Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/caroline+tyler.jpg

Slunce, moře, čerstvý vzduch, samota, co všechno se na takovém místě může stát? Takhle kapitola je plná lásky, nečekejte žádná dramata. Pěkně si odpočineme a užijeme volna ve dvou.:D

17. kapitola

Sluníčko se činilo, byl nádherný letní den, od moře foukal lehký větřík, vlny mi šuměly do uší a na zádech mě hřála Camova ruka.

Byla jsem rozvalená na dece a odolávala spánku, který na mě dorážel. Bylo odpoledne a s Camem jsme líně leželi na malé pláži, která patřila k domu. Nechtělo se mi vůbec nic, i otočení mi připadalo jako zbytečná námaha.

S přibývajícími hodinami se však větřík od moře ochlazoval, a jelikož jsem na sobě měla mokré plavky, zachvěla jsem se a naskočila mi husí kůže.

„Měli bychom se jít převléct. Uvařím ti večeři,“ sliboval. Choval se ke mně jako k princezně. O Tylerovi nebo mé rodině jsme spolu od té nepovedené večeře nemluvili. Ale cítila jsem změnu v Camově chování. Bych takový ochranářtější, víc se o mě staral. Na jednu stranu to bylo příjemné, ale taky jsem si připadala trochu… jako nemocná nebo tak nějak.

Cam šel připravovat večeři a já si zatím dala sprchu. Umyla jsem si i vlasy, které jsem měla slepené mořskou solí a nechala je volně schnout. V Camově zeleném tričku, jeho oblíbeném, které jsem mu zatím jaksi nevrátila, jsem šla do kuchyně, ze které se linula nádherná vůně. Nakoukla jsem mu přes rameno a hlasitě začichala.

„Tebe si nechám, vařit umíš,“ pochválila jsem ho, objala ho kolem pasu a přitiskla se k jeho zádům. Otočil hlavu, aby se na mě mohl podívat.
„To je od tebe ohromně laskavé,“ pousmál se.
„Já vím,“ lípla jsem mu pusu na krk a přesunula se ke stolu.

Naservíroval mi těstoviny, ze kterých se ještě kouřilo. Mlaskala jsem si, až se mi dělaly boule za ušima.

„Mňam, skoro jako od maminky.“ Usmál se na mě a nabral si na vidličku pořádné sousto.

Po večeři jsme se posadili na gauč, kde jsem se mu stulila do náruče, a Cam pustil televizi. Běžel nějaký akční film. Vypadalo to docela zajímavě do doby, než se tam objevila dvojčata a muži v oblecích na nějaké základně řešili problém s hrozícími útoky. Víc jsem neviděla, protože Cam televizi vypnul.

Nic jsem neříkala, jen ležela a koukala před sebe.

„Promiň,“ omluvil se, i když neměl důvod. On nemohl za to, že v televizi dávali zrovna tohle. Ta událost se stala námětem nejednomu filmu. Zavrtěla jsem hlavou.
„To nic.“
„Pověz mi o tom, C. Vyprávěj mi o svém dětství,“ požádal mě.
„Už jsem ti to řekla,“ bránila jsem se.
„Jen to podstatné, ale mě zajímá všechno. Co jsi s bratry zažila, jaké to bylo. Co tvůj otec… Pověz mi to, prosím.“

Povzdechla jsem si. S nikým jsem o tom nemluvila. Všechno, co chtěl vědět, bylo schované uvnitř mě, jen moje pocity… soukromé. Taková třináctá komnata, ale Cam teď patřil do mého soukromí, byl jeho nedílnou součástí.

Pootočila jsem se, abych na něj viděla a začala mluvit. Všechny vzpomínky, které jsem měla na dětství s Tylerem, a taky trochu s Michaelem, šly ven. Každý detail, úsměv, slovo… celá jsem se před ním odhalila. Povídala jsem mu, jak jsem nikde moc nezapadala, ve škole se se mnou nikdo nekamarádil, ale Tyler tu pro mě byl vždycky, aby mi pofoukal bolístku a nakonec k smrti vyděsil mé spolužačky. Živě jsem si dokázala představit jejich výraz, když tu malou blondýnku, už si nepamatuju její jméno, odstrčil i se stolečkem stranou. V tu chvíli jsem na něj byla nesmírně pyšná. Dostala jsem se taky ke své lásce k umění a malování samotnému, které však pro mě bylo pasé. Umřelo společně s Tylerem.

Řekla jsem mu o tátovi a jeho odmítání, o tom, jaké měl neshody s mými bratry a jak to nakonec dopadlo s Michaelem.

Mluvila jsem opravdu hodně dlouho. Venku se setmělo a na nebi zářil srpek měsíce. Celou dobu jsem se dívala na naše spojené ruce, na víc jsem neměla odvahu. Tentokrát se to obešlo bez slz, i když do smíchu mi taky zrovna nebylo.

Když jsem skončila, bylo pár vteřin ticho, pak kam zašeptal: „Je mi to líto. Ty si zasloužíš daleko víc.“ Prudce jsem zvedla hlavu a narazila na soucit v jeho očích. A přesně to jsem nechtěla. Díval se na mě jako na křehkou květinku, která potřebuje celodenní péči, aby se jí nic nestalo, protože už toho hodně prožila. Ale já taková nejsem, nechtěla jsem být.

„Ne,“ řekla jsem a zvedla se do sedu.
„Je to pravda, zasloužíš si to nejlepší a já udělám všechno pro to, abych ti to dal.“
„Neříkala jsem ti to kvůli tomu,“ šeptla jsem.
„Já vím, ale je to tak.“ Pohladil mě po ruce a zavedl řeč jinam. „Měli bychom jít spát, už je pozdě.“

V ložnici jsem si lehla, přikryla se slabým prostěradlem, protože bylo docela teplo a nechala se obejmout.

„Dobrou noc.“ Dal mi pusu na čelo a pohodlněji se uložil. Ale mně se spát nechtělo. Váhala jsem jen chviličku. Nadzvedla jsem se a ve tmě hledala jeho rty. Nejdřív jsem se popíchala o jeho neoholenou bradu, ale nakonec našla svůj cíl. Rukou jsem mu přitom přejela pro nahé hrudi a víc se k němu přitiskla.

Cam neprotestoval a polibek mi vrátil. Moje ruce byly s každým okamžikem nedočkavější a ústa odvážnější. Camovy dlaně mi zajely pod tričko a pohladily mě po zádech.

„Caroline, nemyslím, že je to dobrý nápad,“ zamumlal.
„Já myslím, že je to skvělý nápad,“ opáčila jsem a pokračovala ve své činnosti.
„Jsi rozrušená, měli bychom spát.“
„Ne, jsem naprosto pořádku, už ano a přesně tohle chci,“ vtloukala jsem mu do hlavy a svými činy to dokazovala.
„C, buď hodná,“ zavzdychal.
„Byla jsem. Ale už toho mám dost. Nejsem taková, jak si myslíš.“ Překulil mě pod sebe a zadíval se na mě.

Viděla jsem tmavé bezedné studny, které byly tak blízko, stačilo maličko zvednout hlavu.

„A jaká jsi?“
„Nejsem křehká ani přecitlivělá.“
„Já si myslím, že jsi úžasná a krásná, ale nechci, abys dělala něco, co nechceš,“ řekl.
„Ale já to chci, chci tebe, strašně moc a právě teď.“ I v té tmě jsem zčervenala a pod náporem jeho pohledu sklopila oči. „Chci být normální, mít normální vztah a všechno. Chci to s tebou.“

Nic na to neřekl, nebylo co, jen se sklonil a začal tam, kde skončil.

Když jsem mu později, naprosto bez vlády nad svým tělem, ležela náruči a poslouchala tlukot jeho srdce, bylo mi nádherně. Nikdy jsem se tak necítila… tak svobodně, uvolněně, celistvě.

Cam spal a já si užívala jeho přítomnosti. Tohle bylo perfektní. Věděla jsem, že to bylo správné, jediné správné.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem do ticha a zavřela oči.

***

Dny v domě u moře letěly jako splašené. Koupali jsme se, opalovali se, jen tak leželi, chodili na procházky a v neposlední řadě se milovali. Náš vztah se ještě víc prohloubil, pokud to bylo možné.

Na pobřeží bylo jen pár domů a ještě byly dál od sebe, tudíž jsme měli soukromí a mohli si dělat, co chtěli. Představa, že se jednou budeme muset vrátit do civilizace… zpátky do New Yorku, kde na nás čeká realita, se mi vůbec nelíbila. Nejraději bych tu zůstala navždy.

„Zahraješ mi,“ ukázala jsem jedno odpoledne na staré piano. Ani jsem nevěděla, jestli je naladěné, ale uvědomila jsem si, že jsem Cama hrát ještě neslyšela a ráda bych to napravila.

„Proč ne.“ Hraně si povzdychl a usadil se na židličku.

Lehce přiložil prsty ke klávesám a začal.

Zatajil se mi dech. Netušila jsem, kdo je autor, ale moc se mi líbila. Tóny samy plynuly pokojem, a já je se zavřenýma očima všechny vstřebávala.

Když dohrál, měla jsem skoro na krajíčku. A já mu budu vykládat, že nejsem přecitlivělá.

„To bylo nádherné,“ vydechla jsem, stále omámená tím zážitkem.
„Je jako ty,“ řekl.
„Já? Kdo by psal o mně?“ Byla to jen řečnická otázka, ale on mi na ni přesto odpověděl.
„Já.“
„Ty?“
„Já. Když jsi nebyla se mnou, dostal jsem se do stavu, kdy jsem tě chtěl tak moc, že jsem složil tohle,“ vysvětlil.
„Tys o mě složil písničku…“ Překvapeně jsem na něj civěla.
„Dokonale tě vystihuje…“ Chtěl mluvit dál, ale to jsem se mu vrhla kolem krku a umlčela jeho rty.

Něco tak úžasného a dokonalého pro mě ještě nikdo neudělal. Bylo to to nejhezčí, nejkrásnější…

„Miluju tě.“

***

Chytala jsem bronz, když mi oči něco zastínilo a na břicho mi dopadlo pár studených kapek. Lenivě jsem pootevřela jedno oko, abych se podívala, co to je. Nade mnou stál Cam a usmíval se od ucha k uchu.

„Pojď se vykoupat, voda je úžasná.“
„Studená,“ zamručela jsem a chtěla pokračovat ve své aktivitě.
„Miláčku, pojď, jinak se mi tu celá uvaříš a nakonec možná i upečeš,“ vtipkoval.
„Jdi sám, budu se dívat.“
„Takže nejdeš?“ ujišťoval se.
„Ne,“ opověděla jsem.
„Jak myslíš.“ Až moc pozdě jsem v jeho slovech zaregistrovala hrozbu. Popadl mě do svých studených paží a přitiskl na mokrou hruď. Vypískla jsem leknutím a chladem zároveň.

„Postav mě,“ nařídila jsem mu.
„Ne, ne,“ zavrtěl hlavou.
„Hned mě dej dolů,“ křičela jsem, protože se mnou mířil k moři a po koupeli jsem netoužila.
„Jdeme se koupat,“ usmál se jako malá dítě, které dostalo novou hračku.

Už byl po kolena ve vodě. Vlny narážely do jeho stehen a stříkaly až na mě.

„Ne, prosím, dones mě na břeh,“ prosila jsem, ale Cam se nedal.
„Nadechni se,“ upozornil mě a už jsem padala do vody. Když jsem se dostala nad hladinu, prskala jsem do všech stran. Promnula jsem si oči a hledala ho, to mu jen tak nedaruju.

Cam stál opodál, na tváři spokojený úsměv. Nasadila jsem výraz, už se nezlobím, jen mě nech přijít blíž a pomalu se k němu vodou sunula.

Nevím, jestli to fungovalo, ale stál na místě. Když jsem byla dost blízko, odrazila jsem se a skočila. Oba jsme skončili pod vodou, kde mě Cam chytil a objal. Toho, že mi rozvázal plavky, jsem si všimla, až když jsme byli zase nad hladinou. Zrudla jsem, ruce si překřížila přes hrudník a ponořila se až po krk.

„Vrať mi to.“
„Ne ne, musíš hezky poprosit,“ stanovoval si podmínky.
„Nebudu tě prosit. Prostě mi to vrať,“ zlobila jsem se.
„Až poprosíš,“ stál si na svém. Zvedla jsem oči k nebi a zhluboka si povzdechla. Viděla jsem, že s ním nepohnu.
„Prosím, vrátíš mi ty plavky?“ V duchu jsem vymýšlela, co mu provedu.
„Až to budeš myslet vážně.“
„Came, nechovej se jako dítě. Dej mi ten vršek, takhle nemůžu ven,“ mávla jsem rukama a uvědomila si, že by mohlo být něco vidět.
„Nikdo tu není a mě to rozhodně nevadí, právě naopak,“ zazubil se a přiblížil se ke mně.

Stále jsem byla ve stejné poloze dobře schovaná. Přitáhl si mě blíž a donutil mě tak dát mu ruce kolem krku.

„Tak je to správně,“ liboval si. Zamračila jsem se, ale dlouho mi to nevydrželo, protože on věděl, jak na mě.

Jeho horký dech mě zašimral na uchu a pokračoval na krk. V tu chvíli jsem tála jako nanuk na slunci a v jeho rukách byla naprosto vláčná.

Sama jsem nalezla jeho rty a hladově ho políbila. Cam se do polibku položil, jako by šlo o život a už jsme byli pod vodou.

Až na to, že jsem se málem utopila, to bylo fajn.

A podobných chvílí jsme zažili tisíce. Ač měl Cam občas až děsivé nápady, nedokázala jsem se na něj zlobit dlouho. Hlavně proto, že mě uměl jediným dotekem přivést na jiné myšlenky a dokázat, že jsem zapomněla úplně na všechno.

Poslední večer jsme seděli na terase a sledovali západ slunce. Cameron nás jemně houpal na loupací lavičce, já mu ležela hlavou v klíně, a na břiše jsem měla naše propletené ruce.

Bylo mi líto, že dovolenková idylka končí. Ale nedalo se nic dělat. Jenny mě očekávala v obchodě a taky mi několikrát volala máma, že má o mě starost, po tom, co jsem naposledy odešla tak rozrušená. Taky mě čekala konfrontace s otcem. Musela jsem mu nějak vysvětlit, že budu s Camem, a že Matt je minulost, která zůstane minulostí. Mohla jsem jen doufat, že si dá říct a pochopí mě.

„Nejlepší dovolená, jakou jsem kdy měla,“ promluvila jsem, když jsme leželi v posteli.
„Pro mě taky. Ani se mi odsud nechce. Bude mi chybět ten klid a ta samota,“ zasnil se a rukou mě začal bezděčně hladit.
„Miluju tě. Ať mi tě poslal do cesty kdokoliv nebo cokoliv, jsem mu za to moc vděčná.“
„Taky tě miluju. Jsi můj poklad.“ A pak už nebyl na žádné řeči čas.

Ta noc byla bohužel tou nejkratší, jakou jsem kdy zažila. Ráno jsem si sbalila svých pět švestek, s Camem jsme si užili posledních pár hodin svobody a po obědě se vydali vstříc New Yorku, který na nás čekal s otevřenou náručí.

„Brzo se sem vrátíme,“ řekl Cam, když jsme vyjížděli z prašné cesty na silnici. Věděla jsem, že má pravdu a přála si, aby to bylo co nejdřív.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Arri

4)  Arri (09.02.2011 21:30)

Já se překlikla!!!

Arri

3)  Arri (09.02.2011 21:28)

Janeba

2)  Janeba (08.02.2011 22:24)

Zuzanko, taky bych si dala takovou dovolenou!;) Nemohla bys mi Cama půjčit?;)
Děkuji!!

Alda

1)  Alda (08.02.2011 20:44)

Zuzanko, já chci být taky na pláži a opalovat se. Kapitolka byla jako něžný a osvěžující vánek od moře. Který mě donucuje číst další kapitolku, ale na tu si budu muset chvíli počkat. Alespoň se dočkám . Jinak se na novou...moc těším. Tak ahojky, MOC a MOC děkuju!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek