Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/caroline+tyler.jpg

Takže, přínáším Vám další kapitolu Caroline. Stane se... něco a chudák Caroline z toho bude trochu zmatená. Vyřeší to?

8. kapitola

Po seznámení s Ally jsem Cama rychle odtáhla pryč, protože Allyiny vševědoucí pohledy mi byly dost nepříjemné. Duševně jsem se připravovala na telefonát, kterým mě v nejbližší době obdaří.

„Milá osoba,“ zhodnotil Cam Ally. „To je nějaká příbuzná?“
„Ne, ona chodila s…“ zarazila jsem se.
„S kým chodila?“ vyzvídal.
„Hmm… to je jedno.“ Cam mě zvědavě pozoroval, ale nechal to být a otevřel mi dveře auta.

Myslela jsem, že mě vysadí před domem a půjde si po svých, ale on ne. Vystoupil, svižně oběhl auto, otevřel mi dveře a za ruku odvedl ke vchodu. Co bude teď? napadlo mě.

Rozpačitě jsem zvedla oči. Mám mu říct ahoj? Po tak úžasném odpoledni jen ahoj?

Cam se usmál, oči mu zářily jako dvě hvězdy a já se v nich skoro topila, měla jsem pocit, že se přibližují a celou mě pohlcují. Nebyl to jen pocit. Opravdu se přiblížily. Byly jen pár centimetrů od těch mých, stejně jako jeho rty. Cítila jsem jeho opojný dech a sama dýchat zapomínala. V mozku se mi zatmělo, nohy jsem měla jako z gumy. Cam na moment zaváhal. Pozorně si mě prohlížel a vypadal, že na něco čeká. Na co?

Nepatrně jsem se k němu sama posunula a pak se to stalo. Jeho hebké rty se dotkly mých a já zalapala po dechu. Bylo to, jako by mi v hlavě vybuchlo snad tisíc ohňostrojů. Tak úžasný pocit. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Jeho ústa se pohybovala v souladu s mými.

Byl o opatrný a jemný polibek, nic vášnivého, jen takové oťukávání.

Když zvedl hlavu a pohladil mě po tváři, zachvěla jsem se. Tohle bylo něco… úžasného.

Krátce mě líbl na nos a zamířil pryč. Zmateně jsem se za ním dívala. Co to má být? Sledovala jsem, jak odjíždí a teprve pak zapadla do domu. V bytě jsem se ještě celá rozechvělá vysíleně opřela o dveře.

Svým pocitům jsem nerozuměla. Tohle pro mě bylo něco úplně nového, ale rozhodně to stálo za to. Připadala jsem si jako ve snu. Stalo se to vůbec? Prsty jsem si přejela přes rty.

Ale co se stalo pak? Proč tak najednou odešel? Udělala jsem něco špatně?

Nerozuměla jsem tomu, ale přesto jsem se cítila jinak. Cítila jsem se šťastná, aspoň trošku šťastná, po tak dlouhé době.

Z mého růžového obláčku mě ale rychle dostal telefon, který se mi rozdrnčel v kabelce.

Nevzala jsem to, nemohla.

Jak bych teď mohla mluvit se svým přítelem? Jak bych s ním mohla mluvit po tom, co jsem políbila jiného a stále cítila jeho hebké rty.

Telefon vyřvával jako na lesy, jen jsem tam seděla a pozorovala ho. Po pěti minutách zvonění ustalo a mně se trochu ulevilo. Musela jsem si to promyslet, všechno, a na to jsem potřebovala klid.

Uvnitř mě začínal hlodat pocit viny. Sama jsem si o ten polibek řekla a ještě se mi to líbilo. Schovala jsem si obličej do dlaní, jako bych tak mohla vymazat posledních pár minut. Ale samozřejmě to nešlo. A chtěla jsem je vůbec smazat? Ne, tím jsem si byla jistá. Nevzdala bych se toho ani za nic.

V podobných myšlenkách jsem se utápěla až do chvíle, než jsem usnula. A dalo mi to pořádně zabrat, přestat přemýšlet a nechat mozek chvíli odpočívat.

Druhý den jsem zavolala Mathewovi, aby neměl zase řeči, a stejně jsem tomu nebyla ušetřena.

Ten den jsem byla ještě víc mimo než ten předchozí. Myšlenky mi utíkaly všemi směry, byla jsem roztěkaná, nervózní, nesvá. Tohle jsem nebyla já.

Jediné štěstí bylo, že jsem mohla zůstat v klidu doma a tam se s tím nějak vypořádat. Chvíli jsem litovala, chvíli ne, pak zase jo, pak zase ne. Jako na houpačce. Blázinec.

Seděla jsem v teplácích a tričku na křesle a koukala do blba. Před očima jsem viděla něco, co tam vůbec nebylo. Dívala jsem se na Camerona, jeho hluboké zelené oči, které se vpíjely do mých. A pak jsem cítila jeho ústa. Ač bych si za to nejraději nafackovala, nemohla jsem tomu zabránit.

Přála jsem si mít ho tu, povídat si s ním jako včera, zasmát se, cítit jeho dlaň na své, jeho rty na mých. Povzdechla jsem si. Marná přání. Za prvé neměla jsem na něho žádný kontakt, jediné, co mi zbývalo, bylo čekat, až se sám objeví a za druhé a to bylo to hlavní, jsem vlastně podvedla svého přítele.

Jak se s tím vším vyrovnat? Jak to vyřešit? Nevěděla jsem. Kdybych aspoň měla někoho, komu bych se mohla svěřit a čekat nějakou radu… a já někoho takového měla. Doufala jsem, že mě neodsoudí, ale zkusit jsem to musela. Sama jsem nevěděla.

Nijak jsem se nestrojila, tepláky vyměnila za džíny a tričko za trochu slušnější model a už se autem motala v hustém provozu.

Zaparkovala jsem před domem a zazvonila. Napadlo mě, že jsem ani nezavolala, jestli je doma. Mohla jsem tu být taky zbytečně. Nebyla. Dveře se otevřely a Ally se na mě usmála.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji.
„Ahoj, copak ty tady?“ Na mou odpověď nečekala a zatáhla mě do chodby.
„Ally, já jsem udělala něco strašného,“ svěřila jsem se jí se sklopenou hlavou.
„Ale, ale že s tím má co dělat ten fešák ze včerejška. Jak že se jmenoval?“ rukou si poklepala na bradu a vyhrkla: „Cameron, jasně.“
„Jak… jak to víš?“ zakoktala jsem se.
„Zlato, ten kluk byl ztělesněným hříchem,“ mrkla na mě. „Pojď se posadit a všechno mi pověz.“

Koukala jsem na ni, jako by jí na hlavně vyrostla tykadla. To jsem tak průhledná? Je na mě vidět, že jsem Matta podvedla?

„Caroline, nestůj tam jak oukropeček.“ Pomalu jsem přešla ke gauči a sedla si.
„Kde je Jimmy?“ Napadlo mě, že je tam nějak podezřelé ticho.
„Táta ho vzal ven, prý abych si trochu odpočinula,“ zasmála se a dlaněmi kroužila po bříšku. „Tak povídej, jsem zvědavá,“ pobídla mě.
„Já jsem… já… políbila jsem ho,“ zašeptala jsem a čekala na její reakci. Předpokládala jsem, že mi vynadá, ale ne.
„Vážně, to je skvělé,“ vykřikla tak hlasitě, až jsem nadskočila.
„Skvělé?“ vyjevila jsem se.
„No ano, to je přesně to, co potřebuješ.“
„Já?“ Nechápala jsem, jak to myslí.
„Ne, já, kdo jiný než ty?“ Pořád jsem jí nerozuměla.
„Ally, slyšelas mě? Já jsem políbila jiné kluka. Podvedla jsem Matta!“ řekla jsem důrazně, ale zoufale.
„Ale houby, jedna pusa nic neznamená. A jaký to bylo?“ zeptala se a naklonila se ke mně blíž.
„Ally,“ zaskučela jsem a chytila se za hlavu.
„Caroline, nestalo se nic hrozného. Za tohle se nezabíjí, stává se to dnes a denně.“
„Tys to někdy udělala?“
„Ne, ale…“
„Tak vidíš,“ řekla jsem.
„Ale to nic neznamená,“ dokončila svou myšlenku. „Že se to nestalo mně, vůbec nic neznamená. A líbilo se ti to?“ Co jí na tohle odpovědět. Přišlo mi, že ona mluví o voze a já o koze.
„No tak, přeci víš, jestli se ti to líbilo nebo ne.“
Sklopila jsem hlavu a zašeptala: „Líbilo.“
„Caroline, to není nic, za co by ses měla stydět. Je to přirozené, tvůj vztah tě nenaplňuje a není se čemu divit. Potřebuješ nějaké rozptýlení a ten Cam se mi zdál naprosto ideální,“ usmála se.
„Ideální? Ale já nechci rozptýlení. Já chci pevný a trvalý partnerský vztah a přesně to mám s Mathewem.“ Nevěděla jsem, jestli to říkám sobě nebo jí, možná oběma. V duchu jsem věděla, že si lžu do kapsy. S Mattem to byl vztah, ale jaký… se slovem partnerský neměl co do činění.
„Zlatíčko, s Mattem to nemá budoucnost, viděla ses s ním někdy? Vy dva jste tak rozdílní a… promiň, že to říkám, ale nemiluje tě, a myslím, že ty jeho taky ne,“ zhodnotila situaci Ally.

Měla pravdu, to co mezi námi bylo, nemělo nic společného s láskou. Bylo to spíš přátelství… možná ani to ne. Byl to prostě vztah z nutnosti, kvůli rodičům, společnosti, ale vůbec ne kvůli nám.

„Caroline, uvažovala jsi někdy nad tím, že bys s Mattem nebyla?“ zeptala se Ally opatrně. Šokovaně jsem se na ni podívala. Ne, tohle mě nenapadlo nikdy, a ani se to nestane. Prostě ne.
„Ne, to nejde,“ vrtěla jsem hlavou.
„Proč by to nešlo, nejste k sobě připoutaní. Třeba někde existuje někdo jiný, někdo, kdo by tě miloval, uctíval tě… někdo, kdo si tě zaslouží daleko víc.“
„Ale když…“ Když co? Když tátu by to ranilo? Matta by to ranilo? Obojí to byla hloupost.
„Zkus se nad tím zamyslet, není kam spěchat, ale možná je na čase začít taky trochu žít.“
„Ale já žiju,“ bránila jsem se.
„Ne, ty přežíváš. A nevykládej mi, že to není pravda. Já mám oči. A co se Camerona týče, zdá se mi milý. Třeba by sis s ním mohla ještě vyjít a vidělo by se, co tomu říkáš?“ zeptala se zlehka a objala mě kolem ramen.
„Já nemám jak ho kontaktovat.“
„Jsem přesvědčená, že si tě najde, ale až to udělá, nedělej nic, čeho bys později litovala,“ varovala mě. Jen jsem si povzdechla a zavrtala se hlouběji do gauče. Tohle na mě bylo moc.

***

Doma jsem si pak rozhovor s Ally přehrávala stále dokola. Měla pravdu, neměla? A čeho budu litovat? Budu litovat, když Cama odmítnu nebo naopak? A ozve se ještě vůbec?

Svým pocitům jsem vůbec nerozuměla. I když jsem věděla, že scházet se s ním je špatné, nějak mi bylo líto už ho nevidět.

Jsem cvok. A jak do toho zapadá Matt? Co by asi řekl na to, kdyby se to dozvěděl?

Opět telefon. Možná jsem ho svými myšlenkami přivolala.

„Caroline,“ vyhrkl Matt do mluvítka.
„Ahoj,“ řekla jsem unaveně. Ani si toho nevšimnul a pokračoval.
„Mám úžasnou novinu, tomu bys nevěřila. Pamatuješ na Jerryho Coopera? Byl na to večírku.“ Zamyslela jsem se, to jméno mi neříkalo vůbec nic.
„Ano,“ odpověděla jsem.
„Potkal jsem ho ve škole, měl tu nějaké jednání s děkanem, a že nevíš, co mi nabídl,“ mluvil nadšeně, jako když dítě dostane novou hračku.
„Netuším,“ odtušila jsem mdle.
„Nabídl mi stát se mladším společníkem v jeho firmě. No není to skvělé? Je to úžasná příležitost. Budu si tak moc udělat doktorát. O tom jsem vždycky snil…“ A pak se asi půl hodiny rozplýval. Rozbolela mě hlava. Nechtěla jsem to poslouchat. Upřímně, bylo mi to prakticky jedno. Už takhle se vidíme málo, a jestli to tak má pokračovat dál, budiš.
„Caroline, co na to říkáš? Myslel jsem, že mě podpoříš,“ rozčiloval se, když jsem asi příliš dlouho mlčela.
„Víš, taky bych ti chtěla něco říct. Políbila jsem někoho jiného. On mě políbil… prostě jsem to udělala,“ řekla jsem. Ani nevím, co mě to popadlo, ale najednou to bylo venku.
„Co to povídáš?“ zeptal se. Myslela jsem, že bude vyvádět nebo tak, ale on se rozesmál. „Caroline, to přeci nemyslíš vážně. Proč bys to prosím tě dělala a kdo by tě líbal. Miláčku, ty mě jenom zkoušíš, že ano? Ty bys něčeho takového přece nebyla schopná.“ Jeho blahosklonný tón mě popudil. On si myslí, že žertuju, že to nemyslím vážně… že mě nikdo políbit nemůže.

Co mu mám na to hle odpovědět? Máš pravdu, kecala jsem. Ne, říkám ti pravdu, opravdu jsem to udělala.

„Tak co si o tom myslíš?“ začal znova a na mou odpověď vůbec nečekal. Na co tak odpovídat, pomyslela jsem si kysele, já přeci nemám důvod něco takového dělat.

Něco jsem zahučela na odpověď a pak prostě telefon beze slova položila. Byla jsem tak… tak naštvaná.

Matt mi hned volal zpátky, ale ignorovala jsem to.

To, že řekl, že by mě nikdo nepolíbil, mě urazilo, zamrzelo, naštvalo. Ukázal tím, jaké má o mně mínění. Evidentně nejsem dost hezká, abych se někomu líbila, aby někdo toužil po mé blízkosti.

Nejspíš jsem si to o sobě myslela taky, dokud jsem nepotkala Cama,vždyť on sám mi řekl, že se mu líbím a věděla jsem, že on by nelhal.

Na uklidnění a hlavně zvednutí nálady jsem si napustila plnou vanu horké vody, do ní přidala pěnu s vůní fialek a aspoň na chvilku se pokusila zapomenout na to, co se kolem mě děje a vypnout.

Dá se říct, že se mi to i podařilo… vypnout, ale i přesto se mi na zavřená víčka vtíral jeden obraz. Jedna tvář a Matt to vážně nebyl.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Alda

2)  Alda (22.02.2011 19:37)

Zuzanko, moc a moc pěkné. Děkujuu !!!

Janeba

1)  Janeba (06.01.2011 21:04)

Začínám se vážně těšít na každé další pokračování! :) Zuzanko, líbí se mi Cam a doufám, že jemu i sobě dá Caroline šanci!! Díky!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella