Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/caroline+tyler.jpg

Tentokrát celkem pohodová kapitola. C si bude užívat chvíle s Camem, i když je tu pořád jedna taková věc...

28. kapitola

Protáhla jsem se a musela si zakrýt oči pažemi, protože mi do nich svítily sluneční paprsky. Zamžourala jsem na budík a docela se vyděsila, když na mě vesele bliklo 11:54. Páni, to je hodin. Ale vyspala jsem se dobře, jen co je pravda.

„Už jsi vzhůru?“ ozvalo se a nade mnou se sklonil Cam. Sedl si na kraj postele a rukou mi prohrábl vlasy a položil mi dlaň na tvář. Víc jsem se k ní přitiskla a zavrněla jako spokojené kotě. Pak se sklonil a políbil mě na čelo. Slastně jsem zavřela oči a posunula se, aby si mohl vedle mě lehnout. Nezaváhal ani na chvíli a už mě držel ve svých silných pažích.

Všechno bylo tak, jak má.

„Nemůžu uvěřit, že jsem tu s tebou. Tohle mi tak chybělo,“ přiznal se a víc mě stiskl. „Takhle po ránu jsi kouzelná.“ Chytil mě za bradu a vytáhl na úroveň svého obličeje. Chvíli se mi díval do očí a pak spojil naše rty. Líbal mě líně pomalu, nebylo kam spěchat. Měli jsme pro sebe veškerý čas světa.

Převalil mě na záda a rty přesunul na můj krk.

Rukama se zapřel vedle mých ramen a jen si mě prohlížel. Přejížděl očima po mém obličeji, na výstřihu a zase zpátky. Jeho pohled mi způsoboval mrazení po celém těle. I tak málo stačilo k tomu, abych se přestala kontrolovat. Nakonec jsem dostala, co jsem chtěla a i mnohem víc.

Bylo už pozdní odpoledne, když jsem se z postele vypotácela do sprchy. Bolely mě všechny svaly, ale přesto byla maximálně šťastná… no, maximálně ne, ještě jsem měla jednu věcičku… ale byla jsem šťastná.

Po rychlé sprše jsem si vlezla zpátky ke Camovi. Ležela jsem mu na nahé hrudi, jednou rukou mě hladil po zádech a druhou si hrál s mými prsty. Už dlouho jsem necítila takový klid a pohodu.

„Nemůžu uvěřit, že jsme strávili celý den v posteli,“ řekla jsem se smíchem.
„S tebou bych tu vydržel třeba měsíc.“
„Děláš mi snad nějaké návrhy?“ zeptala jsem se pohoršeně?
„Myslím, že veškeré návrhy, který jsem měl byly dnešním dnem vyčerpány,“ uculil se.
„To máš nejspíš pravdu,“ souhlasila jsem a hlasitě zívla.
„Měla bychom se trochu vyspat, totálně jsi mě vyčerpala,“ usmál se.
„Ale já nechci spát. Byla jsem bez tebe tak dlouho…“
„Nikam nejdu, budu tu pořád,“ slíbil. „Navždycky.“

A pak jsem i přes své protesty usnula vyloženě jako dřevo.

***

Seděla jsem na balkóně a pozorovala západ slunce. Byl příjemný letní večer, foukal teplý vánek, který mi rozhazoval vlasy kolem hlavy.

Dívala jsem se na slunce a přemýšlela o Tylerovi. Byly to už dva dny, co jsem se s Camem… usmířila? To asi není to správné slovo. Byly to už dva dny, co jsem nám dala další šanci. Byly to dva úžasné dny, jen…

Měla jsem tak trochu špatné svědomí. Řekla jsem, že si promluvím i s Tylerem, ale zatím na to nedošlo. Nejspíš mi chyběla odvaha. Ale co bych ještě mohla zjistit. Věděla jsem všechno o upírech. Není nic, co by mě mohlo ještě překvapit. Přesto jsem se tomu setkání zatím vyhýbala.

„Na co myslíš?“ zašeptal mi Cam do ucha a sedl si vedle mě.
„Na Tylera,“ přiznala jsem a sklopila oči. „Mluvil jsi s ním?“ zeptala jsem se ledabyle.
„Včera. Ptal se na tebe.“
„Měla bych s ním promluvit… chci s ním promluvit, jenže…“ neodkázala jsem se vyjádřit.
„Já vím, je to těžké.“ Objal mě kolem ramen a políbil na spánek. „Nikdo tě k ničemu nenutí. Nemůže očekávat, že se tu zjeví a všechno bude jako dřív. Bylo pro tebe těžké smířit se s tím, že je mrtví a stejně těžké ne-li těžší smířit se s tím, že je živý, aspoň z části. Nechci, abys přišla o svůj svět. O to, na co jsi zvyklá. Chtěl bych, abys žila jako dosud, aby nic z toho, co teď víš, neovlivnilo tvůj život a pokud je k tomu potřeba, aby zůstal Tyler stranou…“
„Ale to nejde. Můj svět už není jako dřív a nikdy nebude. Stejně tak já. Změnilo se toho moc“
„Je mi to líto.“
„Není čeho. Jsem ráda, že je konečně jasno – ve všem,“ pousmála jsem se a nechala se políbit.

Představovala jsem si, jaké to bude, mluvit s Tylerem tváří v tvář. Už jsem s ním mluvila na hřbitově, ale to nebylo takové. Tam jsem měla strach a všechno mi to přišlo divné. Teď vím, že je to můj bratr. Nedokázala jsem si představit, o čem s ním budu mluvit, jak s ním budu mluvit. Bude to jako dřív? Nebo to bude jako mluvit s cizí osobou?

Po tolika letech… co všechno se událo v jeho životě?

A jak se potom budu moct povídat do očí našim, Ally, Aidenovi? Dívat se na ně s vědomím, že oni stále trpí jeho ztrátou a já ne. I když nikdo neříká, že se s ním uvidím víc než jednou. Třeba se pak vrátí do Kanady k Cullenovým. Třeba mám šanci jen na ten jeden jediný rozhovor. A co když tu zůstane? Co bude pak? Budeme se normálně vídat jakoby nic? Museli bychom se skrývat, protože kdyby ho někdo viděl… to by byl skandál.

Hlavu jsem měla plnou otázek, na které jsem mohla zjistit odpovědi jen jediným způsobem. Nešlo se tomu dál vyhýbat. Byl nejvyšší čas postavit se tomu čelem.

***

„Ráda bych se sešla s Tylerem,“ oznámila jsem Camovi své rozhodnutí. Z mého hlasu zněla jistota, o které jsem neměla ani tušení. Uvnitř mě byla totiž malá dušička.
„Vážně?“ ujišťoval se. Kývla jsem. „Zavolám mu. Chceš aby přišel sem nebo bys ráda nějaké neutrální místo?“
„Já nevím, nepřemýšlela jsem o tom. Možná raději někde jinde.“
„Dobře, nemyslím si, že by bylo vhodné chodit moc ven, i když můj názor Tylera příliš nezajímá,“ postěžoval si. Usmála jsem se. Tohle sedělo. Tyler měl vždycky svou hlavu a na mínění ostatních většinou z vysoka kašlal. Hlavně na tátova. Hádali se kvůli každé drobnosti, sebemenší pitomosti.
„Co takhle u mě v bytě?“ vytrhl mě z myšlenek Cameron.
„Dobře.“

Cam vytáhl z kapsy mobil. V seznamu našel číslo a už čekal až ho osoba na druhém konci zvedne.

„Čau,“ řekl do mluvítka.
„Ne, všechno je v pohodě. Chtěla by tě vidět.“ Co říká Tyler jsem neslyšela. Mohla jsem usuzovat jen z Camových odpovědí.
„Ano, sama. U mě, zítra?“ Kývla jsem. Čím dřív to budu mít za sebou, tím líp. „Zítra,“ zopakoval.
„Fajn. Odpoledne jsme tam. A žádný blbosti,“ varoval ho. Dokázala jsem si představit, jak se Tyler tváří a co si myslí. Určitě něco jako „jdi do háje“. Neměl rád, když mu někdo něco diktoval. Tím spíš se bouřil.
„Jasný, promiň. Měj se a pozdravuj mámu s tátou. Jasně, že moje,“ protočil oči a hovor ukončil.
„Jednou ho zabiju,“ povzdechl si a pak se na mě zděšeně podíval.
„Promiň, to měl být vtip. Nic bych mu neudělal…“ začal se rychle omlouvat.
„Nic se neděje. Vím, že má svou hlavu.“
„To teda má, někdy je opravdu nesnesitelný,“ zašklebil se. „Jdeme se najíst?“

***

Fajn, byla jsem víc nervózní, než když jsem šla za Camem. Potily se mi dlaně, svíral žaludek. Nejdu přece před soud, je to jen Tyler… můj brácha.

Nijak moc jsem se nestrojila. Tričko a bílá letní sukeň mi přišly na podobnou příležitost naprosto vyhovující. Cam mě ujišťoval, že mi to moc sluší. Třikrát jsem se učesala. Nějak jsem si nemohla pomoc a pak mě Cam vytáhl ven. Jeli jsme jeho autem, protože já bych asi nebyla schopná řídit.

„Budeš tam se mnou?“ ujišťovala jsem se. Slíbil mi to, ale musela jsem se ujistit.
„Už jsem o tom přece mluvili. Budu s tebou. Není se čeho bát.“ Pohladil mě po kolení a dál se věnoval řízení.
„Dobře,“ zhluboka jsem nadechla, hlavu si opřela do opěrky a zavřela oči.

Bude to dobrý, bude to dobrý, bude to dobrý.

Tu samou větu jsem si opakovala, i když mi Cam otevíral dveře a pomáhal z auta. Pevně jsem mu stiskla dlaň, jako by to byl záchranný kruh.

„Možná bych šla radši po schodech,“ navrhla jsem bezelstně.
„C,“ káravě se na mě podíval.
„Dobře, tak ne,“ povzdechla jsem si. „Já nevím, proč mám najednou takový strach,“ rozhodila jsem rukama.

Objal mě kolem pasu, přitiskl k sobě a políbil do vlasů a pak na čelo.

„Jen se s ním sejdeš, promluvíte si a hned můžeme jít pryč. Nikdo tě k ničemu nenutí,“ řekl, jako už stokrát.
„Já vím.“ Opřela jsem se o něj a chvíli tak stála.

Měl pravdu, o nic nejde, nejdu přece na popravu. Jen si promluvím s Tylerem. Vždyť je to můj bratr, neviděla jsem ho takovou dobu… určitě si máme hodně co říct.

„Tak jdeme.“

Cam zavolal výtah, cesta do čtvrtého patra netrvala dlouho, vystoupili jsme a vyšli do chodby. Cameron vytáhl z kapsy klíč a s pohledem na mě ho strčil do zámku.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Janeba

2)  Janeba (13.03.2011 14:29)

Zuzanko, moc pěkné, Carolinka to dokáže, tím jsem si jistá!!! Jupí, zase bude o krok dál a snad se i něco dozví!!! Děkuji!!

Alda

1)  Alda (13.03.2011 09:42)

Zuzanko, zase moc pěkné. Já toho mám dneska nějak moc na čtení, takže musím jít. Děkuju moc !!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still