vlastní počítač, samozřejmě, ale občas se vloupala ke starostovi do kanceláře a naučila se pracovat na tom jeho. A i když všem ženám a dětem na tom bohulibém místě tajili, že existuje něco jako internet, Alice na to přišla. Týden před porodem napsala několik mailů. FBI tam naběhla, v kuklách a s namířenými zbraněmi, posbírala těhotné dívky pod osmnáct a všechny je odvezla. V tu dobu už Alice nemluvila. Když o týden později porodila, holčičku jí vzali a poslali někam do pěstounské péče. Alici hrozilo, že skončí v nějakém ústavu; odmítala komunikovat. Jakýmkoliv způsobem. Tehdy za ní přišla Heidi. Nevím úplně přesně, jak se Marcus o takových případech dozvídal, ale byl roky u policie. Zůstala mu spousta přátel. Mezi policajty i na všech možných sociálkách.

Abych to zkrátila: Heidi Alici naslibovala, že když bude aspoň trochu vstřícná, pomůže jí za pár měsíců získat holčičku do vlastní péče. Alice jí uvěřila. Neměla žádnou zkušenost z normálního světa. Nedokázala odhadnout, komu může věřit. Uštvané a věčně spěchající sociální pracovnice v ní budily hrůzu. Naproti tomu usměvavá a milá Heidi si ji dokázala získat.

Když ji přivezla domů, Marcus jí dal pokoj. Byla v šestinedělí. Pak se jí pokusil ublížit, jenže Alice dostala záchvat. Nejspíš epileptický. Místo aby ji ten kretén vzal na vyšetření, rozhodl se ji ignorovat. Zatím. Takže ji teď používá jako jednu z pák na mě a na Rosalii. Když nebudeme poslouchat, ublíží Alici.

A než se zeptáš. Samozřejmě ji má v hrsti. Dostal její složku. Schoval si Alicin první psychiatrický posudek. Vyhrožuje jí, že když si bude stěžovat, postará se, aby skončila v blázinci na tak dlouho, aby už nikdy svoje dítě nespatřila. A ona mu věří. Všechny mu věříme. Několikrát dokázal, že je schopný své výhrůžky splnit. Alice jednou utekla. Chytili ji a přivezli zpátky. Poslal ji do léčebny pro narušené mladistvé dívky. Můžeš hádat, co se jí tam dělo každou noc. Vrátila se v takovém stavu, že jsme ji s Rose dávaly dohromady celé měsíce.“

Edward vypadal, že bude zvracet. Rychle polykal a snažil se soustředit na hluboké nádechy a výdechy. Na zádech jsem cítila jeho ruce zaťaté do pěstí. „Tohle není pravda… to kurva nemůže být pravda…“

„Je to pravda, Edwarde.“ A je horší, pomyslela jsem si a vybavila si tu spoustu hrozných detailů z Alicina spisu, který Marcus nechával jen tak povalovat na stole v obýváku nebo mezi špinavými hrnky v kuchyni. Očividně se jeho opakovaným pročítáním bavil.

„Alice má dítě,“ hlesl Edward. „Jasper z toho bude mimo.“

Ztuhla jsem. „Jasper se to nedozví. Nikdy! Slíbil jsi to! Vzpomínáš?“

Zamrkal, jako by se probral ze snu. „Jasně, promiň, já jsem vážně idiot. To jenom… pořád se na to dívám jako na problém, který se musí řešit. Prostě automaticky celou dobu to řešení hledám, chápeš? A vychází mi z toho, že nejdřív ze všeho tohle všechno budete muset někomu říct. Že to prostě neutajíte věčně.“ Měl pravdu. Samozřejmě. Jenže znal teprve jeden z mých čtyř důvodů. Uvědomil si to a pobídl mě, abych pokračovala. „A co Rosalie? Taky ji má v hrsti.“

„Samozřejmě. On si hledá jen děti, které může ovládat a bezvýhradně vlastnit. A s Rose, s Rose to měl úplně nejjednodušší. Pracoval kdysi s jejím otcem na jednom oddělení. Všichni věděli, že Patrick Hale mlátí svou ženu. Ale policajti na sebe přeci nepráskají.“ Mimoděk se do mých slov dostala hořkost, se kterou mi o svém životě jen před pár měsíci Rosalie vyprávěla. „Nikdo ale netušil, že mlátí i svou dceru. A že slovo bití ani zdaleka nevystihuje, co se v jejich úhledném domku s předzahrádkou pravidelně odehrává. Patrick byl čistokrevný sadista a psychopat. Jak se dostal k policii? Jak prošel testy? Možná mu pomohla jeho mimořádná inteligence, možná jeho herecký talent.

Když ale jednoho dne jeho žena beze stopy, ale taky bez auta, bez svých věcí a bez své kreditky zmizela, zdálo se, že Patrickovi už nepomůže vůbec nic. Zatkli ho pro důvodné podezření z vraždy. Pod tlakem okolností se najednou všichni kolegové začali rozpomínat na Patrickovy řeči o tom, že dal té krávě zase pořádnou nakládačku.

Jenže pak do vyšetřování vstoupil Marcus Volturi. Co všichni blbnete? S Patrickem jsme byli celý víkend na rybách. Jo, to jezero je prdel světa a asi nás tam nikdo neviděl, ale snad stačí moje slovo, ne?

Stačilo. Patricka sice vyhodili od policie, ale byl volný. Vypařil se, a kde teď žije, neví buď nikdo, nebo jen nějaký opravdu dobrý přítel.“

„A Marcus Rose vyhrožuje, že ji Patrickovi vydá,“ dokončil Edward za mě. Vyskočil z postele a začal přecházet po pokoji. Vlastně spíš pobíhal jako šílený. Pak se najednou zarazil a podíval se na mě.

„Bells,“ vydechl hlasem plným bolesti. „Já vlastně nevím, jestli chci slyšet, co se stalo tobě,“ přiznal a zajel si oběma rukama do vlasů. Pak si promnul obličej, jako by doufal, že se z tohohle snu může probudit. „Jsem fakt totální kretén. Dneska ráno…“ Ušklíbl se a zakroutil hlavou. „Dneska ráno jsem si pár minut myslel, že jsem úplně v prdeli. Že se mi stala nejstrašnější věc na světě. Teda… ona se stala. Ale strašně dávno. Nepamatuju si to.“

Vymotala jsem se z pokrývky a posadila se. Nezdálo se mi to. Vážně byl mimo, když jsem dnes přišla.

„Povíš mi o tom?“ požádala jsem tiše. „Můj příběh není nijak děsivý. Může počkat. Je vlastně jen banální a hloupý a smutný. Ani zdaleka tak šílený jako ten Alicin a Rosaliin,“ ujistila jsem ho.

Zatvářil se nerozhodně a… nešťastně. „Ještě nemůžu. Nevím všechno. Potřebuju pár hodin. Abych zjistil podrobnosti. Abych si to tady nějak srovnal,“ dotkl se prsty svého levého spánku. Nikdo mu nerozuměl líp než já.

„Pojď sem,“ poplácala jsem místo vedle sebe. Pár dalších minut jsme se jen objímali. A taky trochu líbali, ale žádný zrychlený dech, jen něžná útěcha uprostřed všech těch sraček, do kterých jsme většinou bez vlastního přičinění spadli. Hladil mě po vlasech a já přemýšlela, jak začít.

„Moje máma vůbec není jako moje máma,“ začala jsem. Na tvář se mi snadno probojoval úsměv. Vzpomínka na Renée v lepších časech tak prostě působila. „Bývala trochu cvok. Měla mě hrozně brzo, otěhotněla ještě před maturitou a jsem si celkem jistá, že mého otce neuvedla do rodného listu prostě proto, že nevěděla, kdo byl oním šťastným vítězem v téhle biologické loterii. Ale ať tě ani nenapadne myslet si, že je nějaká coura,“ zavrtěla jsem důrazně hlavou. Edward se konečně usmál. Aspoň trošku. „Ona má jen ráda život a muže. Pár jich vystřídala, vlastně docela dost, ale vždycky to trvalo celkem dlouho. Tak dva roky minimálně. Pro mě to nebylo snadné, zvyknout si na někoho a pak o něj přijít. Máma to pochopila celkem brzo a zařídila, že na moje narozeniny se u nás scházeli všichni moji bývalí skorotátové. Umíš si to představit?“ Edwardův úsměv se rozšířil. „To o ní něco vypovídá, chápeš? S nikým se nerozešla ve zlém. Pokud se někdo z nich neodstěhoval na Aljašku – a to se dvakrát stalo, máma inklinuje k dobrodružným typům – tak pokaždé opravdu všichni přijeli.“ Odmlčela jsem se, abych ty hezké vzpomínky nechala ještě chvíli doznít.

„A pak zase jednou vyrazila na školní sraz. Vrátila se za tři dny a byla trochu… mimo. Až později mi řekla, že se tam setkala s Marcusem. Chodili spolu na střední a on ji bláznivě miloval. Máma to s ním chvíli zkusila, ale nešlo to. Říkala, že v něm bylo něco zlého.“ Naše úsměvy, můj i Edwardův, definitivně zmizely. „Jenže se ukázalo, že Marcuse to tak úplně nepřešlo. Když zjistil, že se máma nevdala, začal ji otravovat. Jezdil do Phoenixu několikrát měsíčně. Nosil jí kytky a dárky. A ona se jen usmívala a vytrvale ho odmítala. V tu dobu nikoho neměla, možná to bylo o to horší. Ale pak si s někým začala, vyšli si na večeři a tu samou noc se znovu objevil Marcus. Pak už to bylo rychlé. O dva dny později k nám vtrhlo zakuklené komando. Na různých místech v domě objevili spoustu drog. Máma měla dvanáct let starý záznam za držení marihuany. To jí přitížilo. S tímhle ale neměla nic společného, samozřejmě. Když se pokusila někomu vysvětlit, jak se to nejspíš stalo, vysmáli se jí. Dokonce její advokátka. Na všech těch balíčcích byly máminy otisky. Až později pochopila, že si Marcus schovával vyhozený balicí papír od svých dárků. Použil ho na ty drogy…“ Edward po mém boku tiše zaklel. Zhluboka jsem se nadechla. Chtěla jsem mu říct všechno.

„Ale nejvíc jsem to zhoršila já. Občas jsme se s mámou chytly, tenkrát víc než jindy. Trucovala jsem a odstěhovala se do garáže. Taky jsem jí napsala spoustu smsek o tom, jak hrozná je matka. Že ji nezajímám, že se o mě nestará. Umíš si představit, jak byli na sociálce nadšení z tak jasného případu. Matka feťačka, zanedbané dítě žijící v garáži.“ Slzy byly zpátky. Vzpomínka na pocit totální bezmoci, kdy jsem se asi stovce lidí pokoušela vysvětlit, jak to bylo doopravdy, zůstávala příliš živá a bolavá. Edward mě objal pevněji.

„Za tohle nemůžeš. Ani omylem. Puberťáci mají právo na konflikty s rodiči. Věř mi, o tom něco vím. Marcus toho jen zneužil. Ale stejně… nechápu, jak se mu podařilo stát se tvým pěstounem.“

„Požádal o to. Jak jinak. Tvrdil, že mě zná odmalička. Že jsem na něj zvyklá. Chtěla jsem si to s ním vyřídit. Tu boudu, co vymyslel na mámu. Stačilo mu deset minut, aby mi vysvětlil, jaká je realita. Když budu dělat potíže, postará se, aby měla máma v kriminále nehodu. A kdybych chtěla něco vyžvanit až potom, tak se postará, aby se u ní zase něco našlo. Pak už ale nedostane tři, ale nejmíň osm let. A aby dal svým slovům váhu, pravidelně mě zásobuje máminými věcmi. Tohle,“ pohladila jsem svůj přívěšek, „měla máma na sobě, když ji zatýkali. Takže to nějak musel získat z toho kriminálu.“

Edward zvedl ruku a utřel mi slzy. Rty měl sevřené do úzké čárky. Když konečně promluvil, hlas se mu třásl vztekem.

„Jestli jsi mě tímhle vším chtěla přesvědčit, abych dál držel hubu, tak to nějak nezafungovalo. Ty máš čtyři důvody, Bello, dál to snášet. Ale já mám úplně stejné čtyři důvody něco s tím udělat.“ Díval se mi do očí a najednou se naprosto nečekaně usmál. Něžně a láskyplně.

„Kecám. Mám i pátý důvod.“ Znovu mě začal líbat, ale na opatrnost už se vykašlal. A někde uprostřed našeho společného lapání po dechu svůj pátý důvod dopověděl.

„Miluju tě, pokud sis toho náhodou ještě nevšimla.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

26)  a. (17.11.2013 13:36)

tedy, chudinky děvčata :'-( nádherná kapitola, děkujeme za ní velká poklona před Tvou fantazií

Lenka

25)  Lenka (17.11.2013 10:53)

Ta zpověď mě naprosto dostala. Divím se, že jsou holky po takových zkušenostech, schopné "skoro normálně" fungovat, alespoň na veřejnosti. Dcera mojí kamarádky prodělala v 7letech trauma, a dnes, kdy je jí 14, má deprese, nemůžou ji nechat samotnou, protože má sebevražedné sklony, někdy má záchvaty a padá do bezvědomí. A to má naprosto milující rodinu a zázemí.
Jediné čím se utěšuji je, že vím, že máš ráda dobré konce (alespoň v mezích možností).
Zase skvělá kapitola.

24)  phaia (16.11.2013 23:38)


další super počtení... Jsem zvědavá jak nakonec ten prevít Marcus dopadne.

23)  BJane (16.11.2013 20:54)

Ahoj, jsem neviditelný čtenář a ano, čtu komenty (snad jako u jediné povídky). Je to úžasné a takovéhle povídky mě strašně baví.Nechtěl by mi někdo napsat, jaké ambřiny povídky mají podobně tragické příběhy? Ráda bych si to přečetla, ale z toho seznamu povídek se mi dělá šoufl, abych četla všechny, to je na hodně dlouho, i když se na to chystám... Jinak se těším, jak se to vyvrbí. Každej večer když usínám si vymýšlím, jak to může skončit a při každém dalším dílu jdou mé nápady k šípku a mmusím vymýšlet nové...

nicky88

22)  nicky88 (16.11.2013 13:03)

Ambro, já si myslela, že Bells o sobě neříká všechno, to přece není možný, aby její minulost byla oproti Alice a Rose tak "jednoduchá" (hmm, to vyznělo blbě, ale přijde mi to tak ), když ze všech předešlých kapitol jsem pochopila, že to od Marcuse schytává mnohem víc než Alice a Rose dohromady :'-( :'-( :'-( určitě v tom bude ještě nějaká hrůza..

Jinak tohle je mnohem lepší, než když jsou na začátku všichni v pohodě, pak se něco podělá a pak se to zase obrací k dobrému. Protože tím, že od prvního slova se všechno vleče ve srabu, jim o to víc přeju šťastný konec! No jo, jsem asi taky morbidní když čekám co na ně ještě vymyslíš (hlavně na Bells - fakt si nemůžu pomoct )

Kate

21)  Kate (16.11.2013 11:22)

Ambři, nemáš vůbec zač. Jen si tak říkám, že v našem dětství bylo něco podobného... Ale to sem taky nepatří. ;) Děkuju za tvoje povídky. :)

ambra

20)  ambra (16.11.2013 09:48)

El, neomlouvej se, jsi zlato, že ses ozvala, tohle je přesně ten nejlepší způsob, jak mě dokopat k rychlejšímu psaní;) Děkuju moc!
Empress, děkuji!
dori, slibuju, že ho to bude bolet!
Leni, vystihla jsi to přesně v obou komentech, jsme zvyklé vidět Edwarda jako všemocného stoletého upíra, ale tady je to jen sedmnáctiletý kluk, který má vlastních starostí nad hlavu. Ale neboj, příšttě se pohneme! Děkuju
haničko, krásně jsi to vyhmátla. Silvaren se zmínila, že ji Bellina otevřenost překvapila, ale ono se to sešlo - Marcus jim dal pár týdnů pokoj a na to hezké si člověk rychle zvykne. No a když se zase projevil, Bellin obvyklý "štít" nebyl dost silný. A ano, je tak lákavé někomu se vybrečet na rameni... Děkuju
Janinko, ňuňuňu!!!
Kate, mám úchylku, fascinují mě "muži, kteří nenávidí ženy" (moje dětství mě poznamenalo víc, než bych si přála, ale to sem nepatří). Tím, že o nich píšu a na konci jim to většinou pěkně osladím, se s jejich existencí tak nějak zkouším vypořádat:p (ježiš, to byl výplod). Děkuju!
nicky, nezapomeň bejby, že Bellin příběh ještě není u konce, ještě si tu zlatou medaili může "vybojovat" (jo, jsem zlá a hnusná a zákeřná ). Děkuju, jsi skvělý povzbuzovač!
BabčaS, děkuju!
lumíčku, bingo, bohužel je inteligentní. A to o něm ještě nevíte všechno. Vlastně asi ani netušíš, jak důležité je tohle slovo a čemu dá nakonec hrozný smysl (ééé, ne, fakt nic nevykecám ). Děkuju!
Nossko, já vím, jsem chorá , ale ono to samo. Ale občas napíšu něco třeskutě veselého, přeci! Ale vážně - asi mě víc baví napravovat už zpackané životy, než hezké životy hrdinům teprve zamotat a pak je znovu žehlit (jsem se do toho taky zamotala )Děkuju!
Ančí, díky, doufala jsem, že to takhle vyzní;)
DopeStars, bohužel není její otec, ale bude důležitý. Velmi!;) Děkuji moc
danje, taky ten pocit při čtení nenávidím, ale vlastně si ho zvrhle užívám (pak je ta pomsta o to sladší ). A Edward ještě neřekl poslední slovo, navíc je sám chudáček mimo z čerstvých informací o sobě (příště). Jo a ještě - on se hlavně hluboce stydí, páč to tušil a snažil se to v sobě potlačit. Děkuju!
emi, přesně tak, kéž by na to mohl prostě vlítnou Superman (nebo tak někdo ). Děkuju!
Silvi, to je problém té třetí verze. V té první (1350 slov ) dorazila zničená Bella k Edwardovi a ten byl tak mimo, že naprosto ignoroval její stav a začal si stěžovat na svůj život. Ona vybuchla a vybalila to na něj vlastně ve vzteku. Jenže já je nedokážu nechat, aby se hádali (aspoň zatím ne), takže jsem to přepsala, nicméně máš pravdu, tady to působí poněkud méně logicky (ještě se nad tím zamyslím). Děkuju, potřebuju tyhle připomínky, moc mi to pomáhá
Marcellko, takové typické pohádky (třeba Karkulka je taky pěkný horůrek ). Děkuju
Katuško, šééécko bude! Echm, ješt k tomu mému povzdechu minule - většina z vás už asi postřehla, že zdaleka nelobuju jen za sebe, obecně se bojím, že nám tyhle stránky za chvilku zajdou na úbytě... Autorky to prostě nebaví, když nemají reakce. Psát "do zdi" je hrozné. A fakt mě mrzí, když vidím, jak má povídka 300 zobrazení a 4-5 komentářů. Ty neviditelné čtenářky asi netuší, že kdyby nechaly pod povídkou aspoň smajlíka, budou mít další kapitolu mnohem rychleji (a taky by tu nebylo tolik nedopsaných povídek). "Baví" mě, jak se někteří lidi ozvou až tehdy, když se autorka na povídku pro malý zájem vykašle... Tož tak;) .
Děcka, děkuju, za chvíli odjíždím na tu naši velkou pražskou akci, takže další kapitolu raději neslibuju na konkrétní termín

Lena

19)  Lena (15.11.2013 23:20)

Jo holky na toto je Edward krátkej, tady je potřeba nasadit jiný kalibr.
I když, to co objevil v šuplíčku by mohlo pomoci. Kdoví z jaké rodiny pochází, peníze zmůžou hodně.

SestraTwilly

18)  SestraTwilly (15.11.2013 22:03)

Tak sme sa dozvedeli všetko o dievčatách...je to des a hrôza.
Ale snáď sa to pohne k lepšiemu. Edward je proste super
chalan...snáď niečo podnikne a snáď sa mu nič nestane,alebo
sa nezkomplikuje. Ten piaty dôvod je krásny...
Len Ambra moja,aj o ňom nám už niečo prezraď,aby sme vedeli
čo je chlapec zač. Teším sa na pokračko ;) :)

Marcelle

17)  Marcelle (15.11.2013 21:43)

to jsou vážně děsivý příběhy, zvlášť ten Alicin

Silvaren

16)  Silvaren (15.11.2013 20:17)

:'-( CHJO! Říká se, že člověk, a hlavně ženská, vydrží všechno, ale vůbec bych se nedivila, kdyby to kterákoli z těch čtyř dávno zabalila. :(
Překvapilo mě, že se Bella Edwardovi nakonec svěřila, ale jsem za to a za jeho reakci setsakra vděčná. Jen to musí dobře promyslet, aby to ani jeden z těch čtyř, vlastně pěti, důvodů neodskákal.
Jdu se poskládat zpátky. Umíš!

emam

15)  emam (15.11.2013 20:01)

Každá situace má své řešení, ale obávám se, že na tohle si budeme muset ještě počkat
Díky za tu poslední větu, ta při těch všech hrůzách musela pohladit

14)  danje (15.11.2013 19:58)

Jak já to bezpráví nenávidím a k tomu když má debil moc- -v tomhle případě je to velmi slabé slovo . Ale myslím si,že by měl E. víc vyvádět. .

DopeStars

13)  DopeStars (15.11.2013 19:40)

Od začiatku som čakala na vysvetlenie, prečo sú dievčatá v takej situácii a ono je to tu. Toto som teda fakt nečakala, a hlavne to, že Alice má niekde dieťa. Marcus je sviňa .... A žeby bol Bellin otec pán šerif?
Edward nesklamal, je dokonalý!!!
Perfektná kapitol!

12)  Anna43474 (15.11.2013 17:55)

Hořkosladká čokoláda

Nosska

11)  Nosska (15.11.2013 15:55)

Ambro, upřímě vyžíváš se v těhle zpackanejch životech?:p Jako čte se úžasně, ale nedokážu si představit, jak někdo může mít tolik chuti si dobrovolně kazit náladu, tím že se rozhodne psát takový drama. Kdyby to bylo jednou, tak se to pichopit dá, ale takhle opakovaně?!
Máš můj neskonalý obdiv
A přeju Edwardovi, ať mu těch pět důvodů vydrží, ať se jen tak nevzdá!

10)  lumik (15.11.2013 15:49)

No teda! To čumim .
Marcus je parchant, hyena a, bohužel inteligentní, kretén.
Edward je boží. Doufám, že Belle pomůže. Ikdyž zatím mě nenapadlo jak.
Bella měla fakt smůlu. Stačilo by tak málo, aby se nic nestalo.
Příběhy Rose a především Alice mě dost vzaly. Pořád nevím, co pro ně mohlo být horší. Nedokážu si to naštěstí představit.
Těším se na další kapitolu. To je teda překvapení
Jo a Edwardovo vyznání

9)  BabčaS (15.11.2013 15:36)

nicky88

8)  nicky88 (15.11.2013 14:52)

Smutný, šíííleně smutný s nádhernou tečkou na závěr

Ale já myslela, že nejhorší příběh bude mít Bells jako hrdinka ty jo Pak budou všichni nejvíc litovat asi Alici i když kdyby nebylo Bells, tak už nejspíš s Rose dávnou čichají kytičky zespoda

Těším se na další

Kate

7)  Kate (15.11.2013 14:13)

Řekni mi, Ambro, kde žije ten .... a já si to s ním půjdu okamžitě vyřídit. No, po pravdě může být sakra rád, že je vymyšlenej. Úplně se mí z něj vaří krev!
Muselo to být pro Bellu hrozně těžký všechno Edwardovi říct. Příběhy jsou to hrůzostrašné, Alicin mě dostal ze všech nejvíc. :'-( Děkuji za kapitolu, víc slov se mi prostě.... nedostává.

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek